Švagrova nevěra. Jak se mám zachovat?
Vůbec nevím, jak se mám zachovat. Náhodně jsem se dostala do situace, ze které nevím, jak ven. Zjistila jsem totiž, že manžel mé sestry ji dlouhodobě podvádí, respektive podváděl. Ona nic netuší a já nevím, jestli jí to mám říct. Je to moje sestra, mám ji ráda a nechci jí ublížit.
Sestře je dvaatřicet, je na mateřské s druhým dítětem. Má pětiletou holčičku a půlročního syna. Jsme si hodně blízké, často se navštěvujeme a nemáme před sebou žádné tajnosti, hodně se vzájemně svěřujeme. Nikdy mi sestra neříkala, že by měli s manželem nějakou krizi. Naopak, své manželství považuje za spokojené.
A já se teď dozvěděla, že to tak růžové není, že její muž má už skoro rok milenku. Na způsobu, jakým se to ke mně dostalo, se potvrzuje rčení, že svět je malý. Před časem nastoupila k nám do firmy nová kolegyně, svobodná, pětadvacetiletá holka. Za nějaký čas jsme se sblížily a začaly se přátelit. A ona se mi svěřila, že má přítele, doslova o něm básnila a ukázala mi jeho fotku. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem poznala svého švagra.
Ztuhla jsem a nevěděla, co honem říct. Kolegyně se zarazila a ptala se, jestli se mi nelíbí, nebo co se děje. Tak jsem se jí zeptala, jestli nemá morální problém s tím, že chodí se ženatým. Vyvalila na mě oči a prý že on ženatý není. Tvrdila to tak skálopevně, že bych snad uvěřila, že má můj švagr dvojníka.
Nakonec jsme se s kolegyní dobraly k tomu, že je to skutečně můj švagr, jméno souhlasí. Vysvětlila jsem jí, že je to manžel mé sestry, že mají dvě děti z toho jedno ještě malé miminko. Pěkně to s ní zamávalo, protože on vlastně nejenom, že podváděl mou sestru, svou ženu, ale vlastně i milenku, které o sobě neřekl celou pravdu. Jakým způsobem se mu to podařilo na obě strany tutlat, netuším, ale asi má nějaké nadprůměrné logistické schopnosti.
Kolegyně si s ním poté hned promluvila, řekla mu, že se mnou mluvila atd. On mi hned na to volal a chtěl se sejít, určitě měl pěkně nahnáno. Na schůzce mě prosil, ať to proboha neříkám sestře, že jí nechce ublížit, že ji miluje, i děti a nerad by způsobil rozpad rodiny. Že to s tou milenkou byl jenom nezávazný úlet a že to ukončil. Řekla jsem mu, že úlet to asi nebyl, když s ní chodil kolik měsíců a ani jí nepřiznal, že je ženatý, že ona to brala velmi vážně a věřila mu, plánovala s ním společnou budoucnost. Udělalo se mi z něj opravdu nevolno. Navenek slušňák, starostlivý otec a pozorný manžel a uvnitř taková kreatura.
Už je to dva týdny, co v sobě tohle tajemství nosím, od kolegyně vím, že s ním vztahy skutečně přerušila a už se nestýkají, nicméně já si říkám, zahnul jednou zahne podruhé. A mám hrozné výčitky vůči sestře, že jsem jí to neřekla a nechávám ji v nevědomosti. Podle mne by to vědět měla. Jenže když o tom přemýšlím víc, nejsem si jistá, že by bylo správné jí to říkat, čemu bych tím vlastně pomohla? Ať tak nebo tak, připadám si, že svou sestru obelhávám a nevím, jak se správně zachovat.
20.8.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 77 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Švagrova nevěra. Jak se mám zachovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.chytrájakrádio: chápu jak to myslíš.
Bejt na místě Kristýny, půjčím si od vlastního manžela ten nejbytelnější opasek a toho švagra seřežu ne do jeho bezvědomí, ale do toho svého.
Za to, že ať to udělal z jakýchkoliv důvodů, tak mne jako nevinného člověka, postavil do role, kdy se musím rozhodovat mezi celoživotním lhaním nebo mlčením nebo...no prostě vším co s tím souvisí, že i ze mne udělal oběť, protože, když to řeknu, může se to otočit proti mně, a když ne, tak taky.
