Dokážete vyjít se svým puberťákem?
Stokrát nic umořila vola. Přesně tak se právě cítím. Na vině je má dospívající, šestnáctiletá dcera. Už přibližně třetím rokem vytrvale zkouší mou trpělivost, zkoumá, kam až může zajít a pokaždé, když narazí, spustí ublíženecký jekot o tom, jak ji nikdo nechápe a jak na ní pořád jen něco vidím.
Smůla je, že ji vychovávám sama, manžel od nás před sedmi lety odešel. V té době byla Katka hodná, příjemná holčička. První náznaky pubertální revolty se začaly objevovat mezi 11. a 12. rokem, ve čtrnácti jsem se občas přistihla, že mám chuť ji uškrtit a dnes jsem tak daleko, že už se rozhlížím po nějakém škrtidle.
Zní to strašně, já vím. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Ta holka mě deptá naprosto šíleně. Ke všemu se staví odmítavě, o všem je schopná vést sáhodlouhé diskuse. Jakoukoli pomoc doma doslova oddržkuje a stejně udělá vše jen polovičatě. Jsem příšerně unavená z neustálého vysvětlování, domlouvání, i ze snahy ji nějak chápat, protože si uvědomuji, že ani ona to nemá sama se sebou zrovna lehké.
Je to těžké. Někdy se neudržím a seřvu ji na dvě doby, občas padne i nějaká facka. Taky jsem jenom člověk. A ona mne vytáčí zcela záměrně. Když jí řeknu, aby vynesla odpadky, musím to nejméně pětkrát zopakovat. Kolikrát mě napadne, že snad po ní nebudu radši nic chtít a ušetřím si tak nervy. Jenže dělat jí služku se mi taky nechce, navíc by se holka měla taky o něco zasloužit. Nejde, aby jí všechno padalo jen tak do klína.
Naposledy mě vytočila doběla minulý víkend. V sobotu navečer přišla s tím, že chce vyprat jednu konkrétní halenku. Plánovala jsem kino s kamarádkou a prát jsem chtěla až v neděli, ale vyhověla jsem jí. Dala jsem do pračky várku světlého prádla i s tou její halenkou. Když jsem za chvíli odcházela pryč, řekla jsem dceři, ať pračku ohlídá.
Domů jsem přišla o půlnoci, bylo mi fajn. Poklop u pračky byl otevřený, tak jsem si říkala, že je holka hodná a prádlo pověsila. Blíž jsem to nezkoumala. Rychle jsem se umyla a šla spát. Až ráno jsem zjistila, že ona si z té várky vypraného prádla vyndala jen tu jednu halenku, kterou pověsila na balkón a zbytek nechala zahnívat v bubnu.
Dostala jsem šílený vztek, vyloženě ve mně bouchly saze. Ztropila jsem šílenou scénu, za kterou se teď zpětně stydím, ale bylo toho ve mně nastřádáno víc a musela jsem to vypustit ven.
Připadám si neschopná, nemožná. Nedokážu zvládnout svou dospívající dceru, dovolím jí, aby mne vytáčela. Je na tom někdo z vás podobně, nebo máte nějaké fígle, jak vyjít s puberťákem, aniž by z toho člověk byl zralý na pobyt v uzavřeném psychiatrickém oddělení?
17.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dokážete vyjít se svým puberťákem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zachovejte si nervy. Pubertu dětí musíte přežít.
Hezky o tom píše Marek Eben :
"Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul.
Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími
rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde
spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou,
jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.
A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného
pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost,
že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.
Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá." 
