Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
14.6.2007 Rubrika: | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sheeni: tak to na me nebyly takove hlasky.... stacilo par dobr emirenejch bylo po kecech, kdyz vedeli , co by je cekalo
a hlavne ja byla celkem hubena.. takze zirafa :-)).. anejak me to nberalo.. ti vsenici kluci od babicky me brali.. fotbal mi sel dobre a bitky taky 
dadka: Můžu tě ujistit, že teď už se tomu chechtám taky, ale ty pubertální depky...to bylo exluzivní... Hlášky typu "to víš, tady mají boty na normální lidi, ne na mamuty.." to bylo dnes a denně
Stanik: Sheeni: Teda vy jste dvojka!Sedím v kanclu a chechtám se jako blázen!
Stanik: A já o to všechno v tanečních přišla jen proto, že mí rodiče stvořili a následně maminka porodila godzillu
Sheeni: no v tancenich nebyli mensi o hlavu, ale jen o pul.. . i kdyz nekteeri i o tu hlavu.. hlavne ta mazurka, kde se "posilaly" partnerky... to byl narez
Stanik: já mám 42 a někdy i 43
Zásadně jsem musela chodit s mámou nakupovat věci, které byly pro tátu. Vždycky mě do toho nahastrošila a pak na celý obchod: "no,tobě to docela je, tak to by mohlo být i tátovi" strašná vzpruha pro pubertální (ne)sebevědomí Já zas litovala, že nemám hezké lodičky a nemůžu chodit balit chlapce do tanečních...takhle jsem musela spoléhat na jiná pochybná místa
Sheeni: navic ja mela a mam velkounohu 41 .. nejstarsi decko v rodine byl bratranek.. takze jsem vse dedila po nem... takze k tomu vsemu jeste navic panske kolo... a zatimco vsecky holcicky meli bile bruslicky se zoubak.. tak ja... cernobile "kanady"
Stanik: Mám stejné zkušenosti - v páté třídě 178cm a byla jsem na všech školních fotkách jak paní učitelka a vždycky jsem tím trpěla, že jsem všude vidět... No jasně, chlapci byli drzí a hlavně - troufli si na nás, tak jsme je musely srovnat
Sheeni: jo presne :-)
btw. ale ja je obcas bila ty kluky
oni byly protivny dzy a v tom veku kolem 13 vsichn blbiiiiii preciii.... a hlavne.. o hlavu mensi :-) prerostli me az na stradni :-) ale tech 178 jsem mela uz od sete tridy.. ta potupy, kdyz na o telocviku vyrovnali dorady podle velikosti a ja byla hned druha, za klukem, kterej byl velkej.. ale taky o rok starsi, pac k nam propadnul :-)
šťastná baronka: Tak u nás teda naprosto a striktně bez svačin pěkně se musela postarat maminka (a já měla mooooooooooc hodnou!!!) Bože, když si vzpomenu na ty bitky s klukama, kteří si pak učitelům - kteří je napomínali, ať nebijí holky - stěžovali, že bijeme přece my je... Je to fakt úsměvné proti tomu, jaká šikana teď vládne na školách...
Sheeni: dneska bych se opravdu nedivila, kdyby nějaký bouchačky potřebný rodič ji nezamkl doma v trezoru a dítko by do školy doneslo nějakou pěknou ... třebas Anakondu, rozebranou v kufříku a s ostatními dětmi by ji určitě raz dva složili a vyzkoušeli
Sheeni: naše zbraň byly taky skobičáky - z bužírky jsme dělali skobičky včeličky)))a válčilo se mmjiné i pytlíkama s mlíkem ))ty 250tky malý mlíka, co nám dávali na svačinu a to pak byl řev, když to prdlo a někdo byl zlitej a zkysnul a smrděěěěěěl)))a hned jsme dostali poznámku a poslouchali jsme kárání-co by za to děti támle v Africe daly...za pytlík mléééka
Ani nevím, zda ty svačiny byly všude, ale já chodila do školy v hornické oblasti a jako "šachťácké" děti jsme jezdili 3x ročně na školandy a denně jsme měli zadarmo svačiny donášené do školy
Šťastná Baronka: My měli ve škole šííííííílený průser, protože spolužák donesl do školy placatku slivovice a nějak se na to přišlo...divže kvůli nám nezasedala tenkrát obecní rada, abychom byli nějak potrestáni tak, aby se to už nikdy nestalo. A dneska?? Jo,vlastně jednu dobu měli všici ve škole skobičáky, takže jsme tam taky měli zbraň...
Sheeni: taky mne te´d napadlo, že za chvíli to tím tempem boxerů na haksny na základkách...dojde k tomu, že se budou dávat do škol detektory a děcka vyložej v šatně na hromadu kvérya pak teprv půjdou do třídy
stanik: člověk nevěří vlastním očím - taky jsme se sice mlátili a byli domodřinovaní - ale když vidím ty záběry z mobilů, jak se tam řežou hlava nehlava a teče krev...to být učitelka, tak se bojím jich dotknout, protože nevím, co mají v kapse...
