Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
14.6.2007 Rubrika: | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Pokud dítě bude vědět, že ať udělá, co udělá, nic se nestane, jako bychom jim tím říkali: to je v pořádku, můžeš! Tak to teda ne. Já jsem učitelům mých dětí dala výslovné povolení, že když se moje děti budou chovat nepřiměřeně a pohlavek nebo facku si zaslouží, nemají váhat. Děti přece musí vědět, kde jsou hranice! Ty, co je nemají, jsou pak přítěží všem, nejen rodičům a blízkému okolí, ale celé společnosti. Když jsme věděli, že si tělesný trest třeba i ve formě výprasku zasloužíme, brali jsem to a rodiče byli pro nás jakási autorita v tom nejlepším slova smyslu. Jakou autoritu mají dnešní rodiče a učitelé, které by někteří za to, že se snaží z grázlíka vychovat alespoň trochu slušného člověka ,nejraději zlinčovali? Jsou pak jen pro posměch těm grázlíkům, žádná úcta, žádná autorita, žádné hodnoty. To opravdu chceme? Na některé děti platí vysvětlení a dobré slovo, ale na některé je potřeba použít jinou metodu, aby pochopili. Bohužel,ale je to tak!
Já když to porovnám co jsme si dovolili dřív a co si dovolují děti teď tak asi by těm nejhorším pár facek neuškodilo, spíš naopak. Já být učitelka tak to mlátím hlava nehlava, to je asi jen pro otrlé poslouchat ty čeči atd., Stačí pobít chvíli na hřišti a když se vyskytne partička přihlouplých školáků tak to je síla.
Já osobně bych nechala na rodičích, zda dětem dát ve škole pohlavek za nevhodné chování.Na počátku školního roku bych si nechala písemně od rodičů potvrdit, že nic nenamítají proti výchovnému pohlavku. Na některé děti by ta ostuda určitě zabrala. Když to nejde podobrém.
Je zajímavé,že třeba vietnamské děti ví od malička,že se musí učit,aby z nich něco bylo.A ty naše to ví jen do začátku první třídy.Co jen se do mě doma nahučeli,že se učím pro sebe,učila jsem se dobře,ale nerada.Potom jsem to samé přednášela svým dětem a když jsem viděla ty kyselé ksichtíky,vzpoměla jsem si na sebe. Někde asi bude chyba
nemlátit, nemlátit, nemlátit
Gedžitka: rodiče maj vychovávat a učit, učitelé vzdělávat a děcka maj bejt z domova naučená, že k dospělým se má parchoš chovat slušně a ve škole obzvlášť slušně,vzdělání je krásné a každý si ho má vážit
Zásadně proti nejsem, ale stejně by to děcko měli vychovávat hlavně rodiče.
al.do: tyrkys: po základce-jazykovce jsem se nedostala na střední, na jakou jsem udělala přijímačky, klasicky-pro velký počet zájemců, jako spousta dalších a ponevadž jsem se mohla dostat už leda na volná místa na učilištích v okolí, tak jsem muselaHned po vyučení šup na nástavbu a na kursy Jinak to nešlo, byli jsme tzv.silné ročníky a mnoho z nás se nedostalo na školy i proto, že jsme neměli třeba protekci
al.do: tyrkys: já jsem taky prodavačka s maturitou,k tomu mám zkoušky z několika jazyků, celoživotní koníček je mi povoláním (studium vícero řečí neb jsem z vícejazyčné rodiny) Znám osobně i paní, která dříve pracovala v balírně na expedici v pekárně a pak se díky známosti dostala na první stupeň učit taky
al.do: já si teď vzpomněla, že na základce pár let učila i moje spolužačka z téže základky. Také si nejsem jistá, co za střední měla - nějaký učňák s maturitou.
tyrkys: ale i tak je mi to divné... u nás je bída o místa... hlavně na prvním stupni
al.do: ale učit by nešla v žádným případě. Má to podobně, jako Meander.
tyrkys: jo? Pak má teda asi plnou kvalifikaci
al.do: třeba moje kamarádka je prodavačka s maturitou
chystrájakrádio: Od třetí třídy 180cm????? No já teda nevím, ale nesnažíš se tady tak trochu dělat machry??? Od třetí třídy mi to přijde dosti brzo...každopádně nejsem doktor, že?