Otec u porodu. Chci, aby tam byl, a zároveň z toho mám obavu.
Čekám své první dítě, narodit by se mělo v září. V současné době s manželem hodně diskutujeme na téma přítomnost otce u porodu. On je připraven k němu jít a být se mnou, já se ale nějak nemůžu rozhodnout, zda ho tam chci mít, nebo nikoli. Ráda bych se proto zeptala žen, které mají děti, na jejich zkušenosti.
Když o tom čtu v různých časopisech i na všelijakých diskusích, tak mi z toho vyplývá, že přítomnost otce u porodu je dnes brána jako samozřejmost, jako něco, co je zcela normální a přirozené. Jak jsem uvedla, čekám první dítě, ještě jsem nerodila a nedokážu to posoudit.
Na jednu stranu bych tam manžela měla ráda. Máme moc hezký vztah, na dítě se oba těšíme, manžel se ke mně chová velmi ohleduplně a teď, co jsem těhotná, je opravdu starostlivý. I on by u narození našeho miminka chtěl být a nikdy z jeho strany nezazněly žádné pochybnosti. Vím, že by mi tam byl oporou, patrně bych se necítila sama a měla v něm určitou psychickou posilu.
Na druhou stranu z toho mám obavu. Odjakživa špatně snáším bolest, netuším, jak bude porod probíhat a jak ho budu snášet. Nechtěla bych, aby mne viděl v nějaké nedůstojné situaci nebo ve chvíli, kdy nad sebou ztratím kontrolu. Vím, že je možnost ho případně poslat pryč, ale to by asi vůči němu bylo kruté, když už tam bude, ho pak odehnat.
Když o tom mluvím s rodiči, považují přítomnost otce u porodu za módní záležitost, zastávají názor, že muž u toho nemá co dělat, že je to čistě ženská záležitost. Možná je to trochu staromódní názor, ale něco na něm asi je.
Manžel by u porodu být chtěl, ale konečné rozhodnutí nechává na mně. Prý se mu přizpůsobí, ať bude jakékoli. Ale vidím na něm, že by u toho byl moc rád. Nechtěla bych ho o ten zážitek, být u narození prvního dítěte, připravit. Přesto se toho částečně obávám.
Jaké jsou vaše zkušenosti ohledně přítomnosti otce u porodu? Je to dobré, když tam je, nebo to pro vás bylo nepříjemné a rušivé?
12.7.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Otec u porodu. Chci, aby tam byl, a zároveň z toho mám obavu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Riki: 14:33 - bych řekla, že toto je ukázka opravdového chlapa
.jpg)
nečetla jsem ještě co psaly ostatní...
já měla manžela u obou porodů, bylo to u mě tak, že jsem to ani moc nevnímala, měla jsem jiný starosti a byla jsem tak nějak "zahleděná" do sebe. Takže jsem byla ráda že tam je, ale myšlenky na to, jak člověk u toho vypadá, jestli se chová "divně" apod. fakt nebyly
Linda: tak u mé tepny překousnuté mým psem kdysi můj choť byl. 
Seřval mě i psa, zručně vyrobil tlakový obvaz z ručníků a utěrek, dopravil mě k lékaři, tam ukázněně počkal na chodbě, až mě sešijou, opět dopravil domů, znovu seřval psa, protože ten v mezičase rozšlapal moji krev z rány tryskající všude, a zatímco jsem byla uložena v horizontální poloze s flaškou vína při ruce (na ten šok 
) tak manžel vytíral zakrvácené domácí prostory, přičemž nadával, že nesnáší krev. Tuto akci celkově hodnotím velmi vysoko.Ale s přítomností či nepřítomností u porodu to vůbec nesouvisí, ani okrajově. 
.JPG){kind=avatar}
Linda: Ještě jsem nebyla v situaci, že by se o mě manžel musel starat. Kdyby to nastalo, tak budu spíš chtít, aby mi obstaral odbornou pečovatelku. Už proto, že někdo musí pracovat, abychom měli z čeho žít. Od něho očekávám jen morální podporu. Spíš potřebuji, aby nenechal běžný život na mě. Péče o domácnost je tak otravná, že ji nechci dělat sama. (V životě jsem neměla radost z toho, jak krásně se lesknou čistě umytá okna, pokud se lesknou mým přičiněním. Pokud se lesknou přičiněním kohokoliv jiného, jsem ochotná chválit a chválit a chválit
.) Vůbec nemusí umět ošetřit zlomeninu nebo řeznou ránu, to jsme ještě nepotřebovali. Stačí, že umí zavolat pohotovost a omdlí až pak.
