Našla jsem dávného agresora. Mám si s ním vyřídit účty?
.jpg)
Udělala jsem strašnou hloupost a nevím, jak se zachovat. Vezmu to od úplného začátku. Na základní škole mě spolužáci šikanovali. Nebylo to jen nějaké strkání, braní sešitů či předběhnutí ve frontě na oběd. Byly to neustálé fyzické útoky končící často na chirurgii nebo v nemocnici. Jenomže tenkrát to nikdo neřešil, rodiče to brali jako normální strkání a že prý málo vydržím a mám se bránit. Nezajímalo to moc ani učitelky. Když jsem se bránila, odnesla jsem to dvakrát tolik. Jednou jsem se v zoufalství ohnala proti jednomu útočníkovi aktovkou, zasáhla ho do obličeje a rozbila mu brýle. Odnesla jsem to třídní důtkou, doma dostala výprask a přišla jsem na dlouho o kapesné, z kterého jsem splácela škodu. To nejhorší ale přišlo potom. Spolužáci mě zkopali, měla jsem natrženou slezinu, polámané kůstky v obličeji a mnoho dalších zranění. Vím, že to tenkrát vyšetřovala policie, ale nevím, jak do dopadlo, rodiče mi nic neřekli a po propuštění z nemocnice jsem byla přeřazena na jinou školu a základku jsem dokončila tam.
Je to už hodně let nazpátek, myslela jsem si, že jsem se smířila s následky. Mám trochu pochroumaný obličej (ale to by asi dokázala napravit plastická chirurgie, kdybych moc chtěla), ale kvůli těm kopancům do břicha mám poškozené reprodukční orgány a zkrátka nemůžu mít děti. Měla jsem sice pár krátkodobých vztahů, ale na nějaký dlouhodobý a vážný s mojí diagnózou – tím myslím nejen vzhled a sterilitu, ale i jiné zdravotní problémy a psychické bloky atd. – nejspíš nemám šanci.
Nedávno jsem na podobné téma četla nějaký článek. Okomentovala jsem ho, že na takové věci je čas krátký a zapomenout se nedá, že já si dodneška pamatuji i konkrétní jména, slova a hlasy. No a pak jsem to udělala, ani nevím proč. Zadala jsem ta jména do vyhledávače. A on je našel. Od té doby se moc užírám a nevím, co mám .jpg)
dělat. Dokud jsem nevěděla, kam zmizeli, měla jsem pocit, že jsem smířená se svým osudem. Teď mám ale sto chutí se za nimi vydat, postavit se před ně, před jejich rodiny, které mají, před jejich děti, kterými se chlubí na internetu, a říct jim, jak mi ublížili, že mi vzali možnost normálního života a připravili mě o možnost mít vlastní rodinu.
Mám pocit, že by se mi tím ulevilo, přinejmenším bych to už nenesla sama. Zároveň se bojím toho, že se mi vysmějí, protože oni jsou v pohodě a nemyslím si, že by se tolik mohla změnit jejich povaha. Zkrátka nevím. Všechno se to stalo v roce 85, pro všechny je to tak dlouhá doba, ale pro mě pořád nedávno. Nedoporučujte mi prosím psychology, strávila jsem s nimi několik let po tom incidentu, nemyslím si, že to k něčemu bylo, ale naučila jsem se žít sama se sebou a běžně v rámci společnosti fungovat. Chtěla bych jen znát názor druhých, zda by v mojí kůži šli za těmi agresory, nebo jak si myslí, že by oni na takovou návštěvu reagovali. Chci to jen vidět v jiném světle a z nezaujatých úhlů pohledu, než je ten můj. Potom se nějak rozhodnu. Děkuji.
4.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Našla jsem dávného agresora. Mám si s ním vyřídit účty?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je to hrůza....Nevím, jestli je to promlčené, ale chtěla bych po něm nějaké odškodnění. Aspoň to....a aby věděl, že za všechno se platí.A možná bude mít výčitky svědomí i když silně pochybuji.
kdyby na to měla žaludek, mohla by je pozvat do Pošty pro tebe
A pokud bych se rozhodla, ze za nima preci pujdu, v prvni rade bych si taky srovnala v hlave co po nich chci. Konkretne.
Protoze to je nejpravdepodobnejsi otazka jakou ti polozi, kdyz budou vstricni a ochotni se s tebou o tom bavit.
To bych se asi zeptala ja, kdyby za mnou nekdo prisel.
Jak si predstavuje, ze to mam napravit a co po me teda chce. A pak bych se mu snazila vyhovet.
Takze pokud uz budou vstricni, musis mit hlavne jasno ty, co chces po nich.
Pripada mi jako dobry napad: lee: 10:02
A nebo si to treba predstavit a upravit si scenar tak, jak by se mi libilo aby reagovali. To byva take lecive pro zranenou dusi.
