Neumím udržet korunu
Hodně se trápím jednou svou vlastností, se kterou bojuji celé roky. Bezúspěšně. Strašně ráda totiž nakupuji. Cokoli. Jídlo, oblečení, doplňky do domácnosti, různé tretky. Ze všeho, co si pořídím, mám velkou radost a těším se z toho. Bohužel, tato má neřest leze poměrně dost do rodinného rozpočtu a manžel se na mne oprávněně zlobí. Chápu ho a jsem si vědoma, že chyba je na mé straně, ale to nákupní šílenství je silnější než já.
Jakmile mi na účet dorazí výplata, jsem jako utržená z řetězu. V ten okamžik se cítím velice bohatá a jdu si dělat radost po obchodech. Výsledkem je, že nejpozději do týdne jsou mé peníze fuč. Sice se z nich zaplatí nájem za byt a poplatky, ale to je vše. Zbytek doslova rozfofruju za spoustu nepotřebných zbytečností, které jsou v drtivé většině k ničemu. Sice se z nich chvíli raduji, ale brzy upadnou v zapomnění a jsou nahrazeny dalšími úlovky.
Muž už zuří. Z jeho výplaty se kromě nájmu platí vše ostatní: jídlo, ošacení, pojistky, kroužky a oblečení pro děti, dovolené… Moc se na mne za mou marnotratnost zlobí a pokaždé, když přijdu domů s něčím novým, máme tichou domácnost.
Nevím, co s tím. Jsem plná dobrého předsevzetí, že tento měsíc své úchylce nepodlehnu a obchody budu míjet bez povšimnutí, ale jakmile vím, že na účtu jsou peníze, je to, jakoby mě svrběly, dokud je všechny neutratím. Manžel přišel s nápadem, že tedy budeme mou výplatu posílat na jeho konto a on bude držet rodinnou kasu, ale tenhle nápad se mi nelíbí a bráním se jeho uskutečnění. Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá.
Možná nejsem jediná, kdo má podobný problém. Dá se s tím nějak bojovat a tuto závislost se odnaučit, nebo jsem, jak tvrdí manžel, ukázkový případ pro psychiatra?
16.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumím udržet korunu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jak už tady bylo řečeno, rychle se běž léčit, protože mnželova trpělivost s tebou není nekonečná. Je to nemoc jako každá jiná.Taky ráda nakupuju, ale s mírou a jen potřebné věci.
A co s těmi všemi serepetičkami děláš? Vadilo by mně to, mít přeplácaný byt zbytečnostmi.
Představ si, že byste s manželem šli od sebe a že ti ty peníze prostě zbýt musí, copak bys pak šla o žebrotě? Tohle bude fakt psychický problém, dospělý by si měl umět říci, kolik si může dovolit utratit a kolik musí měsíčně dát stranou.
závislost to je, to je i tobě jasné. Udělala bych to tak, že na svůj účet bych dala trvalý příkaz, že pravidelně do 3 dnů po výplatě odchází 80% platu na účet k manželovi. A zbytek si můžeš utratit jak chceš...
A nebo vyberte celou hotovost a ulož jí doma - a sebou si ber max. 200Kč
a na účtu - zarazit možnost čerpaní do mínusu!!!!
modroočka: vřele doporučuju doučování z chemie a fyziky a než se projeví výsledky, tak mlčet.
Vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Hned. Tohle zavání nějakou obsedantně kompulzivní poruchou nebo něčím podobným. Kecy typu Ale měla bys myslet na zadní kolečka ignorovat, protože kromě problému s utrácivostí vybudujou akorát pocity viny.
