Velikonoce stokrát jinak
„Já nechcíííííííííí!“ ječela jsem jako smyslu zbavená pokaždé, když rodiče vpustili do bytu koledníky. Nebála jsem se ani tak výprasku jako studené koupele. Základem velikonoční nadílky na severní Moravě, kde jsem vyrůstala, totiž bylo a) vyšlehání jalovcem, b) polití hlavy asi taky decilitrem co nejsmradlavější voňavky nebo kombinací několika voňavek (nejpoužívanější byla ta, co se pyšnila názvem Ogni Moskvy a ohnivý puch to tedy skutečně byl) a c) vhození zcela oblečeného, bránícího se a marně ječícího dívčího stvoření do vany plné studené vody. Ubránit se člověk nemohl. Koledníci totiž chodili v tlupách.
To čekání, než jedna půlka koledníků se sadistickou škodolibostí napustí vanu vodou, zatímco druhá půlka koledníků právě provádí mučení naléváním smradu a šleháním pozadí a jiných přilehlých tělních částí, to bylo skutečně traumatické. Někdy jsem si připadala jako v době pozdně neandrtálské. Já vím, že taková nebyla. Ale kdyby byla, určitě by to vypadalo jako na Karvinsku před více než dvaceti lety. Už opravdu chybělo jen, aby nás do té koupelny dosmýkali za vlasy. A ještě jim za to člověk musel dát nadílku. A hlavně panáka. Nebo dva, nebo tři. Kolem jedenácté hodiny dopolední už nebylo radno někoho vpouštět. Množství vypitého alkoholu totiž zatemňovalo mysl a ruka se stávala čím dál pádnější.
Není div, že jsem k velikonočním svátkům nijak vřelý vztah neměla. Až do doby, než jsem přijela na velikonoční svátky na jižní Moravu k babičce, která bydlela v malebné vísce ležící u hranic s Rakouskem na soutoku dvou jihomoravských řek. Připadala jsem si jako ve snu. Všechny domky a chalupy nazdobené, vůně koláčů se šířila až za hranice vsi. Všechny ženské a děvčata nažehlené a nazdobené. Už od rána obcházeli koledníci vesnici dům od domu. Každá paňmáma koledníky pohostila cukrovím, koláči a něčím ostřejším. Polévání voňavkou se nekonalo a vyšlehání bylo jemné a vcelku příjemné. Že by byli jihomoravští jinoši něžnějšího založení nežli seveřani? Před každým domem se zpívalo a tančilo. Koledníci neodešli, dokud v kole neprovedli všechny ženy a dívky z domu. Mladá děvčata se pak přidávala k davu koledníků obcházejícímu vesnici. Navečer se konala veselice v místní hospodě a juchalo se až do ranních hodin.
A o něco později opět zcela jiná atmosféra – tentokrát na Slovácku. Všude krojovaná děvčata i staré babky družící se na návsi ve slavnostních šátcích a černých suknicích se snad deseti spodničkami. Slavnostní atmosféra pravých náboženských svátků. Kostel přetékající ve švech. Krásná bohoslužba za doprovodu místního sboru mladých zpívajících z kůru několikahlasně křesťanské písně za doprovodu kytar a houslí. Ve vzduchu poklid, mír a radost.
A kromě toho takřka dvacet let velikonočních svátků v Praze. Na pražském sídlišti znamenalo velikonoční pondělí jediné – obejít co nejvíce rodin a získat co nejvíce sladkostí a peněz (děti), případně se roztomile nebo méně roztomile opít (tatínkové).
Když jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici ve středních Čechách, zjistila jsem, že se zde do písmene dodržují velikonoční rituály – obcházení vesnice na Velký pátek s řehtačkami a vybírání nemalovaných vajec a drobných mincí i klasické koledování na Velikonoční pondělí. Ale to vše bez hlubšího obsahu. Mládež a děti dodržují rituály, jejichž původ a smysl vlastně ani neznají. Atmosféra veškerá žádná.
A tak stále vzpomínám na Velikonoce na jižní Moravě a na Slovácku. Byly nezapomenutelné a doufám, že ještě někdy takové zažiji. Ale kdoví? Třeba dnes, po letech, už ani tam velikonoce nejsou, co bývaly...
A jak je to u vás s velikonočními svátky? Jestlipak jsou ještě někdy v republice místa, kde mají velikonoční svátky svou neopakovatelnou atmosféru? Nebo už to patří jen minulosti?
1.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velikonoce stokrát jinak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
kominice: 
No v Praze a středních Čechách je to spíš o ožralých otravách a žebrajících děech po sídlištích
takže si udělám decentní výzdobu, ajíčka udělám pro nás a v pondělí ráno zamykám a vypínám zvonek, abychom měli klid
Všem přeji krásné prožití svátků jara, hodně sluníčka a domácí pohodu.
