Tchyně pořád srovnává vnoučata
Mám osmnáctiměsíčního chlapečka a moje švagrová (sestra mého muže) má šestnáctiměsíční holčičku. Otěhotněly jsme jen s dvouměsíčním rozdílem a společně spolu prožívaly těhotenství. Na miminka jsme se obě těšily, nakupovaly výbavičku a vzájemně se podporovaly ve chvílích, kdy nás třeba přepadly obavy.
Když se nám pak postupně narodily naše děti, stala se z nás téměř nerozlučná dvojka. Bydlíme na malém městě, máme to k sobě kousek, a tak jsme spolu trávily hodně času, chodily na procházky nebo do místního mateřského centra.
Dokud byly děti miminka, všechno bylo v nejlepším pořádku. Vše se začalo postupně měnit až poté, kdy mému Filípkovi bylo čtrnáct měsíců a Natálka oslavila první narozeniny. Ne, že by mezi námi začalo docházet k rozepřím, ale vinou tchyně (matky mé švagrové) začal náš vztah pomalu ochládat. Hlavně z mé strany. A je to čím dál horší.
Babička se totiž v Natálce doslova vidí a má ji prokazatelně radši než našeho Filípka. Moc mne to mrzí, ale asi s tím nic nenadělám. Bohužel, ona nedokáže své pocity udržet na uzdě a její odstup a kritický postoj k našemu synovi je víc než zřetelný.
Kdykoli k nim všichni společně přijdeme, vždy si více všímá Natálky, hraje si s ní, chová ji, věnuje se jí. Filípka tak nějak ošidí, aby se neřeklo. Zatím je malý a moc to nevnímá, ale nevím, jak to bude snášet, až začne trochu brát rozum. Když manžel své matce řekl, že by měla svou lásku dělit mezi obě děti stejně, odvětila, že je má ráda oba dva a žádné rozdíly mezi nimi nedělá, prý jsme moc přecitlivělí a podezíraví.
Hodně mi vadí i její neustálé srovnávání obou dětí. Natálka je celkově bystřejší, řekla bych, že je hodně napřed jak fyzicky, tak duševně. Začíná pěkně mluvit, přes den už je téměř bez plen. Náš Filípek je pohodář, který si s ničím hlavu moc neláme a do ničeho se nehrne. Ve svých osmnácti měsících umí říct pouze pár slov a sednout si na nočník je pro něj něco nepředstavitelného. Nechávám tomu volný průběh, hodně se mu věnuju a ani doktorka se nevyjádřila, že by snad byl nějak opožděný.
Podle tchyně je však pozadu, považuje ho za hloupého a pořád předhazuje, co všechno už Natálka umí, co nového se naučila a jak je proti němu šikovná, ačkoli je o dva měsíce mladší. Dlouho jsem se snažila to pouštět jedním uchem tam a druhým ven, ale už mne to nějak udolalo a najednou jsem si uvědomila, že se své švagrové záměrně vyhýbám a vymýšlím si důvody, proč se nemůžeme sejít a jít někam s dětmi společně. Mrzí mne, že není schopná svou matku nějak usměrnit, naopak, vidím na ní, že vychvalování a upřednostňování její dcerky jí dělá dobře.
Jsem z toho smutná, vnímám to jako počínající rozkol v rodině a chtěla bych tomu nějak učinit konec. Nechci, aby Filípek ztratil kontakt se svou sestřenicí a babičkou, ale zároveň ho nemohu vystavovat neustálému srovnávání, ze kterého vychází jako ten méně schopný a nemožný. Manžel s matkou promluvil, ona ho odbyla, že slyší trávu růst, a tím to pro něj skončilo. Když si mu postěžuju, odbude mne, že jsem paranoidní a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou.
Co mám dělat? Přemáhat se a na rodinné sešlosti s Filípkem chodit, nebo trvat na svém, a dokud se babička nezačne chovat jinak, návštěvy u ní omezit? Problém je v tom, že kromě mne to její nevhodné chování asi nikdo nevidí, včetně jí samotné.
27.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně pořád srovnává vnoučata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
kominice: to je třeba účel
.jpg)
Bellana: kdybych měl srovnávat své děti tak naše nejmladší zlatíčko je "úplný blbeček" ve srovnání s nejstarším i prostředním bráchou.
Málo mluví, pozdě chodil, nejdýl plínu ale zase je z nich největší pohodář... jsme se s ním vůbec nestresovali a on nám to vrací například u doktorky kde náš "geniální nejstarší" prodělávál záchvaty strachu tam nejmladší přijde a sám nastaví ruku na odběr krve......... u zubaře to samé otevře pusu a žádný zápas nebo chytání se mámy táty se nekoná ....
Bellana: věřit nemusíš,proč bych to říkala když jsem viděla i svých dětí jaké mezi nima byli rozdíly......a to co říká ta tchýně je fakt na facku...mj.já mám svoji snachu ráda a snad i ona mě....
Nesnáším porovnávání dětí všude (nejen u tchýní, ale i u samotných matek atd.). Je ale fakt, že se snažím hodně ovládat, ale jsou mi bližší holčičky, protože kluci zlobí, jsou sprostí, neposlechnou, prostě nechtějí spolupracovat, ale bojovat. A já tu nejsem od toho, abych usměrňovala cizí spratky. Ráda si s dětmi pohraju, ale mlátit se bábovičkou nedám, tak asi tak.
