Záchodová kultura
Vždycky jsme byli kulturní rodina. Měli jsme vyhrazenou místnost pro pravidelnou četbu, kde byly knihy, které se opravdu přečetly do posledního písmenka. Několikrát. Jejich počet se neustále rozšiřoval. Byly tam pro posílení ducha také křížovky, sudoku a další hlavolamy. Čas od času někdo narušil akademickou vážnost místnosti a pro odlehčení zpestřil její repertoár nějakým časopisem. Jen poslední léta, díky technickému pokroku, zcela opustila svůj tradiční myslitelský ráz a její čtyři stěny ovládl fenomén digitální hry. Ta místnost se jmenuje záchod.
Tradici čtení na záchodech zavedli naši dávní předkové v dobách, kdy byl splachovací klozet ještě v plenkách. Pamatuji si, jak jsme snad u všech příbuzných seděli v kadibudce se srdíčkem a četli si úryvky textů z natrhaných novin. Ty noviny tam nebyly primárně k ukrácení dlouhé chvíle, ale alespoň tak měly bezezbytkové využití a my se tak nenápadně vzdělávali i o prázdninách. Dnes je suchý záchod výjimkou, ale skoro každý, komu poskytne své intimní útočiště, v něm má svůj čtecí koutek.
Někdy je to ale nebezpečná záliba. Dodnes mám v paměti paneláková rána, kdy v rozmezí půl hodiny vstávala celá pětičlenná rodina. Všichni jsme zoufale přešlapujíce se zkříženýma nohama stáli frontu před jediným exemplářem porcelánové mísy ukrytým za zavřenými dveřmi, na kterém v tu chvíli trůnila naše maminka zabraná do kapitoly číslo šest a ze záchodu se na naše úpěnlivé naléhání ozývalo jen „za chvíli“, „už to bude“ nebo „ještě chvilku“. Za předběhnutí ve frontě bychom byli schopní vraždit a dodnes se divím, že nikdo z nás nedopadnul jako Tycho de Brahe. Ale na druhou stranu chápu, že chtít po někom zaklapnout knížku těsně před odhalením vraha, je také velice kruté.
Při zařizování svoji vlastní koupelny jsem jako první vybírala kus nábytku, který by stál vedle mísy. „Na knížky...“ vysvětlovala jsem, když jsem si původně šla pro malou skříňku, která se měla nenápadně krčit někde pod odpadem. Odcházela jsem s regálem o výšce metr dvacet a délce metrů dvou. Je plný. Pojme literaturu všeho druhu i tu digitální hru. Podobná kultura vládne i v práci. Na okně se většinou vyskytují noviny jakéhokoliv data a názvu, které jsou někdy zpestřeny jakýmsi obskurním časopisem o sportovních potřebách. Přečtu i ten, přestože bych do něj v běžném životě ani nenahlédla. Možná, že by se tímto způsobem mohla podpořit výuka na školách. Při vykonávání oné činnosti bych totiž byla schopná číst i učebnici matematiky.
A co děláte na záchodě vy? Nevěřím, že jen tak koukáte do zdi...
7.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záchodová kultura
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Záchod je snad určený na úplně jinou činnost ! Stejně jako Juana - nikdo z naší ani manželovy rodiny tam nečte. Je to prostředí pro knihu nedůstojné. Jedině u kámošky se setkávám s knihami na WC - a tam tedy bych měla problém na tu knihu vůbec sáhnout. Když vím co dělali rukama "čtenáři" přede mnou ........
.jpg)
My tam máme knihu "jak se to dělá". tedy, nejedná se o návod k oné činnosti. Jde o encyklopedii. Zrovna včera jsem se dověděla vše o historii vzniku a výroby sirek a dnes totéž o pivu.
Čtení na záchodě teda ne, to jsem nikdy nepraktikovala ani nikdo z mé původní, ani současné rodiny. Ale moji chlapi si čtou ve vaně, rozvalujou se tam i přes hodinu a čtou si. To taky nechápu. Nejvíc mi vytočí, když při tom manžel usne a knihu namočí, to bych vraždila.
Tak toto prostředí mi nepřipadá pro čtení dostatečně inspirativní. Asi proto, že jsme nikdy nemuseli stát frontu na použití tohoto zařízení, neboť jsme jich měli dostatek, nikomu nenapadlo využívat onu místnost ke čtení. Znám příjemnější místa pro chvilky s knihou.
