Chlapi a domácí práce. Kde je spravedlnost?
Docela by mě zajímalo, jak to chodí v jiných rodinách. Jde mi o dělbu domácích prací. Jsem vdaná, máme dvě děti, jsem zaměstnaná na plný úvazek. Manžel je na tom stejně jako já: je ženatý, má dvě děti a chodí na plný úvazek do zaměstnání. Oba dva pracujeme o 8 do 16:30, takže z domova odcházíme a odpoledne se vracíme prakticky stejně.
Stejné to však je jenom zdánlivě. Třebaže máme v podstatě tytéž podmínky, praxe je jiná.
Já vstávám v půl šesté, v klidu si spáchám hygienu, upravím se. Pak připravím snídani, dětem svačiny a dohlížím, aby vstaly, vyčistily si zuby, nic nezapoměly... znáte to. Manžel vstane v sedm, umyje se, sní připravenou snídani, a když se zapojí do ranního koloběhu, tak jen hulákáním a rovnáním do latě.
V půl osmé všichni odcházíme z domova.
Po práci obvykle jdu ještě něco nakoupit, po příchodu domů na mě čekají běžné povinnosti. Večeře, nějaké praní, trochu úklid, úkoly s dětmi...
Manžel jede z práce rovnou domů a čeká, co přinesu a co uvařím. Někdy pomůže synovi s fyzikou a matematikou, vyzkouší obě děti z předmětů na druhý den. Když říkám někdy, myslím tím nanejvýš jednou týdně. Většinou je to na mně, protože on má „práci“ na počítači. Neustále něco vymýšlí, zkouší programovat, zkrátka je to jeho velký koníček. Když se do toho zabere, nevidí, neslyší, nevnímá.
Já bych se po příchodu z práce také ráda věnovala svým koníčkům. Taky by se mi líbilo, kdybych se nemusela o všechno starat a celé dopoledne a večer jsem mohla „patchworkovat“.
O nějaké dělbě práce manžel nechce ani slyšet. Já zase prý nehlídám technický stav auta, nejezdím s ním do myčky, případně do servisu, a když malujeme, tak to (kromě úklidu) udělá celé on. Zrovna tak řeší různé technické závady v bytě, včetně prasklých žárovek apod.
Jenže – všechny jeho povinnosti jsou nepravidelné, dalo by se říci ojedinělé. Rozhodně jimi netráví každý den několik hodin.
A tak se ptám: Kde je spravedlnost? Mnoho z vás asi namítne, že „jaký si to uděláš, takový to máš“. To je sice pravda, ale jak se dá chlap s takovým předpotopním smýšlením o mužských a ženských pracích předělat? Jak ho mám přesvědčit, že rodina a domácnost je záležitost nás obou? Proč mně začíná pracovní den o hodinu a půl dřív než jemu a končí o nějaké čtyři hodiny později?
Jak to máte zavedené vy? Berou vaši partneři domácnost také jako svou záležitost, nebo se tváří, že se jich to netýká?
15.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chlapi a domácí práce. Kde je spravedlnost?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Janiny: nouze naučila housti ... žena je po ráno totálně mrtvý tvor ( ona se taky přes večer stará o malého)
orinka: mám vstávání v krvi už za socíku jsme dělal na směny a vstával taky v půl šestý ... a právě proto tyhle raní klídky moc nechápu protože jsou vykoupený večerním odchodem do hajan někdy po 22té hodine ...
ono to možná bude i věkem dětí naši jsou docela samostatní a věci jako jsou různý ponožky nebo nátělník na ruby mě ani kluky netankují ....
Ota: třeba se dlouho šlechtí
- anebo je typ jako já. Já totiž radši vstanu o hodně dřív, jenom abych se nemusela honit, protože co když se mi na poslední chvilku stane, že budu muset třeba neplánovaně na WC a mít to rozpočítané na vteřiny, byla bych na mrtvici
. No, a jinak moc ráda snídám v klidu, žádná honička. Taky jsme to tak doma měli, vstávala jsem první, připravila snídaně, svačiny, tatíčkovi prášek na nervy (však jsme se pak rozvedli i přes mé vzorné chování), bylo to rozhodně snazší, než všechny organizovat.
sweet: koupit el. varhany a sluchátka 
talenka: pošlu ti toho svýho, furt hraje na klavír, předloni k tomu ještě přibyla elektrická kytara.....proboha, naučtě ho někdo, jak se zapíná počítač!!! 
