Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

orinka: já se rozvedla po třech letech ...z blbosti, mladá a neznalá života.....dodnes se stýkáme teď u syna kterému na baráku jeho otec udělal celou elektřinu a pomáhal mu stavět....já se v zápětí vdala podruhé bude to 38 let a dodnes je to u nás na pohodu , můj ex se s mým nynějším bavívali o autech a já jim vařila kafe...ex je ženatý po třetí už dost let a taky v pohodě....až napotřetí....
v práci mi říkávali že jsme vyjímka z tisíců..... a tatínek ex manžela dokud žil tak na vánoce nosil dárky jak klukovi tak holce kterou mám z druhýho manželství....vypadá to na palici ale je to tak ....

annie: ja bych to zkratila.. odchazis? prima, ale deti beres s sebou, rptoze oni na Tobe visi... vsak Ty to zvladnes.
Byl by zpet do dvou dnu

Monik: to z nich nikdy nevyvane. S exem mám na stará kolena docela dobrý vztah, vidíváme se, kolikrát se u nás i staví - něco opraví, na co nestačíme my - ale děti (hodně dospělé) si od něj udržují psychický odstup. Taky už jsem od nich slyšela, že jsem se měla rozvést dřív. "Dřív" znamená, že v jejich pubertě. Malinké děti rodiče potřebují, to mi nikdo nevymluví, chápou jen do určité míry a to, že je opouští otec kvůli cizí ženské, je pro ně hrozná rána - nebudou rozumět tomu, proč je přestal mít rád.

No já bych to nechala na něm, děti ujistit, že s nimi zůstaneš, ale proč odchází ON, tak to musí přece dětem vysvětlit sám. Jo chlapi nechtějí dělat tahle ta rozhodnutí, nejraději by, aby to udělal za ně někdo jiný.

PEGG: 10:25 Tenhle model je muj otec
Je to obycejnej zbabelec, ktery se za cely zivot za me ani jednou nepostavil. A ted je z nej podpantoflak a dobre mu tak.
A ja blbec se snazila cely zivot chovat jako kluk, delal bojovy sporty a karieru v domneni, ze kdyz chtel kluka a ja se budu chovat jako kluk, ze me snad bude mit vic rad
Az po konstelacich jsem pochopila, ze klidne muzu byt zena, ze z jeho strany se stejne nic nezmeni a ze chyba neni n ame strane

Hajzlík... že odchází, tak odchází, ale ať ukkáže, že má koule a vezme si děcka, vysvětlí jim, co se stalo a nestalo a proč se to stalo a stojí k problémům, které velkým dílem způsobil on, čelem.
Teď to bude pro Šárku těžké, ale pokud má hodnou duši, které se může vykecat, ke které se může jít vybrečet a vynadávat, tak je to o kus lepší. Chce to čas, zajedeš si nový režim, pokud otec dětí nemyslí tak úplně jiným orgánem než mozkem, tak se bude snažit dětem věnovat v době, kdy je bude mít a třeba to fakt snesou líp, než si myslíš.

Verera: 9:31
Jako vzdy s tebou souhlasim.

Musim rict, ze muj tat abyl zaletnik a mam ase s nim chtela rozvest. A asi to byl stejny srab jako ten z clanku, prootze si pamatuju, ze mi to rekla mama. Tenkrat jsme hrozne brecela a tak mama s nim jeste rok zustala kvuli me. Stejne jsme se s tim nikdy nesrovnala, az ted, posledni dobou, co mam svoje deti.
Ale porad svym zpusobem to ve me trochu je.
Taky ze jsem rekla svemu muzi (oba jsme z rozvedenych manzelstvi a oboum nam bylo kolem 9 let a hodnekrat jsme o tom mluvili, o tech pocitech), ze pokud by jednou mel udelat nasim detem neco podobnyho, tak ho zabiju.

PEGG: a v dnešní době, kdy většina rodin obrací každou korunu, je to obzvlášť sprostý podraz. Chci vidět, až bude u té nové a bude každý měsíc platit na děti alimenty, jak to nová partnerka bude radostně snášet Ani nevíme, jestli je svobodná, jestli má děti Panáček bude po čase litovat, ale co to potom bude platné.

Strašně důležité je, aby měla Šárka člověka, kterému se může vypovídat. Mně v krizi velmi pomáhala moje maminka - denně ode mě v podstatě slyšela totéž, ale nikdy mi neřekla, abych s tím už dala pokoj. Z bolesti a starostí je důležité se vymluvit, pojmenovat svůj strach a vyslovit ho nahlas. Slyšet útěchu, že se opravdu svět neboří, to jenom ten náš, a po čase s odstupem bude líp. Dostat nad tím nadhled, aby to na nás neleželo jak betonová deska. Mohl by pomoci i lékař a předepsat prášky proti úzkosti, na uklidnění (jenom ne návykový Lexaurin!!). Šárko, sama nic neber, ne alkohol - ten by pomohl jen na chvilku a bylo by hůř.

Je smutné, že to vždycky odnesou děti, je zraněná jejich dušička a mnohdy to chápou tak, že to jejich vina, že od nich tatínek odešel. Já si stejně pořád myslím, že když si člověk pořídí děti, má k nim zodpovědnost a to, že se někde zakouká neznamená, že je musí hned opustit. A proč chlapi automaticky počítají s tím, že se maminka nějak postará? Ti lepší aspoň platí alimenty a občas si děti vezmou, ale většinou to skončí tak, že jim bývalé děti překážejí a ztratí o ně zájem a jim jedno, jak moc jim to ublíží
Jistě, chovají se tak i některé matky, ale těch asi tolik není, alespoň podle toho, co vidím kolem sebe.

Ted ctu prispevky a souhlasim s modroockou, rychenzou a sallie.
A priklanela bych se udelat to presne tak jak radi rychenza v 0:31

Teda to mi pripada docela nechane na posledni chvili
jako rict detem, ze tatinek odejde a nechat jim na srovnani s tim den, dva mi pripada dost drsne.
A hlavne si myslim, ze byste jim to meli rict spolecne a podat to tak, ze tatinek neodchazi od nich, ale od tebe
Chudaci deti, je to smutne.
Asi v tomhle moc neporadim
Me bylo presne tolik jako tve dceri, kdyz se nasi rozvedli

Vzala bych obě děti, postavila je před manžella a řekla jim, že tatínek jim chce něcoé důležitého říct. Nejlépe to udělat při balení kufrů, aby z toho nemohl vycouvat. On odchází, tak on dětem vysvětluje proč.

a mimochodem - jak máte pořešenou péči o děti? výživné? prázdniny?
jinak si taky myslím - on odchází, on musí vysvětlit

monja: hele to vubec neni sptane... proste ho postavit pred hotovou vec, jako to on ted dela ji.