Máme babičce pořídit koťátko, nebo dospělou kočičku?
.jpg)
Mojí babičce je pětasedmdesát let, žije sama. Je zcela soběstačná, i když zdraví už jí samozřejmě neslouží jako dřív. Když před sedmi lety ovdověla, byla hodně smutná, dlouho se se smrtí dědečka nedokázala vyrovnat. Teď už je to lepší, všichni se ji snažíme co nejvíce navštěvovat, ale není to úplně jednoduché. Chodíme do práce, kde jsme většinou od rána do večera, času moc není.
Pokaždé, když k babičce přijedeme, stěžuje si na svou osamělost a občas se trochu zasní a začne povídat, že kdyby měla doma třeba kočičku, nebylo by jí tak smutno. Hned to však zavrhne, prý už je stará a nebylo by odpovědné brát si domů živé zvířátko.
S maminkou přemýšlíme, že bychom jí nějakou kočičku pořídily a darovaly pod stromeček. Myslíme, že by měla velkou radost, nebyla by už tak sama. V případě, že by se cokoli stalo a babičku musela například do nemocnice
, by si kočičku k sobě vzala máma.
Jelikož jsme nikdy doma žádné zvířátko neměly, tak se snažíme zjistit co nejvíce informací. Vlastně už jsme rozhodnuté, že si pro nějakou kočičku dojedeme do útulku.
Jen nevíme, zda by bylo lepší koťátko, nebo už dospělá kočička. Co myslíte, že by bylo v babiččině případě nejlepší? Pravda je, že koťata jsou roztomilá, hravá, veselá, což by bylo určitě fajn, navíc by si ho babička v podstatě vypiplala a vychovala. Nebo by bylo lepší pořídit už dospělou kočičku? Tady máme trochu obavy, aby nebyla nějak psychicky narušená případnými špatnými zkušenostmi apod. Nebo by bylo lepší přivést babičku do útulku, aby si vybrala sama? Slyšela jsem, že se kolikrát stane, že si vlastně to zvířátko vybere samo, že prostě přeskočí vzájemná jiskra.
Jak říkám, jsme v tomhle ohledu s mamkou obě nezkušené, sice se snažíme získat co nejvíc informací, ale zatím jsme k nějakému nejsprávnějšímu rozhodnutí nedospěly.
16.12.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme babičce pořídit koťátko, nebo dospělou kočičku?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mamča - Jsem trochu sobec ale výhledově bych ráda založilo rodinu a v kočárku vozila mimčo a ne koťata :) Takže přítel dostal v tomhle případě zelenou.... :-/
Ne že by nesnášel zvířata, ale prostě je vychovaný tak že zvíře do bytu nepatří a nesnese po něm uklízet, chlupy, čistit kokolit a tak.... Já jsem vyrostla v domě s milionem zvířat, od křečků, zakrslých králíků přes morčata ke kočičkám a pejskům a takové věci mi nevadí, spíš naopak... Ale chápu, že ne každému to vyhovuje. Navíc já měla u sebe kocourka pár měsíců, takže co si budeme povídat, tak fixovaná jsem na něj zas nebyla... :-/ Brala jsem si ho od kamarádky (která ho měla od kotěte), jejíž přítel měl na něj údajnou alergii.... Ten můj to alespoń řekl na rovinu... :)
Trpajzlik: No kocour Kokeš je právě děsnej pohodář a všechny ty změny zatím zvládl bez mrknutí oka. Smyslem jeho života je plná miska, gauč a drbání :) takže myslím, že i další změna by proběhla v pohodě.
.gif)
Záleží na tom, kde maminka bydlí - domek - panelák - do paneláku bych nepořizovala nic
Pajik: a kocour si zvykne na nové prostředí a majitelku? Nevím.
Pajik: Když si ho Vendulka nevezme, tak si kocourka nech a vyměň přítele. 