Linda: sorry, ale spojovat chlapství svého muže s tím, jestli je nebo není přítomen u porodu je krávovina na entou.
Muž je mužem pro úplně jiné schopnosti a dokazovat své chlapství musí úplně jinak.
(a teď nemluvím o jejich "mužské chloubě" a jiných postelových výkonech, aby v tom někdo nehledal, co tím nebylo myšleno)
Já patřím ke generaci, která tohle ještě řešit nemusela, do porodnice nesměly ani návštěvy, natož aby směl být někdo přítomen u porodu. Ale pokud si vybavuji svoje tehdejší pocity, myslím, že bych tenkrát uvítala přítomnost nějaké blízké osoby před porodem a těsně po něm, přímo u porodu samého by mi to asi spíše vadilo.
Riki: 13:38 + 13:46 souhlas!
.jpeg)
caira - 12.7.2011 13:19 - tvůj muž jistě zaslouží úctu a obdiv,ale myslíš, že když už někdo trpí madoniným komplexem, že to dělá naschvál, že si řekne,tak a teď budu ubožák s komplexem? 
.jpg)
Riki: kazdý jsem jiny, já klidne prestavím barák sama zatímco viking se opaluje a jeste mu donesu obcas pivco, ale k porodu me samotnou nedotáhne ani párem koní 
.
Ne vázne nemusí stát pri operaci zlucníku, kazdá situace je necím specifická. ALe pokud si natrikrát zlomim nohu tak mi citlivka chlap, který me neni shopen dopravit 5x denne na záchod neni k nicemu. Já nemám za prdelkou príbuzenstvo, maminku, teticky a co já vím, já se musím o sebe postarat sama a v nouzi nejvyssí ocekávám tohle od svyho chlapa. Nepotrebuji utesovat pri angíne a dopravovat caj do postele (i kdyz potesí). Potrebuji aby byl u me kdyz já se nehnu. Kdyz si preríznu tepnu tak je mi chlap stojicí dva metry ode me "milácku me bude asi spatne" tak na dve veci. Pokud me serve jaky jsem blbec, obváze a pak si vzpomene ze nesnási krev a omdli, tak ho jeste polibím.
Linda: no a musí ta podpora být za každou cenu vždycky osobní a vlastnoruční? Při operaci žlučníku taky nikdo nedrží pacienta za ručičku a nedohlíží, zda lékař omylem nevytáhl jiný kus člověka. Pomoc a podpora může mít velikou spoustu podob, a to daleko účinnějších a významnějších, než je ausgerechnet přítomnost u porodu. To se děje jednou, dvakrát za život, ale příležitostí pomáhat a podporovat partnera je přece denně mnoho, jen to mnohdy jaksi přehlížíme.
caira: asi tak . Já si nemuzu pomoci ,ale pokud chlap nesnese pohled na svou rodici zenu (a nemyslim tím ze ji musi rovnou strkat hlavu mezi nohy) a nedokáze ji pomoci (a opet nemám na mysli lékarskou pomoc) tak at si klidne má jakykoliv komplex. Tímto prestává byt chlapem aspon pro me.
PS. neni tohle svym zpusobem pointa vcerejsiho clánku o manzelství. Tam 99% ctenárek nutila chlapa ke svatbe protoze snatek má urcitou hodnotu / zarucuje jistotu / sociálni postaveni / dosad si .... pro zenu narozdíl od "jenom" prítele. Neni podpora druhého v nemoci (opet dosad dle situace...porodu, nehode atd) soucásti tohoto institutu manzelství???
caira: no, faktem zůstává, že tento jev existuje, a je uznáván odborníky v oblasti psychologie, sexuologie, a nemálo lidí s tím skončí v manželských poradnách. Když to chtějí řešit. Je to asi stejné, jako bys řekla, že je někdo ubožák, když má deprese.
caira: Ona leckterá výmluva vypadá přijatelněji, když se nějak vědecky pojmenuje
anadir - 12.7.2011 11:33
.gif)
Madonin komplex - Můj drahý muži, nesmírně si Tě vážím, že se mnou ještě 
a že to je stále báječné a nepřestává Tě to bavit, přesto, že si mi před lety po úraze viděl v plenách, krmil mne, utíral mi zadek a byl si se mnou u oboou porodů.
Díky , že si mně neodepsal... a sám ses nazařadil do kategorie ubožáků s madoniným komplexem
