Rozsekla jsem to hned o víkendu. Díky vám, Šťastné ženy.
Minulý pátek se vám svěřila čtenářka Anna se svým problémem. Řešila ne zrovna podařený vztah se svým přítelem, který ji v podstatě zneužíval. Viz článek Chová se, jako když je u mne na hotelu.
Sama Anna věděla, že něco není v pořádku a otevřeně sdělila, že si sem mezi vás přišla pro to správné nakopnutí, aby se rozhodla svou situaci řešit. A já jsem moc ráda, že se ozvala znovu, aby nám všem sdělila, jak se její situace vyvíjí.
Meryl
Milé ženy,
v úvodu bych vám chtěla poděkovat za vaše reakce na můj příběh. Mám bohužel v práci problém zapojit se do diskuse (jsme přísně hlídaní a monitorovaní), ale vše, co jste napsaly, jsem si přečetla. Vaše reakce a názory splnily přesně to, co jsem potřebovala. Z některých mi bylo až ouvej, jak byly přímočaré a nebraly si v podstatě servítky, ale asi jsem si to zasloužila. Definitivně mi natvrdo došlo to, co jsem samozřejmě v hloubi duše věděla, ale bála se tomu postavit čelem.
Hned o víkendu jsem si s přítelem promluvila. Řekla jsem mu, že jeho argumenty pro to, aby u mne mohl pohodlně vegetovat a žít, znám nazpaměť a že teď bude muset on vyslechnout ty mé. A všechno jsem to na něj pěkně vysypala. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, vždycky jsem byla spíš zamlklá a nebyla zvyklá se brát za svá práva. Radši jsem každému ustoupila. A teď jsem byla sama ze sebe doslova v šoku.
Navalila jsem to na něj úplně všechno: Jak je líný a vypočítavý, nechá se obskakovat, bydlí a žije téměř zadarmo a ještě má pocit, že na to má z nějakého důvodu nárok. Důrazně jsem mu sdělila, že toho mám dost, odmítám mu dělat neplacenou služku a kuchařku a charitu na bydlení. Že by mne nikdy nenapadlo o tom takto uvažovat, kdyby jeho chování bylo jiné, ale skutečně nemám zapotřebí chodit večer co večer utahaná z práce a najít tady rozvaleného parazita, který čeká, co mu přinesu, strčím pod nos a uklidím po něm bordel, který za den udělal. A ještě k tomu dotuju jeho bydlení, nechám ho užívat své bytové zařízení. Ani to snad nebudu vypisovat, bylo toho opravdu hodně a jakoby se mi otevřela nějaká brána a všechno to ze mě muselo ven.
On seděl, zpočátku měl tendenci mě opět uzemnit a chtěl mě přerušovat, ale já se nedala. Tak jen poslouchal, a když jsem skončila, zeptal se, jak bych si to tedy představovala. Tak jsem mu řekla, že náklady na bydlení pěkně na půl, zvýšení jeho příspěvku na jídlo atd. A samozřejmě jeho pomoc v domácnosti, abych nebyla každý den jako otrok.
Přiznám se, že jsem čekala a moc si i přála, aby na to přistoupil, aby si uvědomil, že to, za jakých podmínek u mne bydlel, bylo v podstatě zneužívání. Bohužel, nestalo se tak. Naopak začal tvrdit on mně, že to, co po něm chci, je ode mne vypočítavé, že ho hodlám připravovat o jeho důchod a sama si své peníze šetřit.
Zkrátím to. Pohádali jsme se, k žádnému kompromisu nedošlo. Když jsem zjistila, že on ze svého neustoupí, řekla jsem mu, že za těchto podmínek u mne bydlet už nemůže. V první chvíli ho to šokovalo, to jsem poznala, že ho to vyvedlo z míry, ale pak se nějak vzpamatoval a hrdě prohlásil, že tady taky nemusí být a až zůstanu sama, tak poznám, zač je toho loket. Hned v neděli to pak vyřešil, zavolal své ovdovělé sestře, která žije sama v domku na vesnici a přestěhoval se k ní. Zatím jen s nejnutnějšími věcmi, ostatní si sbalil a uložili jsme to do kumbálu s tím, že si to v průběhu dubna odveze.
