Jak zatnout tipec udrbané sousedce?
Dostala jsem se do nepříjemné situace a nevím, jak ji řešit. Nemám ráda konflikty, ale mám obavu, že se jednomu pořádnému nevyhnu. Možná bude mít někdo z vás radu nebo nápad, jak celou situaci vyřešit nějak elegantně. Já jsem, bohužel, v koncích.
Mým problémem číslo jedna je sousedka, která bydlí na stejném patře. Když o ní řeknu, že je drbna, je to velmi mírné označení. V životě jsem se s někým takovým nesetkala a nikdy by mne nenapadlo, že se zrovna já stanu terčem pomluv. Ta paní asi nemá co dělat, tak se stará o ostatní, hlavně tedy o mne a mé děti. Její chování vůči nám se začalo hrotit v době, kdy jsme se s manželem rozváděli. Už to pro ni bylo velmi výživné sousto a dozvěděla jsem se, že má potřebu naše rodinné poměry řešit s ostatními členkami našeho bytového družstva.
Vše se ještě zhoršilo poté, co rozvod konečně proběhl a manžel se odstěhoval. K tomu došlo před asi rokem a půl. Od té doby mám v domě, kde žiju, doslova peklo na zemi. Jsem doslova pod drobnohledem dotyčné dámy, která je již v důchodu a patrně nemá dostatek jiné zábavy.
Je neuvěřitelná. Buď si najde něco na mně, nebo na dětech. Coby samoživitelka se mám hodně co ohánět a děti musejí být samostatné. Je jim 10 a 12 let (syn a dcera) a po příchodu ze školy jsou sami doma, já se z práce vracím kolem půl páté. Nemine den, aby mi sousedka, sotva otevřu dveře od výtahu, nesdělila, jak zase moje děti hulákaly na chodbě i s jejich kamarády, co všechno za rámus slyšela z bytu. I je peskuje pokaždé, když je vidí. Ani nevím, jaký má důvod, ona si vždycky něco najde.
Před třemi měsíci jsem se seznámila se svým současným přítelem, je to pár týdnů, co byl poprvé u nás doma a teď u nás strávil už celý víkend. Je fajn, děti si s ním rozumějí, jsem ráda. A už jsem se doslechla, jak sousedka šíří po domě pomluvy, že se tahám s chlapama, vodím je domů, co prý ty chudáci děti. Vrcholem všeho bylo, když mi předseda družstva přišel oznámit, že na mne přišlo anonymní udání, protože nezvládám výchovu dětí, které jsou velmi hlučné a dělají po baráku nepořádek, a svými známostmi s muži prý narušuji jejich duševní vývoj.
Málem mi spadla čelist. Je mi jasné, kdo je autorkou toho dopisu. Bohužel, není mi to nic platné. Předseda mi řekl, že se tím anonymem zabývat nebudou, nicméně ať na své děti dohlédnu a nad sebou se pořádně zamyslím. Že by mi návštěva ze sociálky asi milá nebyla.
Je mi z toho doslova zle. Jsem slušná a pracující žena, máma dvou naprosto normálních, zdravých dětí. Vím, že každý rodič ty své děti vždycky hájí, ani já nebudu jiná. Jistě, nejsou to učinění andílci, ale do nějakých nezvladatelných sígrů mají opravdu hodně daleko. Všechno je to výplod chorého mozku oné sousedky, která si snad ani neuvědomuje, jak moc mi svými smyšlenými fantasmagoriemi a vykonstruovanými nesmysly ničí život. Už mne napadlo, že se snad odstěhuju, ale to přece není řešení. Navíc když si představím anabázi spojenou s prodejem bytu, koupí jiného, balení, stěhování… Do něčeho takového se mi kvůli nějaké babě nechce ani omylem. Navíc náš byt je celý zrekonstruovaný, nerada bych ho měnila. Děti tu chodí do školy, mají kamarády.
Nevíte, jak té odporné ženské, která se mnou bydlí na jednom patře, zatnout tipec, aby mě nechala žít a dala nám pokoj? Zatím ji stále ještě zdravím, ale věřte mi, že bych měla chuť jí plivnout do obličeje. Jak je možné, že si někdo něco takového vůči někomu jinému vůbec dovolí?
29.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak zatnout tipec udrbané sousedce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko: Bydlím v 8patrovém paneláku a vůbec nikoho tam neznám. Na patře jsme tři byty, nejbližší sousedy jsem ještě nikdy ani neviděla 
Prostě jsme se doposud nepotkali. Dokonce ani nevím, jaké jméno mají na dveřích, nezkoumala jsem to.
Kohokoliv v domě potkám, slušně ho pozdravím, on mě taky, a tím to končí. Netuším, jestli tam bydlí a kde, nebo je to jen návštěva 
Ptát se přece nebudu, to by bylo dost trapné. Pravidelně nepotkávám nikoho. Možná to bude i tím, že nejezdím výtahem, ale šlapu pěšky. Lidi se asi nejvíc potkají ve výtahu.
Jsme celkově velmi klidný dům, žádný hluk, žádné spory. Vidím, že je to něco, čeho si je třeba velmi cenit 
jelítko: nebo si poridili internet...
Petruša: Štěstí, že neposílá dopisy, třeba je jenom sám, tak chce aspoň ten pozdrav prohodit 
.
No to jsou lidi, kteří nemají žádnýho koníčka. Ty se prostě nudí. Kdyby něco sbírali, nebo četli, nebo aspoň koukali na televizi a dali pokoj.
