Milé Šťastné ženy, dojaly jste mne
Možná si vzpomenete na příběh čtenářky Šárky, uveřejněný zde na magazínu před časem. Její šestnáctiletá dcera otěhotněla se stejně starým chlapcem, který se (včetně jeho rodičů) od celé věci distancoval. Vzhledem k tomu, že Šárka je rozvedená a o dceru se stará sama, byla pro ni nastalá situace velmi těžká. Nakonec, po dlouhém zvažování a hlavně dle přání své dcery, se obě dvě rozhodly, že se děťátko narodí.
Šárčiny články
Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
Vás, čtenářky, Šárčin příběh hodně oslovil. A co víc. Našlo se i několik, které zcela nezištně nabídly Šárce a její dceři pomoc v podobě poskytnutí kompletní výbavičky či jednotlivých věcí na miminko zdarma. Otevřeně přiznávám, že mne taková vlna solidarity a ochoty pomoci nejen velmi překvapila a potěšila, ale přímo dojala. Myslím, že slova díků jsou v tomto případě málo, přesto více udělat nemůžu, než jen říct: Moc vám všem děkuji. Šárce jsem samozřejmě předala zprávu s nabídkami s tím, že pokud projeví zájem, zprostředkuji vaši vzájemnou e-mailovou komunikaci. Po pár dnech mi přišla od Šárky odpověď, respektive zpráva určená našim čtenářkám.
Meryl
Milé Šťastné ženy,
jsem ve velkých rozpacích. Dojaly jste mne, i mou dceru. Vaše konkrétní nabídky pomoci mi připadají jako z jiného světa. Svůj problém jsem sem nepsala pro to, že bych na něco takového čekala, v žádném případě. Ani by mne to nenapadlo, kdybych měla takové úmysly, bylo by mi hodně stydno. Psala jsem, protože jsem měla pocit, že tu tíhu tak závažného rozhodnutí ohledně dceřina těhotenství nemůžu sama unést a jsem vám velmi vděčná, že jste byly ochotné se nad naší situací zamyslet a svými názory a zkušenostmi jste nám oběma velmi pomohly. Hlavně psychicky. Za to jsem vám všem velmi vděčná.
Pod svým druhým článkem jsem četla různé nabídky pomoci a přiznám se, že to ve mně vzbuzovalo velké rozpaky a přemýšlela, jak zareagovat. Zároveň mne to však opravdu dojímalo až k slzám, uvědomila jsem si, že je i dnes spousta lidí, kteří jsou zcela nezištně ochotni pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje. Velmi, opravdu velmi si toho vážím. Když jsem pak od redakce obdržela e-mail, že se i touto cestou ozvaly čtenářky s nabídkou zaslání kompletní výbavičky, zastyděla jsem se, že jsem nenapsala poděkování už dřív. Tak to napravuji takto dodatečně.
V první řadě vám všem strašně moc děkuji. Vaše nabídnutá pomoc mne hřeje na srdci a díky vám jsou moje dny nyní trochu veselejší. Nicméně – ačkoli si vašich nabídek moc vážím, musím je, s velkými díky, odmítnout. Kompletní výbavičku pro miminko, včetně kočárku, postýlky a všeho dalšího, máme přislíbenou od dcery mé kolegyně, která má nyní druhé dítě a v době, kdy se mé dceři narodí miminko, již nebude spoustu věcí potřebovat. Nebylo by proto ode mne fér vaši pomoc přijímat, protože tuto stránku věci již máme vyřešenou. I tak vám ještě jednou opravdu moc děkuji. Jste skvělé, se srdcem na pravém místě.
Možná vás také zajímá, jak pokračuje náš život nyní. Zatím je v podstatě vše v normálních kolejích. Dcera snáší těhotenství poměrně dobře, trochu si sice užila ranních nevolností, ale poslední dny to vypadá, že už je vše v pořádku. Hodně mne překvapila zájmem o těhotenství a péči o miminko, sama od sebe si dokonce koupila knížku pro budoucí maminky a hodně si v ní čte, chodí se mně ptát na různé věci. Řekla bych, že trochu předčasně dospěla. Což je v jejím věku asi na škodu, nicméně v její situaci asi to nejlepší, co se mohlo stát.
