Mám dvě děti a žiju s přítelem. Jak správně rozdělit finance?
Zajímal by mne názor čtenářek na mou situaci. Jsem rozvedená, manžel od nás odešel, když bylo dětem 2 a 5 let. Dlouho jsem s nimi byla sama, až po šesti letech jsem poznala muže, se kterým v současné době už půl roku žijeme. Je hodný, má nás všechny rád a dá se říct, že mým dětem nahrazuje i otce, protože ten jejich se o ně moc nezajímá.
Trápí mě však jedna věc: společné hospodaření. Zdeněk mi totiž připadá tak trochu lakomý. Zatím jsem mu nic neříkala a na jeho pravidla jsem přistoupila, nechci, aby si myslel, že jsem s ním kvůli penězům, ale stejně to ve mně hlodá.
Když jsem byla s dětmi sama, měla jsem se finančně hodně co ohánět. To zná asi každá samoživitelka. Otevřeně přiznávám, že ve chvíli, kdy jsme se se Zdeňkem dohodli na společném bydlení, těšila jsem se, že se mi po finanční stránce trochu uleví. Že na to všechno budeme konečně dva.
To se však nestalo. Zdeněk mi totiž přispívá přesně stanovenou částkou, kterou si pečlivě vypočítal. Nájem a poplatky za byt vydělil čtyřmi a platí čtvrtinu jen za sebe, ostatní výdaje přibližně odhadl, kolik asi spotřebuje a určil konečnou celkovou sumu. Ta není nijak zvlášť vysoká.
Na jednu stranu ho chápu, že se nehrne do toho, aby živil dvě cizí děti, ale na druhou si říkám, že přece věděl, do čeho jde. Takhle to vypadá, jakoby si u mě platil něco jako hotel. Já samozřejmě vařím, peru a starám se o chod domácnosti, on mi dá každý měsíc 7 tisíc a má vše zajištěné. A já jsem na všechno vlastně stejně sama jako dřív. Myslím finančně. Oblečení pro děti, školy v přírodě, teď jsou na krku Vánoce… I když už nejsem sama, pořád jsem vlastně samoživitelka.
Není mi to příjemné a ráda bych si s ním na toto téma promluvila, jen nevím, jak to zaonačit, abych z toho nevyšla jako nějaká mrcha, co jde po penězích. Zdeňka bych ztratit nechtěla, ty peníze jsou jediný problém, který mne trápí, jinak je nám všem dohromady spolu fajn. Možná je jeho přístup takový proto, že sám děti nemá a nikdy nebyl ženatý, ani s nikým delší dobu nežil. Nevím.
Rozhovor mne určitě nemine, ale chtěla bych se na něj připravit a získat co nejvíce argumentů a nápadů, jak na to. Budu vám vděčná za vaše postřehy. Děkuji.
5.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám dvě děti a žiju s přítelem. Jak správně rozdělit finance?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Teda nejsem si jistá, ale přistěhovat se někam tak prostě přispívám polovinou nákladů a basta.. Jestli Ivetě nebylo líp, když byl jen návštěva
Lubar: stoprocent souhlas! velkorysost je vlastnost, kterou u ostatních lidí velmi oceňuju. bohužel je poměrně vzácná. i mě v některých oblastech chybí 
Lubar: No právě, nejde o konkrétní částku, mně na tom taky nesedí to rozpočítávání na čtvrtiny.
.jpg)
Lubar: no jo jenže dost lidí na velkorysost dojede.... například Iveta
.gif)
Po zkušenostech už vím, že jedna z nejdůležitějších vlastností pro mě u lidí obecně je velkorysost... protože s ní se dají skoro všechny problémy vyřešit ... A tohle rozpočítávání, ať finančně spravedlivé či nikoli, velkorysé rozhodně není. Takže já bych od takového chlapa dala ruce pryč ...
A pokud fakt chceš hledat řešení - společná domácnost by měla být společná, takže žádný full service, vař, per, uklízej a žehli jen pro vás tři... a třeba pochopí, že takhle to fakt nejde... 
vranoji: Žiji asi v jiném světě než některé z přítomných dam… já termín osobní spotřeba nepoužila. A jestli jsi dobře četl můj příspěvek, tak jsem psala, že zbytek nasypeme do 3x stavební spoření = cca 60 000. A jestli osobní spotřebou :-) myslíš koupi: nábytku do předsíně (samozřejmě až se na něho našetří). koupi materiálu na novou šopu na dvoře, koupi Primalexů na vmalování, financování lyžařského zájezdu pro starší dceru, sportovních kroužků pro děti. Tak jo prostě jsme schopni každý měsíc dávat bokem 10000. někdo z tohop platí hypo žejo, my to průběžně cpeme do dětí a zvelebováná příbytku a zahrady.
sweet: veci, co "by clovekmeldelat" je fura... ja sobne bych chlapa s detma nechtela ani omylem... ale chapu, ze dokud jaksi nejsou svoji, nechce se mu do niceho cpat penizky.. halt nektery lidi to tak maji...
Bela2: Píšete, že ten Váš vydělá 13 t. a dá 7. Vám z Vašeho příjmu také zbyde každý měsíc 6 tisíc pro osobní spotřebu ?
Měl by také dělat čtvrtinu domácích prací. Tzn. umýt po sobě čtvrtinu hrnce, ve kterým se vařil oběd, umýt čtvrtinu umyvadla, vany a WC, který používá, číst jen čtvrtinu dohromady koupených časopisů atd. 
no otázka peněz je vždycky problém. Ale promluvila bych si s ním. Pokud s tebou žije, má tě i děti rád, tak snad může dát něco navíc, obzvlášť, když mu pereš. Jinak bych se o něj nestarala, protože za praní, žehlení a vaření ti neplatí 
Jak to máš s výživným na děti? Platí ti ex? Jo a tu sumu, co ti přispívá, sis teda přepočítala, jestli je to aspoň přesná čtvrtina (resp. víc, protože velmi pravděpodobně toho zdlabe víc jak děti a ty... )
.JPG)
Určitě si zapisuj výdaje, ať máš z čeho vycházet (on to vědět nemusí).
Napadl mě jeden argument, který bys mohla použít. Když on tak trvá na pevně stanoveném měsíčním příspěvku, řekla bych, že částku by sis měla stanovit Ty nebo by měla být výsledkem oboustranné dohody. Hotely a ubytovny mají taky pevně stanovené ceny a nikdo nepřijde za majitelem, že on bude dávat jen tolik a tolik a hotovo
No jo, to je jako kdyby se ženská nastěhovala k chlapovi se dvěma závazky a pak se divila, že se po ní chce, aby prala, vařila a šůrovala i pro ty 2 cizí skrčky
Brácha si našel přítelkyni se 3 dcerama - jak se doma podílejí na nákladech, to opravdu netuším, ale že jim zaplatí třeba hory, koupí počítač atd., to vím zcela jistě.
Stanik: tak proč si nacházejí ženský s dětma? pochopila bych, že má chlap ten požadavek, že cizí děti ne a tak si prostě bude hledat svobodný (čím je starší, tímto jde hůř ), ale když už si takovou partnerku najde, nastěhuje se k ní, tak by měl přijmout i ty děti
Stanik: No, já nevim, ale když se ke mně ten můj nastěhoval kdysi coby přítel, měla jsem 2 děti a on na to taky nekoukal co je pro ně a co je pro nás. Taky nemohl vědět, jestli nám to vydrží, a dal mi co mohl - no, možná je výjimka.
