Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Některé z vás si možná pamatují transparenty s heslem "Chceme vložky mezi nožky", s nimiž v osmdesátých letech minulého století vyšly do ulic naše ženy, aby si tak vydobyly jedno ze svých základních práv, o které byly vinou vzkvétajícího socialistického hospodářství připraveny. Regály s dámskými hygienickými potřebami tenkrát zely prázdnotou a ze zcela obyčejného sortimentu, jakým vložky bezesporu jsou, se stalo úzkoprofilové zboží.
A tak se ženy tehdy chtě nechtě vrátily o nějakých sto let zpátky a při zajišťování hygieny v době menstruace improvizovaly stejně jako jejich praprababičky. A ty to, věru, skutečně jednoduché neměly.
V dřívějších dobách – a v některých kulturách ještě i dnes – je s menstruací spojováno množství zvyků, které jsou pro našince, lehce řečeno, podivné.
Menstruující ženy byly mnohdy považovány za nečisté a v době menstruace se musely uchýlit do jakési izolace. Jinde se zase ženy v období pravidelného měsíčního cyklu nesměly dotýkat jídla, které bylo určeno ke konzumaci mužům.
Není divu, že byl po celá staletí v lidech zakořeněno, že o menstruaci se nemluví, a ženy se za nic spíše styděly. Měsíční ženské krvácení bylo jakýmsi celospolečenským tabu a není divu, že první vložky, které se daly zakoupit, spatřily světlo světa až na přelomu 19. a 20. století. Ani to však nebylo jednoduché, firma, která s nimi jako první přišla na trh, je prodávala pod svou dceřinou společností s jiným názvem. První vložky byly i tak ještě dlouhou dobu nedostatkovým zbožím a masově používat se začaly až o několik desetiletí později.
Do té doby si ženy musely vystačit s různými domácími výrobky, kterými zachycovaly menstruační krev. Nejčastěji se používaly pruhy látky, které se praly, v dřívějších dobách pak i mech a další, dnes těžko uvěřitelné a akceptovatelné propriety.
Za dob socialismu byly, pokud si dobře vzpomínám, k dostání tři druhy vložek: vatové, buničité a pak lepící. Ty byly opatřené tenkým lepícím proužkem, který však byl stejně k ničemu. Štůsek buničiny zabalený v síťce, byl zase pohromou a černou můrou všech žen. Nejčastěji kladeným dotazem směrem ke kamarádce tehdy bylo obligátní: „Podívej se, jestli mi není vidět vložka.“ Při silnějším krvácení pak hrozilo rychlé prosáknutí a trapas jako hrom.
I přes tuto nedostatečnost byl nedostatek dámských vložek na konci osmdesátých pro ženy doslova pohromou. Mnozí muži se tenkrát dokonce i pochlapili a i ti nejzarytější stydlíni, když náhodně narazili na právě dovezenou dodávku vložek, zakoupili pro svou drahou polovičku dvě balení. Více si tehdy jednotlivec koupit nesměl.
Dnes je situace naštěstí úplně jiná. Z množství a druhů vložek v regálech doslova přechází zrak a každá z nás si může vybrat ty, které jí vyhovují nejvíce. Velké, malé, parfémované, dokonce černé do černého prádla, slipové vložky, anatomické, vložky s křidélky… Tato nabídka je navíc rozšířena o širokou škálu tamponů všech možných velikostí a v poslední době se mezi některými ženami začíná ujímat i tzv. menstruační kalíšek.
Patříte mezi pamětnice a vzpomínáte na dobu, kdy se dámské vložky staly podpultovým zbožím? Byly jste nuceny vystačit si samy se svou improvizací, nebo jste měly štěstí a na svůj pravidelný cyklus se vám hygienické potřeby podařilo sehnat? A na závěr ještě jedna otázka: Co vaši muži? Jsou ochotni vám v případě potřeby vložky dojít koupit, nebo se stydí?
30.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
mam-ča: máš šikovnýho synka
sharon: Ty víš co je to kalíšek? Když jsem chodila do práce, byla jsem v mladém kolektivu a tak jsem měla možnost se na novoty zeptat. Teď jsem neinformovaná.
Já mám hezký zážitek s vložkami, když jsem ležela ve špitále po operaci páteře.
Napřed mi bylo divné, že všechny pacientky menstruují, a říkala jsem si, proč si operaci nenačasovaly hned po menses, jako já (chytrá 
).
