Velikonoce stokrát jinak
„Já nechcíííííííííí!“ ječela jsem jako smyslu zbavená pokaždé, když rodiče vpustili do bytu koledníky. Nebála jsem se ani tak výprasku jako studené koupele. Základem velikonoční nadílky na severní Moravě, kde jsem vyrůstala, totiž bylo a) vyšlehání jalovcem, b) polití hlavy asi taky decilitrem co nejsmradlavější voňavky nebo kombinací několika voňavek (nejpoužívanější byla ta, co se pyšnila názvem Ogni Moskvy a ohnivý puch to tedy skutečně byl) a c) vhození zcela oblečeného, bránícího se a marně ječícího dívčího stvoření do vany plné studené vody. Ubránit se člověk nemohl. Koledníci totiž chodili v tlupách.
To čekání, než jedna půlka koledníků se sadistickou škodolibostí napustí vanu vodou, zatímco druhá půlka koledníků právě provádí mučení naléváním smradu a šleháním pozadí a jiných přilehlých tělních částí, to bylo skutečně traumatické. Někdy jsem si připadala jako v době pozdně neandrtálské. Já vím, že taková nebyla. Ale kdyby byla, určitě by to vypadalo jako na Karvinsku před více než dvaceti lety. Už opravdu chybělo jen, aby nás do té koupelny dosmýkali za vlasy. A ještě jim za to člověk musel dát nadílku. A hlavně panáka. Nebo dva, nebo tři. Kolem jedenácté hodiny dopolední už nebylo radno někoho vpouštět. Množství vypitého alkoholu totiž zatemňovalo mysl a ruka se stávala čím dál pádnější.
Není div, že jsem k velikonočním svátkům nijak vřelý vztah neměla. Až do doby, než jsem přijela na velikonoční svátky na jižní Moravu k babičce, která bydlela v malebné vísce ležící u hranic s Rakouskem na soutoku dvou jihomoravských řek. Připadala jsem si jako ve snu. Všechny domky a chalupy nazdobené, vůně koláčů se šířila až za hranice vsi. Všechny ženské a děvčata nažehlené a nazdobené. Už od rána obcházeli koledníci vesnici dům od domu. Každá paňmáma koledníky pohostila cukrovím, koláči a něčím ostřejším. Polévání voňavkou se nekonalo a vyšlehání bylo jemné a vcelku příjemné. Že by byli jihomoravští jinoši něžnějšího založení nežli seveřani? Před každým domem se zpívalo a tančilo. Koledníci neodešli, dokud v kole neprovedli všechny ženy a dívky z domu. Mladá děvčata se pak přidávala k davu koledníků obcházejícímu vesnici. Navečer se konala veselice v místní hospodě a juchalo se až do ranních hodin.
A o něco později opět zcela jiná atmosféra – tentokrát na Slovácku. Všude krojovaná děvčata i staré babky družící se na návsi ve slavnostních šátcích a černých suknicích se snad deseti spodničkami. Slavnostní atmosféra pravých náboženských svátků. Kostel přetékající ve švech. Krásná bohoslužba za doprovodu místního sboru mladých zpívajících z kůru několikahlasně křesťanské písně za doprovodu kytar a houslí. Ve vzduchu poklid, mír a radost.
A kromě toho takřka dvacet let velikonočních svátků v Praze. Na pražském sídlišti znamenalo velikonoční pondělí jediné – obejít co nejvíce rodin a získat co nejvíce sladkostí a peněz (děti), případně se roztomile nebo méně roztomile opít (tatínkové).
Když jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici ve středních Čechách, zjistila jsem, že se zde do písmene dodržují velikonoční rituály – obcházení vesnice na Velký pátek s řehtačkami a vybírání nemalovaných vajec a drobných mincí i klasické koledování na Velikonoční pondělí. Ale to vše bez hlubšího obsahu. Mládež a děti dodržují rituály, jejichž původ a smysl vlastně ani neznají. Atmosféra veškerá žádná.
A tak stále vzpomínám na Velikonoce na jižní Moravě a na Slovácku. Byly nezapomenutelné a doufám, že ještě někdy takové zažiji. Ale kdoví? Třeba dnes, po letech, už ani tam velikonoce nejsou, co bývaly...
A jak je to u vás s velikonočními svátky? Jestlipak jsou ještě někdy v republice místa, kde mají velikonoční svátky svou neopakovatelnou atmosféru? Nebo už to patří jen minulosti?
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velikonoce stokrát jinak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Jinak si myslím, žekdyž se zkrátka zařídímpodle svého, ale nikomu jinému do toho nekecám (když to tak místním vyhovuje, tka já jim to neberu), tak fakt není důvod k takovému arogantnímu příspěvku.
