Šokoval mě deník mé dcery
.jpg)
Moje třináctiletá dcera je právě na táboře a já jsem se rozhodla pořádně uklidit celý byt. I její pokoj. Přitom jsem udělala něco, zač mě asi většina z vás odsoudí: přečetla jsem si deník, který si dcerka píše. Přesto bych vás ráda požádala o radu, jak se mám zachovat.
To, co jsem se tam dočetla, totiž nebylo nijak hezké ani příjemné. Kromě toho, že jsem zjistila, kdy a jak se sem tam ulila ze školy a že kouří, se mnou zamávalo ještě něco. Její vztah k mému příteli.
Jsem rozvedená a dlouho jsem byla sama se Simonkou. Před rokem jsem se seznámila s Honzou. Je to pár měsíců, co se k nám nastěhoval a žijeme společně. Klape nám to, dokonce bychom rádi měli miminko.
Ze Simonina deníku vyplývá, že je do Honzy zamilovaná a mě, svou matku, bere jako sokyni. Zatímco na něj pěje obdivné ódy, na mně nenechá nit suchou. Jak to tak vypadá, holka se do Honzy přímo zbláznila. Jak je možné, že jsem si toho nikdy nevšimla a že oči mi otevřelo až pokoutné přečtení jejího deníku?
Nemůžu sem psát všechny podrobnosti, ale věřte, že různé představy, které tam popisuje, jsou na třináctileté dvěvče až neuvěřitelné. Šokovalo mě to. Došlo mi, že má dcera je, co se týče sexu, asi vzdělanější než já. Kdyby si své fantazie a přání představovala s nějakým spolužákem, snad bych to zvládla lépe. Jenže v jejích snech je hlavním hrdinou a sexuálním bohem můj přítel. Člověk, který je o třicet let starší než ona!
Nevím, co mám dělat. Chápu, že je v pubertě, ale přesto se bojím. Honza nic netuší, alespoň si to myslím. K Simoně se chová hezky, věnuje se jí, vyhýbá se však jakýmkoli důvěrnostem, nanejvýš ji pohladí po hlavě.
Teď si vyčítám, že jsem se neovládla a ten deník otevřela. Dokud jsem nic z toho nevěděla, myslela jsem, že žijeme spokojeně a konečně mám vytouženou úplnou rodinu. Simoně jsem věřila, považovala jsem ji za slušnou a rozumnou. Teď vím, že jsem se mýlila. Chodí za školu, začala kouřit a k tomu všemu je takhle nevhodně zamilovaná.
Uhodit na ni nemůžu, nebylo by dobré přiznat, že jsem její deník četla. Umím si představit, co by to s ní udělalo. Na druhou stranu nelze to, co jsem se z deníku dozvěděla, nechat jen tak. A nemyslím tím jen její hloupou zamilovanost, ale i cigarety a záškoláctví.
Poradí mi někdo, jak by bylo nejlepší se zachovat?
10.7.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šokoval mě deník mé dcery
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
evelyn: ja to nemyslela ze by se na ni dival jako objekt sveho zajmu, ale ze by se na ni zacal divat s odstupem a odtazitosti, jak ho vubec muze zacit zboznovat...mozna by se k ni prestal chovat pratelsky jak doted aby v ni nevzbuzoval ztytecne nadeje. Taky si myslim ze to dceru prejde. Mozna ji okouzli uz nekdo na tabore...:)
hancze: manželovi jsem nikdy poštu neotevřela, ani synům, do mobilu taky žádnému z nich nelezu. Já taky vím, že číst cizí deníky se nemá, ale jako matka vím, že zvědavost, co se děje v dušičce dítěte, je velká pokušitelka.
hancze 9:04: naprosto chapu.. ja si teda denik nikdy nevedla, ale ten dopis, to me tenkrat vytocilo k nepricetnosti.. nikdy jsem ji to neodpustila, byt se o tom samo pak uz nemluvilo...
Pajik: 
mohl by se zacit divat jinak na 13ti letou holku? To by dostal kufry za dvere a letel by jak spinavy pradlo, pedofila bych doma teda nechtela. A holku to prejde.