Operace páteře je bohužel taková pecka pro organismus, že jsem hned po probrání z narkózy začala taky mimo termín krvácet.
A teď co s tím ? Zbytek rodiny právě prodělával epidemii chřipky, jen 19ti letý syn byl zdravý.
Protože naše rodina čítá mě a čtyři chlapy, nikdy jsem se s nimi o "ženských záležitostech" nebavila.
Teď jsem musela syna vyslat na nákup vložek, vylíčit mu jaké, kde je na obalu počet kapek..atd.
Synek mě mile překvapil, protože nesebral v samoobsluze první balík, co by mu přišel pod ruku, ale vysvětlil prodavačce, že má ležící mámu v nemocnici, a co potřebuje.
Paní prodavačka nakonec vybrala ještě lepší druh, který jsem ani neznala, a syn mi hrdě přinesl svůj "úlovek".
.jpg)
Jo,dneska je to k smíchu a pro mladší už nepochopitelné,ale pokud si vzpomenu třeba na turistické tábory v mých 12-15 letech,až mi sevře jak to bylo nervující se obstarat,nemět nikde flek,a vůbec...
Vzpomínka 1:sladká osmdesátá-jak se hodil kamarád v masně,který v rámci směnného obchodu uměl zásobit nás blízké-halt játra nesměřovaly k nám ale do drogerie 
Vzpomínka 2: seděla jsem na návštěvě u kamarádky,která se už pomalu chystala do porodnice se svým druhým dítkem,ale nechtěla se tam povalovat moc dlouho,tak jsme čekaly a plkaly.a já jí povídám,máš vložky ? I ona nemám,Venca koupí,on s tím problém nemá-chuderka netušila že nejsou k mání,a Venca snad pak sehnal 
.gif)
kdysi byli tampony LANETA....viděla jsem jejich výrobu, balené padaly ze sterilního bubnu a byly úplně vřelé kdežto vložky - vatové- skládaly ženy špinavýma rukma do sáčků ručně a stručně.........
loupák: a taky se peškovi říkalo " pičpáska"....
sharon: já to říkám doteďstrašně se mi ten název líbil tak ho používám,i když si jdu koupit tampóny,jdu si pro pešky
Jaguška: ani to nechtěj vědět..........
YXH: 7:28............já v porodnici v roce 72 měla kalhotky svoje a vložky jsme chodily krást do sterilních bubnů na sesternu , příděl nám nestačil a sestřičky dělaly že o tom neví.....
Koukám, že máme všechny nezapomenutelné vzpomínky.
Lenya: Prozraď staré neinformované babě, co je to kalíšek?
loupák: pešek se říkávalo i za mě a to jsem mnohem pozdější ročník...
jo, jo, za komančů byl problém ale já si teda nepamatuju že bych někdy byla bez nich......
orinka: 7:14....i já tak , vepředu ten cmafour jsem připla spínacím špendlíkem byly to BABETY z buničiny ale zase byly dobře savé a výhoda byla že třeba na noc šli dát dvě na sebe.........
a jo, jednou se mi špendlík rozepnul ale nepíchnul mě
.jpg)
V porodnici nám dávali neco jako detskou plenu, pripadala jsem si v tom hrozne, ale fakt nikudy nic neteklo, ani kdyz clovek lezel na zadech a nebo pri kojeni . To kdyz jsem prisla domu s normálnima vlozkama fakt nehrozilo. 
V 80.letech jsem byla puberták a vecne jsem prosila mámu at mi koupi vlozky a hlavne ty lepici a ne ty které pouzivala ona. Kdyz nastala krize a nikde nebyly a já byla v noci nebo pres vikend nucena pouzit zbytky detskych plen po me presel me stud a kdyz jsem náhodou sla kolem drogerie kde zrovna návazeli klidne jsem si pockala a zakoupila... pamatuji se jak jsme ve skole meli spoluzacku, mela tri sestry, matku a bydlela u nich neprovdaná teta. V tom baraku byla kazdy mesic krizova situace .
Dneska nedam dopustit na tampony
No, neumím si představit, že bych měla používat klasické vložky....Ty jsem měla naposledy ve 14, přijdou mi prostě strašně nehygienický, nepraktický, smradlavý...
Už dva roky používám kalíšek a nemůžu si vynachválit - finanční i ekologická (nezůstávají po mě žádný zbytečný odpady) stránka je nezanedbatelná