Vendulko neda mi to a musim napsat svou nabidku. Delši dobu shanim novy domov pro sveho kocourka. Je mu šest let, je velký cca 9 kg a je kastrovaný. Je zvyklý na prostředí v bytě. Je velmi klidný a mazlivý. Kocourka daruji s celou výbavou. Bohuzel se jedna o kocourka putovniho. Vzala jsem si ho od kamaradky letos v dubnu, bohuzel muj novy pritel nema rad kocky a tak je kocourek docasne u jedne zname, ktera ale na nej nema taky dost casu, navic se mi zda ze ho dost prekrmuje. Rada bych mu nasla definitiovni domov, nejlepeu nekoho, kdeo je cely den doma a bude mu delat spolecnost.... tak kdybys o tom treba uvazovala, muzem probrat detaily v soukrome zprave.
majucha: máme za těch 15 let, co jsme utekli z Prahy, teprve druhou kočku - matku, ale jejich potomci mají velké ztráty. V podstatě ze všech přežil jen jeden dneska už starý černý kocour, který se před 3 lety naprdnul, když jsme po smrti našich starých psů přinesli domů nové štěně a zdrhnul a občas ho zahlédneme, a pak letošní májové kotě, které si usmyslelo, že bude opravdu kočka domácí a byl maximálně na naší zahradě a před dům, kde je silnice, se ještě neodvážil. Dům je přes celou parcelu, takže ze zahrady není přístup na silnici. Kotě na tom bylo zdravotně špatně, ale naučila jsem se píchat injekce s léky, co mi dal doktoro, a už je v pohodě.
.JPG)
taky se spíš přikláním k dospělé kočičce, ale na druhu stranu, babička je asi stále doma a nehrozí ta situace, že přijde z práce a bude uklízet spoušť, kterou nadělalo nudící se kotě, naopak se mu může věnovat. Ony kočky ani v kotěcím věku moc práce nedají, myslím, že i kotě by zvládla.
Ale museli byste pomoci s častější návštěvou veterináře, první očkování je trojité, potom velmi doporučuji kastraci.
lee: 
Juana: u mě se to takhle zvrhlo až letos. Jinak to bylo jen občasně, když se něco stalo. V podstatě jsem tam vydržela osm let s jednou smečkou plus nějaké přírůstky a odešli až teď všichni naráz...
.JPG)
S těmi jmény mi to připomnělo,že jsme měli dvě kočičky,mámu a dceru a obě měly koťátka nastejně, moje dcerka byla malá a pořád se ptala, čí je které kotě a tak, a začala té kočičí mámě říkat Babička.. vycházely z toho pak humorné scény, když někomu vyprávěla, že jí Babička sežrala svačinu a pak utekla přez plot k sousedom a když chudinku Babičku přejelo auto, tak všem vysvětlovala, že tu díru na zahradě kopem pro Babičku, že jí tam uděláme hrobeček
majucha: Taky máme velkou úmrtnost koček, léta jim už ani nedáváme jména. Když nemají jméno, tak k nim tak nepřilneme. Osvědčeno praxí. Teď máme toulavou matku, která se chodí ohřát a najíst, a jejího synka, ten se drží doma a v tomhle počasí ani nevystrčí čumáček ven.
orinka: já v to doufám 
majucha: nedá se nic dělat, jak máš takové podmínky, tak je to oříšek
ale na druhou stranu, kdyby tě tyhle kočky neměly, bůhví, jak by dopadly, takto mají aspoň kousek života přepychový a pořádně se nají.
orinka: já už to několikrát koušela a tudy u nás cesta opravdu nevedla. Trvdě se dožadovaly venkovního prostředí, že jednou až rozmlátily dveře
.
Druhý zádrhel je ten, že když bych zrušila kočkodveře, tak přijde o přístřeší a stravu dost externistů, kteří se tam chodí jen najíst a ohřát. Když jim dám jídlo ven, tak ho sežerou kuny nebo sousedův zdrhající a dutožaludeční pes. A v létě mám okna i dveře neustále dokořán kvůli mokrýmu baráku, to mi pověz, jak bych tam tu kočku udržela
mam-ča: né, tohle je jako příklad, zrovna tahle Princezna si žádá zkušenosti, ale ta želvovinová kočička, co je jako nová v nabídce, tak ta by byla vhodná určitě!
