Tchyně pořád srovnává vnoučata
Mám osmnáctiměsíčního chlapečka a moje švagrová (sestra mého muže) má šestnáctiměsíční holčičku. Otěhotněly jsme jen s dvouměsíčním rozdílem a společně spolu prožívaly těhotenství. Na miminka jsme se obě těšily, nakupovaly výbavičku a vzájemně se podporovaly ve chvílích, kdy nás třeba přepadly obavy.
Když se nám pak postupně narodily naše děti, stala se z nás téměř nerozlučná dvojka. Bydlíme na malém městě, máme to k sobě kousek, a tak jsme spolu trávily hodně času, chodily na procházky nebo do místního mateřského centra.
Dokud byly děti miminka, všechno bylo v nejlepším pořádku. Vše se začalo postupně měnit až poté, kdy mému Filípkovi bylo čtrnáct měsíců a Natálka oslavila první narozeniny. Ne, že by mezi námi začalo docházet k rozepřím, ale vinou tchyně (matky mé švagrové) začal náš vztah pomalu ochládat. Hlavně z mé strany. A je to čím dál horší.
Babička se totiž v Natálce doslova vidí a má ji prokazatelně radši než našeho Filípka. Moc mne to mrzí, ale asi s tím nic nenadělám. Bohužel, ona nedokáže své pocity udržet na uzdě a její odstup a kritický postoj k našemu synovi je víc než zřetelný.
Kdykoli k nim všichni společně přijdeme, vždy si více všímá Natálky, hraje si s ní, chová ji, věnuje se jí. Filípka tak nějak ošidí, aby se neřeklo. Zatím je malý a moc to nevnímá, ale nevím, jak to bude snášet, až začne trochu brát rozum. Když manžel své matce řekl, že by měla svou lásku dělit mezi obě děti stejně, odvětila, že je má ráda oba dva a žádné rozdíly mezi nimi nedělá, prý jsme moc přecitlivělí a podezíraví.
Hodně mi vadí i její neustálé srovnávání obou dětí. Natálka je celkově bystřejší, řekla bych, že je hodně napřed jak fyzicky, tak duševně. Začíná pěkně mluvit, přes den už je téměř bez plen. Náš Filípek je pohodář, který si s ničím hlavu moc neláme a do ničeho se nehrne. Ve svých osmnácti měsících umí říct pouze pár slov a sednout si na nočník je pro něj něco nepředstavitelného. Nechávám tomu volný průběh, hodně se mu věnuju a ani doktorka se nevyjádřila, že by snad byl nějak opožděný.
Podle tchyně je však pozadu, považuje ho za hloupého a pořád předhazuje, co všechno už Natálka umí, co nového se naučila a jak je proti němu šikovná, ačkoli je o dva měsíce mladší. Dlouho jsem se snažila to pouštět jedním uchem tam a druhým ven, ale už mne to nějak udolalo a najednou jsem si uvědomila, že se své švagrové záměrně vyhýbám a vymýšlím si důvody, proč se nemůžeme sejít a jít někam s dětmi společně. Mrzí mne, že není schopná svou matku nějak usměrnit, naopak, vidím na ní, že vychvalování a upřednostňování její dcerky jí dělá dobře.
Jsem z toho smutná, vnímám to jako počínající rozkol v rodině a chtěla bych tomu nějak učinit konec. Nechci, aby Filípek ztratil kontakt se svou sestřenicí a babičkou, ale zároveň ho nemohu vystavovat neustálému srovnávání, ze kterého vychází jako ten méně schopný a nemožný. Manžel s matkou promluvil, ona ho odbyla, že slyší trávu růst, a tím to pro něj skončilo. Když si mu postěžuju, odbude mne, že jsem paranoidní a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou.
Co mám dělat? Přemáhat se a na rodinné sešlosti s Filípkem chodit, nebo trvat na svém, a dokud se babička nezačne chovat jinak, návštěvy u ní omezit? Problém je v tom, že kromě mne to její nevhodné chování asi nikdo nevidí, včetně jí samotné.
27.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně pořád srovnává vnoučata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: a vubec me napada.. ze ji proste male deti neberou a je rada, ze ty svy uz ma velky a neni tudizt za nohu uvazana doma...