Nebudu zastírat, že jsem takový konec vztahu obrečela. Ani teď mi není úplně lehko, asi to chce čas, než se zklidním. Ale v podstatě už teď cítím, že jsem udělala dobře. Uvědomila jsem si, že vztah s ním mi citově vlastně vůbec nic nedával, měla jsem hlavně povinnosti kolem jeho jídla, praní, žehlení, uklízení jeho bince. Teď mám klid, ráno odejdu do práce a vracím se do uklizeného, čistého a voňavého bytu, nedívám se na žádný otrávený obličej, neposlouchám věčné stěžování na všechno.
Chtěla bych vám moc poděkovat za to, že jste se k mému příběhu vyjádřily. Pomohly jste mi touto cestou k tomu, abych se rozhodla udělat něco, o čem jsem věděla, že stejně jednou udělám. Chyběla mi odvaha a vy jste mi ji dodaly. Ještě jednou děkuji vám všem.
6.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozsekla jsem to hned o víkendu. Díky vám, Šťastné ženy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.přeju vám moc moc štěstí Aničkoa držím palce, ať najdete klid a pohodumáte právo na štěstí
<Gtatuluji ,udělala jsi moc dobře .Držím všechny pěsti co mám .
Slunko a pohodu posílám
Aničko moc ti gratuluju k tomu určitě ne lehkému kroku. Hodně štěstí.
Gratuluji. Udělala jsi moc dobře..Přeji mnoho štěstí a toho správného nového partnera
Bezva
a nevidím důvod, proč bys měla zůstávat sama. 55 není žádnej věk.
Aničko, mám radost, že jsi se pochlapila a toho příživníka se zbavila. Jen to prosím dotáhni do konce a nedej se ukecat, i kdyby přišel s kytkou a po kolenou.
Tenhle krok Tě stál hodně sil a těžkého rozhodování, tak když už jsi ho udělala a překročila tu pomyslnou hranici ke svobodě, tak se nedej zlákat zpátky do neperspektivního vztahu.
Čeká na Tebe určitě lepší budoucnost, než s tímhle líným gaučákem.
Věnuj se teď sama sobě, dětem, vnoučatům...a uvidíš, jak je svobodný život najednou krásný.
Hodně štěstí !
A ještě k těm zbývajícím věcem Ani,dej na to bacha,aby to nebyla jen zástěrka k otevřeným vrátkům,doufám,že už nemá klíče a věci si odveze v tvé přítomnosti,aby se mu tam nepřimotali omylem nějaké tvoje věci(píšu z vlastní zkušenosti)
pozri:
Já jsem za tebe Anno tak šťastná, úplně z toho článku vyzařuje, jak si se osvobodila. Teď si budeš teprve užívat života. Opravdu je vtipnej, prej až budeš sama tak uvidíš . Určitě ti bez něj bude líp. Vím, že být sama bude trochu smutné, ale budu ti držet palce a brzo se určitě objeví někdo, kdo si tě zaslouží. Veselé a šťastné ženy mají muži rádi. Hlavně si ho nestěhuj domů a užívej si život podle sebe
Gratuluji k odvaze, z mého pohledu dobrá volba udělat mu pá pá.
Aničko, gratuluju, žes to dokázala. Ted ještě si dojít ke kadeřnici, koupit něco hezkého na sebe pro radost,hlavu nahoru, narovat záda, aby až si přijde pro věci, uviděl usměvavou spokojenou kočku. A ne shrbenou utahanou stařenu s ohnutými zády, svěšenýma ramenama a zoufalou,že odešel. Přeju ti hezké velikonoce, krásné jaro, skojenost sama se sebou, a nové kamarády.
Moc přeju, aby se brzo objevil ten pravý..
Aničko,abych řekla pravdu,tak jsem tomu moc nevěřila,že se dokážeš za sebe takhle porvat,proto ti patří veliký obdiv a přeju ti do života jen to nejlepší,si statečná žena
Nebreč, a hlavně už neustupuj, jednou ses rozhodla a za tím si stůj. Nedovedu pochopit jednu věc: proč se některé ženy bojí samoty. Jsem sama skoro 20 let a nikdy jsem se necítila spokojenější. Žiju sice velmi skromně, ale nikdo mě nevyužívá. Přeji ti, abys našla lepšího partnera. Hodně štěstí!!!
Andulko, jsi silná žena Přeju Ti velké štěstí, tohle by dokázal málokdo