.jpg)
kominice: 
.jpg)
kominice:
.jpg)
evropka: Když dorostl synek do věku že unesl pomlázku a šel prvně na koledu..... trénovali jsme Hody hody doprovody dejte vejce malovaný...
Nadešel den D, synek odkráčel s košíčkem a opentlenou pomlázkou, za ruku ho vedl starší bratránek. U sousedů spustil "Hody hody.....?? Hody hody???" pak se odmlčel a spustil znovu "Hody hody dej mi vejce!" a dodal "Tetóó já mám hlad" Myslela jsem že mě trefí šlak.
Jako dítě jsem velikonoce nesnášela a teď? Teď si dám do vázy větvičky s vajíčkama, ukuchtím nádivku a je to. Nijak to neprožívám.
Zato na moji dceru chodil od první třídy jeden kluk,bylo 7 30 hod a on stál za dveřma,už v první třídě měl výšku jako dospělák,vydrželo mu to do devítky....v 7třídě jsem už měla záchvat smíchu,když hoch 180 cm spustil-JÁ JSEM MALÝ KOLEDNÍČEK,ŠUKY ŠUKY ŠUK....s touto říkankou vydržel do devítky,kdy jeho vizáž připomínala studenta VŠ, on se ale nehnul z místa,takže dcera se musela postavit k němu,poslušně ohnula hřbet ,hoch milostivě dal pár šupů a odešel...na to budu vzpomínat do smrti
Já celé dětství měla velikonoce jako velké trauma,ve škole se všechny holky předháněly,na kterou přišlo víc kluků,strašně jsem se bála,že nikdo nezazvoní a já budu za chudinku...jenže moje mamka slavila velikonoce tak,že obarvila pět vajíček v cibulové slupce a tím to skončilo, já chtěla dát koledu klukům a sama jsem na ty vajíčka měla taky chuť
,jak jsem záviděla dětem ve škole ty obarvená vejce,pomazánky celý týden...ani se mi nechce dál vzpomínat
Velikonoce v podstatě neslavíme, jen upeču něco velikonočního, buď jehněčí se špenátem, nebo kuře s kopřivovou nádivkou. Dcera maluje kraslice, ale když obarvím vajíčka natvrdo, tak je pak stejně nikdo nejí a už to ani nedělám. Pomlázka se u nás nekoná, pánové moc dobře vědí, že bych jim ji spálila. Nesnáším to od dětství, když u nás v paneláku obcházeli kluci pod dozorem otců a museli říkat koledy a my se nechat poplácat pomlázkou. Teď žijeme na vesnici, ale naštěstí za námi nikdo neleze, jen soused dodá tradičně před velikonocemi čerstvá vajíčka a my ho někdy pozveme na oběd.
Mám ráda velikonoce. Ne snad že bych byla S/M a vyžívala se v nářezu, ale ta atmosféra je jedinečná. Starší kluci vedou prcky co pyšně nesou pomlázku a oči můžou nechat na barevných stužkách. Drmolí koledu a nejradši by každé vykoledované vajíčko hned utíkali ukázat mámě.
Nemám ráda Velikonoce, podle mě je to trapný. Zase někam o velikonočním podnělí vyrazíme.
Tady u nás na střední Moravě už se zvyky ve městě moc nedodržují, kluci sice lítají s tatary, ale pochybuju, že to má pro ně jiný smysl, než mít co nejvíc výslužky. Jinak mi připadá docela úsměvné, že zatímco na MDŽ se chlapům strašně předhazuje, jak se v ten den opíjejí, je jim to tolerováno na velikonoční pondělí. A to tak, že jsou kolikrát v úterý nepoužitelní a berou si volno v práci. Doma to takhle nemám, ale děje se to.
No copak my z Jižní Moravy. My k tomu máme lepší přístup I když musím přiznat, že loni jsem se poprvé nedobrovolně koupala. Byli jsme s přítelem u sestry na velikonoční párty a chlapi nenapadlo nic jiného, než mě hodit do jejich bazenu. Podotýkám, že voda měla 15 stupňů. No, ale nakonec jsme se s holkama scukly a je tam hodily taky.
Kadlo hlasi se obet ze Severni Moravy. Od 12 let jsem se pravidelne doma vylhala tak, ze jsem rekla, ze mam menstruaci a na to ani tatinek nemel nervy a tak se vana (v nasem pripade ledovy potok) uz nekonal.
Me se libi tady v USA takovy zvyk, ze v sobotu dopoledne vetsina meste dela egg hunt - deticky sbiraji na loukach vajicka - plnene cokoladou nebo nejakou drobnou hrackou. Pak maji nejake hry, souteze a tak. Ale i z CR jsem si uchovala par zvyku - takze tady sousedi kouli ocima:) Ale manzelovi at se taky na SM narodil jsem jakekoliv slehani a polevani smradem zatrhla hned, kdyz jsme spolu zacali chodit.
