Hádky jsou prý normální a utužují vztah
"Trápí mne chování mého přítele. Tak jako je někdo chorobně žárlivý, je on chorobně hádavý. Někdy mi připadá, že se v konstruování různých konfliktů přímo vyžívá. Jakákoli maličkost je pro něj záminkou, aby na mne začal nasazovat a nejspokojenější je, když se rozčílím a začnu se s ním hádat. S oblibou pak hádku ukončí s tím, že s hysterkou se bavit nebude, a odmítá se mnou dál komunikovat. Šílím z toho! Vykonstruuje konflikt, a když ze mne začnou stříkat emoce a potřebuju je ze sebe dostat, zmlkne a úplně mne ignoruje. Když s ním pak o tom mluvím a chci zjistit, co ho vede k takovému chování, říká, že hádky jsou zdravé a utužují vztah. Nechápe, že tento způsob komunikace mne psychicky doslova ždímá."
Takto popisuje soužití se svým přítelem čtenářka, říkejme jí třeba Mirka, a ptá se, co si o takovém chování myslí ostatní čtenářky a zda také zastávají názor, že partneři, kteří se hádají, mají pevnější svazek. Ona sama to považuje za nesmysl a postupně v ní dozrává rozhodnutí vztah ukončit.
Hádáte se? Jak často a o čem?
Musím přiznat, že když jsem Mirčin e-mail četla a představila si situaci, kdy mne partner vyprovokuje a hned poté okázale ignoruje, nebezpečně se mi zvedla hladina 
adrenalinu v krvi. Osobně považuji takového partnera za nevyzrálého a prchala bych od něj rychlostí nadzvukového letadla.
To, že hádky utužují vztah, je možná pravda, ovšem musí to být hádky konstruktivní, "o něčem" a musí být zakončené vzájemnou domluvou, usmířením. Jestli si mladý muž z Mirčina příběhu myslí, že jeho milá k němu bude hořet tím větší láskou, čím víc ji bude psychicky deptat, tak by měl patrně co nejdříve navštívit nějakého odborníka, aby mu to pořádně vysvětlil.
Vzpomněla jsem si v té souvislosti na své rodiče. Ti byli zase opačný extrém. Nikdy za celý život jsem je neslyšela se hádat. Možná tak činili vždy pouze v soukromí, beze svědků, ale spíš si myslím, že se opravdu nehádali. Jestli to je nebo není dobře, těžko soudit. Občasná, klidně i ostřejší výměna názorů je podle mne potřeba, pročistí se vzduch, ujasní se vzájemná situace. Až když jsem dospěla jsem si začala všímat, že naši se prostě nehádají, protože maminka většinou ustoupí hned v zárodku hrozícího konfliktu. Přesto není nějak uťápnutá, stejně jako tatínek není žádný despotický agresor. Je jim spolu dobře a jejich vztah je založen především na vzájemné úctě. Ostatně, jinak by spolu asi tak dlouho nevydrželi, právě dnes totiž slaví svou zlatou svatbu.
Jak jste na tom vy a hádky s partnerem? Jsou u vás na denním pořádku, nebo spíš výjimečně či dokonce nikdy? Jak případné hádky snášíte? Napište své vlastní zkušenosti a názor na "hádky, které utužují vztah". A co byste poradily Mirce z úvodního příběhu? Má se snažit naučit svého partnera správně komunikovat, nebo má svou energii zacílit nějakým jiným směrem?
7.10.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hádky jsou prý normální a utužují vztah
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: Jo, když to tak popisuješ, tak to mě přesně připomíná mé děti. Kluk pořád špičkuje, provokuje, baví se tím, holka to chvíli snáší a pak vylítne, děsně se vzteká, zmydlí ho a on toho má srandu.
No, zajímavé, pokud tohle je podstata vztahu dvou dospělých lidí. Děti z toho snad vyrostou. Holka pochopí, že klidem a ignorováním dosáhne víc, u kluka je to spíš touha po jakémkoli kontaktu, protože on je extrovert a ona chce být sama , jiným způsobem z ní těžko nějakou společnou aktivitu dostane.
