Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Naši mě vychovávali tak, že člověk má sníst, co dostane, a nad jídlem se neofrňuje. Taky se s námi dětmi nikdo moc nemazal. Jakmile nám něco nejelo a ošklíbali jsme se, maminka nám talíř sebrala a až do večeře jsme měli utrum. Byla to možná drsná metoda, ale účinná.
Domnívala jsem se, že většina dospělých lidí má tu dětskou vybíravost za sebou. Z omylu mě vyvedl až můj přítel, se kterým jsem před časem začala žít. Vaření, které mě baví a nečiní mi žádné potíže, se pro mne rázem stalo černou můrou.
Jirka totiž jen tak něco nesní. Hodně kulantně a slušně by se dalo říci, že je to „velmi náročný strávník“. Ve skutečnosti je to však na zabití. Je neskutečně vybíravý, spoustu věcí by do pusy vůbec nevzal. Kolikrát vidím rudě, když něco s láskou kuchtím, on se v tom pak štítivě podloube a div neřekne „blé“.
Před týdnem mi trpělivost došla. Upekla jsem koláč dost náročný na přípravu a zpracování. Jak jsem uvedla, vařím ráda, nevadí mi to. Koláč byl vynikající, alespoň pro všechny, kteří ho později ochutnali. Ne tak pro Jiřího. Dvakrát kousnul, převalil sousto na jazyku a nakousnutý kousek odložil.
Naštvalo mě to. Beru to jako neúctu ke své práci, myslím, že kdyby se ovládl, překonal, nic by mu to neudělalo. Jenže když mi takhle „vrátí“ každé druhé jídlo, které mu nabídnu, musela bych být svatá, abych to snášela s klidem.
A tak jsem mu po posledním koláčovém extempore s klidem a důrazem sdělila, že následující týden přenechávám starost o vaření pro nás oba na něm. Že to bude on, kdo bude nakupovat, vymýšlet, vařit, zkrátka starat se o kompletní chod kuchyně. Myslela jsem si, že ho tím vytrestám a přiměju, aby se nad sebou zamyslel.
Jenže on mě úplně vykolejil. Svůj kulinářský týden si vyloženě užívá, nadšeně nakupuje a ještě nadšeněji stojí u plotny, servíruje jídlo jak v pětihvězdičkovém hotelu, dokonce se mě den předem ptá, co bych si dala dobrého, a navrhne několik variant na výběr. Nerozhází ho ani požadavek na složitější jídlo, zkrátka vůbec nic. Když si schválně poručím něco, co on nejí, ochotně mi to uvaří a pro sebe udělá něco jiného.
Na jednu stranu se tomu musím smát, na druhou mě štve, že mě tak převezl. V každém případě se však můj výchovný štulec minul účinkem. Až ten týden skončí, budu mít zase zpátky mlsného a vybíravého nesnesitelného chlapa. Ach jo. Nechcete ho někdo?
8.7.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: na mně to dělá spíš dojem, že se jako malej spratek chová on, ale je to jen subjektivní dojem z článku, nevím samozřejmě, jak je to doopravdy
bobulka: tohle + urazena jesitnost ze chlapec vari lip nez ona. Taky nevidim duvod, proc by nekdo mel jist neco co mu nechutna, jen proto, ze mu to predlozila zenska, co se chce predvest jako dokonala hospodynka. Nikde nectu, ze by se s nim domluvila na jidle predem a on ji to pak vratil. To by me vytocilo taky. Ale tohle neni ten pripad.
Mmch. (A ted vim ze stoucham do vosiho hnizda) obrovska spousta lidi si mysli, jak umi varit, ale ve skutecnosti jen vyrobi HODNE neceho. A spousta nadsenych pekarek a cukrarek umi fantasticky nazdobit cukrovi, ktery je krasny, ale nechutna vubec nijak atd atd. Treba je to tenhle pripad.
Jarča*: je pochopitene mozny, ze tyden ho to bude bavit a mesic ne, ale furt nechapu problem. Bud lekce prijde po mesici a nebo se Dasa smiri s tim, ze ma chlapa ktery taky vari a nejak se domluvi. Fakt mi to nepripada jako duvod ho cepovat jak mayho spratka.
