Otec u porodu. Chci, aby tam byl, a zároveň z toho mám obavu.
Čekám své první dítě, narodit by se mělo v září. V současné době s manželem hodně diskutujeme na téma přítomnost otce u porodu. On je připraven k němu jít a být se mnou, já se ale nějak nemůžu rozhodnout, zda ho tam chci mít, nebo nikoli. Ráda bych se proto zeptala žen, které mají děti, na jejich zkušenosti.
Když o tom čtu v různých časopisech i na všelijakých diskusích, tak mi z toho vyplývá, že přítomnost otce u porodu je dnes brána jako samozřejmost, jako něco, co je zcela normální a přirozené. Jak jsem uvedla, čekám první dítě, ještě jsem nerodila a nedokážu to posoudit.
Na jednu stranu bych tam manžela měla ráda. Máme moc hezký vztah, na dítě se oba těšíme, manžel se ke mně chová velmi ohleduplně a teď, co jsem těhotná, je opravdu starostlivý. I on by u narození našeho miminka chtěl být a nikdy z jeho strany nezazněly žádné pochybnosti. Vím, že by mi tam byl oporou, patrně bych se necítila sama a měla v něm určitou psychickou posilu.
Na druhou stranu z toho mám obavu. Odjakživa špatně snáším bolest, netuším, jak bude porod probíhat a jak ho budu snášet. Nechtěla bych, aby mne viděl v nějaké nedůstojné situaci nebo ve chvíli, kdy nad sebou ztratím kontrolu. Vím, že je možnost ho případně poslat pryč, ale to by asi vůči němu bylo kruté, když už tam bude, ho pak odehnat.
Když o tom mluvím s rodiči, považují přítomnost otce u porodu za módní záležitost, zastávají názor, že muž u toho nemá co dělat, že je to čistě ženská záležitost. Možná je to trochu staromódní názor, ale něco na něm asi je.
Manžel by u porodu být chtěl, ale konečné rozhodnutí nechává na mně. Prý se mu přizpůsobí, ať bude jakékoli. Ale vidím na něm, že by u toho byl moc rád. Nechtěla bych ho o ten zážitek, být u narození prvního dítěte, připravit. Přesto se toho částečně obávám.
Jaké jsou vaše zkušenosti ohledně přítomnosti otce u porodu? Je to dobré, když tam je, nebo to pro vás bylo nepříjemné a rušivé?
12.7.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Otec u porodu. Chci, aby tam byl, a zároveň z toho mám obavu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jeste jsem zapomela - v nejhorsím kdyby jeho pritomnost treba u klistyru presáhla tvoji dustojnost, vzdyckyy ho muzes na chvíli poslat pockat na chodbu.
Tak 1) v ´jaké nedustojné situaci by te tak mohl videt???? Promin ale byt rozcapená pred doktorem je dostacujicí, v prípade komplikaci ti tam bude cucet pulka oddelení, tak co asi tak muze manzel videt horsího 
. Navíc z vlastni zkusenosti ti muzu ríct - v porodnich bolestech mi bylo VSECHNO sumafuk, kdyby mi tam chtel kouknout kdokoliv klidne bych ukázala, hlavne aby to pomohlo
2) ano manzel byl u obou porodu a pomohlo mi to jak psychicky - proste nebyla jsem na to sama, tak i treba prinesl vodu, namasíroval záda, tu podrzel támhle zavolal sestru. Vís ono se rekne umyvadlo je za rohem, záchod taky a na sestricku si zazvoníte támhle. Mezi stahama neni problém, jenze kdyz te chytne nekolikaminutovy stah tak jsi ráda ze ho prodychás tam kde jsi a natáhnout se treba jenom metr k zvonku je nemozné. Nebo blbost typu sednout si a zvednout se ze záchoda - s brichem a v bolestech - aspon pro me nemozné.
2) byly jste dva na "delaní" potomka,budete dalsich minimalne 18 roku dva na jeho radosti i starosti a pubertu, tak proc nebyt dva na jeho príchod na svet.
A osobne zastávám názor - me se do porodnice taky nechce, ale musím a nikdo se me neptá. Sakra díte je z 50% jeho a jeho se ptaji. Vim trosku pritazený za vlasy, ale s hormonama v tele mi to dávalo logiku a tudíz jsem pro manzela nemela omluvu.
Pro me by chlap ztratil pritazlivost chlapa pokud by me v takovymhle okamziku nechal samotnou.