Denik se cist nema, ale chapu te! Udelal bych to same. Ja nemam deti, ale myslim, ze neni dobre o tom rikat priteli ani ji. Nechci tveho pritele nejak podcenovat, ale prece jen by si pak mohl zacit na tvou dceru divat jinak, a tim nemysli, ze by hned jeji lasku opetoval, spis by ho mohlo treba zacit stvat ze dcera se chova hnesne k tobe... no nevim no...:( podle me to muze spis vic uskodit nez prospet. Co se tyce zaskolactvi - domluvila bych se s ucitelkou, ze kvuli kazde planovane absenci do skoly zavolas a pokud dcera bude chybet bez tohoto upozorneni, je jasne ze je za skolou, to ji myslim vyleci. Neomluvene hodiny a dvojka z chovani a vinit bude ucitelku, ze ji na to prisla....Je to neprijemne, ale ve 13-ti nema co chodit za skolu! A pak bych zavedla od zari nove konicky...bude mit mnohem min casu na blbosti typu koureni...Az se vrati z Tabora zkus s ni probrat co by ji bavilo. Mozna je ted jen nestastna, nudi se a neni pro nic nadsena...co treba zkusit ji prihlasit na nejaky tanec nebo narocny sport....?
Anezko, na rozdil od vetsiny, ja Te za precteni dcerina "tajneho" denicku kamenovat nebudu. Podle mne o nic nejde. To neni takova traga...Nez se dcera vrati z tabora, tak vychladnes, coz je podle mne to nejlepsi reseni - vychladnout a neresit to. Poptala bych se ve skole na tu dochazku, a jak tu nekdo radil, podivala bych se na ty omluvenky... (promin, ale jak je mozne, ze by Ti unikly neomluvene hodiny na vysvedceni... anebo velke mnozstvi omluvenych???
), pritele neres... ani bych mu to nerikala, kdovi, co by to spustilo, chlapi jsou jesitni a jakykoliv, byt takto zvraceny zajem jim dela dobre (chlapum moc neverim - spatne zkusenosti
)
Vsechny holky, ktere se tu vyjadrily, zakladaji sve nazory podle vlastnich zkusenosti, ktere mame kazda jine.
Asi se tedy vymykam normalu, protoze jsem v puberte zadny denik nepsala, pokud mne neco trapilo, sverila jsem se mamce rovnou... byla skvela - chapava, neodsuzujici... a tady vidim jadro pudla...
Kourit jsem zkousela jen 1x kdyz mi bylo tak 10-11 a od te doby uz nikdy, za skolu jsem nikdy nechodila a do sveho otcima jsem se nezamilovala. 
Nerikej ji, ze jsi denik cetla.
Mimochodem - daji se koupit deniky, ktere maji zamky. To ji ale nerikej, ani ji zadny nekupuj, doslo by ji to. Jen me prekvapuje, ze se nepojistila...
.gif)
LenkaT.: s rukou na srdci vim, ze se mi prici lezt komukoliv do soukromi. deti nemam, ale ze zkusenosti vim jak to vadilo me. Od sedmnacti bydlim bez rodicu, nikdy by me ani ve snu nenapadlo i jen omylem si pocist v dopisech ci denicich mych spolubydlicich nebo kluka...Ted ziju jen s manzelem, nelezu mu do telefonu, do mailu, nepatram kam chodi na netu...Ale je fakt, ze clovek nikdy nevi, co ho donuti k podobnymu kroku 
já si pořád myslím, že čtení deníku je problém až druhořadý. Největší starost by mi dělalo kouření a záškoláctví. Strkat hlavu do písku nic neřeší - problém byl i před čtením, jen se o něm nevědělo, a kdyby se vědělo, určitě by se kvůli tomu i něco konalo
Milá Anežko, porušila si velmi intimní hranici a teď si musíš nést za to odpovědnost. Když to dceři řekneš, vznikne mezi Vámi obrovská propast, ona ti totiž již nemůže důvěřovat. Když jsem byla v jejím věku, psala jsem si také deník. Pamatuju se, jak jsem tam psala, že nenávidím své rodiče. Prostě člověk byl nezralý, v pubertě a vše se ho moc dotýkalo. Doporučuji se obrátit na nějakého terapeuta, který to s tebou probere, vysvětlí ti období vzdoru, téma hranic apod.Chceš-li to zvládnout sama, doporučuji nikomu nic neříkat. Ad zamilovanost do přítele...může jít o tzv. přenos. Dívky v tomto věku jsou schopné se zamilovat do kohokoliv, kterého si patřičně zidealizovali, přetvořili apod. To bych tak neřešila. Ověř však, jak to cítí on. Někdy se bohužel stává, že tato zamilovat je opětována, zejména, když se jedná o otčíma, přítele apod. Držím palce. Jsem začínající terapeut, nemám tolik zkušeností,ale můžeš se na mě kdykoliv obrátit. Celesta
Ruku na srdce, kolik z vás, co tady odsuzujete to přečtení, by odolalo, kdyby se jim ta příležitost naskytla? Já dceru nemám a kluci si nic nepsali, aspoň o tom nevím, protože jsem jim uklízela celkem pravidelně a oni se mnou a neměli tendence mě někam nepouštět. A jsem přesvědčená, že kdyby se to stalo mě, taky bych neodolala. Nevěřím nikomu, že by to jen přendal, utřel prach a vrátil aniž by nakoukl.
