Hádky jsou prý normální a utužují vztah
"Trápí mne chování mého přítele. Tak jako je někdo chorobně žárlivý, je on chorobně hádavý. Někdy mi připadá, že se v konstruování různých konfliktů přímo vyžívá. Jakákoli maličkost je pro něj záminkou, aby na mne začal nasazovat a nejspokojenější je, když se rozčílím a začnu se s ním hádat. S oblibou pak hádku ukončí s tím, že s hysterkou se bavit nebude, a odmítá se mnou dál komunikovat. Šílím z toho! Vykonstruuje konflikt, a když ze mne začnou stříkat emoce a potřebuju je ze sebe dostat, zmlkne a úplně mne ignoruje. Když s ním pak o tom mluvím a chci zjistit, co ho vede k takovému chování, říká, že hádky jsou zdravé a utužují vztah. Nechápe, že tento způsob komunikace mne psychicky doslova ždímá."
Takto popisuje soužití se svým přítelem čtenářka, říkejme jí třeba Mirka, a ptá se, co si o takovém chování myslí ostatní čtenářky a zda také zastávají názor, že partneři, kteří se hádají, mají pevnější svazek. Ona sama to považuje za nesmysl a postupně v ní dozrává rozhodnutí vztah ukončit.
Hádáte se? Jak často a o čem?
Musím přiznat, že když jsem Mirčin e-mail četla a představila si situaci, kdy mne partner vyprovokuje a hned poté okázale ignoruje, nebezpečně se mi zvedla hladina 
adrenalinu v krvi. Osobně považuji takového partnera za nevyzrálého a prchala bych od něj rychlostí nadzvukového letadla.
To, že hádky utužují vztah, je možná pravda, ovšem musí to být hádky konstruktivní, "o něčem" a musí být zakončené vzájemnou domluvou, usmířením. Jestli si mladý muž z Mirčina příběhu myslí, že jeho milá k němu bude hořet tím větší láskou, čím víc ji bude psychicky deptat, tak by měl patrně co nejdříve navštívit nějakého odborníka, aby mu to pořádně vysvětlil.
Vzpomněla jsem si v té souvislosti na své rodiče. Ti byli zase opačný extrém. Nikdy za celý život jsem je neslyšela se hádat. Možná tak činili vždy pouze v soukromí, beze svědků, ale spíš si myslím, že se opravdu nehádali. Jestli to je nebo není dobře, těžko soudit. Občasná, klidně i ostřejší výměna názorů je podle mne potřeba, pročistí se vzduch, ujasní se vzájemná situace. Až když jsem dospěla jsem si začala všímat, že naši se prostě nehádají, protože maminka většinou ustoupí hned v zárodku hrozícího konfliktu. Přesto není nějak uťápnutá, stejně jako tatínek není žádný despotický agresor. Je jim spolu dobře a jejich vztah je založen především na vzájemné úctě. Ostatně, jinak by spolu asi tak dlouho nevydrželi, právě dnes totiž slaví svou zlatou svatbu.
Jak jste na tom vy a hádky s partnerem? Jsou u vás na denním pořádku, nebo spíš výjimečně či dokonce nikdy? Jak případné hádky snášíte? Napište své vlastní zkušenosti a názor na "hádky, které utužují vztah". A co byste poradily Mirce z úvodního příběhu? Má se snažit naučit svého partnera správně komunikovat, nebo má svou energii zacílit nějakým jiným směrem?
7.10.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hádky jsou prý normální a utužují vztah
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
my jsme z těch párů, které se nehádají. oba to upřímně nesnášíme....ale čím jsem starší tím víc si myslím, že to není dobře 
v každém vztahu jsou nějaké problémy, o kterých je třeba mluvit, i když to není příjemné a my dosud tyhle věci prostě přeházeli...než se hádat, tak jsme je radší neřešili. 
takže já se teď učím hádat 
resp. mluvit i o nepříjemných věcech...musím se do toho hodně nutit, ale považuju to za důležitě, tak se nedá nic dělat.
merylko, rodičům moc blahopřeju 
a obdivuju, protože nepochybuju, že tolik let s jedním člověkem je prostě a jednoduše pěkná dřina 
Markýza: no já bych při své povaze už asi taky seděla
Merylko, rodičům všechno nejnejnej do dalších let
No hádáme se taky,většinou kvůli hospodaření s penězi. Tak 2x měsíčně. Pán z příběhu je psychicky narušený.