.jpg)
Ale tak mu předved, jak to vypadá, když on nadšeně stojí u plotny a ty se v tom podloubeš a nesníš to .... třeba mu to dojde 
.jpg)
Nr kazdy imdliva nadsenim nad svickovou byt tobe dala 3 hodiny praci. To neni o ucte o praci druheho, to je ovyhoveni potreb. Muj manzel neji ceskou kuchyni asladky. Vim to a tak nepecu a varim neco jineho a neresim to
bobulka: no dobře, ale tak jí to může říct na férovku - mohla bys to udělat takhle a takhle. A ne jí nechat se s něčím vařit a pak se v tom rejpat, to by mi taky vadilo. Tak ať vaří spolu, nebo ať se toho ujme jenom on. Mně připadá, že on si jen užívá ten týden "na ukázku", ale pak to zase rád nechá na Dáše.
tornado-lou: vadí jí na tom to, že jsou domluveni jen na ten jeden týden, tak on asi i trošku provokuje.
Já nevím, jestli bych s ním byla, udělat mi to párkrát, že se v tom "štítivě podloube" tak bych mu asi brzy hodila talíř na hlavu. Nebo bych si to příště udělala jen pro sebe s tím, že jemu to přece nechutnalo, a dvě jídla vařit nebudu.
Verera: 
Když jsem si přečetla nadpis a první řádky, užuž jsem se chystala spustit láteření na toho nemožnýho chlapa. Pak jsem ale dočetla a mám dojem, že problém je jinde: myslím, že Dáša má ten problém. Proboha, proč by se ten člověk měl přemáhat a jíst něco, co mu nechutná?! Bez urážky, nemusí to být špatné, ale každý má jiné chutě. Prostě jí štve, že ten muž nepadne na zadek nad každým pokrmem, co mu předloží a navíc je tak drzý, že se vzpírá její autoritě! Ale on není Dáši malý synek, kterému by měla říkat "tohle prostě sníš a bez diskuse", je to její partner a tím kuchařským týdnem mě teda dostal. A bez obav z reakcí spoludiskutujících říkám: ANO, chci ho! To není nesnesitelný vybíravý chlap, ale gurmán, co víc, co chce ale taky si to umí uvařit a netýrá partnerku, pokud nechce vařit, uvaří on. No to je přeci paráda?! Tak se na to podívejte z jiné stránky, přestaňte se chovat, že jen vy víte, co je dobré a začněte společně objevovat nové chuti - zdá se, že ho vaření baví, tak se střídejte, objevujte nové obchůdky, choďte nakupovat na trhy a myslím, že zjistíte, že to je vlastně fajn zábava. Víto, co lidí se tak dneska baví? Vaření je skutečná tvůrčí činnost, tak proč ji mužovi odpírat?
Na nevyřčený dotaz předem odpovídám: Ano, jsem MLSNÁ JAKO KOZA a netydím se za to!
Boze svatej, tak ho nech varit! Jeeeeeeezisi to sou starosti. Nebo kdyz chces varit taky, tak se stridejte.
Myslela sem, ze se nad tvym ofrnuje ale sam neuvari. Takhle nevidim problem a nechapu CO presne ti na tom vadi.
Tak to mě docela pobavilo.
Ty prostě trpíš pocitem, že je tvou povinností zajistit pánovi vydatnou stravu. Není.
Když se pán osvědčil, tak ať vaří on. A nebo se střídejte. A pokaždé, když on udělá blé na tvé jídlo mu s úsměvem řekni: " Miláčku, já jsem se nad tvým jídlem taky neošklíbala, tak se přemož. A nebo si uvař sám, já nic jiného nedělám." Když se mu nelíbí, co dostává, tak ať se zařídí podle svého a ty se tím nestresuj .
Když si vzpomenu na syna, když byly malý, taky se ošklíbal nad kdečím, i když on spíš neměl rád žádné novinky. Tak si prostě vybral to poživatelné, tj. třeba jedl suchou rýži. Nic zvláštního se mu nedělalo. K pánovi bych zvolila stejný přístup až na to, že on je schopen se o sebe postarat sám.
Viv :o): Já bych se s ním neštvala. proč střídavá péče o kuchyni? Prostě bych mu to přenechala na trvalo, buď ber nebo běž
Toho bych tedy skutecne nechtela a vy, Daso, mu take ukazte dvere.
Daso, na tvem miste bych narhla, ze se budou stridat tydny. Jeden tyden varit on, jeden ty... Natrvalo. Uvidi se jak dlouho mu ta velkorysost zustane ... Napis tak za pul roku 
