Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Některé z vás si možná pamatují transparenty s heslem "Chceme vložky mezi nožky", s nimiž v osmdesátých letech minulého století vyšly do ulic naše ženy, aby si tak vydobyly jedno ze svých základních práv, o které byly vinou vzkvétajícího socialistického hospodářství připraveny. Regály s dámskými hygienickými potřebami tenkrát zely prázdnotou a ze zcela obyčejného sortimentu, jakým vložky bezesporu jsou, se stalo úzkoprofilové zboží.
A tak se ženy tehdy chtě nechtě vrátily o nějakých sto let zpátky a při zajišťování hygieny v době menstruace improvizovaly stejně jako jejich praprababičky. A ty to, věru, skutečně jednoduché neměly.
V dřívějších dobách – a v některých kulturách ještě i dnes – je s menstruací spojováno množství zvyků, které jsou pro našince, lehce řečeno, podivné.
Menstruující ženy byly mnohdy považovány za nečisté a v době menstruace se musely uchýlit do jakési izolace. Jinde se zase ženy v období pravidelného měsíčního cyklu nesměly dotýkat jídla, které bylo určeno ke konzumaci mužům.
Není divu, že byl po celá staletí v lidech zakořeněno, že o menstruaci se nemluví, a ženy se za nic spíše styděly. Měsíční ženské krvácení bylo jakýmsi celospolečenským tabu a není divu, že první vložky, které se daly zakoupit, spatřily světlo světa až na přelomu 19. a 20. století. Ani to však nebylo jednoduché, firma, která s nimi jako první přišla na trh, je prodávala pod svou dceřinou společností s jiným názvem. První vložky byly i tak ještě dlouhou dobu nedostatkovým zbožím a masově používat se začaly až o několik desetiletí později.
Do té doby si ženy musely vystačit s různými domácími výrobky, kterými zachycovaly menstruační krev. Nejčastěji se používaly pruhy látky, které se praly, v dřívějších dobách pak i mech a další, dnes těžko uvěřitelné a akceptovatelné propriety.
Za dob socialismu byly, pokud si dobře vzpomínám, k dostání tři druhy vložek: vatové, buničité a pak lepící. Ty byly opatřené tenkým lepícím proužkem, který však byl stejně k ničemu. Štůsek buničiny zabalený v síťce, byl zase pohromou a černou můrou všech žen. Nejčastěji kladeným dotazem směrem ke kamarádce tehdy bylo obligátní: „Podívej se, jestli mi není vidět vložka.“ Při silnějším krvácení pak hrozilo rychlé prosáknutí a trapas jako hrom.
I přes tuto nedostatečnost byl nedostatek dámských vložek na konci osmdesátých pro ženy doslova pohromou. Mnozí muži se tenkrát dokonce i pochlapili a i ti nejzarytější stydlíni, když náhodně narazili na právě dovezenou dodávku vložek, zakoupili pro svou drahou polovičku dvě balení. Více si tehdy jednotlivec koupit nesměl.
Dnes je situace naštěstí úplně jiná. Z množství a druhů vložek v regálech doslova přechází zrak a každá z nás si může vybrat ty, které jí vyhovují nejvíce. Velké, malé, parfémované, dokonce černé do černého prádla, slipové vložky, anatomické, vložky s křidélky… Tato nabídka je navíc rozšířena o širokou škálu tamponů všech možných velikostí a v poslední době se mezi některými ženami začíná ujímat i tzv. menstruační kalíšek.
Patříte mezi pamětnice a vzpomínáte na dobu, kdy se dámské vložky staly podpultovým zbožím? Byly jste nuceny vystačit si samy se svou improvizací, nebo jste měly štěstí a na svůj pravidelný cyklus se vám hygienické potřeby podařilo sehnat? A na závěr ještě jedna otázka: Co vaši muži? Jsou ochotni vám v případě potřeby vložky dojít koupit, nebo se stydí?
30.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
YXH: 7:11 : 
chudáci gulky
No jo, vložky se síťkou, ty pamatuju, sichrhajcky se nerozepnuly, ale bylo to protivné, stejně jako ját do divadla při silnějším krvácení nebo na noc při silnějším krvácení, to jsem byla vycpaná, jak sněhulák, běžně jsem si brala dvě. Ještě si na to občas vzpomenu, když kupuju ty tenké, neviditelné i ve velikosti na noc. JInak s klasickou vložkou jsem se potkala před pár lety, když jsem byla v nemocnici na nějakém drobném zákroku. Koukala jsem na to se sentimetem a přemýšlela, jak jsme to mohly nosit. Naštěstí jsem tam ležela jen pár hodin a šla domů.
orinka: Ty s tou siti na ryby davali ve spitale po porodu, Desne se do nich chytaly stehy. K tomu jeste ty jejich katata "jedna velikost pasuje vsem" 
Kdyz jsem sla po chodbe, nevedela jsem jestli si driv drzet kosili (byla mi az na zem) nebo ty apartni katatka, protoze mi to padalo. Jak pajdam, tak ze mne slejzaly. No byl to pohled pro bohy, drzela jsem vepredu kosili, vzadu tkanicku od vlozky a katata A ten trapas, kdyz se mne pan doktor zeptal, jestli mam nejake silne bolesti. Neco jsem zahuhlala a zmizela na zachode a cekala az bude pryc.
