Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S tím opouštěním matek malých dětí myslím spíš souvisí to, že muži byli donuceni k sňatku nebo společnému soužití,když už tedy bude to dítě, pod tlakem okolního mínění na to kývli, i když o to až tak nestáli a postupně s hrůzou zjistili, že to obnáší spoustu povinností a zábava nic moc.

K tomu Madoninu komplexu - ono to funguje i obráceně. Je těžké vnímat jako objekt erotické touhy a obdivu někoho, koho jsme viděli v situaci bezmocného pacienta, třeba po těžké operaci, po úrazu, kdy léčba a rehabilitace trvá mnoho týdnů až měsíců, a je potřeba tomu dotyčnému zajistit servis. Krmit, mýt, převlékat... pomoci na WC. Chlap, kterej si sám ani lžíci do úst nepodá, prostě ztrácí na přitažlivosti a mužnosti, a není to jeho chyba, když potom je zase fit, a případný sex by byl možný, špatně se hledá cesta zpět. A ne vždycky se to podaří. Příroda je prevít, v zájmu přenesení genů těch nejsilnějších a nejodolnějších jedinců to má tak zařízeno, aby ten, co nějak utrpí, už nebyl tolik v kurzu. Takže plně chápu muže, který poté, co byl svědkem porodu, ztratí zájem o sex s tou konkrétní ženou. Překonat to jistě pro něj není jednoduché, a je to jeden z hodně podstatných důvodů, proč bych od muže nic takového nechtěla. Což naštěstí už nemusím řešit, jsouc ve věku bezmála babičkovském.

Riki: Bellana: Jasně, bylo to myšleno tak, že nemusí být s maminkou u porodu jen ten její partner, ale třeba jiná osoba, kterou si ta dotyčná zvolí po oboustranné dohodě a která jí tam bude oporou - může to být i dula, nebo někdo jiný, ke komu má důvěru.

anadir: Nechtěla bych být u toho, až bude dcera rodit. Ta bezmoc, že člověk nemůže pomoci. To mi stačilo, když byla v těžkém stavu na JIPce. Moc jí přeji, aby její děti byly tak ohleduplné jako ty moje a narodily se pár týdnů před termínem a hodně brzy po příjezdu do porodnice.

Bohudík jsme se nemuseli rozhodovat, tenkrát byl u nás žhavou novinkou roaming in. U nás by to ale bylo jasné. Já bych manžela s sebou nechtěla a on by nechtěl taky. Ne z estetických důvodů, ale proto, že při bolestech zalézám do nory a nechci nikoho vidět, nechci, aby se na mě mluvilo, aby se na mě sahalo. Profesionálí odstup mi velmi vyhovuje. A manžel nemá rád ani ty čisté porodní scény z amerických filmů, jsou pro něho příliš brutální. Kdyby ale moc chtěl, tak bych mu to dovolila na jeho vlastní riziko.

Nessie: výslovně jsem uvedla počet mužů, se kterými jsem konkrétně o tomto v minulosti hovořila. Nikde jsem netvrdila, že každý muž je donucen. Někteří mají i rozumné ženy, například.

anadir: noo, to už si neumím vůbec představit - maminku, sestru, kamarádku... ty bych hnala ven první. Sestru mám, ale jsem si jistá, že by ji v životě nic takového nenapadlo. Ani z pozice rodičky, ani z pozice "asistentky". Kamarádky jsou na jiné věci, a matky, to snad ani nelze k tomu nic říct...

Riki: indiánští předci, ne.

Linda: co sedí, za 10 vteřin už kolikrát prolézá sama ty sutiny s dítětem v náručí

Ja pritele u prvniho porodu mela a moc mi to pomohlo tatinek by u porodu urcite nemel chybet

corall+Emmy30.9.: toho uzlíčka, jak říkáš, měl možnost držet potom tolikrát

já teda chlapa porodu nechtěla - nehledě na to, že tenkrát by byl spíš za exota - a o nějaké důstojnosti se nedá mluvit - ovšem jakou bych tak asi před ním chtěla zachovávat důstojnost, když hned první den, kdy jsme se seznámili, mě držel při zvracení a přesto se mnou začal chodit. A jaká sebekontrola, když vím, co dělám při milování . Nehledě na to, že jsem ještě před narozením našeho prvního dítěte párkrát při hádkách doslova prskala vzteky - tož o jaké sebekontrole a důstojnosti bych tak asi mohla mluvit.

