Velikonoce stokrát jinak
„Já nechcíííííííííí!“ ječela jsem jako smyslu zbavená pokaždé, když rodiče vpustili do bytu koledníky. Nebála jsem se ani tak výprasku jako studené koupele. Základem velikonoční nadílky na severní Moravě, kde jsem vyrůstala, totiž bylo a) vyšlehání jalovcem, b) polití hlavy asi taky decilitrem co nejsmradlavější voňavky nebo kombinací několika voňavek (nejpoužívanější byla ta, co se pyšnila názvem Ogni Moskvy a ohnivý puch to tedy skutečně byl) a c) vhození zcela oblečeného, bránícího se a marně ječícího dívčího stvoření do vany plné studené vody. Ubránit se člověk nemohl. Koledníci totiž chodili v tlupách.
To čekání, než jedna půlka koledníků se sadistickou škodolibostí napustí vanu vodou, zatímco druhá půlka koledníků právě provádí mučení naléváním smradu a šleháním pozadí a jiných přilehlých tělních částí, to bylo skutečně traumatické. Někdy jsem si připadala jako v době pozdně neandrtálské. Já vím, že taková nebyla. Ale kdyby byla, určitě by to vypadalo jako na Karvinsku před více než dvaceti lety. Už opravdu chybělo jen, aby nás do té koupelny dosmýkali za vlasy. A ještě jim za to člověk musel dát nadílku. A hlavně panáka. Nebo dva, nebo tři. Kolem jedenácté hodiny dopolední už nebylo radno někoho vpouštět. Množství vypitého alkoholu totiž zatemňovalo mysl a ruka se stávala čím dál pádnější.
Není div, že jsem k velikonočním svátkům nijak vřelý vztah neměla. Až do doby, než jsem přijela na velikonoční svátky na jižní Moravu k babičce, která bydlela v malebné vísce ležící u hranic s Rakouskem na soutoku dvou jihomoravských řek. Připadala jsem si jako ve snu. Všechny domky a chalupy nazdobené, vůně koláčů se šířila až za hranice vsi. Všechny ženské a děvčata nažehlené a nazdobené. Už od rána obcházeli koledníci vesnici dům od domu. Každá paňmáma koledníky pohostila cukrovím, koláči a něčím ostřejším. Polévání voňavkou se nekonalo a vyšlehání bylo jemné a vcelku příjemné. Že by byli jihomoravští jinoši něžnějšího založení nežli seveřani? Před každým domem se zpívalo a tančilo. Koledníci neodešli, dokud v kole neprovedli všechny ženy a dívky z domu. Mladá děvčata se pak přidávala k davu koledníků obcházejícímu vesnici. Navečer se konala veselice v místní hospodě a juchalo se až do ranních hodin.
A o něco později opět zcela jiná atmosféra – tentokrát na Slovácku. Všude krojovaná děvčata i staré babky družící se na návsi ve slavnostních šátcích a černých suknicích se snad deseti spodničkami. Slavnostní atmosféra pravých náboženských svátků. Kostel přetékající ve švech. Krásná bohoslužba za doprovodu místního sboru mladých zpívajících z kůru několikahlasně křesťanské písně za doprovodu kytar a houslí. Ve vzduchu poklid, mír a radost.
A kromě toho takřka dvacet let velikonočních svátků v Praze. Na pražském sídlišti znamenalo velikonoční pondělí jediné – obejít co nejvíce rodin a získat co nejvíce sladkostí a peněz (děti), případně se roztomile nebo méně roztomile opít (tatínkové).
Když jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici ve středních Čechách, zjistila jsem, že se zde do písmene dodržují velikonoční rituály – obcházení vesnice na Velký pátek s řehtačkami a vybírání nemalovaných vajec a drobných mincí i klasické koledování na Velikonoční pondělí. Ale to vše bez hlubšího obsahu. Mládež a děti dodržují rituály, jejichž původ a smysl vlastně ani neznají. Atmosféra veškerá žádná.
A tak stále vzpomínám na Velikonoce na jižní Moravě a na Slovácku. Byly nezapomenutelné a doufám, že ještě někdy takové zažiji. Ale kdoví? Třeba dnes, po letech, už ani tam velikonoce nejsou, co bývaly...
A jak je to u vás s velikonočními svátky? Jestlipak jsou ještě někdy v republice místa, kde mají velikonoční svátky svou neopakovatelnou atmosféru? Nebo už to patří jen minulosti?
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velikonoce stokrát jinak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Juana: jooooo
tornado-lou: asi čím menší a méně schopný vlastní, tím větší musejí mí tu náhražku 
tornado-lou: jj, tak nejak to bude...
z velikonoc jsem taky měla ráda nejvíc to malování vajec - když jsme se celá rodina (i chlapi) sesedli a předháněli se, kdo bude mít hezčí vajíčko. Samotné koledování mi (na okraji Prahy) přišlo vždy neosobní a trapné, když jsem byla školou povinná, tak stejně kluci, kterým bych záď ráda nastavila, nepřišli, protože bydleli na druhé straně čtvrti a oběhali holky tam z těch koutů, zazvonilo pár známých i neznámých z tohoto kouta, dostali vejce a šli. Nic víc nic míň. Radši jsem měla velikonoce u příbuzenstva v jižních Čechách, tam chodili kluci jako banda a stejně tak jsme se sešly holky jako banda - oni s pomlázkama a my s připravenýma kýblema plnýma vody - cha! Tak alespoň nějaká radost. Teď už chodí (stále na okraji Prahy) koledníci na moje dcerky, vesměs jsou to stejně staří (malí) klučíci z ulice, kteří útrpně odříkají naučenou koledu, stejně útrpně se nechají mé dcery vyšupat (na malé koledníky dohlížejí rodiče, aby šlehali jemně) a tak nevím, nevím, jaký vztah k těmto svátkům dcery získají, ale radost jim přináší i ta velikonoční výzdoba - to, co vystupuje z každodenní všednosti.
