Rozsekla jsem to hned o víkendu. Díky vám, Šťastné ženy.
Minulý pátek se vám svěřila čtenářka Anna se svým problémem. Řešila ne zrovna podařený vztah se svým přítelem, který ji v podstatě zneužíval. Viz článek Chová se, jako když je u mne na hotelu.
Sama Anna věděla, že něco není v pořádku a otevřeně sdělila, že si sem mezi vás přišla pro to správné nakopnutí, aby se rozhodla svou situaci řešit. A já jsem moc ráda, že se ozvala znovu, aby nám všem sdělila, jak se její situace vyvíjí.
Meryl
Milé ženy,
v úvodu bych vám chtěla poděkovat za vaše reakce na můj příběh. Mám bohužel v práci problém zapojit se do diskuse (jsme přísně hlídaní a monitorovaní), ale vše, co jste napsaly, jsem si přečetla. Vaše reakce a názory splnily přesně to, co jsem potřebovala. Z některých mi bylo až ouvej, jak byly přímočaré a nebraly si v podstatě servítky, ale asi jsem si to zasloužila. Definitivně mi natvrdo došlo to, co jsem samozřejmě v hloubi duše věděla, ale bála se tomu postavit čelem.
Hned o víkendu jsem si s přítelem promluvila. Řekla jsem mu, že jeho argumenty pro to, aby u mne mohl pohodlně vegetovat a žít, znám nazpaměť a že teď bude muset on vyslechnout ty mé. A všechno jsem to na něj pěkně vysypala. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, vždycky jsem byla spíš zamlklá a nebyla zvyklá se brát za svá práva. Radši jsem každému ustoupila. A teď jsem byla sama ze sebe doslova v šoku.
Navalila jsem to na něj úplně všechno: Jak je líný a vypočítavý, nechá se obskakovat, bydlí a žije téměř zadarmo a ještě má pocit, že na to má z nějakého důvodu nárok. Důrazně jsem mu sdělila, že toho mám dost, odmítám mu dělat neplacenou služku a kuchařku a charitu na bydlení. Že by mne nikdy nenapadlo o tom takto uvažovat, kdyby jeho chování bylo jiné, ale skutečně nemám zapotřebí chodit večer co večer utahaná z práce a najít tady rozvaleného parazita, který čeká, co mu přinesu, strčím pod nos a uklidím po něm bordel, který za den udělal. A ještě k tomu dotuju jeho bydlení, nechám ho užívat své bytové zařízení. Ani to snad nebudu vypisovat, bylo toho opravdu hodně a jakoby se mi otevřela nějaká brána a všechno to ze mě muselo ven.
On seděl, zpočátku měl tendenci mě opět uzemnit a chtěl mě přerušovat, ale já se nedala. Tak jen poslouchal, a když jsem skončila, zeptal se, jak bych si to tedy představovala. Tak jsem mu řekla, že náklady na bydlení pěkně na půl, zvýšení jeho příspěvku na jídlo atd. A samozřejmě jeho pomoc v domácnosti, abych nebyla každý den jako otrok.
Přiznám se, že jsem čekala a moc si i přála, aby na to přistoupil, aby si uvědomil, že to, za jakých podmínek u mne bydlel, bylo v podstatě zneužívání. Bohužel, nestalo se tak. Naopak začal tvrdit on mně, že to, co po něm chci, je ode mne vypočítavé, že ho hodlám připravovat o jeho důchod a sama si své peníze šetřit.
Zkrátím to. Pohádali jsme se, k žádnému kompromisu nedošlo. Když jsem zjistila, že on ze svého neustoupí, řekla jsem mu, že za těchto podmínek u mne bydlet už nemůže. V první chvíli ho to šokovalo, to jsem poznala, že ho to vyvedlo z míry, ale pak se nějak vzpamatoval a hrdě prohlásil, že tady taky nemusí být a až zůstanu sama, tak poznám, zač je toho loket. Hned v neděli to pak vyřešil, zavolal své ovdovělé sestře, která žije sama v domku na vesnici a přestěhoval se k ní. Zatím jen s nejnutnějšími věcmi, ostatní si sbalil a uložili jsme to do kumbálu s tím, že si to v průběhu dubna odveze.
