Záchodová kultura
Vždycky jsme byli kulturní rodina. Měli jsme vyhrazenou místnost pro pravidelnou četbu, kde byly knihy, které se opravdu přečetly do posledního písmenka. Několikrát. Jejich počet se neustále rozšiřoval. Byly tam pro posílení ducha také křížovky, sudoku a další hlavolamy. Čas od času někdo narušil akademickou vážnost místnosti a pro odlehčení zpestřil její repertoár nějakým časopisem. Jen poslední léta, díky technickému pokroku, zcela opustila svůj tradiční myslitelský ráz a její čtyři stěny ovládl fenomén digitální hry. Ta místnost se jmenuje záchod.
Tradici čtení na záchodech zavedli naši dávní předkové v dobách, kdy byl splachovací klozet ještě v plenkách. Pamatuji si, jak jsme snad u všech příbuzných seděli v kadibudce se srdíčkem a četli si úryvky textů z natrhaných novin. Ty noviny tam nebyly primárně k ukrácení dlouhé chvíle, ale alespoň tak měly bezezbytkové využití a my se tak nenápadně vzdělávali i o prázdninách. Dnes je suchý záchod výjimkou, ale skoro každý, komu poskytne své intimní útočiště, v něm má svůj čtecí koutek.
Někdy je to ale nebezpečná záliba. Dodnes mám v paměti paneláková rána, kdy v rozmezí půl hodiny vstávala celá pětičlenná rodina. Všichni jsme zoufale přešlapujíce se zkříženýma nohama stáli frontu před jediným exemplářem porcelánové mísy ukrytým za zavřenými dveřmi, na kterém v tu chvíli trůnila naše maminka zabraná do kapitoly číslo šest a ze záchodu se na naše úpěnlivé naléhání ozývalo jen „za chvíli“, „už to bude“ nebo „ještě chvilku“. Za předběhnutí ve frontě bychom byli schopní vraždit a dodnes se divím, že nikdo z nás nedopadnul jako Tycho de Brahe. Ale na druhou stranu chápu, že chtít po někom zaklapnout knížku těsně před odhalením vraha, je také velice kruté.
Při zařizování svoji vlastní koupelny jsem jako první vybírala kus nábytku, který by stál vedle mísy. „Na knížky...“ vysvětlovala jsem, když jsem si původně šla pro malou skříňku, která se měla nenápadně krčit někde pod odpadem. Odcházela jsem s regálem o výšce metr dvacet a délce metrů dvou. Je plný. Pojme literaturu všeho druhu i tu digitální hru. Podobná kultura vládne i v práci. Na okně se většinou vyskytují noviny jakéhokoliv data a názvu, které jsou někdy zpestřeny jakýmsi obskurním časopisem o sportovních potřebách. Přečtu i ten, přestože bych do něj v běžném životě ani nenahlédla. Možná, že by se tímto způsobem mohla podpořit výuka na školách. Při vykonávání oné činnosti bych totiž byla schopná číst i učebnici matematiky.
A co děláte na záchodě vy? Nevěřím, že jen tak koukáte do zdi...
7.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záchodová kultura
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Markýza: náhodou je teplý vlněný
Ve vaně čtu taky,ležím a přidávám teplejší vodu a najednou je z toho hodina....Pěnu nemám moc ráda.
.jpg)
Vikina: moje babička ty koberečky (a rohožky) pletla ze starých silonek, z čeho je vyrábíš ty?
Markýza: já jsem ze záchodu udělal čtecí koutek i adušce - pořád říkala, že ji tam zebou nohy a tak má ode mne pod nohama vlastnoručně vyrobený kobereček. No a když se maličko předkloní, tak mezi chodidlama vidí vyšitý rudý nápis NA NEHYNOUCÍ PAMÁTKU . 
Konečně vím, kdy na mě myslí 
Renee: ty sáčky jsem nedávno studovala na WC v jednou školícím středisku - bo tam jsem si sebou čtení vzít netroufla
Vikina: no mně z té pěny ještě trčí kozy, břuch a kolena - nebo nohy, bo máme jakousi krátkou vanu - a málo hlubokou
Nechápu, že TAM někdo čte. A pokud žije se mnou v jedné domácnosti a blokuje mi záchzod, tak mě to i točí. 
Já si zase čtu ve vaně. 
V kupelni knihy ani casaky nemame, ked mam rozcitany casopis alebo knihu, beriem ich so sebou. Citanie je moje najvacsie hobby, citam aj pocas sprchovania sa - v jednej ruke kniha, v druhej sprcha, robim to uz roky. Fronty na zachody nepoznam, u nas su to dve toalety na dvoch ludi, tak pohodicka.
Jsem docela překvapená z diskuze, kolik lidí na záchodě nečte. Já myslela, že to dělá úplně každej Přesně jak píše Majucha, i časopis o sportovních potřebách si tam přečtu, přestože jinak bych o něj okem nezavadila A když mě tahle událost postihne v práci (což teda nemám ráda, protože v práci nemáme bidet ani sprchu), rychle hledám něco, co si tam s sebou vzít - jednou je to katalog realitní kanceláře, jindy měsíc starý vydání novin Metro, onehdy jsem nic rychle nenašla, tak jsem si dokola četla cizojazyčný nápisy na sáčku na použitý vložky "Určeno pro dámské hygienické potřeby, nevhazujte do wc"
Je to asi úchylka, ale bez koukání do něčeho by mi to asi nešlo
Markýza: můj pobyt ve vaně = hnek kafe vybalancovaný na kraji a hlava a ruce s knihou trčící z pěny, nejraději jsem tam četla Moře v plamenech
taky čtu všude - tedy i na záchodě a dokonce i ve vaně. Je fakt, že na záchodě mám spíš časopisy, no a spousta knih nese stopy mé čtecí vanové záliby, to jsou ty, které patří mezi oblíbené přátele, k nimž se vracím několikrát. Napustím si vanu, naliju dvojku červeného a relaxuju u knihy - hodiny a hodiny, dle počtu stránek v knize.
MMCh - na učňáku mi říkaly Kniho
Almega: svého času jsem lepila na zeď vystříhané fóry, pak vycházely z WC u návštěvy úplně jiné zvuky
Santé: podmíněný reflex, Pavlovův pes slintal a chtěl žrát, my opačně.
Almega: zajímavé, kolik lidí toto praktikuje. Sestava dvou titulků může být zábavná a i paní farářka na našem WC propukla v huronský smích. Mj. tam máme třeba i: "křesťanské Vánoce přijali za své i Židé a muslimové." Pod tím je:" lidé kradou stromky v lese i ve městě".
kareta: já přesně tak, jen jsem nevěděla, jak to pěkně napsat 