Tygřík: 
Ještě chvíli tpělivost a vše se v dobré obrátí
Moje dceruška byla též na zabití, nicméně 14 dní před svými osmnáctými narozeninami si doma sbalila věci a odkráčela za svým štěstím teď se o ni stará její chlapec a hospodaří si spolu.Kolega z práce mi včera řekl, že jsem od té doby viditelně pookřála. Až mi trapno bylo
.jpg)
Oprava: Odzbrojíš jí 
No já to mám doma také ve dvojím vydání - dvě holky, 14 a 15 let. Každá úplně jiná, ale obě po většinu času na zabití 
Pravdou je, že kolem těch 11-12 let je to opravdu nejhorší, ale ještě z toho nejsme ani zdaleka venku... Na jejich lenost jsme s manžou tiše zaútočili spolu - ty máš nějaké povinnosti, my taky. Když je nebudete plnit vy, nemusíme tím pádem ani my. No a když si párkrát musely dělat večeři samy (rozvařené těstoviny, připálené toasty apod.) a trička si musely máchat v lavoru, rychle je to přešlo 
Někdy mě i tak samozřejmě dohánějí k šílenství, je to částěčně i tím, že já jim dělám jen macechu - je mi 23 - takže jsem na ty kecy ještě háklivější než manža. Ale naučila jsem se jedno - když mají kecy a diskutují hodinu o kravině, tak si sednu, v klidu si zapálím, poslouchám je (nebo to aspoň dělám), a když domluví, řeknu "A dál?" To na mě chvíli civí, pak řekne další dvě tři věty, a já pak zas "A dál?" To už nemá co říct, tak se zvedn, řeknu "Fajn, že jsme si pokecali a teď to běž udělat." No a holka je tak konsternovaná, že jde a jelikož už všechno řekla, je to bez keců 
Je to vyčerpávající, vím, ale u každé to stačilo aplikovat dvakrát třikrát, a teď, když začnou mluvit a já se nakloním pro cigarety, sklapnou a jdou 
Zkus to, odzbrojíš ho tím.
Lujza: holky v 23 25 letech? no to sou snad už ženský a měly by setsakra doma "pomáhat" když se ještě neodstěhovaly. my sme doma přispívali i na nájem a jídlo, když jsme byli v tomhle věku
tak to doporučuju návštěvu psychologa a nechat si poradit, protože tohle je podle mně moc na zvládnutí
.gif)
dadka: přesně si pamatuju byť je to skoro 50let....maminka mi desetrát řekla abych si uklidila ve skříni.....nepomohlo, šla a vyházela všechno na prostředek pokoje a mě nic jinýho nezbylo než komínkovat....a já to dělala děckám taky
S dcerami problémy v pubertě snad ani moc nebyly. Ale taky se všechno muselo opakovat aspoň 5x. A když to nepomohlo, letěl koš plný odpadlů do pokojíku na podlahu.Ale jinak se to celkem dalo.
naše děti už jsou staří vochcápci a na nějakou agresivní pubertu si u nich nevzpomínám....
....zato vnučka ta do té puberty pěkně couvá......někdy mi přijde , že je na to, že je puberťačka i pyšná , dřív když si nemohla vzpomenout na slovo "puberťačka"...tak říkala , že je bufeťačka ...
Kadla ani si nedovedeš představit kolikrát si na toho Nárožnýho vzpomenu. Vždycky ho vidím před sebou a slyším DEFINUJ PŘESNĚ. U nás to ani jinak nejde.
Kadla: že tys mu to předtím zakázala! Geniální tah...
.jpg)
Mně včera 16letý synek sám od sebe posekal zahradu (má 2.000m2). Málem mě z toho překvápka trefilo .
Lindo s těma instrukcema máš naprostou pravdu. To je to slovíčkaření , které tak vytáčí manžela. Řekla jsi vyndat prádlo ne pověsit. Ukliď si vyžehlený prádlo znamená , že ho donese do pokojíčku a tam někde tu hromadu položí . Takže mu musím říct, že si má uklidit prádlo a to do skříňky kam patří a hlavně si ho roztřídit.. Řekla jsi , že mám uklidit špinavé nádobí ze stolu, neřekla jsi , že do myčky. Já k tomu musím ještě dodat slůvko HNED. Jinak to dopadne tak , že nádobí srovná na sektorku místo do myčky, ale hlavně to udělá třeba až za dvě hodiny.
Já myslím, že na puboše platí totéž, co na chlapy: DEFINUJ PŘESNĚ 
