Pro manžela a syny jsem jen služka
.jpg)
Zajímalo by mne, zda jsem jediná s podobným problémem, nebo jestli se najde víc žen, které řeší něco podobného. Mám totiž pocit, že náš rodinný život zcela ovládly počítačové hry. Přerůstá mi to přes hlavu a nevím, co s tím.
Jsem vdaná, máme dva syny – 13 a 15 let. Ještě loni jsme žili celkem normálním životem, jezdili na výlety, občas na celé víkendy někam ven, s manželem chodili za kulturou apod. Tohle všechno je teď minulostí. Na vině jsou počítače a hlavně – hry.
Už dříve si kluci občas něco zahráli, ale snažili jsme se jim dobu, kterou před monitorem trávili, korigovat. Sice se to neobešlo bez konfliktů a urážení, ale nakonec vždycky poslechli. O Vánocích přibyl do naší rodiny třetí PC, přesněji řečeno notebook. A od té doby začalo peklo.
Počítačovým hrám propadl i můj pětačtyřicetiletý manžel! A to tak, že hodně. Úplně ho to pohltilo a u PC tráví takřka veškerý volný čas. Hraje sám, nebo i s klukama. Ohromně se při tom všichni baví a není síly, která by je dokázala odtrhnout.
Připadám si jako ve zlém snu. Jako bych najednou měla kromě dvou dětí rovnou tři. Muž nese jakékoli vytržení od počítače velice nelibě a jediná činnost, na které se ohledně chodu domácnosti podílí, jsou velké nákupy a to jenom proto, že nemůžu ze zdravotních důvodů řídit auto. Jinak bych je asi musela obstarávat sama.
Jsem z těch mých třech chlapů už pěkně otrávená. Přijdu z práce a najdu kluky sedět u PC, násilím je od toho odeženu a donutím udělat úkoly, nebo, nedej bože, uklidit pokoj a celou dobu se dívám na jejich otrávené obličeje a poslouchám drzé poznámky. Kolem sedmé se z práce vrací manžel, bleskurychle sní večeři a okamžitě po ní zasedne před monitor. Nezajímá ho nic. Nepopovídá si se mnou, nezajímá se vůbec o nic. Kolikrát ani nepostřehne, že jsem šla spát. U počítače sedí dlouho do noci. Náš intimní život se smrsknul na pár rychlovek za měsíc.
Víkendy nejsou o moc lepší. Od ráda do večera tady vládnou počítače. Když nandám na stůl oběd, musím je pomalu prosit, aby si to šli sníst dřív, než jídlo vystydne. Stejně mě ignorují. Už jsem zkusila i stávkovat a jednu sobotu neuvařila. Představte si, že jim došlo až večer, že vlastně nejedli a začali se dožadovat nějakého žvance. Nekompromisně jsem jim sdělila, ať si laskavě poslouží sami. Vyřešili to míchanými vajíčky a chlebem, ani nedali nádobí do myčky.
Připadám si jako služka. Poskytuji jim servis, čisté prádlo, uklizeno, nakoupeno, uvařeno… a jsem pro ně vzduch. S manželem není řeč, když s ním chci tuhle neúnosnou situaci řešit, začne na mě řvát, ať ho nechám být, že má v práci stresů dost a alespoň doma chce mít klid. Nejhorší je, že tento model chování už převzali i oba synové a nejdou pro ostré slovo daleko.
Stydím se za to, co teď napíšu, ale je to tak. Mám jich plné zuby. Je mi osmatřicet a myslím si, že nejsem na světě jenom proto, abych se starala o něčí blaho a sama za to nic nedostávala zpět. Napadlo mě, že se prostě jeden víkend seberu a odjedu pryč. Měla bych kam, kamarádka z Vysočiny mě k sobě už dlouho zve. Akorát mám dojem, že oni by mou nepřítomnost zaregistrovali až ve chvíli, kdy by jim začalo kručet v žaludku. A na mě by po příjezdu čekal jenom binec a hromady špinavého nádobí .
Nenapadá vás někoho, jak tuhle situaci vyřešit? Možná bych jim ty počítače měla jednoduše rozmlátit. Vážně nevím. Štvou mě.
7.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pro manžela a syny jsem jen služka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Esme: Odjíždění není blbost, pokud se to nepojme jako pomsta,ale jako možnost navštívit kámošku a užít si podle svého.
Ty hry fungují tak, že člověk najednou pozná spoustu lidí, co jsou mu myšlenkově blízcí, objeví v sobě třeba něco nového, může mít schopnosti, které normálně nemá. Je to únik a může se stát, že mu takový svět připadá reálnější než ten skutečný. Časem je to ale pro každého zátěž, pokud si nevypracuje skutečnou závislost. A někdy je to i nepříjemná povinnost, ale zase v tom člověk nechce nechat ty druhé, takže se od tam těžko odchází.