Dobra je taky kineziologie. Tam se daji odblokovat ruzna traumata. Pouziva se tam take tohle: Ze jsi vedena k tomu traumatu co ti ovlivnuje zivot a tam si potom situaci preutvaris podle sebe. Napravuje to potom ty veci hluboko v podvedomi.
A hlavne tam jsi vedena k tomu co ti opravdu lezi hluboko a olivnuje. To znamena, ze pokud by byly zavaznejsi vnitrni vycitky smerem k rodicum, budete odblokovavat nejdriv to a pak dalsi veci. Postupne.
Proste mam takovy pocit, ze konfrontace s viniky by asi k nicemu nebyla. Teda k nicemu co by ti prineslo nejaky uzitek, uspokojeni.. A kdyz, tak urcite ne dlouhodobe a rozhodne by ti to asi nenapravilo pokazeny zivot. Leda by byli tak v baliku a chteli to napravit a pak by ti zaplatili treba tu plastiku popr. jine zakroky, ktere by ti zmenily zivot k lepsimu.Ale na to asi nebudou mit charakter.
Spis by to ale chtelo vylecit zranenou dusi. Protoze kdyz bude tvoje duse stastna, muze byt stastna i bez deti a pak bude pritahovat dalsi stastne duse, ktere budou s touhle dusickou chtit sdilet zivot.
vlastinapar: 10:10 No jo, Jenze to jsi ty. A bohuzel kazdy je jiny. Treba ty bys asi nikomu takhle neublizila jako oni.
Taky mam ze skoly vzpominku. Jednou jsem neco placla a mam z toho vycitky do dnes, obcas se mi o tom i zdalo. Tenkrat umrela jedne spoluzacce maminka. A jeden spoluzak se ji uz po nejaky dobe snazil nejak rozveselit a placal takovy blbosti a ze ji to zavola na zaznamnik telefonu. No a ja tenkrat bez rozmyslu rekla, ze co kdyz to zvedne jeji maminka a bude si myslet, ze je prdlej.
No vzapeti bych si za to nafackovala a citim se kvuli tomu dost hloupe do dnes 
A pak zase jeden muj byvaly (ne)pritel se mi klidne po delsi dobe ozval jakoby nic a ze by se stavil na kafe. A ze pry i kdyz jsem ho privadela k silenstvi, tak na me vzpomina v dobrem. A pritom me tenkrat dost psychicky tyral a ja z nej mam do dnes husi kuzi.
Takze je to asi o lidech. jakou maji povahu a podle toho pak reaguji na ruzne situace.
A nemuzes posoudit PODLE SEBE jak by se asi zachovali oni kdyby sis tim za nima ted prisla. Bohuzel Protoze v kazdy situaci reaguje kazdy jinak.
A kdyby byl kazdy hodny, nemusela bys tohle ted resit.
Tenkrat si myslim, ze byla chyba v prvni rade v rodicich. Obojich. Protoze kdyz to beru z pohledu druhe strany, kdyby tohle moje dite udelalo nekomu, tak ho prizabim. Nebo bych se minimalne snazila to jakkoli odcinit. A snazili so o to ty jejich rodice?
Tim chci asi rict, ze opravdu by ti mohlo setkani s nimi ublizit opetovne, protoze pokud jako dite se nekdo choval takhle a bylo mu to tolerovano, v podstate z nej asi dobry clovek nevyrostl. Nebot zaklady nasi povahy se, at chceme nebo ne, tvori v detstvi.
.JPG)
vlastinapar: 
držím ti všechny palce
lee: to je dobrý, to zkusím 
Viv :o): ono je to složité a i když se to zdá hrozné, tak si někteří myslí, že to dělají správně, třeba je jejich rodiče řezaly ještě víc a oni vpodstatě nic jiného neumí...ale to neznamená, že je to dobře a že by člověk měl všechno promíjet...jedna věc je porozumět chování druhých a druhá, že si to nmusím nechat líbit...dlouho jsem si třeba tohle v sobě nemohla srovnat.....
vlastinapar: ja se bojim, ze by byla odezva (navenek) nijaka, popr. ironicka, agresivni, vysmesna... a ty by sis jen nechtene ozivila bolesti, se kteryma jsi se uz nejak "srovnala"... pisu v uvozovkach proto, protoze neco uz v tobe navdzy asi zustane... ale to je jen muj nazor, treba neni spravny. Hele, jestli mas moznost, zkus se kouknout na Oprah show, je tam hodne rozhovoru s lidma, kteri byli nejakym zpusobem tyrane, zneuzivane atd. Jeden pan tam rikal, ze (jeho otec ho tyral) si pak k otci udelal takovej "vecnej vztah a odpustil mu, koupil mu dum, financne vypomaha, ale nevpousti si ho do sveho zivota dal, protoze mu to proste ublizuje, nestyka se s nim..." a v tom tkvi, podle me, jadro pudla - najit v sobe relativni klid a smireni, ale nevpustit si toho cloveka znovu k sobe, do sve blizkosti, aby mu to neublizovalo. Ne z pomsty, ale sam pro sebe (nevim jak jinak to napsat)... btw ten otec, ktery ho tyral mu pry po nekom z pribuznych vzkazal, ze ho pry trestal a bil malo, ze kdyby ho bil vic, tak by prej z nej uz dnes byl Obama (btw pan byl velice bohaty, jeden z nejuspesnejsich producentu v Hollywoodu)... takze fakt uzasna"sebereflexe"... 