Z pohledu muzskyho bylo nejhorsí, kdyz me videl jak mi je zle a nemohl mi pomoci. Marne jsem mu vykládala, ze pomáhá práve tim ze tam je a drobnosti co jsem uz psala. Moc se mu to nezdálo ale uznal, ze samotné by mi bylo hur a ze vlastne i on "neco" delá jak privest holku na svet. A obema prestríhal pupecni snuru, obe mel jako první v nárucí. A kdyz to se mnou vypadalo blede po prvním porodu tak on drzel dceru zatímco doktori meli plné ruce práce se mnou. Jinak by chudák malá lezela sama v postylcev tom velkym neznámym svete.
.jpeg)
Nebudu radit zda ano či ne, to je na každém,jak to cítí, to není o nějakém rozumu nebo módním výstřelku, to je o té potřebě sounáležitosti. Byli jste u toho oba na začátku, proč u toho nebýt oba i na konci
Ono taky asi hodně záleží na prostředí,kde budeš rodit. Pokud to je ten sterilní porodní sál jako za nás,tak bych mu to snad ani nepřála,celý porod byl v podstatě nedůstojný a neosobitý,v režii vrchní sestry, nikoho jsem v podstatě nezajímala(teď dáme kapačku,teď nějakou injekci a ještě jsem dostala vynadáno,když jsem omdlela) Ale nedávno jsem viděla pořad o přirozených porodech,bez kapaček a léků. Nejsem zastáncem porodů doma,ale pokud porod probíhá bez komplikací není třeba ho uspěchat,tělo samo ví co kdy dělat, bolest dává signál do mozku co se děje a mozek reaguje a ví co je potřeba udělat. Pokud tu bolest utlumí, mozek nedostane signál a v podstatě si neví rady, pak přicházejí na řadu kleště a podobné lahůdky. Nechci rozhodně strašit,je doufám, že doba pokročila a nikdo rodičku nenutí hodiny ležet s nohama nahoře,ač by ráda chodila, pak je otec u porodu asi vhodný, pomůže vyplnit ty hodiny čekání na zázrak.
Přeji hodně štěstí a hodně sil a neboj, denně to zvládají miliony žen,proč ne ty? A ta bolest se dá přežít, zvláště když si uvědomíš, že trpíš pro své dítě
Dítě jste spolu splodili, tak ho spolu poroďte. Otec u porodu je pro ženu to nejlepší co může být. Nejsi na ty bolesti sama, máš u sebe oporu Máš strach, jak ty bolesti budeš snášet a že to uvidí tvůj muž ? Když tě miluje, tak s tebou bude snášet cokoliv a buď šťastná, že chce s tebou u toho být a ne jak některý chlap, který si počká na výsledek někde v hospodě. Neodháněj ho, víš jaký je to krásný okamžik, když se to malé narodí a jste u toho oba dva ?? To mu přece nemůžeš upřít.
.gif)
Já to dost dobře nechápu.
Manžel chce a Ty nevíš???
Já sem oba kluky porodila s manželem a DÍKY BOHU! že tam byl!
Jak říká Salie, je to jediný, kdo tam bud eopravdu stát při tobě.
A hlavně pro chlapa je to fenomenální zážitek, můj muž o porodech mluví se zvláštní úctou ... a vždycky nezapomene dodat: Takovou malou ženu mám, a takový dva chlapy mi porodila :-D
Rodila jsem 3 x a vždy za přítomnosti manžela, který měl tu čest rozstřihnout pupeční šňůru. 2 x šlo o komplikované porody a ... já si moc nepamatuji, ale on z toho byl naměko. Myslím, že přítomnost mužů je u porodu záslužná.
Ve Tvém případě: máš strach, že nad sebou ztratíš kontrolu. Máš představu, co v podobné situaci děláš? Čeho se bojíš?
I když budeš číst mnoho příruček, poslouchat rady jiných zasloužilých matek, nic z toho nemusí potkat Tebe. Můžeš být skvělou nastavající matkou, která se dobře připraví na porod (pravidelná chůze, plavání apod.), který proběhne lehce a téměř bez bolesti, anebo ta bolest bude tak krátká, že nebudeš mít čas se projevit podle Tebe nevhodně.
A ať už bude porod probíhat jakkoli, jednu radu si dovolím napsat. Poslouchej lékaře, sestry, dýchej a tlač podle jejich instrukcí. A bude to nejlepší pro Tebe i maličké. 
Sorry za dvakrat....