No ale v případě tohoto pána to asi nebude z důvodu, že by sihoMirka jinak nevšímala.
Takže když to shrnu- to, že hádky vyčistí vztah je podle mě nesmysl. Hádka je chyba v komunikaci. Pomůže to možná tam, kdy se partneři nedokáží spolu průběžně domluvit, neřeknou, co jim vadí, dusí to v sobě a pak vylítnou.
Mnohem užitečnější je ale problémy řešit ned v zárodku, vyslechnout si druhého, zvážit jeho názor a pak najít přijatelný kompromis. Pak není důvod, aby byly nějaké hádky.
A kdo se hádá s cílem ponížit druhého , je ubožák a mělo by se s ním jednat jako s vzteklým dítětem- ignorovat, dát najevo, že mě takové chování nezajímá, až s e bude zase chovat normálně, se i já se s ním budu normálně bavit. V žádném případě si nenechat vnutit podřízené postavení.
Jak se tak znám, asi bych dotyčného obdařila dlouhým lehce útrpným pohledem, pak bych mu řekla, že až mi bude chtít sdělit něco důležitého, ať mi dá vědět, a klidně bych odešla, třeba si číst nebo dělat to, co jsem měla v plánu. Kdyby pokračoval, tak oddělit dveřma, ať si povykuje venku.
Bellana: aha, no tak takový brutální hádky neprovozujeme 
, ale i ty naše diskuze tak můžou někdy vypadat, protože někdy zvyšujeme (lehce) hlas 
Stanik: mě nevytočíš 
Drive jsme se vubec nehadali, ovsem po narozeni ditete a porizeni psa se jsme obcas v sobe . Naposled vcera jsme zurive diskutovali ci vina je, ze pes zase vyhrabal vetsi cas uz zazimovanych zahonu a kdo muze za to, ze si nase petileta dcera ustrihla ve skolce cast ofiny, ci-li na fotce bude vypadat pekne blbe. A opet jsme dospeli ke shode, ze mame priserne dite a psa a jsme zase naprosto v pohode 
.
Pana z clanku si zrejme mysli, ze touhle cestou ziska navrch zrejme mu to dela dobre. Takze jak uz tu nekdo radil zajit si do poradny a pokusit se to resit. Pokud to nemuze a dotycny v tom bude pokracovat, tak uz je jenom na Mirce, jestli se rozhodne i pres to s nim zustat a nechat se takhle deptat, nebo hledat vhodnejsiho partnera pro zivot.
Tipuju, že on nebude "chorobně hádavý" - podle popisu ten, kdo vyletí a hádá se, je Mirka. On ten pán asi zjistil, že ona se nechá snadno vytočit, a baví se tím, než že by se chtěl skutečně hádat. A dělá to dobře, protože ignorovat člověka, který se vzteká, je nejlepší způsob, jak ho rozčílit ještě víc. To, že hádky utužují vztah, to možná taky myslel jako provokaci. Nebo to plácnul, aby měl klid, protože nemá rád domácí psychologické rozbory, prostě na otravné dotazy poskytl první vysvětlení, co ho napadlo. 
Nevyzrálé osobnosti to budou nejspíš oba. Ono je málo věcí, co stojej za hádku, a většina lidí se hádá nerada, výše popsaný model, kdy jeden na just provokuje a druhej prská jako křeček, to bych taky doma nechtěla.
Já osobně hádky nesnáším, aspoň tedy s manželem, synek mě dokáže vytočit spolehlivě, ale to zase není hádka v pravém slova smyslu.
Já se ani hádat neumím, hádky typu ponižování jiných neprovozuju, to mi přijde že bych tím shazovala hlavně sebe a pak, přece pokud si partnera vážím i přes drobné chybky, nemůžu nikdy ani v hádce vyslovit nějaké urážlivé hodnocení jehoosoby. To jsou věci, které už se nedají vzít zpět a omluva pomůže pokud se to stane poprvé, pak už ne.