A ty jelita co by měl, ať si vysvětlí doma jak chce.
chytrájakrádio: sice mam urcitou sebeuctu, ale v tomto pripade souhlasim s Léthé - to neni sebeobetovani se k vuli detem, to je "sebeobetovani" (a nebo tomu rikejme vselijak) k vuli sobe. Sice na jednu stranu bych rada vedela pravdu, na druhou stranu predstava ze bych dejme tomu se soucasnym platem mela dve male deti na krku dalsich dejme tomu 10-15 roku - jak se znam asi by sla sebeucta stranou. On je rozdil byt hrda s 15 tacy cistyho a nebo s 8, kdyz z toho mam platit bydleni a zivit 3 krky - tot muj nazor.
Léthé: Nesouhlasím. Radši vědět hned, na čem jsem, než si doma naivně čančat domeček a rodinku, abych se pak třeba dozvěděla, že mě manžel dlouhodobě podvádí a vše, čemu věřím, o co se snažím a na co spoléhám, vlastně neexistuje Jsou jistě ženy, které jsou schopné takové věci zkousnout, ale já prostě ne. Snad v životě ženy existuje taky něco jako sebeúcta nebo hrdost a ne jen sebeobětování se kvůli dětem a držení kroku a úst, protože muž domů nosí slušnou výplatu, tak ať si je třeba makovej.
chytrájakrádio: máš pravdu. Nežijeme v 19 století, ale žijeme v době, kdy rozvedená žena, pokud nedisponuje s nadstandartním platem, je většinou finančně nesoběstačná, anebo v tom nejlepším, jak se říká, žije z ruky do huby. Již to není jako za komančů, kdy měla všechny výhody co se financí týče, Dnes to nikoho nezajímá. A najít dětem náhradního a milujícího tatínka ? Již vidím dav mužů, jak se hrnou do vztahu kde jsou dvě pro něho "cizí" děti.
Jasně, pokud žena byla týraná, muž se k ní i dětem choval hnusně, je lepší žižlat kořínky, než něco takového dál snášet. Ale když muž svou rodinu finančně zajistí, o děti a ženu se stará, navíc se manželce chová hezky, ani nepostřehneš, že tě několik let podvádí. Nic ti nechybí, ba ani dětem. Jasně. Někdo ti to může "prásknout". A co pak ? Rozjedeš kolotoč, z kterého se časem pobliješ a hlavně zničíš dětství svým dětem.
A není pravda že chlap, který zahýbá bude zahýbat pořád. Pokud se něco podobného ve vztahu vyskytne a nemusí to být vždy muž, který je nevěrný, vždy je to následek něčeho, co ve vztahu moc nefungovalo. Těžko soudit někoho bez možností obhajoby. Ano, nevěra je hnusná, ale existuje a existovat bude.
Anahir: Bohužel je pravda, že to vždy odnesou ti nevinní. Jenže taky nežijeme v 19. století, ženská nemusí do konce života pípat v koutku, být závislá na mužovi a bát se, jestli jí náhodou za rok, dva nebo pět neopustí kvůli mladší nebo atraktivnější. Mám ve svém okolí (i velmi blízkém okolí) případy holek, kterým se kvůli miužově nevěře rozpadlo manželství (i s dětmi) a i když to pro ně bylo v první fázi hrozné, oklepaly se, postavily se na vlastní nohy a dnes říkají, že jsou rády, protože je jim líp. Jasně, že to není univerzální postup pro všechny.
Ovšem tenhle chlap z článku je prostě hajzl, to se nedá svítit. Lže manželce, podvádí jí, k tomu oblbuje mladou holku, které ani nepřizná, že má závazky jinde. To je člověk, který si neváží citů jiných, jen sám sebe, a takovým patří jen a
chytrájakrádio: a jestli si někdo do vztahu zatáhne lhaní, tak není podmínkou, že si musí umět nést důsledky. Kdyby to totiž uměl, nemusel by lhát.
A co si budem vykládat, největší a nejhorší důsledky neodnese on, ale ona a děti.
chytrájakrádio: ale já také píšu, že kdyby ten člověk lítal za každou sukní a nevyužil své šance, řekla bych to taky.
Co ovšem nevíme, co u milenky hledal. Třeba to, co nemá doma.
