Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Riki: Tak já ti posílám jeden vzorek muže z české kotliny, který u porodu svého dítěte skutečně být CHTĚL - můj muž. Dokonce chtěl mnohem, mnohem víc než já - já jsem ze začátku byla spíš proti, právě proto, aby mě neviděl třeba brečet bolestí. Ale nakonec mě přemluvil a byla jsem opravdu ráda, že tam byl - jednak jsem tam nebyla sama, v době mezi stahy mě bavil absurdními hláškami z Cimrmanna (a kupodivu se mu to
dařilo ), podával mi pití atd., jak už tu bylo řečeno. No a samozřejmě při samotném porodu jsem byla nakonec ráda, že jsem měla tu jeho ruku, kterou jsem mohla při stazích drtit.
A on si to opravdu užil - byl strašlivě pyšný a šťastný, že viděl našeho synka přijít na svět, že přestřihl pupeční šňůru, že ho pak mohl držet v náručí a nevěřícně na něj hledět....
Takže není pravda, že každý otec u porodu je tam z donucení - já naopak znám právě opačné případy.

Já bych muže u porodu nechtěla. Ale jistě by bylo dobré mít tam někoho "svého" - třeba maminku, sestru, kamarádku, dulu... určitě by to také byla velká opora.
Oni ani někteří psychologové se na přítomnost otce u porodu nedívají moc příznivě. U některých tento zážitek vyústí v "madonin komplex" a to jistě není příjemné ani pro jejich partnerky.

Riki: coz o katastrofy, ale vsimla sis jak si rodicka 5 vterin po vyplivnutí mimca sedí

Riki: 10:03 perfektě popsáno

Linda: no jo, viking - já měla na mysli vzorek obyvatelstva z české kotliny. Do ciziny se nepouštím ani teoreticky. Kdybych to měla brát třeba podle některých amerických filmů, nejlíp se rodí kupříkladu při zemětřesení, zavalená ve sklepě, nebo po pádu letadla do džungle, případně při přepadení banky. Tam je obvykle obecenstvo v řádu desítek osob, hygiena nulová, ale kupodivu žádné komplikace, miminko se narodí čisté a usměvavé, a mamince se ani nerozmaže líčení. Všichni potom tleskají a jsou dojatí, že nový život vypučel i v katastrofické situaci.

Kontrolu nad sebou ztrácíš i při milování, takže to není nic nového..
Když si vzpomenu na svůj první porod ještě v socialistické porodnici, kde mě ráno vrazili na sál a tam jsem se svíjela v bolestech asi osm hodin, bez toho, že by na mě někdo vůbec promluvil,tak vím, že jediné, co jsem si přála aby tam se mnou muž byl a měla jsem tam někoho, kdo bude trpět se mnou, povzbuzovat a starat se, kde je sakra ten doktor, proč to nepostupuje, co se děje.Byla jsem tehdy tele a byla jsem na to sama..
Třetí porod už proběhl v ranném kapitalismu, za účast manžela, odnesl si tehdy velkou modřinu na předloktí, jak jsem se ho držela při stazích.Původně, protože už jsem byla zdatná rodička, jsem se chtěla odvézt do porodnice sama, bylo to v noci a nechtěla jsem je všechny budit, pak jsem ale byla ráda, že jsem to udělala,probudili jsme děti, odvezli k babičce a šli rodit.Jsem ráda, že manžel viděl jak alespoň jedno z jeho dětí jde na svět a že to není brnkačka,dcera se tehdy málem udusila, naštěstí je bez následků...jsem pro otce u porodu,zvlášť, když se na to těší..

Riki: no nevim, viking mi to sám nabídl a dost me sokoval, protoze to v cechách tenkrát bylo jeste v plenkách. A podruhy jsme o tom uz vubec nemluvili, proste sel automaticky se mnou. Ale ok on neni normální.

No, v první řadě nevěřím, že existuje nějaká Adéla - je to vhodné téma pro okurkovou sezónu, neb zaručuje reakce. V druhé řadě nevěřím, že existuje muž, který sám do sebe dobrovolně touží být u porodu. Všichni, o kterých vím, že to absolvovali, to učinili proto, že manželka na tom trvala, a oni chtěli mít doma klid. Což ani nijak nezapírali, a normálně se k tomu znali. Jenom jeden z nich pravil, že kdyby to muselo být, šel by i podruhé, zbývající se netajili názorem, že stačilo a podruhé už to nemusí být. Statistický vzorek, o kterém hovořím, činí 6 mužů za posledních cca 15 let, co se takové akce dějí. Souhlasím s Kotětem - pro každou ženu je to jiné, a názory ostatních jsou k ničemu, to si holt člověk musí zažít. Nicméně za sebe říkám - nikdy. Ano, já lpím na své důstojnosti, před lidmi mně blízkými zejména. Zdravotnický personál je u porodu od toho, aby poskytoval profesionální péči a ošetření. Viděl stovky porodů a je zvyklej, navíc jsou to cizí lidi, které už v životě neuvidím a tak fakt, že jsem před nimi nevypadala důstojně, mi vrásky nedělá, na nich mi prd záleží. Odvedli svou práci, toť vše. Ale kdokoli jiný než ten zdravotnický personál tam nemá co dělat, porod není divadlo pro příbuzné ani adrenalinový zážitek, to je intimní záležitost, a celá staletí tak byl chápán a provozován - v ústraní a soukromí. I zvíře si v přírodě zaleze někam stranou, poslušno instinktů. Takže osobně souhlasím s názorem, že je to módní záležitost, a jestli někdo mermomocí chce, nechť si to užije, ale pak holt musí počítat s případnými následky. O těch již bylo napsáno mnohé a povolanějšími, tak už to nebudu rozepisovat.

tornado-lou: Ale jo, i ty zážitky sbírá. I když to není jeho prvotní funkce, ale vidí

Já jsem teda nějakou komunikaci s personálem skrz něj moc nepotřebovala, ale je fakt, že tam byl kdyby něco.

Ono taky záleží, jak to kde mají zařízené, to by bylo dobré se zeptat. U prvního dítěte u Apolináře ho pustili vyloženě až na sál a pak zase rychle vyšoupli, to mi připadalo spíš jako atrakce pro tatínky.

U druhého na Bulovce byl se mnou většinu času, tam už pak se dá něco domlouvat, zavolat personál, který tam pořád není, to bylo celkově o dost lepší. A hlavně pak stály za to ty první okamžiky s malou, to je naopakovatelné.

Nevíš jak se zachováš, jestli budeš porod snášet dostatečně důstojně? No, můžu ti říct, že mně bylo úplně jedno, jak se u toho chovám , kdo na mě kouká a co se u toho děje, to ti v tu chvíli nepřipadá vůbec podstatné.

Manžel byl u obou porodů, ale byl na tom příjemnějším konci mé osoby, takže vyloženě detaily neviděl a jeho hlavní problém byl, že mi nemůže pomoct tak jak by chtěl. Ale už to, že tam byl pomáhalo.

A jeho hlavní chvíle nastala, když se děti narodily. Popadl foťák a dokumentoval co šlo. Poprvé to teda úplně nezvládl, ale u druhého už nenechal nic náhodě, takže mám krásné fotky dcery u mě na břiše, pak když ji umývali, vážili, měřili... tam jsem já vůbec neviděla.

U prvního dítěte ho hned po porodu poslali domů, což byla škoda, u druhého jsme spolu strávili krásných pár hodin na porodním sále s dcerkou a užívali jsme si to všichni.

A pokud tak lpíš na té důstojnosti- ono milovat někoho, kdo je upravený, cítí se dobře, nemá žádné problémy a ukazuje se v tom nejlepší světle je sice hezké, ale pokud je někdo ochoten tě brát se vším všudy, podpořit i v těch těžších chvílích, postarat se, pokud je ti zle, uložit tě do postele, uvařit čaj a uklidit pozvracenou podlahu, pak teprve je to opravdu láska.

Tvůj manžel vypadá, že takové problémy jako ty vůbec neřeší, asi by mu bylo hodně líto, kdyby u porodu nebyl, byla by škoda ho o to připravit.

Manžel u prorodu není proto aby sbiral zažitky nebo abs ho o mě připravovala nebo nepřipravovala. manžel je u porodu proto aby TI POMOHL. podaval vodu, masiroval zada, mluvil misto tebe s personalem, dohlidl na to aby se k diteti chovali tak jak si prejes, rozhodl neco, kdyz ty nebudes moct. urcite budes potrebovat pomoct, nemocnicni personal muze byt skvely, ale porad je to jenom nemocnicni personal. je dobry mit tam nekoho kdo je tam pro tebe a pomaha tobe. jestli myslis, ze ti chce pomoc manzel, a chces aby to byl on, tka si ho tam vezmi. jestli nechces, vezmi si nekoho jineho, ale fakt se hodi mit tam nekoho, kdo je tam pro tebe.

Až budeš u porodu, tak tě nějaké myšlenky na nedůstojnost situace rychle opustí a budeš ráda, že tam manžela máš..

Přizvala jsi ho k početí, Můj názor je, že má právo být i po porodu, když o to stojí. Nejde přece jen o to, že tam bude pro Tebe jako opora - chce být u toho, když přijde jeho dítě na svět. Dopřála bych mu to.

"Máme moc hezký vztah, na dítě se oba těšíme, manžel se ke mně chová velmi ohleduplně a teď, co jsem těhotná, je opravdu starostlivý."
"Nechtěla bych, aby mne viděl v nějaké nedůstojné situaci nebo ve chvíli, kdy nad sebou ztratím kontrolu."

Odporuješ si - tak buď máte hezký vztah se vším všudy, nebo sse před ním neustále kontroluješ a dáváš si pozor na své projevy a pak není něco v pořádku.

MMCH - prdíte před sebou?????

Měla jsem a bylo to fajn. Ono se o tebe v podstatě hodně hodin nikdo ani moc nestará,jen si tak funíš, tak je fajn někoho tam mít s sebou. ten můj mi pak stál za hlavou, takže na to nejhorší nekoukal. A vždycky ho můžeš poslat ven.