Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Jsou filmy, které můžeme vidět klidně i po sto padesáté páté a nikdy se nám neomrzí. Známe je zpaměti, přesně víme, co bude následovat a jak to dopadne, ale přesto se na ně rádi podíváme znovu.
Na druhou stranu má asi každý z nás v soukromé videotéce několik titulů, jež by podruhé nezhlédl ani za nic. Nemyslím tím filmy, které nás nezaujaly ani neobohatily. Takové se nám obvykle záhy vykouří z hlavy a naše nitro jimi zůstane nepoznamenáno.
Některé filmové kousky si však pamatujeme zatraceně dobře a víme, že když se objeví v nabídce televizního programu, s radostí (či s obavami) si je necháme ujít.
Osobně tyto filmy dělím do tří kategorií.
Tou první je kategorie filmů, které jsem zhlédla nějakým omylem. Nechala jsem se nalákat reklamou nebo doporučením známých a očekávala něco výjimečného. Možná jsem jen nebyla ve správnou chvíli naladěna na správnou vlnu, ale při odchodu z kina jsem měla pocit, že jsem ty dvě hodiny mohla strávit smysluplněji. Moje babička by lakonicky poznamenala: „To byla ale blbost.“ A tak třeba dodnes lituji peněz vydaných za zhlédnutí takových perel, jako byl např. Mr. and Mrs. Smith, Otesánek či Hostel. Zejména u posledně jmenovaného si myslím, že na vytvoření takové kreace bylo škoda materiálu.
Druhou kategorii tvoří filmy, o nichž už předem vím, že to „bude síla“, ale přesto si nemohu pomoci a musím je vidět na vlastní oči. Před lety jsem se musela pravděpodobně zbláznit, když jsem se rozhodla jít do kina na Umučení Krista. Navíc, věrna svému zvyku, jsem si koupila lístky pěkně doprostřed, abych měla dobrý výhled. Byla to hrůza. Na plátně trpěl chudák Kristus, v hledišti chuděra já. Měla jsem dost už při první scéně, kdy byl bičován, během jeho cesty s křížem jsem se kousala do jazyka, abych nahlas nekřičela: „Už ho proboha nechte!“, a závěrečné ukřižování jsem jen slyšela a odmítala věnovat ději na plátně jeden jediný pohled. Když jsem odcházela domů, marně jsem se snažila přijít na to, proč byl vlastně tento film natočen a co si z něj divák měl odnést jiného než dokonale pocuchané nervy.
Do třetí kategorie filmů, které jsem viděla jen jednou a již nikdy více, patří filmy, které mne hluboce zasáhly a ještě několik dní poté jsem o nich přemýšlela. Přestože je považuji za skvosty, vím, že zhlédnout je podruhé by bylo nad mé síly. Patří mezi ně například Sophiina volba nebo Schindlerův seznam...
A co vy? Také máte svou autocenzuru a na některé filmy se podruhé už nepodíváte? A kolikrát jste viděli Vetřelce? Jedničku. Já asi pětkrát.
15.8.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já miluju Slavnosti sněženek, Konec starých časů, Postřižiny a vůbec všechny Menzelovy filmy. Naštěstí je neopakují tak často, aby se mi zprotivily. Což se mi právě stalo s Chalupáři.
.jpg)
Tygřík: A když si tak notujeme-ještě teda zase jiná sorta,opět seriál,HBO -Six feet under,Odpočívej v pokoji.
.jpg)
teahot: nemyslíš spíš 2012? 
Ten byl perfektní, v kině na óbr plátně to fakt stálo za to 
Taky Den poté, taková nová doba ledová, zajímavý zpracování. A na co koukám od dětství dodnes, je Metráček - vždycky jsem byla tlustý dítě, a tohle pro mě bylo hrozně pozitivní 
leila jsem na tom podobně, ještě bych k těm katastrofickým přidala 2014 a dobře se bavím u Bitevní lodi - pohádka o tom jak lempl zachrání Zemi, to prostě nemá chybu.
Tygřík, Beru přidávám se do klubu seriály o masových vrazích můžu taky.
kaaj - SGC miluju, viděla jsem několikrát SGA už o něco míň, ale SGU mě nějak nechytilo, ani jsem to neviděla celé
Filmů, které si nenechám nikdy ujít je víc, ale na prvním místě je dětský film Páni kluci. Jak já záviděla Magdě Reifové pusu od Vojty Dymka. Pro tenhle film mám prostě slabost.
Já ujíždím na Sestře v akci ,všechny díly sem viděla několikrát . A co ještě můžu jsou katastrofické filmy jako Armagedon ,Den nezávislosti .A ze seriálů mám ráda třeba Hvězdnou bránu
Beru: Tak Pulp Fiction je těžká klasika pro otrlé Zmiz, nebo tě zmizim já, a pak budeš zmizelej... 