Kassy: to samozrejme nerikam, ale nikdo nema pravo babicku odsuzovat, protoze nema o vnoucata zajem.. deti radne vychovala a k vnoucatum ji uvazovat za nohu a jeste si stezovat, ze je nepodporuje financne, mi prijde drze sproste... dama je plnoleta a svepravna, takze na zaklade ceho tohle mati chce? drzela ji snad pistoli u hlavy aby si pordila deti?
Stanik: Tak ono to asi chce hlavně rovnováhu. Automato předpokládat není dobře, ale aby babička svoje dvouleté vnouče viděla od narození dvakrát mi taky v pohodě nepřijde, pokud nebydlí na druhém konci světa. On vztah s prarodiči je pro dítě taky důležitý. Žádný extrém nebývá dobrý.
sevenofnine: 
uplne bych se musela hambou propadnout, chtit po nasich penize, kdyz vydelavame oba, at uz decka mam , nebo nemam. To spis mamine koupim , parfem, nebo drahej krem, kterej by si sama nekoupila... ale pristup podobnych osob jako Endy me neskutecne vytaci, misto aby byli rodicum vdecni, ze je privedli na svet vychovali, jeste frfnaj, ze nehlidaj vnoucata a chodej radsi s kamaradkou na dve deci
Stanik: taky se vždycky divím i ušima, jak je to v česku postavené. Děti vychováš, dáš jim vzdělání a pak aby jsi si to dala ještě jednou dokola s vnoučaty. Moje holky mají smůlu, nehodlám obětovat zbytek života jejich pohodlí. Ale nakonec, jaká zlatíčka si vychovali to mají.
Endy: teda damo, neprat valstni matce trochu zabavy.. pokud neni alkoholicka, proboha, co je vam do toho, ze se chova jako by ji bylo dvacet... 
pokud nedela dluhy, ktere vy musit eplatit, nebo jinak neohrozuje vasi rodinku .. nevim, prco by si sakra uz nemohla delat co chce, kdyz jsou decka konecne z domu.... tohle me vzdycky doakze nas*at... kdyz mlada rodinka automato prepoklada, ze mati nema nic lepsiho na praci, nez tancovat kolem vnoucat a cpat jim penize horem dolem
Na dost lidech kolem sebe jsem se přesvědčila, že preferované děti člověka jen využijí a jdou. Ty rozbroje, co mezi sourozenci umějí dělat rodiče a prarodiče, bohužel mezilidské vztahy poznamenají. Ty malé či velké děti by bez babiček a dědů, tchýní a tchánů asi častokrát vycházely daleko líp. kdyby se do nich někdo třetí nešťoural. Pisatelku plně chápu - byla jsem a jsem dítětem na vedlejší koleji. Mé děti nebyly favority, nebyly hlídány, obdarovávány. Zato o těch druhých /mluvím nyní o svých vlastních rodičích/ se nesla chvála krajem, jak jsou talentované, krásně roztomilé, šikovné. Čas oponou trhnul, děti vyrostly. Ty krásné a chytré děti jaksi nikdo nevedl k tomu, aby měly rády babičku, která toho pro ně tolik udělala. Říct, že tam nechodí rády, by nebylo spravedlivé. Už nic nepotřebují, vařit, hlídat, přespat, odvést...tak tam nechodí vůbec. Ani jejich rodiče. Já a mé děti tam taky nechodíme, protože o nás nikdo nikdy nestál. Co bychom tam dělali, když nemáme co vracet a oplácet? Paradoxem byly dřívější dotazy sousedů: VY SEM ANI MOC NECHODÍTE, CO? SOUROZENCI S DĚTMI TU JSOU KAŽDOU CHVÍLI....Ano, my se o sebe kompletně uměli postarat a rodiče jsem nikdy nevyužívala. Ostatně, oni neměli čas, chodili k těm lepším. Doufám v koutečku duše, že snad jednou ve stáří, které už klepe na vrata, se to těm starým rozleží v hlavě, proč jsou sami a kde byla ta chyba....Ale na druhou stranu...je mi to vlastně už jedno...Druzí se tím také nezabývají, zda prarodiče něco nepotřebují. Proč bych to měla být já, kdo by měl mít péči. Není totiž co oplácet, co vracet...A vlastně ani o čem mluvit. O tom, jaké děti byly, když byly malé? Prarodiče by měli být šťastni za každé dítě, které do rodiny přijde. A dělání rozdílů by měli umět rodiče nových přírůstků hodit za hlavu. ŽE JE NÁŠ pEPÍČEK POMALEJŠÍ? ASI JE PO RODIČÍCH, VIĎ BABI. ASI SE NÁM NEVĚNOVALI, JAK MĚLI. TÍM TO BUDE...Systém bumerangu je stále osvědčený.
