Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já se té paní divím. Dělat takový poprask v rodině. Na stará kolena mít tak málo rozumu? Nevěra přece není důvod k rozvodu, pokud se provozuje diskrétně. Bylo by to vůči původní rodině ohleduplnější. Je vidět, že se paní "urvala z řetězu". Kdyby měla o dvacet let mladšího milence, dalo by se to SNAD pochopit. Ale vyměnit jednoho dědu za druhého?? Nechat být a neřešit to, ať si dělá co chce.

já v tom žádnou demenci nevidím , pán prostě jen zpohodlněl a paní si mohla klidně užívat podle svého a sama , divadla, výlety , lázně apod a hned se rozvádět je blbost....v jejich věku bych to nikdy neudělala na stáří si mají být lidé oporou zvlášť když spolu prožily tolik roků , ze strany paní je to tak trochu sobeckost i když to dovedu pochopit - zamilovat se může i stoletej ale proč hned rozvod ?
a míchat se do nich rozhodně ne, jsou dospělí a je to jejich život , třeba to s pánem pohne a vzchopí se ....

Alzheimera mám aktuálně v rodině. Ano, je pravda, že léky dělají hodně. Musí se velmi pečlově dohlížet na to, aby je dotyčný bral. Ale ani tak to není legrace. Jsou dny, kdy je "úplně normální" a pak, během půl hodiny je "úplně mimo". Léčit to nejde a žít s pacientem s Alzheimerem je nesmírně náročné. Pro pečovatele to je vyčepávající skutečně až na dřeň.

jedvatazmyje: Ne, není to snadná choroba s lehkým průběhem a nedá se vyléčit. Ale při včasné léčbě se její hrůzné projevy rozvinou mnohem později. Je dost rozdíl, jestli má alzheimera ještě statný sedmdesátník nebo už vetchý osmdesátník. Mluvily jsme o tom s neuroložkou, když se tyto příznaky začaly projevovat u našeho kamaráda, který býval přátelský a společenský. Když ho kompenzovala, nebyl utlumený, ale dokázal se ovládat. Ty zlé farmaceutické společosti mají zájem na tom, aby lidi braly jejich léky co nejdéle, a tak některé fungují. Vyléčit to nejde, v počátečním období to lze alespoň zmírnit. Kdo ale byl nesnesitelný celý život, tak nejspíš není nemocný.

Bellana: Vážně jsi přesvědčena, že alzheimerova demence je při dobré léčbě, snadno zvládnutelná choroba s lehkým průběhem?

Ono to je strašně těžké, rozhodně nezasahuj. On každý vztah je po čase jen zvyk, ale pokud si lidé rozumí, tak proč ho ničit. Aby maminka neměla za chvíli dalšího mrzutého dědka na krku. Je si opravdu jistá, že ten nový takový nebude, že to není jen pozlátko? Bohužel ty s tím dělat nic nemůžeš. Na místě maminky bych si užívala svobody, kterou ji její manžel poskytuje, vždyť může kam chce a s kým chce, tak proč se žene do dalšího vztahu. Mohla mít paralelní vztah a nikdo to ani nemusel vědět, je si opravdu tak jistá, že se chce starat o dalšího chlapa, stýkat se s jeho dětmi, vnoučaty a příbuznými?

Silně pochybuji, že za peníze za třípokojový byt vaši koupí dvě garsonky. Pokud ano, nechtěj vědět, v jakém budou stavu. Komerční pronájem bytu, tak aby z něj člověk opravdu něco měl a nevlítl do nějakého maléru není až taková sranda, jak by se mohlo zdát. V realitách léta podnikám, takže vím, o čem mluvím. Za další, veškeré problémy, které vzniknou, budeš muset nějakým způsobem řešit taky ty, protože za kým asi tak vaši půjdou, v tomhle věku už není nikdo žádný Herkules a to ani tvá matka, které může nový způsob života rychle přerůst přes hlavu. Něco jiného je, si v jejím věku chodit na výlety s turisťákem a něco jiného je, překopat celý svůj život. Třetí, nikoliv nejmenší věc je to, že pokud by se jeden z mých rodičů na takhle stará kolena pokusit druhého skopnout přes palubu a připravit ho o celoživotní domov, určitě bych se k tomu vyjádřila. Zatímco malé dítě si od svých rodičů musí nechat líbit skoro cokoliv, dospělé už má právo přinejmenším říct svůj názor na věc, která se ho dotýká. A že se tebe dotkne, na to vezmi jed.

Tvojí maminku svým způsobem chápu, ale kdyby šlo o moje rodiče, taky bych nedokázala být lhostejná. Asi bych to probrala s každým zvlášť, s maminkou, aby se neunáhlovala, a s tatínkem, jestli by se opravdu nedokázal vzchopit, nebo třebas i zašel na nějaké vyšetření, jak píše bellana. I když bych neuspěla, aspoň bych věděla, že jsem to zkusila.

Tvojí matce se nedivím, že má plné zuby nevrlého dědy, ale jestli byl celý život "normální", tak to u něho vidím na počínajícího alzheimera. Přesvěč ho, ať se nechá vyšetřit. Při dobré léčbě to nemusí mít těžký průběh. Za sebe - neopustila bych muže, který onemocněl. I když stařecká demence je opravdu otížná pro všechny kolem, ne jen pro pacienta. Ale děti s tím nemohou dělat nic.

Muži tohle dělají běžně a nikdo se nad tím nepozastavuje.

V žádném případě nezasahovat. Je sice smutné, že léta života s manželem hodí přes palubu, leč láska kvete v každém věku, to jen mladí si myslí, že staří i starší se nedokáží zamilovat.
Spíš bude tatínek potřebovat oporu. Pro něj to je neskutečná rána a bolest.

Nezasahovat. nemá to cenu.
Ať se zamiluješ v jakémkoliv věku, vždy někomu ublížíš... takže je vlastně jedno, kolik jim je. Máma je dospělá, snad ví, co dělá.. a co Ty víš, třebqa jí to opravdu prospěje.
Naši od sebe odešli před pár lety. Důvody byli velmi podobné: mami s našla "toho pravého". Pravdou je , že v novém vztahu jenom kvete. Někdy stačí málo ke štěstí.
Ale nemontovala bych se, nemá to význam.

Nesnažila bych se zasáhnout, nemyslím, že to jde zvrátit - a navíc - není to můj život. Nemáš PRÁVO to řešit (představ si, že bys byla v té situaci ty - ty by sis našla milence a chtěla se rozvádět, i když máš malé děti atd. - a byla bys ve fázi, že manžel souhlasí, máte všechno vymyšlené, jak vyřešit bydlení, alimenty - a teď by se rodiče rozhodli, že to tvé rozhodnutí nějak "zvrátí"???). Nevíš, co všechno za tím je, nevíš jaké neshody nebo problémy v manželství měli a mají.
Holt se s tím budeš muset nějak vyrovnat... zkus si představit, jak bys jednala, kdyby se takhle rozváděla tvoje kamarádka? Taky by ses snažila to "zvrátit"?

Nezasahovala bych do toho. Jsou dospělí, svéprávní. Představ si, že by to bylo naopak - chtěla bys, aby ti rodiče mluvili do toho, s kým chceš nebo nechceš být?