Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Neseš jsi to stále s sebou, protože jsi to ještě neodložila. Můžeš to odložit - hýčkat si celý život traumata z dětství, to Ti nic dobrého nepřinese. Vyndej TO z toho báglu, co si neseš na zádech, hoď do nejbližší popelnice, pomyslně, a udělá se Ti místo na něco nového, pěkného, co si nést chceš

Já nevim co bych udělala. Na jednu stranu jsem člověk, který schvaluje pomstu, ale na druhou stranu se bojím postavit k některým věcem čelem. Já bych asi škodila ze zálohy. Jenže nevim jak. Chtělo by to vymyslet nějaký záškodnický plán.

Ahoj. Je bezva, že jsi se zepojila do diskuze a ujasnila zbytek. Víš, já si myslím, že kámen úrazu je ten, že pro ně je to už strašně dávno. Už z toho asi vlastně nic nevědí a byli to děti, co z toho neměli rozum a nedokázali domyslet důsledy. Jistě by se nějak takhle, jestli vůbec, při nějaké osobní konfrontaci hájili. Stranou nechávám, co je z nich za lidi, přijde mi, že skutečně byli děti a dnes můžou být spořádaní lidé bez větší představy toho, co způsobili nebo naopak byli gauneři už tehdy, jsou i teď, těžko říct. Kdežeto pro Tebe to ale dávno není, ty neseš ty důsledky do teď, pro Tebe je jedno, jestli se to odehrálo před dvaceti lety nebo dvaceti dny, Ty se s tím musíš vyrovnávat dnes a denně. Myslím, že tohle žádná konfrontace nespraví, podle mě neexistuje nic, co by se na ní mohlo odehrát a Tobě tím ulevit. Je mi to opravdu líto, co se Ti stalo, musí to být hrozně těžké. Ale víš, nerezignovala bych na takové ty klasické věci jako je partnerství a děti, pokud by jsi něco takového chtěla a zdá se mi, že to je ten hlavní prolbém. Nevím, kolik Ti je, možná jsi ve věku, kdy protějšky hledají někoho, s kým můžou založit rodinu, tak je to teď těžké. Ale jsou i tací, kterým o to nejde, i když je jich asi míň. Popř. tenhle čas pomine a bude spousta můžů, kteří už kdysi rodinu založili a jsou již jinde, děti mají velké, popř. třeba rozvední, atd. Ostatně s někým vhodným jde i třeba adopce a tak, pokud by jsi měla o něco takového zájem. Nevím, jaký je po tom útoku problém po fyzické stránce, ale znám hodně lidí, kteří mají nějaký markatní problém po této stránce a nakonec došli i partnerského štěstí, i když to sami a asi i okolí nečekali. Na to všechno je ale potřeba mít v pořádku psychiku, sama říkáš, že to Tvé vztahy hodně negativně ovlivňovalo. Ta se ale podle mě konfrontací nespraví. Psychologa nechceš, tak snad nějakou tu alternativu, co tu navrhují jiné. Popř. na tom pracovat sama, krůček po krůčku, přijímat nezměnitelné fakty a pracovat na těch, které se od těch nezměnitelných odvozůjí. Nakonec možná zjistíš, že těch nabalených je mnohem víc... Přeji hodně štěstí.

Asi jim hodně zazlíváš, že díky tomu, co jsi zažila, máš jiný život než jsi mohla mít.

Třeba by stálo za to se zamyslet a sepsat si, jak žiješ teď se všemi klady a zápory a jak si myslíš, že bys žila bez toho, ale reálně, neidealizovat si. Třeba by se i na tom našlo něco pozitivního. Třeba tím, že nemáš děti jsi zase získala čas a možnosti dělat něco, co tě baví, je prospěšné jiným, co já vím. Není to rovnocenná náhrada, ale aspoň něco.
A je možné, že bys děti nemusel mít ani tak, je spousta dalších důvodů neplodnosti nebo bys nenašla toho pravého, případně on by nemohl mít děti. Nejsi v téhle situaci sama. Lidi jsou na tom podobně a dokážou s tím i vcelku žít.Musí být způsob, jak to jde i u tebe.

Rodiče tě mohli minimálně dát mnohem dřív na jinou školu, z dosahu agresorů. To šlo i tehdy. Jen je možná pravda, že pokud maminka byla celý týden na všechno sama, měla sílu řešit jen provozní záležitosti a podvědomě se snažila sama sebe přesvědčit, že se až tak o moc nejedná, normální dětské pošťuchování.

Opravdu by stálo za to zvážit, co si od setkání slibuješ a nakolik je to reálné.

