Vyhodit z domova vlastní dítě?
.jpg)
Nevím, jestli mi někdo dokážete poradit, asi ne. Situaci, kterou právě řešíme, jsem si nedokázala představit ani v těch nejhorších snech. Jde o mého staršího, jedenadvacetiletého syna. Kromě něj mám ještě mladšího, devítiletého.
Jsem podruhé vdaná, se současným manželem máme devítiletého syna, ten starší je z mého předchozího manželství. Jeho biologický otec o něj v podstatě nejevil zájem, plně ho nahradil můj současný manžel. Oba kluky má rád, nedělá mezi nimi rozdíly.
Starší syn nám ale pořádně zavařil. Jeho puberta byla naprosto šílená, nehnulo s ním vůbec nic. Ve druhém ročníku se vykašlal na učňák a nedokončil ho, celý další rok se flákal doma, nic nedělal, kradl nám peníze z peněženek. Přiznám se, že tehdy jsem se modlila, aby mu už bylo osmnáct a já ho mohla poslat do světa, ať si žije za své. Těsně před tím, než se stal plnoletým, se ale vzpamatoval, konečně si našel práci a vypadalo to, že šel do sebe.
Klid však netrval dlouho. Asi rok, maximálně rok a půl. Pak to začalo postupně narůstat. Začalo to nezaplaceným účtem za mobilní telefon, následovala kreditní karta po splatnosti, vždycky jsme mu pomohli a zdůraznili, že takhle to opravdu nejde. Jenže syn si to patrně vysvětlil po svém. Vůbec jsme netušili, v čem lítá, zjistili jsme to až ve chvíli, kdy mu domů začaly chodit obálky se zeleným pruhem a poslední kapkou byl telefonát od exekutora. Hrozilo, že nám přijde domů zabavit věci, pokud nezaplatíme osmdesát tisíc za jeho půjčku po splatnosti. Manžel si tehdy sám vzal úvěr, aby to zaplatil a synovi jsme řekli, že nám to bude splácet.
Jenže to není všechno. Postupně vypluly na povrch jeho další půjčky, všechny u nebankovních společností. Součet splátek je tak vysoký, že mu na to jeho příjem nestačí. Momentálně nám syn tedy dává celou výplatu, my to posíláme na jeho úvěry a ještě doplácíme. K tomu ho samozřejmě živíme a dáváme mu kapesné. Řekli jsme mu, že je to už opravdu naposledy, co mu takhle pomáháme, že to teď musí dva roky takhle vydržet (a my taky) a pak může začít znovu s čistým štítem.
Minulý týden přišla další rána. Syn si vzal další nebankovní úvěr od nějakého lichváře. Mně vůbec není jasné, jak je možné, že mu vůbec ještě někdo půjčí, nemá čím ručit, splátek má jak naděláno. Nicméně ten poslední úvěr mne už dostal do kolapsu. Nevím, co s tím. Manžel je naštvaný strašně, dělá od rána do noci, aby to všechno utáhl, já jsem v invalidním důchodu. A kluk si tím vším proplouvá, jako by se nechumelilo a když potřebuje peníze, najde si nějakého lichváře a zas je chvíli v balíku. Všechny ty napůjčované peníze prohýřil, probendil s kamarády, platil za ně večeře a kdoví co všechno. Nic hodnotného za ně nemá.
Jsem v koncích. Mám to teď postavené tak, že buď půjde syn nebo manžel s tím mladším. Muž je už s trpělivostí úplně na konci a řekl, že nic jiného nezbývá, než kluka vyhodit a nechat ho, ať se stará sám.
Já s tím na jednu stranu souhlasím, už toho bylo opravdu moc. Mám ale dilema. Prý i když se syn odstěhuje a odhlásíme mu trvalé bydliště, tak stejně k nám může přijít exekutor na ty jeho dluhy, které vznikly ještě v době, kdy tady bydlel. To bychom si tedy nepomohli, protože on by to rozhodně neplatil.
A pak mám ještě takové to klasické maminkovské dilema. Je to můj syn, ano, je to výlupek a zasloužil by co pro to. Ale když ho vyhodím, podepíšu mu tím definitivní ortel. On už teď je v podstatě na dně a jakž tak žije jenom díky tomu, že má u nás zázemí. Nemá kam jít, nemá na to, aby si zaplatil podnájem, aby se uživil. Tím, že nedodělal školu, bere jako nekvalifikovaný opravdu malý plat.
Nevím, co mám dělat. Věřte mi, že jsou chvíle, kdy bych mu nejraději okamžitě sbalila jeho věci a poslala ho do háje, ale přes to všechno, co nám způsobil, je to přece pořád moje dítě.