.jpg)
Meryl - rodičům vše nejlepší a ještě hodně společných šťastných let 
mít doma pána z příběhu, tak jsem buď singel nebo vrah 
.jpg)
Meryl: rodicum vsechno nejlepsí
Pri své nature byt Mirkou tak pritele ignoruji a nebo mu to oplatim.
Doma se s vikingem hádáme minimálne, tak jednou do roka mozná min, kdyz uz zacneme tak koncíme málem vrazdou a rozvodem 
. Jeho dedukce odkud se problém vzal a kdy zacal jsou fascinujici. Naposledy jsem se dozvedela ze se se mnou nebude bavit o problémech, protoze kdyz to chtel udelat tenkrát pred 17-ti lety tak jsem se odmitla s nim na toto tema vybavovat. Ve vzteku jsem v rychlosti usoudila ,ze tou dobou jsem byla poprvé tehotná a tudiz jsem se odmitla vybavovat ve chvili s hlavou v záchode nebo tak nejak a ..... no skoncilo to málem rozvodem. pár dni jsme se doma nebavili a od té doby je zase klid 
A pritom mám pocit ze to zacalo obycejnou debatou kdo sklidi ze stolu a zapnu mycku nebo tak nejak
My se bohužel s manželem občas pohádáme, jsme oba povahy, které chtějí mít navrch, a ještě k tomu jsem typ papiňák, nahromaděná pára musí ven - hrozná kombinace. Nejvíc mě vždycky dokázal vytočit manžel tím, že čím víc jsem se rozčilovala, tím větší ze mě měl srandu, to bych vraždila
. Dneska už se snažím mu tu radost nedělat, že se nechám snadno vytočit, ale ne vždycky se to povede
Naštěstí to usmiřování pak taky přijde.
Merylko, rodičům všechno nejlepší k zlaté svatbě
.jpeg)
Hádky nesnáším, možná proto, že naši se hádají celý život a mě z toho bylo vždycky špatně. U nás to je mamka, kdo tak dlouho reje a provokuje, až to taťka prostě nevydrží a je to. My s manželem se nehádáme vůbec, občas nějaká výměna názorů, ale většinou se o hádce mluvit nedá. My se ani hádat nemůžeme, já mu něco řeknu,on se urazí Dřív mi to hodně vadilo, dneska to není už moc časté a když náhodou, tak to neřeším, však on se zas odrazí Většinou je to on, kdo něco potřebuje a musí přijít.
Jak tady včera někdo psal v souvislosti s těmi pohádkami, že všechny končí šťastně svatbou
taky nevím, co na tom je za štěstí, já už bych se nevdávala Dneska už to měnit nebudu,už mi to na těch pár let nestojí za to
.gif)
A to já se s manželem občas štěknu
a musím říct,že to pěkně pročistí u nás vzduch...jsme oba berani,takže jsme schopný se po hádce bavit jen skrz syna a jinak čekáme,kdo se první omluví
...no většinou to dopadne tak,že se tomu za pár hodin zasmějeme a pak nás čeká usmiřování,to miluju
...pisatelce bych poradila aby udělala s partnera expartnera a podívala se po jiném,jí lépe vyhovujícím muži,protože pokud už teď ve fázi chození má takovýhle trápení,nemá to smysl v tom dál pokračovat,chlapa nepředělá a řešit tohle v době kdy ještě nejsou děti je ztráta času
Může se to stupňovat, asi se v hádkách partner vyžívá. Je to špatné pro budoucí vztah.
Z takového přítele by byl rychle nepřítel. Když to není manželství a ten druhý se v podobných situacích vyžívá, nevidím důvod s takovým magorem setrvávat pod jednou střechou. Pohádá se někdy určitě každý, ale aby se z toho stalo pravidlo.....děkuji, nechci. To je dobré akorát tak na žaludeční vředy.
Mirka by měla svého přítele upozornit, že zatímco on se snaží vztah utužit, spíš ho rozbíjí. A pokud to nepomůže, pak asi zbývá jediné, rozchod.