Jackie Brown mě teda ale nijak zvlášť nenadchla... Jj, všechno zfilmovaný od Thomase Harrise stojí za to! Já si teda ještě svýho času užívala Dextera a první tři řady Myšlenek zločince
Kdykoliv se dostanu k Šapá áj - ke Hvězdné bráně, tak je moje...
Tygřík: Mlčení jehňátek a všechny odnože-taky mnoho shlédnutí ,proto jsem z nového seriálového Hannibala měla obavy,a jsem naprosto unešena
A ještě tedy nekriticky zbožňuju cokoliv,u čeho se jen objevil Quentin Tarantino.Pulp fiction a Jackie Brown můžu kdykoliv
A ještě jsem si vzpomněla, že dcera je momentálně zamilovaná do Leonarda di Capria, takže díky tomu u nás momentálně jedou jeho filmy
. A kupodivu jsou mezi nimi takové, které i já můžu vidět víckrát - Co žere Gilberta Grapea, Marvinův pokoj, Chyť mě když to dokážeš, a další...
Beru: Nejsi úchylná, nebo jsme s takovými seriály dvě
Asi 135 krát jsem viděla Forresta Gumpa,jediný film kde se mi nelíbila knižní předloha.Vetřelec bude mít slušné skore taky-to je taková klasika.Vzpomínám si ,že po shlédnutí Habermannova mlýna jsem měla sice iracioonální ale o to hlubší pocit hanby,že jsem Češka.
Nemůžu romantiku a jsem kapku úchylná-při potřebě totální relaxace vyhrává některý z filmů či seriálů o masových vrazích 
Bellana: Pentlička: Na oba mnou zmiňované filmy vzpomínám i proto, že se mě svým způsobem dotýkají. Vždycky si znovu opakuji jaké mám štěstí že tohle nás minulo, že je to jen film a my žijeme .....
Ani u Vetřelce, ani u jiných fantasty tyhle pocity nemám - protože tam je něco co se mi nikdy nemůže stát, co mne nikdy nemůže potkat.
Pořád dokola můžu koukat na Pyšnou princeznu a Mrazíka. Tam zase v pohodě čekám na oblíbené hlášky a relaxuji.
Tak co už nikdy nechci vidět, je Hory mají oči... Dívala jsem se na to s bráchou (na jeho popud, já na tyhle krváky nejsem), a z některých scén se mi fakt chtělo doslova zvracet... A to že jinak miluju třeba Kinga a podobný věci A jak psala myslím Linda - Gravitace byla fakt ztráta času 
Vetřelce jsem viděla jen jednou, jedničku, a to proto, že je to pro manžela kultovní film, tak abych věděla, o čem to je. O ničem Jinak já mám fantasy moc ráda, sci-fi ani ne, ale post-apo filmy, to je něco pro mě, já naopak lidstvu skoro i přeju, aby takhle nějak blbě dopadlo, stejně tu zvrtalo, co mohlo. Co jsem viděla asi čtyřicetkrát, to je Armageddon (prostě Bruce 
) a svého času jsem ujížděla na starším filmu První rytíř (mám ráda legendu o Artušovi, a když se do toho přimíchá Sean Connery a Richard Gere, hmmm 
). Jinak já a televize se moc nekamarádíme, ale teď jsem si ujela na dvou seriálech na HBO, a ty jsou přesně podle mého gusta - Pozůstalí a Knick: Doktoři bez hranic. Jeden lehce tajuplný a druhý historicko-lékařský
Nerada se koukám na filmy, které jsem už viděla, i když se mi třeba líbí. Musí uplynout dost dlouhá doba, abych to chtěla vidět znovu. Jako dítě jsem zbožňovala Vinetoua, ale od té doby jsem ho neviděla, chci si ponenchat v sobě ten dětský dojem. Líbí se mi Tři oříšky pro Popelku, ale nemusím se na ně dívat každé Vánoce, viděla jsem to 2x a stačí. Kdysi jsem udělala velkou chybu, že jsem se po cca 20 letech podívala na Četníky a strašně mě to zklamalo.
Vetřelce jsem viděla jednou a že bych z toho byla nadšená? Mám jiný vkus.
Některé filmy ani vidět nechci, třeba Lidice, Sofiinu volbu (četla jsem knihu a bylo mi z ní špatně hodně dlouho), Schindlerův seznam a jiné, nejsem masochista.
V současné době není jediný film, který by mě lákal ke shlédnutí. Naposled jsem viděla Ženy v pokušení (no....) a Báthory (docela pěkné).
Co nesnáším, jsou akční filmy nebo sci-fi nebo fantasy - Pána prstenů jsem viděla pouze na silný nátlak mých dětí, krásná příroda, jinak pro mě naprostá kravina. Nemám ráda ani animované filmy, nesnášela jsem je už jako dítě a filmy podle počítařových her.
Jak tu někdo zmiňoval Den pro mou lásku, to byl film, který ve mně zanechal hluboký dojem a je to jeden z nejhezčích filmů, kteý jsem kdy viděla.
