Máme babičce pořídit koťátko, nebo dospělou kočičku?
.jpg)
Mojí babičce je pětasedmdesát let, žije sama. Je zcela soběstačná, i když zdraví už jí samozřejmě neslouží jako dřív. Když před sedmi lety ovdověla, byla hodně smutná, dlouho se se smrtí dědečka nedokázala vyrovnat. Teď už je to lepší, všichni se ji snažíme co nejvíce navštěvovat, ale není to úplně jednoduché. Chodíme do práce, kde jsme většinou od rána do večera, času moc není.
Pokaždé, když k babičce přijedeme, stěžuje si na svou osamělost a občas se trochu zasní a začne povídat, že kdyby měla doma třeba kočičku, nebylo by jí tak smutno. Hned to však zavrhne, prý už je stará a nebylo by odpovědné brát si domů živé zvířátko.
S maminkou přemýšlíme, že bychom jí nějakou kočičku pořídily a darovaly pod stromeček. Myslíme, že by měla velkou radost, nebyla by už tak sama. V případě, že by se cokoli stalo a babičku musela například do nemocnice
, by si kočičku k sobě vzala máma.
Jelikož jsme nikdy doma žádné zvířátko neměly, tak se snažíme zjistit co nejvíce informací. Vlastně už jsme rozhodnuté, že si pro nějakou kočičku dojedeme do útulku.
Jen nevíme, zda by bylo lepší koťátko, nebo už dospělá kočička. Co myslíte, že by bylo v babiččině případě nejlepší? Pravda je, že koťata jsou roztomilá, hravá, veselá, což by bylo určitě fajn, navíc by si ho babička v podstatě vypiplala a vychovala. Nebo by bylo lepší pořídit už dospělou kočičku? Tady máme trochu obavy, aby nebyla nějak psychicky narušená případnými špatnými zkušenostmi apod. Nebo by bylo lepší přivést babičku do útulku, aby si vybrala sama? Slyšela jsem, že se kolikrát stane, že si vlastně to zvířátko vybere samo, že prostě přeskočí vzájemná jiskra.
Jak říkám, jsme v tomhle ohledu s mamkou obě nezkušené, sice se snažíme získat co nejvíc informací, ale zatím jsme k nějakému nejsprávnějšímu rozhodnutí nedospěly.
16.12.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme babičce pořídit koťátko, nebo dospělou kočičku?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pajik: opravdu je to krásný kocourek! My jsme už 2x zkusili vzít k naší kočce ještě jednu-ale dopadlo to špatně,nesnášely se, obě však dlouho nežily,tak máme zase jen jednu.Až budeme žít na chalupě,tak určitě budeme mít více koček....
.gif)
.jpg)
Pajik: moc krásnej "kočičák"
.jpg)
Vendulko, v útulku je koček, já bych k babičce vybrala kočičku,ale s vědomím, že kočička pak přibude jednou k vám do rodiny,aby nebyla sama, ale myslím si, že by to měla babička sama rozhodnout.
KOČKOMILKY, UDĚLALY JSTE MI RADOST.......AŤ ŽIJÍ CHLUPISKA.
uklízím a stejně je najdem jak píšete, ale za tu radost,potěšení to stojííííííí.
Teda holky 
kockomilky
tohle cist a hned je cloveku lip na svete...
Babicce z clanku preji nejakou hodnou 
Pajik: naše kočky můžou všude a všecko, takže máme chlupy na oblečení i na talířku
.JPG)
Pajik: je nádhernej
na chlupy si člověk tak nějak zvykne, i když uklízím, tak stejně nějaký občas tahám z jídla nebo z pusy, ale když vím, že je ta moje havěť zdravá, tak mi to vůbec nevadí a kočkolit nesmrdí...
orinka: No cistokrevnej britak to pry neni, ale stavbou tela i povahou je hodne britskej :) Ma takovou velkou mohutnou hlavu a cely je velky. Jak jsem psala ma 9 kg...a mensi nadvahu. Kvuli kastraci ma jaksi nekonecny apetit. S nefalsovanou vasni se ale dokaze zmitat i nad miskou dia granuli, takze pohoda :) Taky jsem ho mela v byte a neni s nim problem. Kupovala jsem mu granulovany kockolit, ten neni ani citit. Jediny problem jsou chlupy - musi se proste casteji vysavat. Narozdil od psa u kocky mi nikdy neslo dost dobre uhlidat, aby nechodila na gauc..:)
Pajik: Kocour je nádhernej ! Taky máme takového "bežánka", jen menšího.
Nechtěla jsem se Tě dotknout, ale já bych prostě svoje zvíře kvůli chlapovi nevyhodila.
Ale Ty píšeš, že vlastně kocourek nebyl Tvůj, a že byl u vás jen jako "v depozitu".
Tak soráč, my - kočičí lidi, hledíme na svět přes závěj kočičích chlupů a jsme v pohodě.
Pajik: 
nádhernej
Pajik: on je snad briťák taky, ne? Ale to samozřejmě pro případ vzájemných sympatií nehraje roli.
trpajzlik: hm, moje kamarádka má chovnou stanici britských koček a má je všecky v paneláku. Vždy uklizeno, nic není cítit, kočky se pohodářsky válejí...
To je on :) Fešák co? :)
Kočky si v pohodě zvyknou na nová prostředí i majitele, pokud se k nich chová slušně. To, že pes je vázaný na člověka a kočka na barák, je jedna z lidových tvořivostí typu "kočička pije mlíčko a ježek nosí jablka". Kočka dokáže mít citové pouto k majiteli stejně silné, jako třeba ten pes, jen s tím rozdílem, že kočka ho mít chce a pes musí 
. Takže změna majitele není velký problém a na změnu prostředí si zvyknou taky. Ona tahle pověra se traduje z dob, kdy kočka nesměla do domu, živila se jen tím, co si ulovila, byla vlastně jen na práci, nikdo se nestaral o nějaké odčervování nebo odblešování a když už si jó něco zasloužila, tak dostala misku mléka. Neměla tedy žádný důvod si vytvořit k majitelům žádné citové pouto a tedy s nimi odejít do nového domova, jak by si asi představovali oni a radši zůstala ve svém teritoriu. Ale kočky, které jsou chovány doma a člověka berou jako svého partnera, klidně změní působiště s ním. Když o člověka, kterého měly rády přijdou, tak samozřejmě smutní, ale pokud se k nim nový majitel chová pěkně a s respektem, za pár dnů si ho taky oblíbí 
mam-ča:
