Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: myslím, že máš pravdu....

Anahir: Ale zase bych pána tak rezolutně neodsuzovala. Neskutečný nepořádek pro někoho může být normálně zabydlený byt, kdy majitel nemíní trávit život úklidem, známe pohled jen z jedné strany.

On je možná flegmatik, ale Simona možná zase řeší věci, které vůbec řešit nepotřebují, pán se zabývá jen tím podstatným a je v životě spokojený, ovšem Simona ho žene k životnímu tempu, kterého není schopen. On ji bere takovou jaká je, ale ona to nedokáže, to ona je ta netolerantní.

S jinou partnerkou by si mohli žít spokojeně a zvládnout i ty děti, je něco jiného volit poklidný přístup k životu a něc ojiného zanedbávat rodinu, i flegmatik může být vynikajícím rodičem, možná lepším než neurotická matka vláčející děti načas z kroužku do kroužku a trvající na dokonale uklizených hračkách.

Jen prostě tihle dva , to dohromady nepůjde, nebo se z toho Simona časem zblázní. A pán možná an nepochopí proč.

sharon: Nepřipadá mi to tak. Zatímco jemu to , zdá se, vyhovuje a její přístup k životu toleruje, ona se ho snaží už teď předělat.

Kdyby pokládala otázky typu- co udělat pro to, aby naše soužití fungovalo?, tak by tu jistá šance byla, ale ona sama sebe považuje za vzor správného přístupu k životu a pána považuje za líného nebo prostě jinak divného. To není osoba, která by oplývala tolerancí k partnerovi. Takže by si měla najít někoho, kdo bude odpovídat jejím představám.

Už zase.
Zase ,,je mi s ním fajn, mám ho moc ráda, je tak milý" jenom je to prase co si neumí ani uklidit, neumí ani přijít někam včas, když mi na tom záleží, všechno je mu jedno, všechno si dělá tak jak to vyhovuje jemu, protože „z toho se přece nestřílí, klid, děvenko“. atd atd....

tohle není flegmatismus, to je lenost a bezohlednost.
Jak by jste to proboha chtěli dělat, když by jste spolu bydleli? Ty v jednom kuse s hadrm v ruce, protože si ten neumí po sobě uklidit, ono se to nějak udělá že (rozuměj ty to uděláš, když ti to vadí).
Pokud mu to nevadí jak žije teď, tak nepočítej s tím, že se samou láskou změní a bude jiný (a když to neudělal do teď, tak později už vůbec ne)
Ono je táááák pohodlné, když někdo za nás něco dělá, připomíná, zařizuje....co asi těm lidem zbývá, když mají doma takovéhle nespolehlivé trdlo.
A jak by jste to chtěli dělat s dětma, Uvědomuješ si, že bys s dětma měla tohle na krku? No to teda potěš koště.
Nikdo nejsme ideální, všichni máme nějaký ten nešvar se kterým je nutno se smířit, pokud s tím člověkem chci žít. Ale zodpovědnost a určitá úcta k potřebám partnera je totální základ každého vztahu. Že je milý a máš ho moc ráda, tak s tím moc dlouho nevyžiješ až přijdou skutečné problémy, které bude nutno řešit (nemoc,ztráta zaměstnání, tragedie v rodině....atd).
ale jestli to chceš přesto zkusit, zkus to, ale dopadneš stejně jako všechny před tebou co si myslely jak ony jediné partnera změní, že je změní dítě, že jim se to právě podaří apod...dopadly všechny stejně. Blbě.

nechtěla bych ho...protože nebude pořád mladý a faj a mít "jen" tuto chybu. Ono - starý blbec byl kdysi mladej blbec..

Verera: třeba by si zvykla.....jsou mladí a lidi se mění , způsob života se mění......

sharon: Je to lepší mít doma, pokud nejsi typ, kterého to stresuje, což asi Simona je.

Pokud doma prohlásím, že ten den nemám chuť nic dělat, manžel mi s úsměvem doporučí, ať tedy nic nedělám, vezmu si knížku a čtu si a jde mi udělat čaj. A to i kdybychom se brodili v binci po kolena (k čemuž jsme tedy nikdy naštěstí nedospěli, ale jde o přístup) a přitom on je takový ten činorodý typ. Jenže mu nedělá problémy respektovat opačný přístup. Pokud by v takové situaci začal šílet a nutit mě do nějakých aktivit, tak už by to byl dávno manžel bývalý, s tím se prostě žít nedá. A musí to samozřejmě být i naopak.

V zásadě základní princip soužití- pokud s někým chceme být, musíme ho brát takového jaký je a věci, které nám vadí prostě skousnout. Můžeme se dočkat příjemného překvapení v podobě zlepšení, ale není možné s tím napevno počítat a mít vztek, pokud nenastane.

můj syn je taky takový kliďas , nic ho nerozhází , všechno má napohodu, nehádá se , neprudí............a vychovává tři děcka a postavil barák sice je fakt že v něm uklízí snacha....ale v klidu a bez stresů.....

To jestli někdo chodí soustavně na srazy čtvrt hodiny předem , přesně nebo pozdě je něco, co je v něm, vrozené, a co v podstatě nedokáže trvale změnit. Aspoň k tomuhle jsem dospěla dlouhodobým pozorováním.

Manžel je vždy o čtvrt hodiny v předstihu, syn to podědil po něm. Pokud hrozí, že někde budou méně než 5 minut před strazem, jsou nesnesitelní, je to pro ně samotné silně nepříjemné.
Já chodím přesně, občas to holt trochu nevyjde,a le mnyšlenka, že budu někde stepovat raději 10 minut předem je pro mě psychické utrpení. Dcera je po mně.

Takže v době, kdy syn hystericky podupává u dveří, že už musí do školy nebo to nestihne, dcera se v klidu převlíká z pyžama a nechápe, proč on šílí. Od té doby, co chodí každý sám je doma ráno klid. Do školy doráží oba podle svých představ.

Nečekej, že něco takového zmeníš, to jde jednorázově, třeba když by uletělo letadlo, ale jinak nezbvá než se s tím smířit a nebo prostě najít partnera se stejným přístupem k času.

A celkový přístup k životu taky, někdo má na všechno času dost, někdo je v poklusu, pokud někomu dělá problémy smířit se s opačným přístupem, nemá smysl, aby s ním plánoval společný život. To nikdy nemůže fungovat.

Linda: můj názor ....v dnešní stresové době je možná tohle lepší než mít doma totálního magora na všechno....

šťastná to povaha.....Simono, vžij se do pravého opaku...

Souhlasim s ostatnima. Sou takovi lidi a dokazi docela v pohode existovat ale jestli ti to vadi, rozejdete se.

Nepřišel včas na domluvenou schůzku? Počkej 5-10 minut a odejdi. Není hotový když se někam chystáte? Ty jsi hotová, tak odejdi. A to navždy!!!

a proč s ním jsi?

Navíc jak by se asi flegmatik dovedl postarat o rodinu..uvažuj do budoucna...