Záchodová kultura
Vždycky jsme byli kulturní rodina. Měli jsme vyhrazenou místnost pro pravidelnou četbu, kde byly knihy, které se opravdu přečetly do posledního písmenka. Několikrát. Jejich počet se neustále rozšiřoval. Byly tam pro posílení ducha také křížovky, sudoku a další hlavolamy. Čas od času někdo narušil akademickou vážnost místnosti a pro odlehčení zpestřil její repertoár nějakým časopisem. Jen poslední léta, díky technickému pokroku, zcela opustila svůj tradiční myslitelský ráz a její čtyři stěny ovládl fenomén digitální hry. Ta místnost se jmenuje záchod.
Tradici čtení na záchodech zavedli naši dávní předkové v dobách, kdy byl splachovací klozet ještě v plenkách. Pamatuji si, jak jsme snad u všech příbuzných seděli v kadibudce se srdíčkem a četli si úryvky textů z natrhaných novin. Ty noviny tam nebyly primárně k ukrácení dlouhé chvíle, ale alespoň tak měly bezezbytkové využití a my se tak nenápadně vzdělávali i o prázdninách. Dnes je suchý záchod výjimkou, ale skoro každý, komu poskytne své intimní útočiště, v něm má svůj čtecí koutek.
Někdy je to ale nebezpečná záliba. Dodnes mám v paměti paneláková rána, kdy v rozmezí půl hodiny vstávala celá pětičlenná rodina. Všichni jsme zoufale přešlapujíce se zkříženýma nohama stáli frontu před jediným exemplářem porcelánové mísy ukrytým za zavřenými dveřmi, na kterém v tu chvíli trůnila naše maminka zabraná do kapitoly číslo šest a ze záchodu se na naše úpěnlivé naléhání ozývalo jen „za chvíli“, „už to bude“ nebo „ještě chvilku“. Za předběhnutí ve frontě bychom byli schopní vraždit a dodnes se divím, že nikdo z nás nedopadnul jako Tycho de Brahe. Ale na druhou stranu chápu, že chtít po někom zaklapnout knížku těsně před odhalením vraha, je také velice kruté.
Při zařizování svoji vlastní koupelny jsem jako první vybírala kus nábytku, který by stál vedle mísy. „Na knížky...“ vysvětlovala jsem, když jsem si původně šla pro malou skříňku, která se měla nenápadně krčit někde pod odpadem. Odcházela jsem s regálem o výšce metr dvacet a délce metrů dvou. Je plný. Pojme literaturu všeho druhu i tu digitální hru. Podobná kultura vládne i v práci. Na okně se většinou vyskytují noviny jakéhokoliv data a názvu, které jsou někdy zpestřeny jakýmsi obskurním časopisem o sportovních potřebách. Přečtu i ten, přestože bych do něj v běžném životě ani nenahlédla. Možná, že by se tímto způsobem mohla podpořit výuka na školách. Při vykonávání oné činnosti bych totiž byla schopná číst i učebnici matematiky.
A co děláte na záchodě vy? Nevěřím, že jen tak koukáte do zdi...
7.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záchodová kultura
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
iljanka: Továrna na smrt?
u tety a strejdy měli v kadibudce na dvorku zavěšené staré jízdní řády, z kterých se podle potřeby trhalo. Tam jsem se naučila hledat a číst v jízdních řádech už jako dítko školou povinné
. A doma jsem si v tom věku 9-10let četla na WC knížku, kterou jsem schovávala pod uvolněnou dlaždičku, protože tatínek byl zásadně proti a huboval, že sedím hodiny na trůně a čtu romány. Jo, tu knížku už nemám, ale na obsah nikdy nezapomenu - byly to autentické zážitky vězňů, přeživších koncentrák. Ani nevím, kde jsem k tomu přišla, ale dost mě to poznamenalo. V současnosti se snažím využít času k dočítání novin a časopisů.
.gif)
orinka: 
ano, u nás koukáme do zdi, protože ji máme odshora dolů polepenou titulky z novin. To byste viděli, jak je to po pár letech zajímavé! Samozřejmě vybíráme tzv. špeky, např. "Kalousek v politice podezřele zbohatl", "Opil se, polkl hnojivo, střelil se do hlavy a s cihlou u pasu skočil do řeky", "Manželé se vzájemně znásilnili"...
Když sem byla mladší, četla jsem si na záchodě čtyřlístky. Ale na záchodě byly i časopisy typu Květy apod., ale teď už jsou jen dveře a stěny polepené fotkami z dovolených, takže se spíš kocháme
Juana: můj manžel zas ve vaně telefonuje - jednou jsem šla ve tři ráno na záchod a našla spícího manžela v ledové vodě a vedle něj plavala Nokia 
dadka: kyblík 
Pamatuji se, že děda sedával a čítával. Když mi bylo asi deset, dělali jsme ve škole závěsnou poličku. Tedy prkénko, které bylo ve dvou smyčkách provázku a ty se věšely na háček. Tak jsem doma vyvrtala do dveří záchodu nebozízkem dírky, zašroubovala dvě skobičky, pověsila poličku a narovnala na ni Červenou knihovnu.
Dodnes nechápu, proč se rodiče tolik zlobli 
Dneska bych knihy na záchodě nenechávala, ty různé voňavé spreje zanechávají na všem divný mastný povlak - na dlaždičkách to umyju, ale na knížkách těžko.
Nebo že bych z krabice s dětským oblečením vyštrachala na půdě ty omyvatelné?
.gif)
tohle nechápu. Kámoška to má taky tak 
Jak se někomu může líbit na záchodě tak,že je ochoten tam sedět déle než je nutné 
Prostě přijdu vykonám a jdu. Žádný s.aní . Myslím, že je to dobrý akorát na hemeroidy, to dlouhy sezení. Jinak to vidím na pozůstatek defekační závislosti (libé pocity z vyprazdňování, které většinou zůstávají po celý život mužům 
) já mám orální zásek..koušu si nehty Knížky udržuju v pořádku a čistotě, tudíž ne na wc
.jpg)
bohunka: Nezapomeň, že to s těma rukama každý dělá, až když dočte, takže, zbytečná panika 
.jpg)
...vyprázdnit,,,,a bič a pryč,to bych si rovnou mohla jít číst na hnůj
To bych teda na WC nesnesla ,knížky a časopisy.
.
Sice můj kluk si taky při vykonávání potřeby čte sport,ale zase si ho odnese.
Znala jsem jednu,co tam měla hromadu časopisů,na zemi
bohunka: čtení na záchodě mám zafixované s jednou rodinou z doby mého dětství, co se naši rodiče a my děti s nimi kamarádili - doma měli pěkný bordel a na záchodě kouřili a četli, takže mám nějak čtení za záchodě spojené s tím všeobecným bordelem v bytě
.jpg)
I u nás má polička s literaturou důstoujné místo na WC, jsou tam i křížovky a stojánek na tužky se slušnou zásobou. No a na zemi ještě stojánek s časopisy....snad jsem taky na nic nezapomněla a nevím, proč bych se tamjsoucí literatury měla štítit, protože ji před utřením a spláchnutím odkládám v době malých dětí to bylo úžasné útočiště a inspiratórium
teda mít tam knížky mi přijde nehygienický
a já teda asi koukám do zdi ......vlastně cestuju - myšlenkama bůhvíkde
Na knížky potřebuju pohodlí a klid - takže nejlíp v posteli nebo na gauči.
Sudoku luštím v šalině cestou do práce.
mashanka: to není špatný druh literatury - denně se dovíš novýho a nenásilně