Boze to je furt dokola 
. Chci, aby mi byl oporou, ale nechci, aby me videl v nedustojne situaci.... Toz draha Adelo, ono porod je vice ci mene "nedustojna" situace. Nekolik hodin tam lezis naha s nohama od sebe. Kazdy druhy lekar nebo porodni asistentka, ktery kolem projde te vysetruje. Ty mas bolesti, casto u toho zeny zvraci, hekaji, narikaji a krici a ver mi, ze az to prijde tak ti bude uplne jedno, kdo te u toho uvidi. Ja byt tebou bych privitala, ze tam manzel chce byt a ze je pripraven te podporit. Ver mi, budes to potrebovat... U me byl manzel celou dobu, ac jsem mela cisare ve spinalu. Byl se mnou, kdyz me pripravovali na operaci, byl se mnou celou dobu pri operaci, kdy jsem hekala a narikala a ke konci si zarvala (ano, ani cisar neni bezbolestny) a byl se mnou kdyz me po operaci sili a ja jsem uz davno byla totalne uspana. A jsem moc rada, ze tam byl. Jsem mu za to moc vdecna a obcas to byly sakra nedustojne situace. Ale manzelstvi neni jen o behani po rozkvetle louce ruku v ruce....
Boze to je furt dokola . Chci, aby mi byl oporou, ale nechci, aby me videl v nedustojne situaci.... Toz draha Adelo, ono porod je vice ci mene "nedustojna" situace. Nekolik hodin tam lezis naha s nohama od sebe. Kazdy druhy lekar nebo porodni asistentka, ktery kolem projde te vysetruje. Ty mas bolesti, casto u toho zeny zvraci, hekaji, narikaji a krici a ver mi, ze az to prijde tak ti bude uplne jedno, kdo te u toho uvidi. Ja byt tebou bych privitala, ze tam manzel chce byt a ze je pripraven te podporit. Ver mi, budes to potrebovat... U me byl manzel celou dobu, ac jsem mela cisare ve spinalu. Byl se mnou, kdyz me pripravovali na operaci, byl se mnou celou dobu pri operaci, kdy jsem hekala a narikala a ke konci si zarvala (ano, ani cisar neni bezbolestny) a byl se mnou kdyz me po operaci sili a ja jsem uz davno byla totalne uspana. A jsem moc rada, ze tam byl. Jsem mu za to moc vdecna a obcas to byly sakra nedustojne situace. Ale manzelstvi neni jen o behani po rozkvetle louce ruku v ruce....
Adélo, a jak ti pomůže, když budeš vědět, že s jednou byl partner u všech porodů a bylo to nádherné, s jinou nebyl a byla ráda, a s další byl a následně se s ní rozešel? Tohle je tak strašně individuální a i když se ti tady sejde milion zážitků a zkušeností, ta tvoje bude miliontá první a bude úplně jiná než těch milion ostatních. Je to jenom na tobě, ty znáš sama sebe nejlíp, řiď se svými pocity a instinkty. Není žádná správná rada na to, zda si tam máš partnera vzít nebo ne. Můžeš to zkusit, jak radí sallie, s tím, že pošleš-li pak v náhlém rozhodnutí partnera pryč, nebude on si to brát nijak úkorně. To je asi to jediné, co ti lze smysluplně poradit. Tak či tak hodně štěstí.
já jsem s manželem měla dohodu, že u porodu bude - a že pokud řeknu, ať jde pryč, tak se sebere a půjde. A naopak - kdyby on chtěl náhle odejít, tak mohl kdykoliv, bez dalšího vysvětlování nebo řešení situace.... takže udělejte takovouhle dohodu.
Nakonec tam byl se mnou celou dobu - a bylo to příjemné... mít někoho, kdo bezvýhradně "kope na mé straně hřiště" (i když doktoři i sestry byly super). Možná je porod ženská záležitost - respektive býval, kdy s rodičkou byly ženské, které znala (matka / sestry / porodní bába) a kterým věřila, ale v české porodnici budeš mezi CIZÍMI, kolikrát ani nebudete znát navzájem svoje jména, natož mít něco společného.... v takovém případě je podle mě manžel (nebo někdo blízký) na místě....
U nás chodí k porodu gynekolog, který má ženu v péči celé těhotenství, přesto můj manžel "tlumočil" - překládal moje významné pohledy a posunky (nějak jsem nebyla schopná mluvit ani jedním jazykem, ač jich znám několik ) a řešil tak naší (mojí) komunikaci s personálem porodnice....
Zaráží mě věta... nevím jak bude probíhat, měla bys o tom vědět potřebné. Pokud jak uvádíš, že nesnášíš bolest a máš obavy z nedůstojné situace, bylo by tudíž vhodnější rodit sama bez přítomnosti manžela.