Možná mi pomůže přečíst si vaše nezaujaté názory a pohledy na naši situaci. Já nějak asi nejsem schopná ji objektivně posoudit. Předem vám děkuji.
9.7.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyhodit z domova vlastní dítě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně spíš vrtá hlavou, že je možná to nechat dojít až takhle daleko... fakt je dneska tak moc jiná doba? My jsme v pubertě s bráchou taky nebyli žádný andělíčci a zkoušeli jsme ledacos, ale v případě nějakýho blížícího se průšvihu (jako bylo vynechání pár hodin ve škole, nebo když jednou naši zjistili, že brácha utratil veškerý peníze z prasátka za cigára nebo já přišla z holčičího flámu podnapilá až k ránu), tak nás nekompromisně chytli pod krkem a kontrolovali každej náš krok, nepustili volně ven, zaměstnali nás vším možným (prací, kroužkama, učením...), a museli jsme i vykazovat, za co jsme utratili peníze, i když jsme si je třeba vydělali sami, to bylo jedno. A běda, jakmile jsme nějakej úlet zopakovali. Taky se nám to nelíbilo, nechtěli jsme se učit a brali jsme to jako újmu, ale díky těm pár rozřezanejm zadkům do jelit, absenci volnýho času na flákání a rodičovský kontrole jsme těch pár kritickejch roků přečkali bez většího maléru. A myslím, že takhle to měla většina děcek. Někomu stačilo málo, na někoho třeba musela být přísnější výchova, ale v zásadě to takhle docela fungovalo.
Mně dneska přijde, že se dětem nesmí nic nařídit, nic zakázat, nesmí se na ně kříknout, natož je plácnout, nesmí se po nich chtít žádná práce, nechávají se tak nějak volně rozvíjet bez mantinelů, aby je to neomezovalo v osobním rozvoji... kde se pak mají naučit, že je třeba dodržovat nějaký zásady a hranice?
Denrepa: měli jsme stejný problém, dokládali jsme kupní smlouvou a převodem na družstvu...
je ale divné, tady je 32 bytů...ale na tp se neuvádí ani patro, ani č. bytu...
jitka 19: to tak není, úřad může odhlásit nájemníka, pokud je pronajímatel schopen doložit, že jeho právo k nájmu bytu zaniklo, takže nějakou nájemní smlouvu, pak případně svědectví sousedů, kdyby to nestačilo a podobně. Ale tohle se týká pronájmu bytu, nikoliv vlastní rodiny, která tam žije nebo dalších případů.
jitka 19 - 9.7.2013 9:47 - přesně tak jsem to myslela, psala jsem že to je nějak ošetřené, ale není nezbytně nutné, aby se odhlašoval sám, takhle asi před půl rokem odhlašovala sousedka dceru, tak jsme jí to se sousedem podepisovali
Haninka: odhlásit nikomu trvalý bydliště není možný, jde ho jedině zrušit soudně. Před časem jsme to řešili, když jsme koupili byt a ten původní majitel si neodhlásil TP. Nevím teď přesně jak už byl ten postup, ale na úřadě nám řerkli, že zrušení TP není možné kvůli nějakýmu zákonu, protože každý člověk musí mít uvedený nějaký TP a když by mu ho tam zrušili, tak není záruka, že on se nazhlásí někde jinde. Takže jsme museli podávat žádost k soudu, kde jsme museli uvést důvod, že už tam nebydlí, ale chodí na něj pošta, složenky atp. což nám dělá problémy a na naše výzvy nereaguje (možná na té adrese, kterou nám dal, už taky nebydlel). Tak oni to uznali (ale upozorňovali nás, že to taky uznat nemusí!), ten pobyt u nás mu zrušili a myslím, že ho nahlásili na obecním úřadě. Ale je to procedura.
U Věrky by to mohlo být složitější, že ten důvod ke zrušení trvaláku nemusí soud uznat za dostatečný důvod...
Haninka: Na trvalem bydlisti nesmi bydlet pul roku.Pak ho muzete odhlasit.Nekdy se ptaji sousedu jestli to tak je.
Verera: a právě že každý, když mu jak uvádíš "strčí dítě v porodnici" a dál musí každý sám, tak niterně vychází s toho co v životě prožil, co se v něm uložilo výchovou a vztahy v dětství v rodině, to vše nás ovlivňuje.
Hloupé, že na výchovu má každý jen jeden pokus a výsledky jsou vidět až po dlouhé době. Když člověk po čase zjistí, jaké udělal chyby a co měl dělat jinak, už se to nedá zmněit. Leda u mladšího dítěte nedělat stejné chyby, jenže to je zase povahově úplně jiné a co je u jednoho dobře, může být u druhého špatně.