.jpg)
ToraToraTora: Po takovém vysvětlení trefí babu šlak
Panímáma je pěkná svině a tudíž se jí takové chování nesmí tolerovat. V klidu bych si o tom promluvila se švagrovou a zeptala se na její názor. Pak naprosto asertivně vysvětlit tchýni pocity a svůj názor, aby byla informována o tom, že její chování působí někomu bolest a že nehodlá dotyčná psychicky ubližovat ani sobě ani dítěti, které za nic nemůže a tudíž dojde k omezení návštěv až do doby nápravy. tečka, kup si křečka. nemazlit se s ní
.JPG){kind=avatar}
sharon: Opravdu jsi nikdy neřekla: Adélka chodila v 11 měsících, Kubík až v roce, Adélka začala mluvit dřív než Kubík? To se mi nechce věřit. Takové srovnání je v běžné řeči obvyklé. Jen maminka Kubíka to vnímá, jako by to byla degradace Kubíka. Někdy jsme my matky trochu víc citlivé a vidíme a slyšíme něco, co ani nebylo řečeno.
1. neber si to tak,my kluci jsme nejenom pohodáři ale i o něco opožděnější než holky a srovná se to tak v 15 letech .....navíc do dvou-tří let věku jsou 2-3 měsíce stejný rozdíl jako mezi 11 a 13 letým dítětem.
2. podle mě reaguješ přehnaně citlivě a rozhodně se neděje nic, co by malému ublížilo a to je to podstatné.
Asi to bude zbytečné ale ...koneckonců zkusila si se zeptat manžela jestli jeho máma prostě neměla raději jeho sestru ? I to se stává, někteří otcové se vidí v synech, některé matky v dcerách a některé "báby" nemají děti rády vůbec .......
Naše první dvě vnoučata se narodily kluk od syna v březnu a holka od dcery v květnu, oba v roce 1997 a nikdy by mě nenapadlo srovnávat nebo něco podobného a to už máme další dvě,každé dítě je přece samostatná osobnost, každé jinak prospívá, jinak se vyvíjí........tchyně je blbka k pohledání a na facku !
Štír: jj, babicka doted rika " přijedou naši" coz je mamy segra, ktera jezdila tak 3-4 do roka, obvykle po tom co babi brala duchod... vim, jak to tatu desne stvalo, ze mamu babi bere jako toho samozrejmyho otroka, co bydli blizko, jezdi makat na zahradu a ted se ve finale o babi ob den stara ( v zime dennodenne), protoze marcelka to ma daleko a taky maji pole a bla bla bla
Znám z vlastní zkušenosti. Moje tchyně měla vnoučata rozdělená - "naše děti" a váš Martin. Děsně mě to štvalo, ale nijak jsem to neřešila ani já ani manžel.
sevenofnine: S tímto konstatováním plně souhlasím. Podle mě je to tak.
tchyne je trubka, ze je tak videt, ktere ditko ma radeji... ale co si budem vykladat, v okoli vidim dosti rodicu, kteri maji jednoho ze sourozencu radsi a to je horsi
Doufám že já až budu babička srovnávat nebudu. Dodnes si pamatuju jak jsme byli na vesnické pouti a my vnoučata jsme se motali kolem naší babičky. Babička nás měla od 3 dětí, 4 vnuky doma, 4 ve městě od dcery a 3 ve městě od syna. My 3 jsme byli nejmladší, brácha dokonce až 6 po tom posledním domácím. nějaký soused pohladil mého bratra a ptá se "Tak to je ten váš nejmladší?" A babička mu říká "To není náš, to je od Josefa z města" A bylo nám jasné čí jsme. Nikdy jsme nebyli babičky, byli jsme "Josefovi z města". Moje tchyně je v tomhle skvělá, všichni jsme její, všechny vnoučata má stejně ráda a tak i když je v něčem střelená, za tohle je zlatá. Zato její tchyně (babička mého muže) to měla vždy jasné. JEJÍ byl ten nejmladší, ten ji poslouchal na slovo a lásku přenesla i na jeho děti. Takže pravnouček od miláčka dostal k narozeninám kolo a pravnouček od mého manžela 20 korun - kolo mu koupíme my, my prý na to máme. Dodnes na prababičku syn vzpomíná - to je ta co Jirkovi dala kolo a mě dvacku. Jo holky, rozdíly dělat můžeme jen samy pro sebe a ne tak okatě.
Chování tvé tchyně je normální (neříkám správné). Dcera je bližší než snacha a dítě dcery je zaručeně jejím vnoučetem, dítě snachy může, ale nemusí být. To je v podvědomí, vědomě by si to nikdo nepřiznal. U nás to bylo stejné – syn je o dva měsíce starší než neteř. Neteř byla vždycky šikovnější, dřív seděla, dřív chodila na nočník, dřív a lépe mluvila, prostě bylo vidět, že já o své dítě špatně pečuji a špatně ho vychovávám. Nikdy to neřekla, ale často jsem dostávala nevyžádané rady, jak to udělat, aby můj syn dohnal svoji sestřenku. Nechávala jsem to bez komentáře. Děti si spolu hrály a měly se rády, a to bylo podstatné. Jen v dětství měl syn raději druhou babičku, protože pro tu byl nejlepší na celém světě. Neteř je i nadále pro babičku to nejlepší ze čtyř vnoučat, ale je to opravdu milá a šikovná holka a ostatní to neřeší.
