Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Abych s někým byla celý život,musí mi vyhovovat alespoň´ z 90%

a to v hlavních důležitých oblastech včetně této,,takže jak ho můžeš milovat prostě nechápu

bud ho mám ráda jaký je anebo je to o ničem

a proč, milá Simono, chodíš s někým, jehož přístup k životu ti zjevně absolutně nevyhovuje?

Zase jedna co chce menit svet k obrazu svemu!!!
Holka mas dve moznosti - 1) bud se s tim smiris a proste budes zit stylem co sama neudelas to nemas a jeho ignorovat a nebo 2) posli ho k sipku. Jaksi treti moznost o kterou nas tu zadas a o ze on se necha predelat NEEXISTUJE...smir se s tim a zivot bude jednodussi.

Pokud někdo chodí bezdůvodně soustavně pozdě, tak tím dává druhým najevo, že mu na nich nezáleží. To už není jen flegmatismus, ale bezohlednost a divím se, že mu to v práci trpí. Nikoho tak nespolehlivého bych nechtěla jako kolegu ani v rodině.

Přesně jako můj bratránek..ten si,ale vzal stejně,,postiženou,, ženu,jsou spolu musím říct už 20 let spokojení,ale jejich domácnost bych vám přála vidět...Simčo vyprdni se na něj,když už ti to vadí teď,těžko si zvykneš

Jestli si myslíš, že se změní, tak jsi na omylu. S roky se to bude stupňovat a ty budeš na všechno sama, protože on se k ničemu neodhodlá. Jak už bylo psáno, vezmi nohy na ramena a pryč od něho.
Já osobně přímo nesnáším nedochvilné lidi.

Vykašli se na něj a pošli do tam, kde jsou zvyklí na MAŇANA. Když tě štve v období zamilovanosti, tak po něm bys ho zabila.

Když jsem začala chodit před dvanácti lety s mým přítelem, dnes manželem, tak jsem si musela zvyknout na to, že chodí zásadně pozdě a nic si z toho nedělá a zároveň na to, že mu to prochází, nikdo to neřeší a jediný člověk který se z toho nervuje jsem já
Takže po pár týdnech chození jsem už na rande které se mělo začínat v sedm, chodila v půl osmé s tím, že si ještě stihnu dát nejmíň dva drinky než drahý dorazí. Když jsem pak poznala jeho rodinu, došlo mi, že je to u nich normální, takže pokud plánuju třeba rodinnou oslavu na pátou, pozvvu všechny na čtvrtou a vím, že do pěti se postupně dostaví.

Ale to je jen jedna stránka - nedochvilnost. V ostatních věcech manžel vůbec flegmatický není, takže v tomhle je to hodně odlišné od případu popisovaného v článku. Ano, dovedu pochopit a jednat s tím že lidi chodí pozdě (prostě když někam potřebujeme přijít včas, tak udám falešný časový údaj nejmíň o hodinu předem a pak dorazíme načas. Upřímně, docela se tím bavím po těch letech).

Co by mě ale dost vadilo je ten popisovaný flegmatizmus co se týče jeho bydlení a dalších věcí. To už spíš ukazuje na povahový rys a to se hodně těžko u lidí mění. A čím jsou starší, tím se to mění hůř. Zamyslela bych se nad tím jak on zvládá chodit do práce, jak je tam braný a hodnocený. Jestli i tam nedokáže se překonat a být aspoň trochu důsledný, tak bych taky brala nohy na ramena.

Toto já vnímám jako nezodpovědnost k sobě i ostatním.
Neumím si představit takového muže, který by mohl být táta. Nevydržela bych s ním ani měsíc.

Jak bude starší, tak to bude horší. To by musel dostat od života opravdu kopanec, aby se změnil. Až by došla rodina, tak bys měla i jeho jako dítě a při mimču jsou situace, kdy opravdu ten chlap musí pomoct a ne až za hodinu či dvě.

Tak tak.Nohy na ramena.
Myslím, že je to povahový rys, ale je to jedno, jestli je líný, nebo flegmatický. Pokud se sám nebude chtít změnit - zatím nebyl asi důvod- tak se prostě nezmění a ty bys ztrácela čas a energii.

jestli ti to leze na nervy už v době, kdy se máš ještě pořád vznášet na růžovém obláčku zamilovanosti, tak nohy na ramena a pryč.

A naopak - pokud on ani v době zamilovanosti není schopný přijít na schůzku včas a doma si udělat pořádek natolik, aby se milované nezvedal kufr, tak pochybuji, že se bude nějak víc snažit "dodatečně".