A pokud k nějaké hádce s manželem už dojde(což se stalo za 18 let asi 3x), tak vylítne on a já se v prvé řadě snažím dobrat příčiny. Pokud má pravdu, takk to přiznám a navrhnu řešení, pokud ne, odpovím klidně a nechám ho vychladnout. Pak se k tomu třeba vrátím a manžel už taky cítí, že trochu přestřelil, dohoda je možná, řešení uspokojivé pro všechny.
Něco jiného je ale výměna názorů na nějaké "zásadní téma", kdy si oba myslíme že máme pravdu. Před lety jsme se děsně pohádali o to, jak vypadá prstencové zatmění slunce. Tedy já jsme v klidu říkala svůj náor, manžels epostupně vytáčel a pak se mnou půl dne nemluvil, než si dohledal na internetu, že mám pravdu.
Je fakt, že zase dokáže přiznat, že se spletl a pak se tomu zasmějeme.
.JPG){kind=avatar}
sweet: Tak to je terminologický šotek.
Mluvit o tom, kdo je největší Čech, který dramatik je lepší, která písnička neměla spatřit světlo světa, to je normální konverzace. Hádka se z toho stane, když se kvůli tomu začnou napadat a začnou padat ostrá slova zpochybňující inteligenci oponenta a celé jeho rodiny do osmnáctého kolena. Pokud se mluví k věci, tak to jako hádku nechápu. Nesnáším takové ty hádálky, kteří se rozhodují podle toho, kdo to řekl, ne co řekl. Např. 1+1=2 je pravda tehdy, když to řekl Klaus, ale když to řekne Rath, tak je to lež jako věž.
O koši se nehádá, to se prostě jen připomene, že to má udělat. I když se kvůli tomu vždycky v duchu zlobím, že nejsem sekretářka, abych musela připomínat kdejakou prkotinu.
sweet:Linda: OK, chapu, ze proste svet nemel a nema pro genialitu vodnaru pochpeni a doma halt neni nikdo prorokem 
sweet: vidis a pritom mel vyhrat Cimrman.. ale porad lepsi Karel IV, nez jak krasne rekl Ivan Medek.. " pomateni Táboři" 
Nějak nechápu, čím můžou hádky napomoct vztahu. Tedy hádky typu, kdy jeden druhého ponižuje a uráží, vysvětluje mu jaký je neschopný pitomec a celá jeho rodina a nic nestojí.
Tím si akorát nějaký chudák zvyšuje sebevědomí.
Pokud s tímhle Mirčin přítel začne, asi bych se asi přinutila do klidu a s úsměvem mu sdělila, že když má o mě takové mizerné mínění, jistě mu nebude vadit, když se poohlédnu po někom, kdo si mě bude víc vážit. A pak bych veškeré jeho odpovědi ignorovala, případně na jeho narážky reagovala věcnými dotazy typu:chceš k obědu rajskou nebo koprovku? Lze doprovodit pohledem, kterým člověk obdaří malé vzteklé dítě.
A ono to tak vlastně i je.
Pokud ale nenastane v hnutí mysli pána nějaký zásadní obrat, nevidím soužití s ním za jakkoli přínosné.
Linda: záhada vyřešena 
Bellana: no talířema po sobě kvůli houslistům neházíme ...a za zbytečnou hádku považuju záležitosti typu "proč jsi nevynesl/a koš?" a pod.....možná to ale vyznělo špatně, není to hádka v pravým slova smyslu, ale taková vášnivější diskuze a ty mě baví, je to hodně o důvtipu...když se volil Největší Čech, tak můj favorit byl Karel IV. a manželův Žižka a taky jsme se o tom několik dní dohadovali, srovnávali jsme co kdo udělal pro český národ hodnotnějšího, takže to spíš byla historická disputace....nakonec vyhrál "můj" Karel
.jpg)
sweet: Stanik: jezis marjá holky vy jste mi otevrely oci 
, ten muj bláznivej viking je VODNAR, proto mi nekdy ta SILENE leze na nervy . Dekuji 
sweet: no jo, jsem vodnářka. tak o tomhle se nedohadujeme, hudbu mame kazdy svoji a politicke nazory shodne... napr. u toho MMF :))))
Zaffira: ja uz jsem psala, my se o zasadnich vecech nehadame, takze kdyz opet resime nejakou tu koninu.. tak se to snese