Milda_1: beru to, jak to beru, ale nikoho tu nenapadám za jeho názory, tak klídek.
mashanka: ano,prvně jsem to viděl v televizi u pana Zemana na vysočině,zkusil jsem to taky a řekl bych že na tom něco je
Milda_1: ještěže se to nedoslechl Kocáb! To bys byl v pěkném maléru za dyzgrymynaciju.
.jpg)
Milda - ano, právě proto mi nevadí nevidím na tom nic špatného. Je to stejné, jako když někdo (i já) objímá stromy a získává z nich energii
Sofffie: v loni jsem prodával byt v paneláku kde bydlím,před pár lety jsme ho koupili mladejm,ti se rozešli a byt jsme pronajali,asi z pěti nájemníků platili poctivě ti poslední,ti si koupili byt a tak jsme se rozhodli k prodeji z asi 30ti zájemců měli peníze v hotovosti pouze tři a to právě ti nepřizpůsobiví,jedni nám dávali dokonce o 60 000 víc než jsme požadovali,přesto že jsme museli měsíčně platit nájem asi 4 300 tak jsme jim to neprodali neboť právě dobře vím jak se žije když jsou v baráku a kde se jeden drápkem uchytí je jich záhy 30.prodali jsme to asi o tři měsíce později jedné slečně
ja sem teda nikdy na velikonoce zadnej neprijemnej zazitek nemela. ja proste jenom neotviram lidem, ktery neznam a nabizim pouze normalni a cokoladova vajicka. penize ani omylem a alkohol taky ne. takze si uziju malovani vajicek cibuli, navsitvi me par milych znamych, popovidame si a je to docela fajn. kdyz jsou velikonoce, tak uz je konecne fakt jaro. 
doufam, ze bude pekne.
ozraly bandy co zvoni u kazdych dveri by me taky vadily, ale tem proste neotevru.
Milda_1: když se chce tak jde všechno. Jo, chtění fakt funguje. Ovšem podepřeno hodně nabitým bankovním účtem. Připomínáš mi mou tchyni - u ní zase na vše funguje motlitba a zpověď.
Milda_1: promiň, ale to je vtip dne.
My tam byli dřív, oni později. My jsme byli ve svým, oni v nájmu. My bychom to chtěli prodat a jít jinam, ale díky nim je to neprodejný. My jsme na hranici chudoby, oni jezdí v mercedesu. Stačí? Museli jsme si vzít po těch 10 letech kurevsky velkou hypotéku, která nám láme vaz.
Fakt nevíš, o čem mluvíš.
bydlím pár let na malé vesnici ve východních čechách, na pomlázku tu chodí s malými dětmi rodiče nebo prarodiče, popovídáme, zasmějeme se, dáme si frťana. Větší děti chodí samy, kluci i holky. Občas se někdo zmastí, ale zas se to moc neřeší... Je to v pohodě...
Sofffie: no jestli někdo bydlí 10 let vedle takové tlupy a neodstěhoval se,pak se mu tam musí líbit a nepište že to nejde,když se chce tak jde všechno
mashanka: je vidět že víte o čem píšete,ono také to koledování nemá nic společného z mrtvýchvstání Ježíše,ale je to pozůstatek pohanských svátků jara které církev ponechala,neboť se jí to nedařilo vykořenit
Mě baví si udělat výzdobu z větviček s čerstvými lístečky 
, narciskami a tulipány, které jsou pro mě symbolem jara, misku s pár nabarvenými vejci a posnídat beránka, kterého ovšem kupuji - biskupského. A také bramborový salát s nádivnku s kopřivami, na to se vždycky těšíme.
Když byl syn malý, chodil koledovat jen u babičky na venkově, ale jen ke známým a sousedům, kteří ho předem přes mojí matku pozvali. Byla to decentní akce, žádné ožíračky nebo něco podobného jsem nezažila. Snad jen, když jsem byla já kolem 15 let - to chodili kluci na mě, ale nikdy to nikdo nějak nepřeháněl - asi jsem neměla dementní kamarády
Velikonoce mám ráda jako keltský svátek jara, které konečně přišlo. Nějaký Ježíš a jeho povstání z mrtvých, mi nic neříká
Milda_1: po deseti letech bydlení vedle velké tlupy nepřizpůsobivého vzorku obyvatelstva bys na to možná taky nahlížel jinak 
majucha: nic neříkám jinými slovy,já neříkám zamknu,vypnu zvonek,pouze říkám jak se s nepatřičnými koledníky vypořádat,nevidím nic hnusnýho na tom když odpovím slušně na podle mě teda hnusný názor,vidět tedy v každém koledníkovi žebráka