Pokud ti na něm záleží, tak se zkus domluvit na nějakých základních pravidlech chodu domácnosti, třeba že nebude zapínat počítač před určitou hodinou (ideálně než půjdou děti spát), ale nenadávej mu a nevyčítej a taky se ale nevnucuj s přehnanou péčí. Ono ho to za nějakou dobu pravděpodobně pustí a začnou u chybět dřívější koníčky. Když se začneš zajímat, tak to určitě ocení. A kluci ti rádi předvedou co všechno hrají.
.jpeg)
chlap dokáže jíst pizzu a chodit špinavej mnohem déle než se na to průměrná milující manželka dokáže dívat. -
to máš pravdu
Já bych občas nedopatřením vyhodila pojistky, mě se někdy stane aniž bych chtěla
BTW taky jsem schopna u hry sedet aniz bych vnimala cas. KLidne cely vikend. Jenomze tomu nepodrizuju vse a je to jen druh zabavy, ktery neni nade vse. Jak jsem schopna u toho prosedet vikend, jsem schopna na to nesahnout pul roku... U techto vejs zminenych typku to vidim jako silnou zavislost...
http://www.aktip.cz/cs/publikace/z-tisku/zavislost-na-pocitacich-ocima-odbornika.html
Byla jsem na tom podobně, akorát z druhé strany - když nám s bývalým manželem přestal klapat vztah, syn mi ukázal online hru a ta mi na čas úplně pohltila volný čas - najednou jsem znala lidi co s nimi byla sranda, hráli a povídali jsme si a stáli o to abych zas "logla", na rozdíl od manži - který byl nudný, workoholik a dovolená, kino a tak bylo pro něj jen "zbytečné vyhazování".
Po čase jsem zjistila že reálný život je třeba řešit (to první okouzlení a pohlcení hrou fakt trvá tak rok, dva) a úspěšně jsem si přerovnala život.
Mám nového chlapa, ze začátku měl trochu problém pochopit že bych byla ráda aby omezil kamarády a hospody a víc byl doma - tak jsem ho naučila hrát. 
Teď sedí doma, ušetříme (hry nic nestojí, jen připojení k netu což bysme platili stejně) a hrajeme a bavíme se spolu - je to prostě jen takový méně obvyklý koníček. Občas to proložíme výletem - jen se domluvit, no problemo.
Takže můžu poradit - pokud ti není PC a hry vyloženě proti srsti, zkus projevit zájem a hraj s nimi - uvidíš jak ochotně tě zasvětí co a jak a třeba na tebe budou i pyšní - hele my máme mamku co PAŘÍ! 
Navíc, když je parta co hraje spolu, obvykle se navzájem potřebujou, takže není problém říct - jo, budu si hrát s vámi, jen co uděláme povinnosti - pozitivní motivace udělá svoje. Aspoň u nás to tak funguje.
Pokud manžel je jen postižený hrací mánií a nemáte jiný vážný problém ve vztahu, můžeš tohle zkusit, kluky pak ve dvou už zvládnete snáz.
Odjíždění je blbost - chlap dokáže jíst pizzu a chodit špinavej mnohem déle než se na to průměrná milující manželka dokáže dívat. 
Držím palce!
Dokud se manzel nevzpamatuje, bude vse marnej boj... Ja bych mozna k ty kamosce odjela na ten vikend, nebo tyden... Ale tim by to rozhodne nekoncilo! Obstarala bych si taky pc, notas, cokoliv a zacala bych parit! Opravdu, jsou i holcici hry, napr. The Sims. To te pohlti. A vydrz... prijd z prace a sedni k tomu a jdi spat ve dve v noci... a delej to kazdy den. Zadny nakupy, zadny starosti, nic. Proste se stan ctvrtym ditetem v rodine. Jestli tatikovi tohle nedocvakne, premyslela bych, jestli tam chci s nima bejt... jo a v momente, kdy by se dozadovali jidla, cistejch fusekli, cehokoliv - okamzite reaguj jak oni - zacni nadavat, ze si chces odpocinout, ze nemas chvilku klidu... proste se zacni chovat uplne stejne jako oni. Je na to treba silnej zaludek, ale tady jde o to, aby tatinkovi doslo co se deje...
sharon: ...jsem to nechtěla říct tak na plnou pusu.
Milenec je príma nápad ! Hlavně aby pak neseděl s manželem a klukama u PC, a nehrál s nimi po síti...
.gif)
holky, já si denně říkám, dnes to nezapnu, nezapnu....no a zas u toho sedím jako magor.....takže sorry, já je docela chápu....ale vy zařiďte život podle sebe, klidně bych si v 38 našla i milence
Tak tohle znám z opačné strany, takže se docela dokážu vžít do pocitů manžela. Nejsi služka, děláš něco, co oni ani nevnímají, nevyžadují, tak s enedři zbytečně.
Co hraje, nevíš? Ony jsou totiž hry, ze kterých se špatně odchází, protože už tam jsou zase další lidi , jsou závislí na ostatních, pokud člověk odejde, způsobí jim problémy.
Jak dlouho hraje manžel? V těch hrách je většinou zpočátku velké nadšení, něco nového, pak po čase nadšení opadne, což může být tak 1-2 roky. V té první fázi nemá moc cenu něco říkat. A už vůbec ne, když sedí u počítače.