.jpg)
jelítko: určitě v povaze...já totiž nenapsala že ten pán není důchodce, chodí do práce a takhel si vyplňuej volnej čas. Nenio mu blbý ani vylézt evn na chodbukdyž jdu okolo,řeknem si dobrý den a zase zaleze (ale teď to nedělá, je nemocnej, byl dlouho v nemocnici...teď je mi ho líto. Ta ať asi zase radši špehuje)
zřejmě 
Petruša: U nás v baráku je taky pár starých lidí, co už jsou v důchodu a zřejmně se umí zabavit, protože nikoho nehlídají ani nepomlouvají. To bude opravdu v povaze. To je fakt děs, co některý lidi mají za smysl žití 
.
Bellana: Tak já jsem žila zatim jenom v Praze. Nejdřív na sídlišti tam jsme se bavili s holkama ze školy, pak v domě se známými a teď v cihlovym třípatrovym domku, kde je tak 14 bytů. Asi jste měli vždycky štěstí na lidi, se kterými jste měli společnou řeč. Fakt nevim co bych si povídala se starou 90 letou paní nebo s dvacetiletou holčinou, která očividně má úplně jiné zájmy než my a nebo s paní, která má dvouletou holčičku, která taky pláče a dupe (což považuju za normální u dítěte a nikdy bych jí nešla nic říct).
taky myslim že se baba nudí. U nás je pán podobnej popisu dadky, já z něj na nervy, protože mi přjde že mě stopuje (což teda nedělá asi, asi takhle stopuje všechny, ale občas už jsem fakt vzteklá)
Co takhle sehnat bábě letáčky o klubu důchodců, útulku pro kočky, výstavě kytek a co já vím co se všechno děje v okolí a až si zase bude stěžovat, předat jí to s úsměvem a s doporučením, že kdy si najde lepší zábavu, nebude mít čas a chuť zabývat se blbostma. 
Jenže já myslím, že hlavní problém je v tom, že Jindřiška je málo rázná a nebude mít odvahu uskutečnit některé z našich doporučení. Kdyby byla průbojnější, tak to nepíše sem, ale bábu dávno srovná nebo si jí nebude všímat.
.JPG){kind=avatar}
jelítko: Bydlela jsem už v několika domech. V každém bylo normální, že jsme kromě pozdravu občas prohodili pár slov, že si ženské sedly společně s pletením na lavičku, že spolu chlapi zašli na pivo. Jako běžné vesnické vztahy, byť ve velkém městě. Kromě dvou bab, kde jedna si chodila stěžovat, že naše miminko příliš pláče, že naše batole příliš běhá, že myjem okna příliš hlasitě, a druhá bonzovala na byťáku, jsme neměli s nikým žádné spory. Naopak bylo normální si pomoci, když třeba někdo onemocněl a potřeboval přinést nákup. Silvestry jsme spolu neslavili, tak moc jsme si do soukromí nelezli.
Souhlasím s ostatními. Já taky nerada jdu do nějakých konfliktů na přímo, ale tady bych za sousedkou zašla a řekla jí, že už mi s těmi pomluvamy došla trpělivost a ohledně toho anonymního udání také vím, odkud vítr vane. A že ještě jednou mě bude přímo nebo skrytě obtěžovat a podám trestní oznámení pro pomluvu. Pokud si nedá pokoj, tak bych to skutečně udělala. Když by šlo jen o ty pomluvy, tak je to sice nepříjmné, ale asi bych se taky neodhodlala to řešit oficiální cestou, to už by muselo být. Ale když jde i o udání ohledně výchovy a je ve hře sociálka, to už bych se skutečně bránila hodně ostře.
Dobrá rada od dalších ale je i nějak překvapivě zkontrolovat děti, jestli za Vaší nepřítomosti nějak nepřiměřeně nevyvádí. Asi přehání i tohle, když i ostatní, ale člověk nikdy neví, jak jsou dítka bez něj rozvíjená a budete v klidu, že jste v právu stoprocentně.
Baba šíří pomluvy? Co ji takhle vystrašit tím, že na ni podáte trestní oznámení (jenom jako)?
A vyříkala bych si to s ní... a ten anonym bych teda řešila... já mám povahu, že nejsem splachovací a takováhle udání by mi dlouho leželo v žaludku 
Monik: 11:47 jo jo předseda bude asi taky pěknej dement, jak jí ještě milostivě řek, že ten dopis nebude řešit. Co by asi tak chtěl dělat? Nahlásit to u ní v práci?
Monik: to víš, životní zkušenost. Jen jedna, ale zato pěkně hořká
loupák: 13:13 hlavně druhej řádek. To je jedno z jakýho důvodu to kdo dělá. Dělá to vědomě a úmyslně. Omlouvala by dejme tomu psychická choroba, ale ta se potom projevuje i jinak, než pouhým šířením pomluv na jednu osobu.
Ale jinak, přečtěte si většinu internetových diskuzí, kdekoliv. Jak se lidi napadají, pomlouvají, urážejí a kolikrát velice vulgárně. Je to to samé, tohle akorát nepřišlo po netu, ale poštou. Jinak princip totožný. To byste museli rozbít hubu polovině národa, jakmile má pocit, že se schová za roušku anoymity, začne se chovat jako zvěř. (To, že i anonymní nick je dobře vysledovatelný a dá se za každým klikem na netu odhalit konkrétní osoba, je druhá věc...) Pěkne je to popsané třeba tady: http://info.blog.idnes.cz/c/71937/Jsem-cune-z-internetu.html
.jpg)
Miluj ji.
To není vtip. Staří lidé jsou jako malé děti - když mají pocit, že jsou přehlíženi, nepotřební a nikoho nezajímají, začnou zlobit.
Jinak, co s týká samotných dětí 10 a 12 let samotných v bytě.... umím si to představit - možná ani moc nepřehání.