Kde je psáno že obíhá milenky? To nevíme. klidně to může být tak, že sestra se cítí spokojeně, ale její muž ne. Kdyby to bylo opačně, tepalo by se, že spokojení musí být přece oba, že se chlap má snažit, aby žena byla spokojená...ale když je to opačně, má chlap právo akorát bejt zticha.
Vše má dvě strany a odsoudit je tak snadné.
Nezbožšťuji onoho manžela, jenže ona vina mnohdy není jen na jedné straně a taky je mi jasné, že říci onu jedinou informaci, rozbít něco, o čem nevíme vůbec nic a Kristýna ví jen to, co jí řekla jedna strana o té druhé neví vůbec nic a uvrtat ty nejnevinnější do let problémů, aniž by se vůbec pokusila dát tomu všemu nějakou šanci, že by třebas mohlo pak klapat....to umí opravdu každej. Já hovořím o důsledcích a ty jsou mnohem podstatnější než ta pravda.
Nejsem pro mlčení za každou cenu, to jsem už psala.
sevenofnine: Když si někdo do vztahu (navíc s dvěma malýma dětma) dobrovolně zatáhne lhaní a nevěru, měl by být také schopen čelit pravdě a následkům, když se to provalí
Léthé: Takových mužů znám ve svém okolí bohužel taky dost. A vždy je mi hrozně líto těch jejich partnerek a dětí.
Anahir: No právě, máme málo infomrací. A proto je "neříkej to za žádnou cenu" stejně černobílé jako "pravda za každou cenu." Kdo ví - třeba to není poprvé, co něco takového udělal. Nebo už teď chatuje na seznamce s jinou "obětí". Nebo je to třeba rodina, která bojuje s penězi, zatímco milostpán obíhá milenky Že si někdo pořídí ženu a děti, mu charakter nezvýší ani nesníží. Proto nevím, proč by se měl zbožštovat přístup "lepší špatný manžel, než žádný manžel."
mlčela bych, pravda se přeceňuje. Chránila bych sestru a kašlala na jakési imaginární vyšší dobro.
chytrájakrádio: budeš se divit, ale jsou muži kteří svou ženu milují, ženu a rodinu by nikdy neopustili, přesto bývají nevěrní. Za ta léta co jsem na světě jsem jich poznala ve svém okolí víc než je zdrávo.
Většina mužů si hledá "sexuální doplněk" v čase kdy manželka je přivázaná k dětem a kolem dětí a na sex není ani pomyšlení. O tom bych mohla vyprávět.
Neříkej to své sestře, v současné době jí jen ublížíš a ne jen jí, i dětem, kdyby nedej bože začala jakkoliv jednat. Jak se říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Něco jiného by bylo, kdyby se přestal starat o rodinu, tvou sestru by nějakým způsobem zanedbával a ona tím trpěla. Pak je to o něčem jiném.
Tvého švagra soudit nebudu, ale mužů jako je on je víc než si kdo umí představit.
Jsou muži, kteří mají neustálou potřebu dokazovat si, že mohou mít jiné ženy. Na věku nesejde, jsou takoví i v šedesáti. Nevěru považuji za hnusnou věc, ale na druhou stranu bych nevěrníka nepráskla. Ne kvůli němu, ale kvůli jeho ženě a dětem,. Být to v jiné zemi, nevyšel by z rozvodu snadno, ale u nás je na rozvodu bita hlavně žena a její děti.
chytrájakrádio: ale má zázemí, děti taky a pokud se manžel chytí za nos využije své vzácné šance, pak by bylo dost pitomé to rozbíjet jen kvůli té ,,pravdě za každou cenu" Říct jí a pak si jít po svém, je tak snadné a umí to každej.
Snadné už to není pro ty, co by to odskákali, ale jít si po svém nemohou.
Kristýna totiž život osamělé upachtěné samoživitelky žít nebude.
A jestli si pokoj nedá, promarní svou vzácnou šanci, je milion způsobů jak se to provalí jinak.
Kdyby měl milenku na každém prstu a věčně někde s nima v luftě, řekla bych to taky. Ale takhle?
Co víme o tom konkrétním manželství? Co vůbec o něm ví Kristýna? Ví jen to, co jí řekla sestra. Ta může být spokojená, ale je spokojen i její muž, že to tak dopadlo? Vina mnohdy bývá totiž na obou stranách ne jen, že žena je svatá a muž je ten hajzl. Nic není tak černobílé.
Arna: No milujícího manžela nemá už teď