Jedinou šanci máš dřív než ho zapne a nebo cestou na nákup. Zkusila bych si s ním promluvit, ale bez výčitek. Spíš přes děti, že jim to nesvědčí a berou si ho jako příklad. Že chápeš, že chce relaxovat, nebereš mu zábavu, ale že jsou i jiné věci, které byste měli dělat. Nevěřím, že někde v hloubi duše neví, že to tak je, že to neuznává. Zkus se ho zeptat, jestli by on nemohl ty hry omezit a proč je nutné, aby tam seděl tak dlouho. Ony jsou bohužel dělané tak, že když tam člověk není, přijde o něco, co získal předchozím dlouhodobým úsilím a to se nikomu nechce.
Zkusila bych se ve vhodné chvíli i domluvit s manželem na pravidlech pro kluky.
A možná bys mohla taky zkusit místo servisu zasednout ke compu, ale nekupovat nový,máte jich doma dost, tak s e střídej s manželem, zatím může třeba umýt nádobí.
Na víkend klidně odjeď. Ale nepočítej s tím, že jim něco dojde. Budou mít klid na hry a vydrží klidně celý den nejíst, pak si večer v rychlosti namažou chleba a budou spokojení. Oni ten servis nevyžadují.
Kamarádovi vyhořel počítač a najednou zjistil, že má spoustu volného času. Náramně si to užíval, ale bez toho by odejít nedokázal.
Sara* - 7.5.2010 10:38 -
Jeee, super nápad, uplně to vidím...chlapi ani nezpozorují, že mamča odjela, do polsední chvíle budou hrát na compech, než se začne ozývat hlad.. no a kdo bude po ruce? Přeci tatínek ...Tatiiii, já mám hlaaad....Tak si něco vem, copak nevidíš, že to mám rozehraný? Kruci, kde je ta máma ? No a maminka nožičku přes nožičku u kámošky s kafíčkem....jo, a vypnout mobil 
Služku jim nedělej, určitě si najdi čas i pro sebe a taky relaxuj, jak se Ti líbí. Pro ně je hraní relax a útek od relaity. Když mohou utíkat oni, tak Ty si taky někam uteč:-) Třeba na Vysočinu nebo na nějakou pěknou akci. Jinak....upřímně řečeno, PC jsou ZLO, ale já to hodnotím tak, že menší, než alkohol a vysedávání po hospodách nebo drogy a herní automaty. Nemluvě o tom, kdyby manžel místo her měl milenku a doma byl jen občas.
.gif)
nedávno jsem řešila podobný problém.Ale jen s mým mužem.Děti už jsou fuč.Psycholožka mi poradila a moc dobře.Musíte udělat něco co je vykolejí.Něco na co nejsou zvyklí.A tak jsem udělala co bylo potřeba v domácnosti a pryč.Za kamarádkou,za vnoučaty s dcerou na kafíčko,.na kolo prostě pryč.Jo a 14dnů jsem s mužem vůbec nemluvila ani se na něho nepodívala.V té době mi bylo fajn,byla jsem i já v pohodě -prospělo mi to.Nebylo to vůbec na truc.Po týdnu muž zjistil,že se děje něco na co není zvyklý a že jde do tuhého.Začal uklízet,mýt po sobě nádobí a vůbec sekat latinu.No už to trvá dva měsíce tak uvidíme!!!ale až se začne zase válet u telky začnu znova -dodnes neví kudy jsem chodila a co dělala
Jsem taky pro variantu koupit si počítač a začít dělat to samé. A nevařit, prát jen to, co najdeš v koši na prádlo, vyprané prádlo jim dát nejlépe na postel - takhle to dělám už přes rok s mým synkem. Pravda, občas si lehne na to vyprané prádlo, ale to je už jeho problém. Je pravda, že u nás se počítači taky věnujeme poněkud intenzivně - ono je to těžké, když ho máme zapnutý pořád kvůli práci... A každý má vlastní, i malá dcera, ale ta ho pouští jen občas. (ta má nějaký starý repasovaný, protože nás počítače živí a máme i přístup k vyřazeným počítačům). Manžel občas se synem taky lítá po vesmíru a chatujeme každý večer s kamarády. Ale když uvařím jídlo, oznámím jim nekompromisně, že kdo chce jíst, ať se jde najíst, jinak to nechám, ať vystydne. Jinak u nás to intenzivní hraní trvalo jen po nějakou dobu, dneska už to nikdo moc nežere, pánové si spíš ve volných chvílích čtou a protože čtou stejné knihy, můžou si o nich pak i povídat. Nebo koukáme celá rodina na scifi seriály.
Ale na ten výlet ke kamarádce bych asi vyrazila, víkend je nezabije a oni opravdu hlady neumřou, znám to z domova moc dobře. Když je nejhůř, vždycky si nějaké jídlo najdou a není to vždy jen chleba.
.jpg)
Kups si noťas a začni pařit taky 