Tak celý týden po výplatě nechoď do obchodů, vyhni se městu, ber to přes park, nakupuj pouze s manželem nebo podle předem přesně napsaného seznamu a nic navíc, 80 % platu přeposlat na manželův účet, najít si radost v něčem jiném, např. si věci pouze vyfotit a prohlížet na fotce, začít sportovat, sednout si v parku na lavičku a pozorovat okolí, zajít na drb s kámoškou, určitě by se něco našlo, když ne, tak psychiatr
Mám švagrovou se stejným problémem. Nakupování je pro ni droga. Věci ji zajímají jen ve fázi nakupování, pak, když je odnese domů, některé ani nevybaluje, popřípadě rozdává. Její byt je zaplněn vším tak, že se tam nedá pohnout. Nerada ale i něco vyhazuje. Všeho nakupuje hodně, co kdyby to potřebovala ona nebo někdo s rodiny. Je to hrůza. Pokud si to uvědomuješ (ona zatím ne), tak s tím rychle něco dělej. Já bych kombinovala penize manželovi ale i toho Dr., protože bez nej by se ti právě mohlo zdát, že jseš omezována a proto ta nějaká terapie.
Kasu drží manžel, o každou korunu říkám a děsivé to je. Takiy jsem dřív rozhazovala. Teď je to naopak, když mám peníze třeba k svátku, které jsou jen moje, vláčím je v peněžence a nechce se mi je za něco dát. Co když budu po něčem opravdu toužit a nebudu na to mít? Když to chci jen málo, peníze nedám. Dám je až tehdy, když bych se bez té věci cítila opravdu zle. Třeba nějakou dobu počkám, jesli budu ještě pořád toužit.
Aby drzel manzel kasu a ty abys dostavala kapesne je vec ktera by se mela stat okamzite a bez diskuzi. No a pak ten psycholog... Aby ses nestala sutrem, co stahne rodinu financne ke dnu...
No a jinak - u nás taky drží kasu manžel. Protože já se znám a znám jeho. A to nejsem takový extrém jako Stáňa. Teď si liboval, když jsem byla nemocná a nemohla vycházet, kolik jsme ušetřili 
No bodejť, když kupoval jen jídlo. Přijela jsem domů, dokoupila drogerii, doplnila trvanlivé potraviny, koukla na podzimní boty pro děti - a to bylo vítr v peněžence 
Ovšem nemám tendence kupovat materiální věci, všechny peníze, co mám, bych utratila za zážitky, za výlety... a to taky něco stojí 
Ale znám se a krotím se...
.jpg)
talenka: jj závislost
snažím se to pochopit,asi jsem v mládí byla stejná
dnes slušně vydělám a dopřeju si....ale v každém případě šetřím a myslím na zadní kolečka,co když přijde manžel o práci?to aby si to s tebou hodil
teď jsem si vzpoměla na kamarádku,která má taky tuhle mánii,ale je finanč.soběstačná....takže nezatěžuje tím nikoho než sebe,upřimně ji lituju,protože 50 džínů a k tomu stovky bot nikdy neunosí,ona je i šťastná,když je nemocná,jde do lékárny a vykoupí ji,protože přeci potřebuje všechny vitámíny,nějakou prevenci a čaje...úplně vidím ten úsměv na tváři když nakupuje
jsi závislá. Je to stejná závislost jako na drogách, alkoholu, gamblerství či cokoliv jiného. Už jen proto, že to taktéž narušuje mezilidské vztahy a chod vaší rodiny. Nemyslím si, že jsi natolik silná osobnost, abys to zvládla bez odborné pomoci, už jen pro tuhle větu "Představa, že bych neměla možnost disponovat vlastními penězi a musela si mu o každou korunu říkat, je pro mne doslova děsivá." Nejsi schopna vidět situaci realisticky. Takže bych peníze svěřila manželovi, a vyhledala psychiatra. Hodně štěstí. Máš podle všeho hodného a tplerantního chlapa, tak se snaž, ať s tebou a dětmi zůstane.
No já bych tě teda nejmíň k psychologovi poslala - tohle mi už je extrém. A určitě není špatnej nápad tvoje peníze poslat na manželův účet, nebo na jinej, třeba spořící - a nechat na tvým jen nějakou rozumnou sumu, s kterou si můžeš dělat co chceš, ale pokud to utratíš za krávoviny, tak pak nebudeš mít třeba na kino s dětma
tak já jsem to samé v bledě modrém.Ale já si to uvědomuji takže u nás drží kasu manžel a jsme v 
poho