Stanik: ano, je spousta jiných, horších způsobů, jak trávit volné chvíle. Když vidím maniaky, kterak staví v kůlně nebo kdesi rozsáhlé kolejnice a patlají si vláčky, prosím manžela, aby raději seděl u PC 
Ota: šikulka 
popravdě řečeno mě na tom nejvíc zaráží to tvé vstávání o půl šestý .... v kolik stávají děti a v kolik odcházejí ?
Já ráno vstávám v 6,10 5-10 minut před nejstarším synem ( a to jen kvůli tomu záchodu
) Pak mu udělám snídani to mě trvá asi 30 vteřin tedy dám na stůl mléko, chleba, pečivo sýr, křupsíky a dva talířky a hrnek ( i pro prostředního) V době kdy jí jdu budit mladšího .
Svačiny dělám v době kdy jí on a trvá mě tak 5 minut maximálno a to i s hovory co si mají připravit a oblíknout podle počasí... zuby si čistí a věci jim žena připraví večer a oblíknou se sami ....
Nejstarší odchází na gympl v 6,40-6,50 a já beru prostředního do školy někdy po 7,05-7,10 ... tou dobou nám žena mává z ložnice s nejmladším.
Pro mě je představa dvouhodinové raní směny jak je to u tebe totálně nepředstavitelná ? To ještě vaříš, pereš, žehlíš nebo co ?
teda nevim, manzela bych od programovani rozhodne nehonila, az se tim zacne zivit, budete se mit vsichni velmi velmi velmi dobre
.JPG)
Rozhodně bych začala tím jídlem - až napochoduje ke stolu, tak se mile usměja řekni, že večeře bude, jen co doděláš to, to a to, tedy dejme tomu v deset večer. Jestli jichce dřív, ať ti pomůže. 
No a tak kalhoty na věšáku v předsíni tam visí třeba i dva týdny jako dršťky, než je dá do koše na špinavé prádlo.
sweet: Jo, chápu to, manželovi dělala maminka to samé. Taky peru jen to, co je v koši, nejsem pes, abych očuchávala věci pohozené po bytě, jestli jsou k vyprání nebo ne.
Možná by bylo docela dobré, kdyby sis našla třeba jen na dva dny v týdnu nějakého koníčka - mimo domov. Když doma nebudeš, nebude tě trápit, jak to tam bez tebe zvládají. Sama podle sebe vím, že doma si prostě neodpočinu, neodpojím se od starostí a pořád by někdo něco chtěl se slovy "jen seď, já to všecko udělám, ale kde je...." no a to člověk radši vstane a ušetří si hodinové vysvětlování. Kdybys onemocněla, taky by to museli nějak udělat. Takže má rada zní: nechat je a na pár hodin týdně vypadnout z baráku.
.JPG){kind=avatar}
Spravedlnost neexistuje. A doma to máš takové, jak si to uděláte. Můj choť se taky nepřetrhne, ale mohl by se opovážit vyžadovat nachystanou snídani, teplou večeři, uklizeno a klid od dětí. Ne snad, že by se o to na začátku manželství nesnažil. Ale já nemám touhu být dokonalá žena, matka, pracovnice, tak neuspěl. Nejde ani tak o to, že bych to nezvládala, ale v bytě není tolik tzv. mužské práce, tak nevidím důvod, abych já dělala věci, které nenávidím, a můj muž se věnoval jen svým koníčkům. Prasklých žárovek, malování a cest do servisu tolik opravdu není.
Není nic horšího, než když si maminky rozmazlují dětičky. Tchýně od mé kámošky je toho příkladem. Pořád jí něco na ní vadí, prý ho málo opečovává, špatně mu žehlí, vaří, zapojuje ho chudáka do úklidu (podotýkám, že jen 2x za týden vysaje jednu místnost),.... Takže mu nosí 3x do týdna jeho papu, které mu ona určitě neuvaří. A aby toho nebylo dost, tak nikdy nevezme třeba 2 porce, ale jen jednu. Po narození jejich holky prohlásila ještě v porodnici, že je to celý tatínek a že z ní nemá absolutně nic. Což mě teda přijde docela drsné. Fakt bych ji 
Takhle srát na hlavu bych si nenechala.
On je rozdíl mezi bytovým a barákovým manželstvím, to už jsem tu zmiňovala několikrát. My bydlíme v baráku a fakt po manželovi nevyžaduju pomoc s domácími pracemi, protože na baráku a v zahradě je tolik práce, že prostě maká jak barevnej i tak. Ale pokud bydlíte v bytě, je tam "mužských" prací minimum. To bych tedy na dělbě trvala. I za cenu vzpoury