Manžel tam vydrží i 30 minut v kuse - čte. Pak nadává, že má ztuhlé kopnčetiny a "chodí", jako by nastihl doběhnout tam, kdepřed tím půl hodiny seděl 
No a čtyřleťák si na záchodě prozpěvuje
Já, když mám problém a nejde to tak rychle, jak bych ráda, tak tam luštím sudoku. Jinak se tam nezdržuju víc, než je nutno.
.jpg)
u nás se taky na WC nečte , dělám co se tam má dělat 
žádné časopisy ,knihy 
.gif)
Tak jsem to sla spocitat. Mam takovou vymozenost, jakou je vlastni koupelna se zachodem, takze me nikdo nevyhazuje. Na policce nad zachodem mam 11 knih, ktere se chystam v blizke budouctnosti precist. Vedle umyvadla mam 1 knihu rozectenou, 2 noviny a jeden vytrhnuty kupon. Na zemi se mi vali 1 casopis. Na policce tesne vedle koupelny mam 17 knih. Priblizne polovina je uz prectena a druha ceka na prenos na zachodovou policku (je to takova knizni prestupni stanice).
Ale jinak mam v koupelne cisto
Dcera ma v koupelne modni casopisy, syn ucebnice. Manzel jen kartacek. No a ve spodni koupelne mame obrovsky stojan se vsema ceskyma casopisama, ktere jsem kdy ziskala.
Moje mama tvrdi, ze jsem si tenhle zvyk vypestovala jako batole, ktere travilo pul dne na nocniku - a co tam ma takove batole delat, nez prohlizet leporela? 
Už v dětství jsem měla uschovanou rozečtenou knížku v poličce, kde jsem dosáhla jen já. Šíleně mě vytáčelo, když se někdo jiný domáhal mě rychle vystrnadit z těchto téměř posvátných míst.
Pak jsem se odstěhovala do minibytečku, polička na časopisy se opravdu vešla jen k WC. Nevadilo mi to. 
A vrcholem pracovních aktivit v těchto prostorách ... jsou moje děti. Dnes už jsme pokročili, máme WC dva. Přijela jsem z práce a opravdu jsem měla v očích hrůzu, jak moc jsem spěchala na záchod. ... hm, na jednom kralovala moje dcera, obležená knížkami, sešity a pery a podstivě psala úkoly. Klusala jsem s hrůzou v očích na vzdálenejší záchodek. No, tam zase úřadoval můj syn se šroubovákem a skateboardem v ruce. Sadisticky mi oznámil, nechť rychle odjedu do supermarketu, kde jistě bude volno. 
citanie na wc je zalubou mojho otca..od neho som to pochytila, ale len do tej doby, kym som nezacala sama byvat...neviem preco, ale na vlastnom wecku necitam
ale prave vcera moja mama skonstatovala, ze moje uzasne dieta je asi jedine z rodiny, co si na zachode spieva, aby sa jej lepsie "darilo" 
.JPG){kind=avatar}
Nepochlubím se sbírkou literatury na záchodě, nečtu tam, jen výjimečně se stane, že neodložím rozečtenou knihu a vezmu ji s sebou. 
číst jsem si na záchodě pořádně začala až s dětma.... jedno z míst, kde tvrdě hájím soukromí = přečtu i třeba celou stránku v kuse.... ale knížky tam nenechávám, nosím si je sebou...
.gif)
dadka: taky znám lepší místo a prostředí na čtení.......
Možná jsem divná, ale nedovedu si představit, že se nám na WC povalují knížky a časopisy.Jednak mně to přijde nehygienické a za druhé tam nesedím tak dlouho, abych tam četla. A pokud jsem tam výjimečně déle, tak mám jiné starosti, třeba držet na klíně kyblík na zvratky.
.jpg)
do zdi rozhodne ne, nejakej vypatlanej debil udelal pres celou delku vany, zasupovaci dvere se zrcadlem
jinak to mame, teda az na triletou dceru, stejne jak sharon
no to je mi otázka, vykonám potřebu , použiji toaletní papír,spláchnu ,případně stříknu vůni co je na stěně , takové to pssssssssss a umeju si ruce...toť vše ! Snad jsem na nic nezapoměla.....
