Záchodová kultura
Vždycky jsme byli kulturní rodina. Měli jsme vyhrazenou místnost pro pravidelnou četbu, kde byly knihy, které se opravdu přečetly do posledního písmenka. Několikrát. Jejich počet se neustále rozšiřoval. Byly tam pro posílení ducha také křížovky, sudoku a další hlavolamy. Čas od času někdo narušil akademickou vážnost místnosti a pro odlehčení zpestřil její repertoár nějakým časopisem. Jen poslední léta, díky technickému pokroku, zcela opustila svůj tradiční myslitelský ráz a její čtyři stěny ovládl fenomén digitální hry. Ta místnost se jmenuje záchod.
Tradici čtení na záchodech zavedli naši dávní předkové v dobách, kdy byl splachovací klozet ještě v plenkách. Pamatuji si, jak jsme snad u všech příbuzných seděli v kadibudce se srdíčkem a četli si úryvky textů z natrhaných novin. Ty noviny tam nebyly primárně k ukrácení dlouhé chvíle, ale alespoň tak měly bezezbytkové využití a my se tak nenápadně vzdělávali i o prázdninách. Dnes je suchý záchod výjimkou, ale skoro každý, komu poskytne své intimní útočiště, v něm má svůj čtecí koutek.
Někdy je to ale nebezpečná záliba. Dodnes mám v paměti paneláková rána, kdy v rozmezí půl hodiny vstávala celá pětičlenná rodina. Všichni jsme zoufale přešlapujíce se zkříženýma nohama stáli frontu před jediným exemplářem porcelánové mísy ukrytým za zavřenými dveřmi, na kterém v tu chvíli trůnila naše maminka zabraná do kapitoly číslo šest a ze záchodu se na naše úpěnlivé naléhání ozývalo jen „za chvíli“, „už to bude“ nebo „ještě chvilku“. Za předběhnutí ve frontě bychom byli schopní vraždit a dodnes se divím, že nikdo z nás nedopadnul jako Tycho de Brahe. Ale na druhou stranu chápu, že chtít po někom zaklapnout knížku těsně před odhalením vraha, je také velice kruté.
Při zařizování svoji vlastní koupelny jsem jako první vybírala kus nábytku, který by stál vedle mísy. „Na knížky...“ vysvětlovala jsem, když jsem si původně šla pro malou skříňku, která se měla nenápadně krčit někde pod odpadem. Odcházela jsem s regálem o výšce metr dvacet a délce metrů dvou. Je plný. Pojme literaturu všeho druhu i tu digitální hru. Podobná kultura vládne i v práci. Na okně se většinou vyskytují noviny jakéhokoliv data a názvu, které jsou někdy zpestřeny jakýmsi obskurním časopisem o sportovních potřebách. Přečtu i ten, přestože bych do něj v běžném životě ani nenahlédla. Možná, že by se tímto způsobem mohla podpořit výuka na školách. Při vykonávání oné činnosti bych totiž byla schopná číst i učebnici matematiky.
A co děláte na záchodě vy? Nevěřím, že jen tak koukáte do zdi...
7.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záchodová kultura
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vikina: hemoroidy 
Já ne s knížkou, ale s časopisem a to se někdy skoro pos..u, ale musím ten časopis najít a vzít, bez něj bych se nevyto...
Čtu všude,kde se dá,tedy i na OO.Knihu si přinesu s sebou,na poličce máme jen nějaké ležáky- obrázkový slovníček angličtiny,atlas kamenů, vše o doutnících a nějaké časáky a noviny...A taky nástěnku,kde z vytrhaných novinových titulků sestavujeme humorné věty....
Já jsem TAK rychlá, že bych nestihla přečíst ani jednu větu. 
.jpg)
Laliari: náhodou hemoroidy mám od porodu a ne ze čtení mmch "Od kdy máte hemoroidy?".. "Od strany 554 pane doktore!"
Nikdy nejsem na záchodě tak dlouho, aby se mi vyplatilo otvírat knihu 
A navíc, čtení na záchodě podporuje tvorbu hemeroidů 
Na knížky mám knihovnu, na WC, když už, tak si nosím časopis. Většinou ale vykonám, co třeba a jdu.
tak toto já neznám
ani v mé domácnosti ani jako dítě
orinka: Nevím, název si už nepamatuji, ale některé popisované události ano. Vím už jen, že to byla knížka brožovaná a byly to jen krátké příběhy na pár stránek.
nedalo mi to a koukla jsem na net, tak je to možné, protože Továrna na smrt (o Osvětimi) vyšla poprvé v r. 1947, tak to bych ji v r.1950 už mohla číst.
WC umývám denně. Mám obklady až po strop, tak to není žádná práce. Z WC bych si knihovnu nedělala už jen proto, že si knížek vážím. Pokud pánské osazenstvo vaší rodiny nečurá vsedě, tak se někdy podívejte na podlahu a stěny okolo WC s pořádným světlem. Čím vyšší muž, tím je to horší. Proto umývám WC denně a knížky bych tam rozhodně nenechávala.
.jpg)
nevidim na tom nic nehygienickeho - klavesnice PC ma udajne vice bacilu nezli zach.prkénko, o rukojeti nákupních vozíku nemluve
Muj tatinek na trune sedaval dlouho s novinami, my jsme to zacali delat po nem - ovsem pak se zjistilo, ze to az hodinove vysedavani treba u mne byla vrozena a zdedena choroba, provazejici mne do 46 let (pak par operaci ap.) Ovsem diky tomu jsem zdarne i s ditetem odmaturovala na vybornou, precetla spoustu knih, zdokonalila se ve dvou jazycich a nyni, kdyz jsem tam kratsi dobu, si aspon v mobilu vylustim 1 a vice Sudoku. Tudiz mozkovna se zbystri a telo se vyprazdni - nakonec vetsina zen delá více veci najednou, ne
Kdyz jsem byvala mladsi tak jsem na zachode taky travila hodne casu a pritom cetla. Vsechno co mi prislo pod ruku.Ted si uvedomuji, ze je mi muj cas milejsi tak proste rychle vykonam "business" a padim pryc. No a v poslednich 4 mesicich se tam chodim jeste casto ohybat nad zachodovou misu a bliji jako amina....
. Potom tam sedim na zemi a strasne se lituji . No a pak musim opet do prace.....
.gif)
teď jsem na WC dočetla knihu o Krejčířovi - to je ta správná kniha na pos.ání
kdo si u nas chce na wc kratit chvili, chodi tam se svym notasem, nikoliv s knihou. to mi teda prislo vzdycky barbarsky :)
iljanka: já tu knížku měla schovanou vzadu za mísou a byla to Knoflíková válka před tatínkem
