Neumím udržet korunu
Hodně se trápím jednou svou vlastností, se kterou bojuji celé roky. Bezúspěšně. Strašně ráda totiž nakupuji. Cokoli. Jídlo, oblečení, doplňky do domácnosti, různé tretky. Ze všeho, co si pořídím, mám velkou radost a těším se z toho. Bohužel, tato má neřest leze poměrně dost do rodinného rozpočtu a manžel se na mne oprávněně zlobí. Chápu ho a jsem si vědoma, že chyba je na mé straně, ale to nákupní šílenství je silnější než já.
Jakmile mi na účet dorazí výplata, jsem jako utržená z řetězu. V ten okamžik se cítím velice bohatá a jdu si dělat radost po obchodech. Výsledkem je, že nejpozději do týdne jsou mé peníze fuč. Sice se z nich zaplatí nájem za byt a poplatky, ale to je vše. Zbytek doslova rozfofruju za spoustu nepotřebných zbytečností, které jsou v drtivé většině k ničemu. Sice se z nich chvíli raduji, ale brzy upadnou v zapomnění a jsou nahrazeny dalšími úlovky.
Muž už zuří. Z jeho výplaty se kromě nájmu platí vše ostatní: jídlo, ošacení, pojistky, kroužky a oblečení pro děti, dovolené… Moc se na mne za mou marnotratnost zlobí a pokaždé, když přijdu domů s něčím novým, máme tichou domácnost.
Nevím, co s tím. Jsem plná dobrého předsevzetí, že tento měsíc své úchylce nepodlehnu a obchody budu míjet bez povšimnutí, ale jakmile vím, že na účtu jsou peníze, je to, jakoby mě svrběly, dokud je všechny neutratím. Manžel přišel s nápadem, že tedy budeme mou výplatu posílat na jeho konto a on bude držet rodinnou kasu, ale tenhle nápad se mi nelíbí a bráním se jeho uskutečnění. Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá.
Možná nejsem jediná, kdo má podobný problém. Dá se s tím nějak bojovat a tuto závislost se odnaučit, nebo jsem, jak tvrdí manžel, ukázkový případ pro psychiatra?
16.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumím udržet korunu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chápu, že říkat si o peníze je nepřjemné, ale manžel tě od nich nechce odříznout proto aby tě ovládal, ale proto aby ti pomohl. myslím, že v tom je hodně rozdíl a pocit ponížení není na místě.
přeji hodně sil aby jsi to zvládla
.jpeg)
sharon - 16.8.2010 12:46 - jj to ho určitě potěší
.jpg)
Markýza: přesně,stejné jako u alkoholu ,drog,automatů a jim podobné....proto i já si dnes odepřu sylvánské a naleji si ho až zítra
sharon: trefné děfče...hlavně to bude "zadarmo"
.gif)
evropka: a jakou ? ...Manny, manny, manny.......
.jpg)
evropka: 
přiznat si problém je prvním krokem k nápravě.
PEGG: to jo,manžel musí být zlatej...asi mu nechám zahrát
kareta - 16.8.2010 10:52 - No, asi tak chudý Pepík to zas nebude, když vše poplatí a ještě zbude na dovolenou. Ale i tak bych se nedokázala radovat z kravin,o kterých už dopředu vím,že z nich budou jen mrzutosti a nakonec se budou bezúčelně někde válet a zabírat místo. To vážně vypadá na nemoc, nebo absolutní nevyzrálost a nezodpovědnost.
Stáňo, co takhle zkusit našetřit větší částku a za tu pak koupit něco smysluplného pro celou rodinu (třeba dovolenou) ale to je asi v tvém případě nereálné,což? 
Zajímalo by mne kolik je ti let a kolik peněz měsíčně takto prošustruješ? To ti jich není líto, když víš, žes je prakticky vyhodila a ještě se kvůli tomu na tebe bude manžel právem zlobit?
"Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá."
- a jak to tedy děláš po zbytek měsíce,když ti na účtu nic nezbude,to čekáš,co manžel koupí k večeři?
Já vím, zbytečně moc otázek, na které mi stejně nikdo neodpoví.
Manžel má asi svatozář.
Markýza: chválím
evropka: já ím o čem mluvím - naštěstí jsem to včas ubrzdila - ještě jsem do propasti nespadla, ale zastavila jsem se těsně na okraji. 
lonkue: 
šmarjá jósef,zase píšeš o mě?máme společný účet...a všechno ostatní jsi napsala,jen ty daně dělá zaměstnavatel,manžel si spokojeně vrní,že vše obstarám a mě to ba
evropka: ahoj! Ano, ja doma vedu finance. Ted jsme se s manzelem smali tomu, ze jsem se nekomu predstavila, a kdyz se ptal co delam tak jsem popsala svuj denni "dzob" a k tomu dodala, ze jsem CFO (chief financial officer) mensi rodinne firmy . Jo u nas to vedu ja. Ne, ze bych o to nejak zvlast stala, ale s cislama a zodpovednosti za penize jsem na tom lepe ja. Konto mame spolecne uz hoodne dlouho. A ja proste mam pod kontrolu vydaje. Ucty, dane a podobne platim ja. Manzel je rad, ze se tim nemusi zabyvat.... A je fakt, ze ho obcas musim krotit. On je hrozny snilek a rad by vyhazoval za kde co. No a ja ho pritahnu na zem, kdyz mu cas od casu ukazu vypis z uctu...
. Ale jinak u nas finance nejsou velke tema. Zaplatpanbuh.....
Markýza: tjn....cesta do pekel...manžel ani neví kolik platíme nájem ,spoření,pojistky atd...svého času jsem měla obálkový systém,ruka by mi upadla,kdybych vzala z obálky jídlo třeba na nějakej hadřík,měla jsem děsnou,vlastně i mám kázeň
Ty se tím trápíš, ale nic proti tomu neděláš.....dost dobrý, nevidím důvod proč hned letět za psychologem, přeci nejsi tak padlá na hlavu aby sis nedokázala poručit......
já myslím Stáňo že tě to časem přejde, časem zjistíš co máš doma zbytečností a budeš se jich zbavovat jako já, i když já nikdy nehorázně neutrácela, to spíš moje ségra a můj muž taky neudrží korunu, takže doma jsem kasa já ! Když se dokážeš nad sebou zamyslet, vyhrála jsi sama nad sebou........
.JPG){kind=avatar}
evropka: Obecně s tebou souhlasím. Taky si neumím představit, že bych si musela říkat o peníze. Ale já jen zřídka koupím něco jen proto, že mám chuť utrácet. Nesnáším chození po obchodech, zvlášť po obchodech s oblečením.