z velikonoc jsem taky měla ráda nejvíc to malování vajec - když jsme se celá rodina (i chlapi) sesedli a předháněli se, kdo bude mít hezčí vajíčko. Samotné koledování mi (na okraji Prahy) přišlo vždy neosobní a trapné, když jsem byla školou povinná, tak stejně kluci, kterým bych záď ráda nastavila, nepřišli, protože bydleli na druhé straně čtvrti a oběhali holky tam z těch koutů, zazvonilo pár známých i neznámých z tohoto kouta, dostali vejce a šli. Nic víc nic míň. Radši jsem měla velikonoce u příbuzenstva v jižních Čechách, tam chodili kluci jako banda a stejně tak jsme se sešly holky jako banda - oni s pomlázkama a my s připravenýma kýblema plnýma vody - cha! Tak alespoň nějaká radost. Teď už chodí (stále na okraji Prahy) koledníci na moje dcerky, vesměs jsou to stejně staří (malí) klučíci z ulice, kteří útrpně odříkají naučenou koledu, stejně útrpně se nechají mé dcery vyšupat (na malé koledníky dohlížejí rodiče, aby šlehali jemně) a tak nevím, nevím, jaký vztah k těmto svátkům dcery získají, ale radost jim přináší i ta velikonoční výzdoba - to, co vystupuje z každodenní všednosti.
jelítko: proc? no proc. je to ritual plodnosti. kazdy spravny muz se snazi mit na velikonoce co nejdelsi a nejtlustsi tatar 
máš pravdu taky to moc nechápu k čemu to je a proč se vožerou a ještě se tomu smějou. no sem na sebe zvědavá jak to tam zvládnu. fakt letos do toho jdu tak po patnácti letech naprostýho ignorantství a to jenom kvůli těm vajcům a rodině, ale jestli mě to nebude bavit, tak radši příští rok zůstanu v Práglu a pojedu se projet na kole 
jelítko: ja tedy pomlazku nensasim ani symbolicky. Tento zvyk mi vadil od malicka. Nechapala a nechapu, proc a nac by me mel nejakej chlap ( byt jen smybolicky) mlatit...navic mi to prijde krajne ponizujici... pomlazka je unikatni folklorni prezitek.
Ale jinak nefrnam, jen proste neotviram... jsou horsi zvyky, narodit se v zaostale africe, taky mohl byt clovek obrezany, ze 
akorát, jelikož mi ještě malý děti moc roztomilý nepřipadají, mi to jejich koledování a žvatlání nechybí
mashanka: no moji blízcí jsou naštěstí rozumní a pijou s mírou, takže nezvracejí 
Stanik: no já právě strašně ráda maluju vajíčka. baví mě to. voskem ornamenty a pak barvama. no a z toho vychází, že jsem ráda, že je mám komu dát. kdybych neměla poptávku neměla bych je pro koho malovat.
jinak s tou pomlázkou to taky nemám ráda. jako trochu jen tak symbolicky ok, ale aby to bolelo? tak to ať s tim táhnou ke všem 
ale vždycky se jim líběj ty moje vejíčka, tak aspoň mě pochválej a mám radost. ale kdyby nikdo nechtěl, tak se taky na celý Velikonoce vyfláknu. doma taky žádná výzdoba nehrozí 
jelítko: a presne proto se spcialne o velikonocich nehnem z Prahy, manzel na tenhle folklor neni, v pomlazkou nechodi, zdobeni bytu ve velikonocnim duchu nehrozi.
Kdyz jsme jezdili k nasim, od boziho rana tam nekdo otravoval a trpacil s pomlazkou, ja tenhle zvyk z duse nenavidim.
.jpg)
snad to nebude úplná nuda, snad se ti alespoň někdo pozvrací v autě 
když jsem se byla malá u babičky na vesnici, tak sem Velikonoce moc neměla ráda. jediný co mě baví je malovat vajíčka. když jsme v pubertě už nejezdila na ves, ale byla jsem v Praze, tak šly Velikonoce úplně mimo mně. až loni po mně přítel chtěl vajíčka, že prý mě vyšlehá a já mu dám vajíčka 
tak jsem mu jich pár namalovala. a letos jedem k němu na chatu i s jeho rodičema a budu zase malovat vajíčka (asi 20) a chlapi tam prej obcházej chalupy, koledujou a chlastaj. takže ještě je nakonec v pondělí večer vezu domů . no snad to nebude úplná nuda 
nastesti uz jsem delsi dobu v Praze. V pondeli vypiname zvonek a nikoho nevpoustime. Uz jako mala jsem velikonoce nesnasela a beda, jak si nekdo dovolil slehnout me... pomlazka byla v tu rano dna dva kusy.