Milá paní Simono, buďte ujištěna, že Vaše tchýně není jediná. Moji synové byli vždy také dle ní opoždění ve vývoji, vnučka "Kateřinka naša krásná" od švagrové( to fakt vždy opakovala před všemi i při návštěvách u mé rodiny) byla prostě dokonalá. Teď má 29 let, 2 dcery každou s jiným příjemcem soc. dávek, žádnou kvalifikaci, žádnou práci. A protože je chudák, tak jí tchýně darovala beze všech podmínek veškerý majetek. I svou střechu nad hlavou, nemá tam ani zajištěno bydlení - tchýně. Pak asi bude pod mostem, k nám teda ne.
Tak to já mám zlatou skoro tchýni,už jen to jak mě přijala do rodiny.Já o 7 let starší než její syn(můj přítel) a ještě k tomu 2děti.Teď máme 8měsíčního kluka a toho může s láskou sežrat,i k mým dětem se chová jako kamarádka,malýho pohlídá kdykoliv může,zve nás na obědy,prostě strašně ochotná a zlatá ženská,nevadí ji když nemám doma uklizeno a načančáno,prostě děti jsou u ní na prvním místě.Což se nedá říct o mé matce která to má k nám blíž a malýho viděla parkrát,buchtu nám nikdy neupekla,ani jednou nehlídala a zájem o starší vnoučata na bodu mrazu.Není ani schopna zavolat na narozeniny atd.Neřeknu kdyby měla hodně práce ale je sama a jediný co ji zajímá je klid u kafíčka a hospoda kde se chová jak kdyby jí bylo 20.
Je pravda že bych jí ani malýho na hlídání nedala,bych se bála aby se mu něco nestalo.To spíš by hlídala prababička které je 80 a rozdala by se,poslední korunu,rohlík by mi dala,čehož má vlastní matka není schopna.Někdy je mi to líto že hospodský kumpáni jsou ji milejší než rodina.
Běžte za švagrovou a buďte pořád kamarádky a na tchýni nekoukej,každé dítě je jiné.Má dcera (17) taky ač slušná ve škole jí to vůbec nejde a kluk (12)je o dost chytřejší ale samotář co by pořád jen dřepěl doma.
Žijeme jen nednou tak si to užijte.
.gif)
Linda: jasně, a nikde žádnej problém.....tchyně je hloupá, že to nevidí.....
Pokud je tvůj jediný problém rozdílný přístup tchýně k vnoučatům, tak to je brnkačka.... prostě se nad to povznes a neber to tak tragicky ona jiná nebude, raduj se ze svého zdravého syna a věř, že jsou mnohem horší věci v životě.
.gif)
Vcelku dost často se setkávám s tím, že vnoučata dcery jsou babičkám pocitově bližší, já bych to skoro nazvala holým faktem.
Další věc je, že chlapci se vyvíjejí jinak, než děvčátka a každé dítě je navíc individualita samo za sebe.
Brala bych to prostě jako daný fakt a pokud bych měla potřebu si řádně zaškodit, opravdu bych velmi, velmi a velmi zdůrazňovala podobu s tatínkem. "To je zajímavý, to dítě mi není vůbec podobný........."
..."celej táta"
Už to tu někdo použil, takže já už to jenom považuju za skvělý nápad.
.jpg)
Linda: 
.jpg)
Bellana: sharon: teda vy jste to vlastne vyresily... Simonin syn je pomalejsí po svém otci, potazmo po tchýni
Bellana: .....chyby po otci tedy vlastně po tchyni to se mi líbí......
