Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak k nám chodí Ježíšek průběžně, během celého dne. Vždy když se děti vzdálí z obýváku, at už na záchod, na svačinu, hrát si, apod. Tak tam já, nebo manžel doneseme nějaké dárky ... je to hra: "jé, už tu byl zase, podívej" :-) děti jsou malé tak tomu věří, ale já ji ráda hrála i s mými rodiči, tak jsme tuto tradici zavedli i u nás.

Taky zvoníme dodnes (mimi má 18 let), jen už tam každý dáme dárky před večeří. Už se těším až zase přiletí
Jinak, když byl syn malý, taky jsme měli nit z patra do přízemí, kde se večeřelo, všichni byli pospolu a přece zazvonil... Vlastně to byla zděděná tradice, vykoumal to můj tatí.

monja: to je na tom všem asi to nejhezčí, ani ne tak ty dárky samotný, ale to kolem.....

my jsme bydleli v dvougeneračním domě, takže děti chodily dolů pozvat dědu s babičkou ke stromku, táta na schodech hrál na trubku tichou noc a já jsem lítala s dárkama mezi ložnicí a obývákem se psem v závěsu a pak jsem pustila koledy na desce, zapálila prskavky a zvonila a zvonila, než zase vylezli schody nahoru - bejvalo to docela hezký

sharon: my taky budem hrát na Ježíška pořád - všichni mu povinně píšem, co si kdo přeje - i dospělí

Nejmladší dcera věřila na Ježíška do loňska, letos už se začala moc vyptávat - že děti říkají to a to, tak jsem usoudila, že už je jí 10 a je na čase jí prozradit,jak to chodí. Ale trochu je mi to líto, i ona sama prohlásila, že už to nebude ono Je fakt, že v našem malém bytě byla nějaká kamufláž čím dál těžší. Loni to bylo dobré, protože si starší dcera pořídila psa, tak ho musely jít holky nutně vyvenčit Protože už byla ale malá ostražitá, vzala si s sebou klíč od obýváku. My ale máme z obýváku takové okno do kuchňského koutu, tak jsem tam zatím než holky přišly vlezla tím oknem

nebute věřit, my už jsme doma s dědou sami dva a stále po večeři zvoním zvonečkem a děda potom přijde a rozbalujem dárky....jinak dětem jsme otevřeli před večeří okno (pootevřeli), pak si šli po jídle umejt ruce a já šla zazvonit, rychle jsem z obýváku vyběhla, jako že mě nesmí ten ježíšek vidět, nic by nenaložil...

U nás to bylo velmi kruté, jak jsem se to dozvěděla. Jako malou školačku si mě babička na zahradě zavolala stranou: My ti musíme něco říct, aby se ti děti ve škole nesmály. Ježíšek není, to tam dává máma s bábou. Tohle bylo strašlivé a kruté, hrozně najednou, nikdy jim to nezapomenu. A později jsem si to svým rozumem zdůvodnila: totiž v přízemí byly dveře mezi strýcovým pokojem a obývákem - a tamtudy se nadělovalo. Iluze Ježíška byla dokonalá. Jenže strýc se oženil, měl celý spodek pro sebe a my se stěhovaly nahoru. A tam ty dveře nebyly!
Když my jsme měli malé děti, tak jsme to řešili tak, že jsme je posílali odpoledne do ložnice spát, aby se na večer vyspaly. Něco začínaly tušit pozvolna, něco takhle krutého bych jim neprovedla.

Já si už přesně nepamatuju jak to bylo u nás, na Ježicha jsem přestala věřit velice záhy...ale u svých dětí to dělám tak..že po večeři jdeme do pokojíčku vyhlížet z okna zda neletí Ježíšek.Takže všichni 4 stojíme přikovaný u okna..já ukazuju na hvězdy, že ta by se třeba mohla tvářit jak Ježíšek a povídáme si.Hlavně o tom, že letos ho už letět koečně uvidíme. Tatík zatím pobíhá a dává pod smrk..pak se zvoní...já se klepu do čela, že jsme ho už zase propásli a jak je to možné a děti pak už běží.....

Když jsem byla malá, nesnášel jsem, že po večeři se musí nejdříve pečlivě umý, utřít a uklidit nádobí od večeře - samozřejmě za přispění mojí maminky, mě i mého staršího bratra. Co při tom dělá tatí jsem jako malá neřešila, až později jsem pochopila, když jsem ho přes prosklené dveře viděla pobíhat tam a zpět
a u nás doma si vždy manžel musí buď nutně odskočit, zatímco já s dcerkami vyhlížíme z okna Ježíška, nebo musí jít do sklepa zkontrolovat plynové kotle apod. Starší dcera už řešila, že tatínek nikdy není u toho, když Ježíšek zvoní
Natažený provázek je dobrý nápad, jeden z těch modernějších je puštěná kazeta (nebo CD), na němž je cca půl hodiny ticha a pak najednou zazvonění zvonečku Taky to splní ten účel že jsou všichni u stolu a najednou někdo zvoní

špagatek k zidli mne nadchl
to pořešim

Kluci před večeří zapadnou s tatkou do koupelny - převléci do svátečního, načesat apod.. a ja nosim, pak se jdu upravit já, děti v pokojíčku vyhlížejí Ježíška, manžel smaží rybu.. rovnou od večeře odcházíme ku stromečku.

Když jsme ještě měli kuchyň a obývák zvlášť, zdržela jsem syna u stolu a manžel si zatím "odskočil"
Loni jsme po rekonstrukci bytu a předělání kuchyně do obýváku poprvé řešili jak to udělat když se ve stejné místnosti jí a bude se nadělovat. Chtěli jsme vyhlížet hvězdičky z chodby domu, ale nakonec nás napadlo pouštět lodičky z ořechů se svíčkama ve vaně. Kluci nic netušili a manžel byl tak rychlý, že jsme sotva vanu napustili Letos se už oba těší, až budem zase pouštět