Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Jsou filmy, které můžeme vidět klidně i po sto padesáté páté a nikdy se nám neomrzí. Známe je zpaměti, přesně víme, co bude následovat a jak to dopadne, ale přesto se na ně rádi podíváme znovu.
Na druhou stranu má asi každý z nás v soukromé videotéce několik titulů, jež by podruhé nezhlédl ani za nic. Nemyslím tím filmy, které nás nezaujaly ani neobohatily. Takové se nám obvykle záhy vykouří z hlavy a naše nitro jimi zůstane nepoznamenáno.
Některé filmové kousky si však pamatujeme zatraceně dobře a víme, že když se objeví v nabídce televizního programu, s radostí (či s obavami) si je necháme ujít.
Osobně tyto filmy dělím do tří kategorií.
Tou první je kategorie filmů, které jsem zhlédla nějakým omylem. Nechala jsem se nalákat reklamou nebo doporučením známých a očekávala něco výjimečného. Možná jsem jen nebyla ve správnou chvíli naladěna na správnou vlnu, ale při odchodu z kina jsem měla pocit, že jsem ty dvě hodiny mohla strávit smysluplněji. Moje babička by lakonicky poznamenala: „To byla ale blbost.“ A tak třeba dodnes lituji peněz vydaných za zhlédnutí takových perel, jako byl např. Mr. and Mrs. Smith, Otesánek či Hostel. Zejména u posledně jmenovaného si myslím, že na vytvoření takové kreace bylo škoda materiálu.
Druhou kategorii tvoří filmy, o nichž už předem vím, že to „bude síla“, ale přesto si nemohu pomoci a musím je vidět na vlastní oči. Před lety jsem se musela pravděpodobně zbláznit, když jsem se rozhodla jít do kina na Umučení Krista. Navíc, věrna svému zvyku, jsem si koupila lístky pěkně doprostřed, abych měla dobrý výhled. Byla to hrůza. Na plátně trpěl chudák Kristus, v hledišti chuděra já. Měla jsem dost už při první scéně, kdy byl bičován, během jeho cesty s křížem jsem se kousala do jazyka, abych nahlas nekřičela: „Už ho proboha nechte!“, a závěrečné ukřižování jsem jen slyšela a odmítala věnovat ději na plátně jeden jediný pohled. Když jsem odcházela domů, marně jsem se snažila přijít na to, proč byl vlastně tento film natočen a co si z něj divák měl odnést jiného než dokonale pocuchané nervy.
Do třetí kategorie filmů, které jsem viděla jen jednou a již nikdy více, patří filmy, které mne hluboce zasáhly a ještě několik dní poté jsem o nich přemýšlela. Přestože je považuji za skvosty, vím, že zhlédnout je podruhé by bylo nad mé síly. Patří mezi ně například Sophiina volba nebo Schindlerův seznam...
A co vy? Také máte svou autocenzuru a na některé filmy se podruhé už nepodíváte? A kolikrát jste viděli Vetřelce? Jedničku. Já asi pětkrát.
15.8.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
a co vyloženě nemám ráda jsou Francouzské filmy, pak filmy, ve kterých se někomu ubližuje, sci-fi a fantasy, akční
Tygřík: na Armageddon zrovna teď kouká manžel 
já jsem divná, nekoukam skoro na nic, kdybych to měla shrnout jako do žánrů, tak mam ráda psychothrillery a české filmy (ne všechny samozřejmě)
A nejvíc miluju Tři oříšky pro Popelku (koukam kdykoli je v tv), Třetí princ a Princ a Večernice (asi ne náhodou když ve všem hraje Šafránková, ale neříkám že je miluju proto, že v nich hraje, mě totiž až někdy loni došlo že ve třech mých oblíbebných pohádkách hraje ona)
a Hříšný tanec (a pak filmy Ledové ostří)
teahot: Saturnin je skvělý, filmy jako Lidice, Habermannův mlýn apod. jsem ani neviděla a rozhodně neuvidím, stejně tak jako podruhé nebudu koukat na Zelenou míli.
teahot - 15.8.2014 13:05
tak nas potomci prekvapili asi kazdeho, dospelaci si myslime, ze neposlouchaji, ze si hraji a oni slysi vse a pekne nam to namdaji
Anahir - 15.8.2014 12:41
na zoom take koukam priroda a ruzne zajimavosti jen ne valky.
Mám strašně ráda filmy od Karla Kachyni, pro tu jejich úžasnou atmosféru 
Naopak nesnáším francouzské komedie ze 70. a 80. let, všechny ty četníky ze saint tropez, dva nosáče, co tankují kdoví co 
teahot: Naštěstí nezemřel tak úplně, ale taky jsem byla jak opařená.
sharon: Mamma mia 
.gif)
jsem stará škola...filmy s Lorenovou, Douglasem, Gerem,Streisand, Cardinale, Belmondem,Pfeiffer,Bulock,...filmy od italských režisérů , některé české filmy...to můžu ale takový Vetřelec nebo ITmimozem apodobné to mi nic neříká a "krváky" taky néé.....
pro mě byl třeba i zážitek v Cinestaru Mammamia nebo Doktor od jezera hrochů.....
Ještě jeden film u nás dost boduje, hlavně starší syn ho miluje a to je Saturnin. Skvělé herecké obsazení - Oldřich Vízner jako Saturnin, Jana Synková jako teta Kateřina, Petr Vacek jako Milouš je nezapomenutelný.
Anahir: muže z Acapulca miluju od začátku do konce. Nevím, jestli je vůbec nějaký film, u kterého jsem brečela smíchy.
Ach jo, samozřejmě medvídek mýval - omlouvám se za chybu
bobulka u posledního dílu kde Poirot zemřel jsem i slzu uronila, sleduju ho moc ráda.
Postřižiny - to je nádhera, větu " Nudíte se, kupte si medvídka mívala. " říkám občas prckovi, když tvrdí, že se nudí.
Nedávno jsem se dívala na film Na samotě u lesa, prcek seděl vedle, hrál si nějakou hru na tabletu. Asi za dva dny byla bouřka tak jsem šla na balkon uklidit kytku, prcek si stoupnul do dveří zakroutil hlavou, povzdechl si a pronesl nesmrtelnou větu pana Kemra " Chčije a chčije. Málem jsem smíchy upustila tu kytku.
.jpg)
bobulka: ten je taky dobrej, neviděla jsem všechno, ale jak to opakují tak postupně doplňuju....
Kozoroh18: to já taky nemám ráda válečné dokumenty, ale baví mě na zoomu ty s vesmírem nebo Vetřelci dávnověku...