Není nezbytně nutné, že z agresorů vyrostou nějací padouši. Většinou je to stádo, jeden tahoun a ostatní se přidají, protože to tak dělají všichni. Měli jsme ve třídě taky takového otloukánka, nikdo ji vyloženě nemlátil, ale byla jiná, špatně se učila, neprůbojná, neuměla se bavit s dětma, tak jí každý odstrkoval a nezažila nic hezkého. Až později mi došlo, jak se musela cítit a jak jsme byli krutí. Není mi z toho moc dobře. Ovšem děti se takhle chovají, pokud je někdo neusměrní.

Ti agresoři si pamatují, co dělali. Pokud dostali rozum, nějaké to svědomí je trápí, asi nemá cenu jim to opakovat, Pokud ne, nedosáhneš nic, nehne to s nimi.

Ta kniha je zajímavý nápad. Ono se dá i vymyslet, jak by bylo všechno jinak, jak tehdy někdo zasáhl a srovnal je, prostě cokoli, co by ti pomohlo.

A když už je nějak kontaktovat, tak jedině písemně, přes FB nebo kde jsi je našla. Určitě bych neudělala nic, co by jim mohlo dát kontakt na mě.

taky jsem hodně slyšela o té kineziologii, asibych to zkusila

a taky jako většina si myslím že konfrontace by byla na nic, podle mě by se s tebou nechtěli bavit a pokud jo, určitě by se chovali hnusně

hodně štěstí Vlasto

vlastinapar: jen mě ještě tak napadlo, zlobíš se na ně, že ti zničili život, ale byly to děti, rodičům jsi to odpustila a ti byli dospělí a měli povinnost tě chránit, i když chápu že ta doba byla blbá....nechci říkat, že je to tvůj případ a že to tak musí být, ale mohlo by se stát, že na rodiče se nezlobíš, protože je máš ráda a na rodiče se přece člověk nemůže zlobit, ty děti byly cizí, nemělas k nim žádné vazby, kromě té, že ti ubližovaly...nevím, jestli to píšu srozumitelně, někdy člověk něco potlačí, právě proto, že je pro něj nepřijatelné to přijmout...pokud bys to chtěla nějak řešit a odblokovávat třeba regresí, mohlo by se stát, že se otevře něco hlubšího...znám případ, kdy si jeden známý až v dospělosti, kdy řešil něco úplně jiného, vzpomněl, jak byl jako dvouleté dítě svědkem toho, kdy jeho táta zmlátil jeho mámu a jeho...a bylo to pro něj dost těžké, to zpracovat....
kdybys potřebovala nebo chtěla, klidně napiš do vzkazů...

Monik: taky moc děkuju za nápady

orinka: tééda to by byl masakr

stonozka01: jujda, možná že někdy, ale to bych se musela znovu probírat detaily a vybavovat si spoustu věcí, na které jsem už radši zapomněla, do toho se mi teda moc nechce

sharon: já nevím, jestli někdo nesl následky nebo ne. Byla jsem dítě, nikdo mi nic neřekl a rodiče říkali, že jen sepsali protokol a dál už je nikdo nevolal, tak taky nevědí. Ono to je hodně složité, něco jsem se pokusila vysvětlit... nezazlívám jim to

Napsala bych spíš článek do místních novin, včetně jmen, názvu školy a období, kdy se to odehrálo... za tu ostudu by mi to asi stálo ... protože tohle je prostě děsný ....

stonozka01: Anahir: náhodou s tou knížkou mi to přijde jako dobrý nápad. A pak dotyčnému poslat výtisk s věnováním

Křeček: 8:53.....přesně , i já............

za tak vážné zranění nenesl nikdo následky ??............co rodiče ? proč ti nic neřekli ?...to je divný...

stonozka01: když to vezmu vážně,kde kdo dnes píše příběhy. vlasta má námět jako stvořený do dnešní doby kdy se o šikaně mluví a pokud se neřeší, co z toho může být....

...úplně vidím ten konec - ...a jak se jim žije s jejich činem,nechávám již na nich......jsem praštěná,co

Hnusný zážitek..nicméně myslím si, že konfrontace dopadne tak, jak píše většina-tedy bude to k ničemu. Máš literární talent? Napsala bych drsnou detektivku o tom, jak jsem se jím jednomu po druhém pomstila (klidně vraždou), bude to pro tebe psychoterapie, nikomu se nic nestane a ještě na tom můžeš vydělat

orinka: taky dobrej nápad

Vlasto nevím stále jitřit rány ?? ,aby se Ti nemstili ?? agresor je stále agresor a povaha se asi moc nemění nevím ?? co bych dělala opravdu hodně