Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Jsou filmy, které můžeme vidět klidně i po sto padesáté páté a nikdy se nám neomrzí. Známe je zpaměti, přesně víme, co bude následovat a jak to dopadne, ale přesto se na ně rádi podíváme znovu.
Na druhou stranu má asi každý z nás v soukromé videotéce několik titulů, jež by podruhé nezhlédl ani za nic. Nemyslím tím filmy, které nás nezaujaly ani neobohatily. Takové se nám obvykle záhy vykouří z hlavy a naše nitro jimi zůstane nepoznamenáno.
Některé filmové kousky si však pamatujeme zatraceně dobře a víme, že když se objeví v nabídce televizního programu, s radostí (či s obavami) si je necháme ujít.
Osobně tyto filmy dělím do tří kategorií.
Tou první je kategorie filmů, které jsem zhlédla nějakým omylem. Nechala jsem se nalákat reklamou nebo doporučením známých a očekávala něco výjimečného. Možná jsem jen nebyla ve správnou chvíli naladěna na správnou vlnu, ale při odchodu z kina jsem měla pocit, že jsem ty dvě hodiny mohla strávit smysluplněji. Moje babička by lakonicky poznamenala: „To byla ale blbost.“ A tak třeba dodnes lituji peněz vydaných za zhlédnutí takových perel, jako byl např. Mr. and Mrs. Smith, Otesánek či Hostel. Zejména u posledně jmenovaného si myslím, že na vytvoření takové kreace bylo škoda materiálu.
Druhou kategorii tvoří filmy, o nichž už předem vím, že to „bude síla“, ale přesto si nemohu pomoci a musím je vidět na vlastní oči. Před lety jsem se musela pravděpodobně zbláznit, když jsem se rozhodla jít do kina na Umučení Krista. Navíc, věrna svému zvyku, jsem si koupila lístky pěkně doprostřed, abych měla dobrý výhled. Byla to hrůza. Na plátně trpěl chudák Kristus, v hledišti chuděra já. Měla jsem dost už při první scéně, kdy byl bičován, během jeho cesty s křížem jsem se kousala do jazyka, abych nahlas nekřičela: „Už ho proboha nechte!“, a závěrečné ukřižování jsem jen slyšela a odmítala věnovat ději na plátně jeden jediný pohled. Když jsem odcházela domů, marně jsem se snažila přijít na to, proč byl vlastně tento film natočen a co si z něj divák měl odnést jiného než dokonale pocuchané nervy.
Do třetí kategorie filmů, které jsem viděla jen jednou a již nikdy více, patří filmy, které mne hluboce zasáhly a ještě několik dní poté jsem o nich přemýšlela. Přestože je považuji za skvosty, vím, že zhlédnout je podruhé by bylo nad mé síly. Patří mezi ně například Sophiina volba nebo Schindlerův seznam...
A co vy? Také máte svou autocenzuru a na některé filmy se podruhé už nepodíváte? A kolikrát jste viděli Vetřelce? Jedničku. Já asi pětkrát.
15.8.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A samozřejmě Poirot!!!!!!!
.jpg)
A dnes chválím muže a říkám mu, že mu to sluší a on si urovnal tašku a říká ,,Nevím o tom" (Muž z Acapulka)
Tygřík: 
jojojo - říkali, že jsi mrtvý. Jo taky jsem to slyšel
myslím že to bylo ve 2, kdy tam byl Schwarzenegger nasedl s (nevím kdo to byl) do takového pidi auta a řekl,, i moje bota je větší"
A samozřejmě Belmondo - když vidím létat včeličku z květu na květ a zachovávat tím kontinuitu života, jsem k smrti dojat
namam rada valecne dokumenty a filmy co jsou na zaklade nejake krutosti.
vim dokumenty mohou vzdelavat, ale ten dukaz lidske krutosti - ne.
Stare ceske filmy u ktrerych si odpocinu a pak Postriziny u tech se zasmeju, najdou se i Treba pres vrcholky hor .........
.jpg)
Anahir: Já v neděli Ve dvojce mě zabíjel Chuck Norris, miluju ty dementní vtípky o něm, a tam mě zase rozsekal, i když tam moc nebyl
Také to mám tak, že některé filmy, ikdyž mne velmi zaujaly, už podruhé neshlédnu. např. Musíme si pomáhat, Je třeba zabít Sekala, Ben Hur, apod. Někdy se cítím, že je to povrchní, ale já na to fakt nemám nervy. V životě je problémů dost, vím, že to byla hrozná doba, ale nemíním se tím stresovat a tím že se budu vnitřně bičovat. Už nikomu nepomůžu. Dnes častokrát zmiňovaný film Lidice jsem také neviděla a také se na něho dívat nebudu. A filmy podobné… Myslím, že je dobré, aby na takové filmy šli středoškoláci v rámci výuky. Aby se jim rozšířily obzory. Dcera to tak např. tento školní rok na Lidice šla se školou, také byli na Pramen života.
Mám ráda skoro všechny Svěrákovy filmy. Miluji Na somotě u lesa. Viděla jsem ho sna 10x ( někdy se nedívám na celý film, jen útržky na spravení nálady)
Dcera mě naučila dívat na americké rodinné filmy. Např.: Mezi námi děvčaty‚ Těžce zamilován - nedávno opakovali), Poseroutka 1-3 apod.
Zejtra jdem na Postradatelní 3
bobulka:
Tak asi 100x jsem viděla pohádku Lotrando a Zubejda. Tohle milujeme s dcerou. Už dopředu napovídáme. A hlášky z pohádky využíváme často
Anahir: Jistě že mám ráda Jistě pane premiére! Viděla jsem ho i na Vinohradech s Němcem a Preissem (kteří je v seriálu dabují) a byli také supr!
.jpg)
Anahir: S filmovými hláškami jsi mi připoměla loňskou situaci-kdy jsem si usmyslela,že musím přijít na to odkud je Prima Maďar,ahoj.Věděla jsem bezpečně že to byl Nárožný,mířila jsem do období komedií se Sobotou a podobně a pořád někoho otravovala,nějak jsem se neuměla správně zeptat strejdy googla.Spousta lidí na mě hleděla jako na cvoka,po dotazu.Až jeden kamarád vyhledal lépe-a byl to seriál Dynastie Nováků.Já s tím byla úplně posedlá 
tygřík máš pravdu je to 2012, dík za opravu
Máte někdo rád Jistě pane premiére?
já jo.
Vlastně už několik let nechodím do kina, mám pocit, že od doby Andělů a démonů nebyl natočen film, který bych chtěla nebo potřebovala vidět. S lety jsem došla k závěru, že žádné krvavé a jiné otřásající scény nechci vidět, mám stresů dost a u filmu si chci odpočinout. Takže se programově dívám vlastně jen na filmy pro pamětníky, ač pamětníkem nejsem, ale náramně si u nich odpočinu, miluju jejich atmosféru a naivnost, ale občas mě dostane i některý až nečekaně aktuální vtípek. A už se u toho bavím jako Amelie z Montmartru (což je mimochodem další film, co můžu opakovaně), vyhledávám chyby a omyly.
Mám ale ráda i české filmy z období socialismu, jak nejúžasnější filmy jako Pane vy jste vdova, Tajemný hrad v Karpatech (ten je nejvíc), Adéla ještě nevečeřela,..... ale z nějaké osobní zvrácenosti i majora Zemana (Hůůůů, otec byl toho večera neklidný,....), Sňatky z rozumu a jiné "perly".
No a můj poslední "objev" je film Pád Berlína z roku 1949 v sovětské produkci, kde maršála Goringa hraje - kdopak to věděl - Jan Werich. No kvůli němu jsem si to opatřila a musím říct, že něco tak strašně strašného jsem nikdy neviděla (a to jsem ve starých filmech fakt dobrá), ovšem smála jsem se hlasitě, jako už dlouho u ničeho ne. Samozřejmě kouzlo nechtěného, ale pokud si někdo myslí, že 30 případů majora Zemana je agitka, tak ať shlédne toto! Fakt síla.
Nemám ráda dojáky, filmy kdy se děsím, lekám, chlístá na mne z obrazovky hektolitr krve (ono Umučení Krista), mučí zvířata a lidi.
Můžu všechno s Belmondem
Muž z Acapulka(hlášky z filmů se dají krásně aplikovat do různých situací, ale chápe je jen ten, kdo filmy zná a má rád podobnou legraci) Policajt nebo rošťák....prostě všechny. Taky je teda nemusím vidět každý týden, ale dost často se doma pouští.
Samozřejmě Star Trek Nová generace + filmy mě nepřestane bavit nikdy (myslím že včera nebo předevčírem dávali Nemesis) - krásný J. Frakes a novodobé Star wars - ty starší mě nebaví.
Nemám ráda novodobé české filmy, nebaví mě ten styl, nápad, děj.
Zas na druhou starnu mě baví všechny akčňáky z 80 let (van Damme, Schwarzenegger - kolikrát je to docela sranda) a Postradatelní nejsou pro mne blbý film, docela dobrý
Vzpomínám si ještě tak v rychlosti na Královu řeč - hodně dobrý film.
Nemůžu nevzpomenout Avatar - v kině jsem na něm byla 3x. Děj nic moc, ale mě se líbila ta vymyšlená příroda - tak proto.
Detektivky moc nemusim, ale Jessy Stones je výbornej. pomale líná detektivka, nádherná filmová hudba, hezký Tom Selleck
