Chlapi a domácí práce. Kde je spravedlnost?
Docela by mě zajímalo, jak to chodí v jiných rodinách. Jde mi o dělbu domácích prací. Jsem vdaná, máme dvě děti, jsem zaměstnaná na plný úvazek. Manžel je na tom stejně jako já: je ženatý, má dvě děti a chodí na plný úvazek do zaměstnání. Oba dva pracujeme o 8 do 16:30, takže z domova odcházíme a odpoledne se vracíme prakticky stejně.
Stejné to však je jenom zdánlivě. Třebaže máme v podstatě tytéž podmínky, praxe je jiná.
Já vstávám v půl šesté, v klidu si spáchám hygienu, upravím se. Pak připravím snídani, dětem svačiny a dohlížím, aby vstaly, vyčistily si zuby, nic nezapoměly... znáte to. Manžel vstane v sedm, umyje se, sní připravenou snídani, a když se zapojí do ranního koloběhu, tak jen hulákáním a rovnáním do latě.
V půl osmé všichni odcházíme z domova.
Po práci obvykle jdu ještě něco nakoupit, po příchodu domů na mě čekají běžné povinnosti. Večeře, nějaké praní, trochu úklid, úkoly s dětmi...
Manžel jede z práce rovnou domů a čeká, co přinesu a co uvařím. Někdy pomůže synovi s fyzikou a matematikou, vyzkouší obě děti z předmětů na druhý den. Když říkám někdy, myslím tím nanejvýš jednou týdně. Většinou je to na mně, protože on má „práci“ na počítači. Neustále něco vymýšlí, zkouší programovat, zkrátka je to jeho velký koníček. Když se do toho zabere, nevidí, neslyší, nevnímá.
Já bych se po příchodu z práce také ráda věnovala svým koníčkům. Taky by se mi líbilo, kdybych se nemusela o všechno starat a celé dopoledne a večer jsem mohla „patchworkovat“.
O nějaké dělbě práce manžel nechce ani slyšet. Já zase prý nehlídám technický stav auta, nejezdím s ním do myčky, případně do servisu, a když malujeme, tak to (kromě úklidu) udělá celé on. Zrovna tak řeší různé technické závady v bytě, včetně prasklých žárovek apod.
Jenže – všechny jeho povinnosti jsou nepravidelné, dalo by se říci ojedinělé. Rozhodně jimi netráví každý den několik hodin.
A tak se ptám: Kde je spravedlnost? Mnoho z vás asi namítne, že „jaký si to uděláš, takový to máš“. To je sice pravda, ale jak se dá chlap s takovým předpotopním smýšlením o mužských a ženských pracích předělat? Jak ho mám přesvědčit, že rodina a domácnost je záležitost nás obou? Proč mně začíná pracovní den o hodinu a půl dřív než jemu a končí o nějaké čtyři hodiny později?
Jak to máte zavedené vy? Berou vaši partneři domácnost také jako svou záležitost, nebo se tváří, že se jich to netýká?
15.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chlapi a domácí práce. Kde je spravedlnost?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
babkatapka: 
ono na tom něco bude....
a jen tak na okraj, toto se nazývá
ZÁKON LEDNIČKY!!!!!!!
pokračujeme:
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?“ zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!“
Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.
- Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají.
- Buďte náročná na spotřebu.
- Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba.
- A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.
- Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
dnes jsem dostala mailem zajíamvé pojednání, právě na toto téma. Některým jsem je poslala, ale dám jej sem, ať vás pobaví, nebo poučí????
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje.
Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.
Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.
Během dne jsem stihla všechno:
- uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem.
- Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu.
Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku:
- neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala.
- Vždycky bylo navařeno, postaráno, teplo, útulno.
- Na nic si nemohl stěžovat – a taky si nestěžoval. „Tak co je dnes nového…“, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti.
- Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal.
- To už říkával: „nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
a dál pokračování....
Fatima:btw. ted jak jsem tu vyhrala tu knizku.. asertivni zena - je v ni krasny rceni.. " chovame li se k muzi jako k malemu diteti, bude se tak chovat, predhazujeme mu neustale neuspechy? bude za chvili nemoznej... etc."... proste jak se do lesa vola...
Fatima: presne tak.. oni ti rozmazleni mamanci se projevi rychle :-)
Záleží jaký měl muž vzor doma, jak byl k domácím pracem veden jak vůbec chápe ženu jako takovou, její postavení v rodině i ve společnosti. Tohle se dá vypozorovat již v době kdy spolu chodí, stačí se jen dívat.
.JPG)
doplnuju k Denda04 presne takove slova jsem chtela rict.
Jarko,rano ponevadz jsem na materske tak male dam najist,manza ji prebali a potom manza jde do prace.A jeste vynese kos.
Cely den jsem s malou,jen co vecer prijde manza ma na starosti malou at si pry muzu odpocnout,okoupe ji,ja mezitim nachystam veceri,najime se,manza jde cist male pohadku a pak jde spat.
Uklizeni 1za 14dni se dela velky uklid,to mi pomaha manza sam automaticky,nemusim mu nic rikat,pere mi pradlo,vytira podlahy,prach utira jen krome vareni,tam ho nepoustim.