A taková důležitá věc jako výchova se svěří naprostým laikům, tj. rodičům, strčí vám v porodnici dítě a dělejte co umíte, učte se za pochodu, vzpomínejte na to, jak vychovávali vás , zjistěte si informace kde chcete, řiďte se intuicí. Kdyby to takhle bylo v práci a tímto způsobem by přijímali a zaškolovali nové pracovníky, továrna za chvíli zkrachuje. 
S těmi exekutory to může být problém, asi záleží na koho narazíte, ale u takhle mladého kluka je pravděpodobné, že toho doma moc vlastního nemá, těžko vybavení bytu. Pokud máte účtenky za nákup vy případně to bylo placeno z vašeh účtu, tak by snad neměl být problém.
dadka: zrušit trvalé bydliště nemusí jen on, je to nějak upravené, ale jde to, aby ho odhlásila Věra.
To se těžko radí...Na jedné straně máš syna plné kecky, chceš ho vyhodit, ať se stará sám...na druhé straně je to tvoje dítě a srdíčko radí jinak.
Ale pokud budete platit a žehlit jeho průšvihy, bude to pořád stejné. Musí si pořádně nabít hubu a dostat se z toho sám i za cenu, že půjde sedět.
S tím trvalým bydlištěm to ale nebude tak jednoduché. Je plnoletý, řádně přihlášený a tuším, že odhlásit se může pouze om, ne, že vy ho odhlásíte sami. Na městském úřadě se musí asi osobně odhlásit z trvalého bydliště a pokus nebude bydlet jinde, tak dostane adresu svého bydliště městský úřad, kam mu bude chodit i pošta.
Verera: ano...kápla jsi přesně na to, že výchova netkví v pouhých slovech a mentorování co jak se má, ale tím vlastním chováním a způsobem života !!!
Syn je něco jako patologický hráč...Jednoho dne se něco v něm změnilo,ani výchova nic nezmůže-prostě někdo má k něčemu sklony dědičné-viz adoptované děti spisovatelky Boučkové nebo povedený (adoptovaný)synek herečky Žilkové...Hned v začátcích jste měli synka z domova vyrazit,přepsat mu bydliště na obecní úřad a nechat ho,ať se utopí ve s*ačkách!!! Jedině léčba šokem,i kdyby si šel sednout,nedá se nic dělat,je to bohužel zřejmě méně hodnotná osobnost a buď se po nějakém čase vzpamatuje,nebo propadne peklu...Je to drsné a nemá smysl se obviňovat,kdo za to může...Nějak se s tím smířit,jako např. se smrtí.Kdysi šlo napsat do novin,že rodina XX neodpovídá a neplatí dluhy za YY,aby bylo jasno,že exekutoři nic nenajdou v bývalé rodině.Dnes jsou lichváři a pod. zcela bez skrupulí,nechápu,jak mohou dál půjčovat někomu,co nic nemá-možná,že si tak chtějí pořídit doživotní otroky???
jitka 19: To, že někdo žije ve skromných poměrech a má šetrné rodiče, ještě není záruka, že bude taky šetrný.
Někdy možná naopak. Řekla bych, že pokud rodiče jsou spokojeni se svým životním stylema dokážou to přenést na děti, ty pak budou mít menší sklony k utrácení. Pokud ale děti vidí, že rodiče jsou naštvaní, že si nemůžou koupit, co by chtěli, vyvolá to spíš opačný efekt a děti si říkají, že až oni budou dospěklí, budou žít jinak, chtějí mít to, co ostatní.
Podle mě výchova má vliv, ale ne to, co rodiče říkají, ale to jak sami žijí.
Nějak mi tam chybí, co syn, jak to vysvětluje, co říká rodičům, proč si vzal další půjčku, když vyřešili jednu. Jak to hodlá řešit.
A nebo se mu jen nadiktuje jak se co bude dělat, on to odkýve, myslí si své a za zády rodičů pokračuje ve svém chování, protože s tím rozhodnutím není vnitřně srozuměn?
Musí být nějaký důvod, proč to dělá. Má nějakou partu,kde všichni mají peníze a on chce zapadnout? Má nějakou holku, kterou chce upoutat? Pak by spíš bylo potřeba, aby pochopil, že peníze mu v tom nepomůžou . Nebo to má jinou příčinu, ale dokud kluk nepochopí, že tudy cesta nevede, nemá cenu ho zachraňovat.
Bohužel i když pochopí, tak může mít spoustu problémů. Malé dluhy narůstají, jakmile se do toho vloží právníci, jejich poplatky můžou být větší než dluh a člověk, který má snahu splácet to, co si půjčil se z toho nemůže vyhrabat, protože se tím dluh několikanásobně zvětšuje.