Anahir: asi jo, asi to tak bude. Někdy před časem tady vyšel nějaký podobný článek o paní, která také měla podobné problémy a začala někoho z nich myslím zaměstnávat nebo tak nějak to bylo. Jedna z odpovědí pod článkem byla ve smyslu, že "kdyby za mnou přišel někdo, že jsem mu před X lety něco udělala, tak ho vyhodím a vůbec se sním nebudu o takhle starých věcech bavit". Tehdy jsem si říkala, že to bylo hodně příkré, že já bych se minimálně omluvila a zamyslela se, jestli jsem někomu neublížila. Chtěně nebo ne, to je fuk. Ale asi to skutečně bude tak, jak psala a tak bych i dopadla já. 
Děkuju za vaše názory, potřebovala jsem to vidět i z tohohle úhlu. Nějak si to ještě v sobě proberu. Nakonec začíná jaro, všechno zas bude veselejší a líp to půjde
Díky holky, jdu zas něco užitečného dělat 
.jpg)
Můj spolužák má taky na fb krásné fotky od moře s dcerkou, krásná holčička, jeho princezna, jinak jí neřekne...šťastný to otec.....
ALE už se z netu neví, že byl 2x v psychiatrické léčebně, 1 za pokus o sebevraždu. Nemá ženu, bydlí v pronajatém bytě.....stále na lécích.
Monik má pravdu, ne vždy je pravda to, co pouze vidíš....
vlastinapar: možná to nebylo vyřešené, jen zasunuté do pozadí a objevilo se to až teď...tak mě napadlo, co to zkusit nanečisto...že bys to všechno co mu chceš říct třeba napsala nebo to řekla jen počítači na kterém bude jeho kontakt nebo něco takového, nebo někde venku to vykřičet a zkusit si představit,, co od toho čekáš, co se má stát a prožít si to sama...protože to trápí tebe, né jeho a nevím, jestli by ti on dokázal dát tu zpětnou vazbu....
Linda: linda má pravdu
Anahir: 9:20 Moc hezky napsano
K tomu konci: "Prostě jsi zůstala jakoby dítětem, které nikdo nechránil a nedostalo pomoc od těch, které jediné mělo, od rodičů"
Tohle se jako nejcastejsi tema v konstelacich resi a leci. Zranene vnitrni dite.
vlastinapar: Jinak souhlasim s ostatnimi ohledne toho srovnani si v hlave co vlastne od toho setkani ocekavam.
A jeste jedna vec. Jak pises, ze maji sve rodiny a chlubi se s nima na internetu. Asi to bude facebook nebo neco v tom smyslu.
Vlasti, ver, ze neni vse tak jak se zda.
V dnesni dobe se chce vetsina lidi prezentovat jako uspesni a stastni aby jim znami zavideli. Teda myslim takovy ten typ lidi jako jsou nejspis tvi agresori.
To vis, ze si tam nevyvesi, jak se treba kazdy den hadaji s manzelkou apod.
To jen k tomu aby ses neuzirala, jak jsou stastni. Ona totiz ta virtualni realita nebyva vzdy totozna s tou pravou.
A mozna ze uz ty Bozi mlyny u nich melou.
A k tobe: mam pocit, ze jsi "zahackovana" v te dobe kdy se to stalo a brani ti to jit dal a rozvijet sebe a tvorit svuj zivot. Je to zatez kterou si neses, zkus spis najit co ti odlehci nez pritizi. Spis nez psychologa bych zkusila nejake odbloky na urovni podvedomi. Nebude to jednoduche, ale mohlo by to pomoci vic nez ta konfrontace.
vlastinapar: ,,tak ať to vědí" - jenže měla bys být připravená i na variantu, že ti řeknou no a co, dejcháš, koukáš, chodíš, co po nás chceš, to bylo dávno.čau. Nebo myslíš že si bude někdo po xletech sypat popel na hlavu, proto, že Ty nemáš rodinu??? Napsala jsem to tvrdě, ale ono můžeš klidně takovou odpověď očekávat.
Jo ty chceš omluvu, notak jo, promiň, mrzí mě to. Konec, čau.
A do 5 minut na tebe zapomenou. Tak s tím naloží.
Protože z jejich pohledu s tím totiž ani nic jiného dělat nejde. Nebudou zpytovat svědomí jen proto,že ty to chceš.....
Je to ode mne tvrdé, ale je to pravda, mazat med ti nebudu, o to jistě nestojíš.