Nebudu zastírat, že jsem takový konec vztahu obrečela. Ani teď mi není úplně lehko, asi to chce čas, než se zklidním. Ale v podstatě už teď cítím, že jsem udělala dobře. Uvědomila jsem si, že vztah s ním mi citově vlastně vůbec nic nedával, měla jsem hlavně povinnosti kolem jeho jídla, praní, žehlení, uklízení jeho bince. Teď mám klid, ráno odejdu do práce a vracím se do uklizeného, čistého a voňavého bytu, nedívám se na žádný otrávený obličej, neposlouchám věčné stěžování na všechno.
Chtěla bych vám moc poděkovat za to, že jste se k mému příběhu vyjádřily. Pomohly jste mi touto cestou k tomu, abych se rozhodla udělat něco, o čem jsem věděla, že stejně jednou udělám. Chyběla mi odvaha a vy jste mi ji dodaly. Ještě jednou děkuji vám všem.
6.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozsekla jsem to hned o víkendu. Díky vám, Šťastné ženy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Chtěla jsem napsat "vyměň zámek", ale koukám, že to tady už někdo psal. Taky jsem vyměňovala. Klíče mi sice vrátil, ale ...
Anno, jsi DOBRÁ!
A hlavně už si žádnýho chlapa domů nestěhuj, to nemáš zapotřebí. Hodně štěstí
Aničko, hodně štěstí, udělala jsi dobře.
určitě jsi se rozhodla správně, pčeji hodně
já vidím vše černě, ale asi jsi mu vzala klíče i když lépe by bylo vyměnit zámek
P. S. Absolutne nechapu nektere chlapy, sami davaji tak zalostne malo(tim nemyslim jenom materialne) a ocekavaji maximum. Kde se to v nich bere
Jeeee, tak to mam radost, ne tedy z ciziho nestesti, ale z toho, ze sis uvedomila svoji cenu
Jsi jeste mladice a nejaky vztah te urcite jeste potka. Jen bych ho nechala plynout mimo domov a nenastehovavala si noveho partnera hned do bytu, na to je vzdycky casu dost. Zacala bych tim, ze bych si udelala nejakou radost. Co takhle pekna dovolena u more. Uplne se v tech vlnach vidim za tebe
takhle koukal při odchodu ?
denda04: moje řeč....
Hellca66:
Aničko přeji hodně sil a štěstí, jen ať si chlapec jde svou cestou , myslím, že nemáš čeho litovat....hlavně vyměň zámek a jeho vymeť z paměti .
Snad časem poznáš jiného muže , moc ti to přeju !
Aničko,gratulujipodle jeho reakce je jasné úplně,co je zač,nemáš čeho litovatnezapomen na zámeknevíš,co muže vymyslet
Gratuluji k takovému rozhodnutí, určitě bylo správné. Hodně štěstí dál
Jsem moc ráda za tebe že jsi sebrala tu odvahu a udělala to. Mě to trvalo dlouhých dvacet let které mě poznamenaly do konce života. Přeji hodně štěstí a časem i toho přítele. Určitě na tebe někde čeká-i já ho našla a jsme spolu šťastní už sedm let.......Hodně štěstíčka
To s tou sestrou me to taky napadlo, on vlastne jen zmenil "hotel" Anna ma oproti jeho sestre jednu vyhodu, neni tam zadne pokrevni pojistko, ani rodinna povinnosti, ma to vlastne "snadnejsi", je mi jeho sestry fakt lito...
Pro jistotu vyměň zámek, kdyby náhodou paní sestra zaúřadovala rychle a rovněž ho vyhodila.