Jsem ráda,že už mám pokoj od těchle záležitostí....Mně tyhlety dny neskutečně vadily a za těch 40 let jsem si všeho bohatě užila a již nikdy více!! Já kdysi používala jen smotanou vatu,ty kupované tehdejší vložky byly tlusté,obrovské,byly hrozně vidět,a s tou vatou se to dalo upravit jakž takž pohodlně.Vložky s křidélky mi tedy nikdy nepadly do oka,dřelo mě to,tak jedině zespodu lepicí.Máma mívala v nočním stolku ty "klasické" papírové s obalem jakoby z jemné síťky a my jako děti jsme tam hrabaly a síťku sundaly a hrály si s tím...Tampony bohužel jsem nikdy nepoužívala,zkoušela jsem to mnohokrát,ale po zastrčení kamsi mi po pár minutách vyklouzly ven,ať jsem to narvala do hlubin,tak nechtěly držet.Spolužačky byly kdysi v 70.letech v Sovětském svazu na nějakých studiích a pak vyprávěly,jak tam mají takové nějaké pásky,které si perou,všude to tam nechutně viselo a ještě si je navzájem půjčovaly a našim holkám děsně záviděly ty tehdejší vložky kupované....
já si vzpomínám na rozhovor s mojí mamkou, když jsem poprvé zjistila, že krváocím. Přinesla mi pás(připomínal mi podvazkový pás), na obou koncích rozšířený a s knoflíčkama. Pak vytáhla vložku z buničiny zabalenou do síťoviny.Na obou koncích síťky byly šlahouny, ty se zavázaly na uzel a vložky se zavěsily na knoflíčky na pásku. Br, hrůza, když si na to vzpomenu.
.JPG)
orinka - a to se ta sichrhajcka nikdy neotevřela třeba při chůzi? Au...
pamatuju se, že jsem si ty tlusté buničité vložky vpředu i vzadu do kalhotek upevňovala sichrhajckou, aby mi to nejezdilo dozadu. Protože nebylo vzácným jevem, když se při chůzi volná vložka neposunula dál dozadu, dál a dál...až byla někde pod pasem.
loupák: Hlavne mu je tam ale nedavej lepidlem nahoru, asi by se mu to nelibilo
To mi pripomnelo vtip o chlapkovi, ktereho poslala zena pro tampony.
Zena mu prinesla tabak a papirky at si ubali cigarety sam, ze to tak bylo lacinejsi, tak ji vzal vatu a spagat at si je ubali sama.
.gif)
annie: slipové vložky
jinak pamatuji fronty.. ale máti je zásobovací typ, u nás jich bylo vždycky pro půlku vsi... kdyby náhodou (něco se jí stalo, tak aby táta nemusel)
Můj muž byl nakupovat snad dvakrát, v době na MD (no, byly v akci, tak holt pro ně dojel cestou z práce). Jinak nee, nevyžaduji to.
YXH: to navrhnu manželovi,až pojedeme zase někam na vandr,jak se na to bude tvářit,až mu dám s křidélky do slipů
sallie: Jo facovina. No nektere tampony, jsou o velikosti vjezdu do piskovny, kdyz vidim tu velikost, tak bych mela strach ze to snad ani nepujde ven
loupák: Kdyz ona ta kolegyne spis byla postarsi husa nebo nosnice
Teta (rocnik 1905) mi rikala taky, ze je praly a vesely na pude.
annie: Mne rikala jedna znama, ze kdyz byli na vyletni lodi na 14 denni dovolene, tak tam potkala pani a pana. Jak se tak bavili, doslo i na to kolik kdo bere sebou obleceni atd. Ta jinak velice upravena zenstina ji rekla, ze spodni pradlo sebou ani moc nepotrebujou, jenom asi tak 2 kusy pro kazdeho. Ona do spodaru sobe i svemu choti davala vlozky, a ty se vecer vyhodily a pradlo bylo ciste. uz si dovedu predstavit jak memu 
cpu kotexky do slipu
Některé "ekoženy" se i dnes vrací k látkovým pratelným vložkám.
Prý je to lepší i ze zdravotních důvodů.
No, zůstanu u starých dobrých "jednorázovek".
A kalíšku uvažuju, ale sbírám odvahu.
YXZ -
Tak jsem si při tomto tématu vzpomněla na moji maminku, která, už tu bohužel není.
Sestra byla doma s malýma dětma a potřebovala koupit vložky.
Maminka byla už starší osoba, vložky už hodně let nepotřebovala, tak naběhla do drogerie a koupila.
U ségry to rozbalily a četly : slipové vložky... při přemýšlení, k čemu to těm chlapům ve slipech je, došlo i ke vlepení jedné do švagrova spodního prádla... Smějeme se tomu dodnes.
YXH: auau,to byla teda husička
sallie: ,,pešek,, říkala i moje babička,byla ročník 1917,vyprávěla mi jak si vložky háčkovala a nacpávala novinama a dokonce mi říkala,že se zakazovalo se mýt v době menstruace,ale,že jí to bylo proti srsti,tak se tajně myla,aby o tom její máma nevěděla....
...i já si pamatuju fronty na vložky a toaletní papír
...manžel mi klidně vložky i tampóny koupí a myslím si,že není vyjímka,dneska se to bere jako naprosto běžná součást života
YXH: tak to bych asi taky
A ano, jsem relativně pamětnice... babička mi vyprávěla, že vložkám říkali "pešek" a měli vlněné a připínali si je spínacíma špendlíkama. Pokud vím, tak ty improvizace zdaleka nebyly tak nedomyšlený - v Americe se používala surová bavlna nacpaná do (ať nevím český výraz - cheese cloth - prostě tenká prodyšná látka - fáč?), prý se z toho balily i tampony.
Já jsem po porodech a kojeních a x letech bez menstruace nerozdejchala pohled na vložku (tampony nesnesu) a mám menstruační kalíšek.