Takze mame takovou delbu prace a jeste v sobotu me nechava spat,nakrmi malou rano,oblikne ji a jdou ven nakoupit nebo jdou i do parku.
Ja si rprispim a je mi fajn.
.jpg)
dadka: je to tak
1. starší kluci chodí ve škole na obědy a teplý večeře moc neděláme leda tak něco rychlého ala špagety, omeleta případně nějaký párek ale to opravdu výjmečně protože český uzeniny mě do domu moc nesmí. Nejmladší není zas tak dlouho odstavenej ale už mu nedělám polívky ..
2. žena je spíš "intelektuálka"dělá takový ty jednoduší jídla od těstovin typu "uvařím to, osolím nebo ocukruju to ( vřetánka kolínka špagety všechno jedno
" nebo k tomu dodá sýr a kečup možná oregáno bazalku , sem tam osmahne rybí prsty.... tam to její vaření opravdu končí, ona nedokáže se syrovým masem pracovat a hrozně ráda zjednodušuje a nedodržuje recepty ( takový to proč se klepat s řízkem nebo na co je třeba maso naložit nebo proč tolik vajíček do těsta atd nebo proč by těsto mělo tak dlouho kynout ). Abych jí moc nepomlouval občas peče asi dva druhy koláče na plechu ( jeden jako piškot a druhej cosi s drobenkou říkám cosi protože tam dá co má a skoro pokaždý je to jiný)
3.má široký okruh vařících kamarádek a její maminka bydlí kousek čili se občas přiživí 
a neco jí donesou kámošky něco pojí u nich a ona zas dělá takovy ty kafíčkářský orgie pro ně kde samozřemě dá na stůl spíš něco koupeného.
4. Většinou vařím jeden víkendovej oběd a prostě ho nedělám pro dva dospělé a 3 děti ale pro malou kompanii a část se dá do misek a zmrazí a kombinuje to s jídlem od minule. Většinou ještě v neděli v podvečer udělám nějakou hutnou polívku nebo neco rychlýho k rejži to má na pondělek, uterek čerstvý ( dost často to dělám z drubežího nebo krůtího steheního masa to se nemus moc dlouho dusit - čikntikkamasala, krutí gulášek, moje rychlá specilaita je "něco na pórku" třeba i jen drůbeží játra a tak - přílohy si buˇ%d udělá sama ale třeba basmati rejži taky radši předdělám ona se nezdružuje s nějakými poměry vody a rejže ( dám tam třeba nudličky osmahlý "po arabsku" ... je to taková rychlovka jen ona tou dobou třeba dělý úkoly s klukama atd ... skoro nedělám omáčky s tím je podle mě moc práce .
5 vaření je především můj koníček, někdy i volám domů, že byl stresovej den a že uvařím véču ... mě těch 15-30 minut u plotny
.jpg)
můj manžel mi vždy ve všem pomáhá už od začátku manželství a opravdu si myslím je to na těch dvou co a jak
. vždy jsme se dopňovali nikdy jsem mu neříkala co má dělat vždy to bylo a je OK
.gif)
To můj první byl exot, každej víkend chtěl dělat společně extra super velkej úklid(asi jako obvykle dělají lidi před Vánocema) - v jediným čase, kdy jsme mohli společně s dcerou vypadnout ven. Hrůza 
Druhej byl taky extrasuperpořádnej,ale jen v požadavcích na mě. Za sedm let nehrábl na lux ani na nádobí, jen počítač a flákání. Nyní žije ve vybydleném zabordeleném bytě a jí suché rohlíky(mmch hledá podnájemnici, tak se hlaště, kdo chcete uklízet jeho bordel a ještě si nechat nadávat )
Třetího jsem si od počáítku směřovala kam chci já. Takže starost o dítko mé pubertální, psa a potkanice je na mě.On vaří, střídavě myjeme nádobí, nakupujeme spolu, těžký věci nosí on,auto mi obstará, v luxování se střídáme a s větším úklidem počkám až jede někam dopryč a uklidím si sama v klidu bez rozčilování. Sám ochotně pere a věší prádlo a já žehlím, to mi nevadí. Dcera se moc zapojit nedá - občas lux,odpadky, venčení 
, nádobí, funguje bez keců, ale taky bordel sama nevidí. 
Konečně to mám takový,jak to chci.
Takže radím, okamžitě začít působit a nedat se utlouct"chlapskými argumenty".
dadka: no tak to mas pravdu, ze je to opruz. rikat, co je kde potreba,. ale v tomto pripadku vic nez kdy plati, ze "lina huba , hole nestesti"... on vzdycky taky jen nechapave hledi, co ze to zas chci... ale abych nekrivdila.. tak pul napul on pomoc nabizi a ja si o ni rikam... je zlatej
zelle: No že ti chlapi nevidí, co je potřeba doma udělat? Mně vstávají vlasy hrůzou nad tím nepořádkem a manžel to vůbec nevidí. Musím mu říkat, co je potřeba udělat a to mě nebaví.
Ota: To chceš říct, že při třech dětech a manželce na MD vaříte jen 2x týdně? Máme 2 vnuky asi ve věku tvých synů a ti nejedí, ale žerou. Lednice věčně prázdná, můžu uvařit jekékoliv množství čehokoliv, je to hned pryč.A chodit do restaurace, tak vezmou jídelní lístek odshora až dolů.