S jejím bývalým přítelem a jeho rodiči zatím žádná změna nenastala, on se jí vyhýbá, vůbec s ní nekomunikuje. Což teda dcera nenese zrovna dobře, tohle ji velmi trápí. Já to zatím nechávám být, momentálně nechci přidělávat další nervy ani jí ani sobě. Asi to začneme řešit až později, nebo až se miminko narodí. Jestli je tento postoj správný, nevím, ale momentálně na to nemám sílu.
Milé čtenářky, ještě jednou bych vám ráda poděkovala za vaši pomoc – ať již psychickou podporu, tak přímo nabídky konkrétních věcí pro miminko. Neuvěřitelně mne to posílilo. Držte nám, prosím, palce, ať vše zvládneme. Věřím, že ano, ale obavy samozřejmě obě dvě máme. Až se dceři miminko narodí, slibuji, že se opět ozvu z novými zprávami.
Ještě jednou všem děkuji a přeji vám v životě jen vše dobré. S úctou,
17.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milé Šťastné ženy, dojaly jste mne
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: nelíbí se mi tvé názory. Jak píšou ostatní byl dost starý na ostatní věci, tak musí být dost starý i na zodpovědnost. K lásce ho samozřejmě nikdo nemůže nutit, ale k povinostem ano. Možná se mu to v životě bude hodit. Vždyť za každou chybu musí člověk zaplatit, jinak z něj bude nezodpovědný člověk celý život. Možná by jeho rodiče zaujali jiný postoj, kdyby šlo o jejich dceru, to by ten protějšek byl určitě ten nejhorší.
Myslím, že minule už se to tu probíralo dostatečně. Někdo by se zachoval tak, někdo tak, každý podle svého cítění. A jestliže se Šárky dcera rozhodla miminko si nechat, myslím si, že si nezaslouží číst si tu něco o pohnojeném životě. Máme v příbuzenstvu podobný případ a i když to není jednoduché, je malá sluníčko celé rodiny a nijak nestrádá. Nikdo nemůže vědět, jak se život bude vyvíjet dál. Co kdyby, teoreticky, šla dívčina na potrat, a potom se třebas chytila party a drog.....Anebo kdyby přišla nějaká vážná nemoc, úraz - tomu říkám neštěstí. Takhle bude mít starosti, ale i radosti, a nikde není psáno, že bude pořád sama. A možná, když kluk uvidí, že placení se nevyhne, tak mu to třebas nedá a začne se o mrňouse zajímat.
Šárko, přeju vám s dcerou hodně štěstí, ať všechno zvládnete, a určitě se ozvi
Almega: mimino je NEJVĚTŠI zisk! Jak můžete napsat "jen" mimino? Nechápu, jak můžete vědět za druhé, co je pro ně nejlepší řešení. Sto lidí, sto názorů. Tak jak pro Vás nejsou city na prvním místě, tak někdo naopak řeší a má city na prvním místě. Šárka tu psala 2x, jednou pro radu a po druhé jak se rozhodly. Lehké to neměly a určitě ještě překážky před sebou mít budou, ale rozhodly se takto a u nás tady většiny mají maximální podporu.
Neberte si to nějak špatně, ale pokud Vy píšete že city u Vás nevedou, pak se nedivím, že ani Vaše děti nechcou mít děti vlastní..... :-( pak mě to přijde spíše smutné a o to líp na tom budou za pár let Šárka s dcerou a veselým dětským smíchem než Vy,sama s manželem (pokud nějaký je), bez vnoučat a děti z hnízda.....
Verera: Sama jsem si to zažila,tak vím,o čem mluvím.Ale když se někdo nedovede rychle rozhodnout,co je v daném případě nejlepší řešení pro všechny zúčastněné,tedy : dceru-jejího milce,matku dcery,rodinu hocha-jednoznačně bylo jít na zákrok...Takto jsou výše jmenovaní zataženi do kola,z kterého nebude úniku...Já tedy dávám přednost ratiu,ne citům,to málokdy někam vede.V 16 je holka ještě nezralá,měla by si užít života,a né řešit problémy s dítkem,školou a kdovíčím ještě.Zisk ze všeho bude jen mimino - a dál ???!!!
Almega: Ani miniinterrupce není bez rizika, jen je menší. Na psychiku to ale stejně nemusí mít vliv jestli mini nebo normální, to záleží na každém jedinci.
Dceři Šárky to jako nejmenší zlo připadá takto, jestli měl chlapec jiný názor, měl se aktivně zapojit, když se na to vykašlal před i po, tak ať se pak nediví.