*
sálová sestra byla fantastická, mezi kontrakcemi jsem si zdřímla a s doktorem jsem si zavtipkovala ještě než jsem vylezla na stůl, natož pak při šití - na co by mi tam chlap byl, ještě by kazil náladu

Verera: Jasně, každý - každá - to pociťuje jinak.
Madoniín komplex:
U některých mužů, kteří asistovali u porodu se stává, že přestávají pociťovat sexuální touhu. Tato ztráta touhy se týka však výhradně manželky. Nazývá se to "Madonin komplex".
Takový muž, který byl přítomen porodu, se přestává na svou ženu dívat jako na milenku, ale vnímá ji pouze jako rodičku - matku svého dítěte. Většinou tento stav po nějaké době odezní, ale páry, které na toto nejsou připraveny, se s tím težce potýkají. Muž si po nějakém čase najde milenku a nezřídka tato situace končí rozvodem. Což by vysvětlovalo velké množství opuštěných maminek s dětmi do jednoho - dvou let.
Je proto otázkou, zda dnešní nuceni mužů, aby se porodů zúčastňovali, je na místě. Tradičně muž u porodu neměl co dělat. Od rodičky byl vyháněn a na závěr, až bylo po všem, mu přinesla porodní bába ukázat umyté miminko zabalené v povianu. Mohl nahlédnout i na rodičku, která už byla přikryta peřinami a sice zmožena a propocena, ale nikoliv zakrvácena a znetvořena porodními bolestmi, ležela úhledně na polštáři.



Je pravdou, že ženy rodily doma a měly kolem sebe ve chvíli porodu kromě porodní báby, kterou osobně znaly, ještě sousedky a další ženy z rodiny. Tedy v této obtížné životní situaci nebyly samy. To se ztratilo v okamžiku, kdy se porody přenesly do nemocnic.
Většina z nám nemocnici vnímá velice negativně a necítíme se tam dobře. Je nám zle, máme porodní bolesti a kolem nás jsou zcela neznámí lidé, kteří se mnohdy chovají neprofesionálně až k pláči. Rodička se pak mnohdy oprávněně může cítit jen jako kus masa na běžícím pásu. Samotný porodní stres se pak neúměrně umocňuje.
A toto všechno je zřejmě důvod, proč si přejeme mít někoho blízkého na porodním sále. Proto přišel na řadu manžel, jakožto osoba nejbližší. Ale tady nám vyvstává otázka, zda původní tradiční uspořádání - tedy vyloučení mužů od porodů je vlastně nechránilo před traumatem.

Riki muj manzel byl 2krat u porodu a ani jednou jsem ho nenutila,sel sam a tesil se az bude drzet toho uzlicka v naruci a byl rad a velmi mi pomohl. Takze tvoje poznamka ze zeny je nuti neni asi na miste

Linda: To je tím, že ty scénáře píšou chlapi Něktré věc je prostě ani nenapadnou. Například s placentou se málokdy zabývají. Prostě se narodí dítě, matka ho okamžitě dostane do náručí a chlap jde vyprošťovat kolegu ze sutin případně konat jiné hrdinské skutky.

Riki: já teda Vikinga nemám a byl u obou porodů dobrovolně. U prvního trochu váhal, spíš že se obával jak to na něj bude působit, ke druhému už šel automaticky, ani se mě neptal.

anadir: nevím co je madonin komplex, ale já si teda neumím představit mít u porodu sestru nebo kamarádku a maminku teda raději ne. Minimálně už proto, že se před těmi osobami obvykle nesvlíkám, když už jsme u té důstojnosti.

A moje maminka, ktreá rodila vždy dva dny před termínem a porody trvaly 4 a 2 hodiny neměla pochopení už pro mé přenášení o 14 dní, už vidím, jak by mě nařkla, že se s tím záměrně porodem loudám, když trval 24 hodin . Ještě bych se tam musela rozčilovat. Ale zase bych se tak možná odreagovala od bolestí