Jak to teď řešit? Víc dceru sledovat v chování k příteli a případné kouření se dá zjistit z načichlého oblečení, tak jí řekni, že to cítíš a že se ti to nelíbí. Záškoláctví se dá zjistit ve škole.
Já tě tedy za to, že jsi deník četla, neodsuzuju. To, že by se to nemělo, je jasná věc, ale kdyby mi náhodou padl do ruky, přiznávám, že bych taky asi neměla natolik silnou vůli, abych nenahlédla. Tady snad ani nejde o "hledání špíny", ale asi bych byla zvědavá, co moje dítě prožívá, co ho trápí atd. Druhá věc je ovšem dokázat nedat před dcerou nic najevo. Ale všechno zlé je pro něco dobré a jak už tu bylo psáno, aspoň budeš vědět, v čem být ostražitější...Když by bylo hůř, s tou poradnou mi to taky připadá jako celkem dobrý nápad 
Ach jo, já to tedy vidím spíš z pohledu dcery. V pubertě se mi taky stalo, že máma asi četla nějaký moje zápisky, nevím to jistě, ale prostě jí občas uklouzlo něco, co od jinud nemohla vědět...když na to vzpomínám cítím fakt silnou nenávist, i když jinak jí mám celkem ráda. Tohle se prostě nedělá, ať je zvědavost sebevětší. Pokud někdo věří, že jeho deník je fakt soukromej, může tam psát svoje nejniternější pocity, který když je čte někdo nezaujatej, tak můžou vypadat děsivě.....v době, kdy už jsem si je dokázala líp zabezpečit, jsem je měla plný nenávisti a touhy po sebevraždě, věřím, že kdyby je našla moje máma, tak by mě odvedla k psychiatrovi, ale já jen potřebovala prostor kam to napsat, jak to ze sebe vybít, abych jinak mohla být vcelku v pohodě...... Osobně si myslím, že i když dceři neřekneš, že si deník četla, jen těžko se ti povede zajistit, aby nezačla mít tušení, že se něco takovýho stalo (zvlášť když zjistí, že jsi jí v její nepřítomnosti gruntovala pokoj ).....
jeste, ze jsem byla leniva na psani nejakeho deniku a u dcer nevim, jestli si neco psalyCo oci...
Když si nepřečtu něco v deníku, neznamená to přece, že problém neexistuje, jak tady někteří vyčítají, že jsi to neměla dělat.
Naopak, je dobře, že víš, jak na tom dcera je. Jen bych to nebrala jako "neslušné a nerozumné", že se zamilovala do tvého přítele, myslím, že za to ani nemůže. Též si myslím, že brzy si najde nějakou jinou lásku.
Jinak nechci už opakovat, co psaly holky: rozebrat to s přítelem, kontrolovat, více nenápadně mluvit a věnovat se jí.
tady jsou dvě věci: to, že jsi "porušila listovní tajemství" a to, co ses dověděla. Řekla bych, že náhoda možná napomohla tomu, abys později musela řešit daleko horší záležitosti. Nemusíš dceři samozřejmě říkat, co se přihodilo, ale zkus se poptat ve škole, jak to s její docházkou je, zkus popátrat, jestli není načichlá kouřem - a s přítelem to mezi čtyřma očima proberte a domluvte se na výchovném postupu. Můj názor je, že nejhorší je to záškoláctví a kouření, zamilovanost je dána jejím věkem, kdyby nebyl přítel, zbláznila by se třeba do veverky.