Ta důvěra v dcery je krásná, ale nic není 100%.
Verera: pleteš se, já dceru mám, ale určitě nebyla tak hloupá, aby si v 16ti letech nechala upíchnout dítě. A kdyby se to stalo, vůbec nepochybuji, že by na interupci šla.
Verera: Mám děti...Dcera je zodpovědná a chrání se ,syn také,nechtějí mít děti vůbec,do toho dnešního světa.Ještě jsou mladí,24 a 27 let,mohou si to ještě mnohokrát rozmyslet. --Kdyby se tohle dceři stalo,myslím si,že by hned! běžela si vyřídit miniinterrupci,která nezanechá žádné zdravotní problémy,odstraní se jen "shluk buněk" a né dítě,tak nejsou ani výčitky.Rozhodně si někteří,a zvláště ti,co mají nejhlouběji do kapsy,dovedou svůj život pohnojit,protože se neumí rychle a správně rozhodnout.Jsem soucitná i pomáhající,ale pro některé činy nemám slov....
adelka1: Almega: Vy máte samé syny, ne? A nebo kdyby se to stalo vaší dceři byste ji hnaly na potrat s tím, že chudák kluk si nezaslouží mít celý život starosti kvůli jedné nešikovnosti? Řekla bych, že ne, že v tu chvíli by vám byl kluk ukradený a šlo by vám především o vlastní dceru a její život. A kdyby ona byla proti potratu?
Kluk je možná ještě tele s uvažováním dítěte, takže od problému utíká a tváří se, že není. Napodobuje chování svých rodičů, ale ti by aspoň mohli mít rozum a snažit se nějak zapojit, musí jim přece být jasné, že tím, že řeknou, že se tím nehodlají zabývat, to pro ně nekončí, jestli je to dítě syna, jako že velice pravděpodobně je.
Almega: naprostý souhlas
Pentlička
souhlas, i když udělal chybu, nikdo ho nemůže nutit k lásce, zrovna tak jako jí k potratu. Ale oba mají nějaké povinnosti.
Můj názor je stále neměnný. V šestnácti bych dítě nechtěla ani za nic a ani své dceři a synovi bych to nepřála. Pro mě by byl jediným rozumným řešením potrat.
Ale když už to takhle vymňoukli, tak se divím postoji toho hocha a jeho rodičů a trvala bych na tom, že se musí na nákladech na porod a dítě finančně podílet. Nikdo ho nemůže nutit, aby Šárčinu dceru miloval a s dítětem se stýkal, ale fyzicky je otcem, takže holt - za blbost se platí.
Almega - 17.5.2013 8:51
on přestal komunikovat aspoň myslím hned jak se to dozvěděl. Měl mít nějakou ochranu, když ji neměla ona. On si nesmí myslet, že to potrat je antikoncepce. Utekl hned co nastal problém, asi by nemusela v jeho sexualnich začátcích být první.
Je to o zodpovědnosti z obou stran a né to svádět na holku, že ona ten život kazí, ona ho pro jednoho zachraňuje. On jich nefrká možná ještě spousta, ona by tímto krokem mohla přijít o příležitost mít vlastní ditě.
Možná blbé přirovnání, když sedám do 
tak si přesně uvědomuji jaké nebezpečí na mne číhá a to samé si myslím i o sobě, že bych mohla šlapnout vedle. Proto sedám do s vědomím, že musím jezdit bezpečně i když jsem mejitelkou řidičáku, ten aspoň trochu zaručuje že nejsem hazardér jako ti co lezou do auta a nemají žádný základ. ( nechci se rouhat )
Tak měl postupovat i on, když v tom neměl praxi měl se chránit a né pak posílet holku na potrat.
Mohl by si zvyknou ta pohodlí a na interupci by mohlo končit mnoho dalších děvčat.
Almega: 6.51
Tak to si zrovna nemyslím, ten hoch byl u toho zplození dítěte taky, takže odpovědnost by tasm měla být. Aspoň ze strany jeho rodičů, kteří by neměli strkat hlavu do písku, ale postavit se k věci čelem.
Já bych se rozhodla pro interupci, zvláště v tom věku . Ale každá jsme jiná a to je dobře.
Člověče Almego, teď mě tak napadá... nejsi ty náhodou Šárčina protistrana? Téměř přesně takové agrumenty jsem našla v dopise otcovy matky našim, když jsem probírala pozůstalost. :D
