Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dánské zdravotnictví by samo o sobě vydalo na román a sepsat všechno o něm v jednom článku je nemožné. Takže to vezmu z mého pohledu, jak dánskou zdravotní péči přežívá mé tělo.

Všeobecné lékařství je na dánských ostrovech vskutku všeobecné. Máme lékaře, ke kterému chodíme celá rodina a řeší vše od vykloubeného palce přes angíny až po zlomeniny. Ke specialistovi se obyčejný smrtelník dostane až doslova na smrtelné posteli. Na alergologii jsem dostala doporučení, až když jsem se dusila a měnila barvy jako chameleon. Na ORL jsem propašovala dceru v podstatě načerno, protože lékař ani školka mi nevěřili, že dcera neslyší. Ona se naučila odečítat z úst natolik dobře, že obelhala každého. Nakonec jsem přežila 2 těhotenství a porody, aniž bych aspoň koutkem očka zahlédla gynekologa. A kdo ví, jestli kvůli tomu a nebo právě proto je zde odborných lékařů poměrně nedostatek a pořadníky jsou na několik měsíců.

Nemoc přišla sama a sama taky odejde

Dánské zdravotnictví zastává názor, že nemoc sama přišla, a tak zase sama odejde. A lékaři ji začnou řešit, až když se k odchodu nemá. V praxi to znamená, že prkotiny typu nachlazení, chřipka, vykloubený palec se neřeší, něco se léčí teplem a něco studeným obkladem. K lékaři se “chodí” po telefonu. Obvykle ráno od 8 do 9 je konzultace s lékařem, pokud se děje něco neodkladného. Od 9 do 12 má otevřeno sekretářka (lékař nemá zdravotní sestru), u které je možno se telefonicky objednat nebo prodloužit recept. Od 12 do 16 je pouze akutní telefon na středisku, to když zavolají z družiny, že si potomek zlomil nohu, tak aby byla šance odchytnout jakéhokoliv lékaře na středisku. A od 16 hodin funguje pohotovost, kam se opět nejdříve zatelefonuje, lékař poradí, výjimečně následuje návštěva pohotovosti.

Další zajímavostí je, že neexistují kontroly. A jak probíhá chřipka nebo angína? Začne mě bolet v krku, mám teplotu a je mi podivné. Nejdříve počkám den dva, co se z toho vyklube, pokud mě to nepřejde, zavolám sekretářce svého lékaře a popíšu jí, co mi je a jak dlouho. Ona rozhodne, jestli mám pokračovat domácí léčbou, nebo přijít a rovnou mi řekne i kdy. Pokud je návštěva lékaře naléhavá, riskuji, že můj lékař má obsazený kalendář a budu přiřazena některému z jeho kolegů. Lékař mi jukne do krku a možná poslechne, udělá výtěr a zjistí, jestli jsou potřeba antibiotika. Vždycky člověk dostane předepsáno přesné množství léku, které´se musí dobrat. Pokud je mi i přes léky čím dál tím hůř, zavolám sekretářce znovu a objednám se na novou návštěvu. Nějaké testy, odběry, speciální vyšetření se posílá zcela výjimečně, když už doktor neví kudy kam. Má dcera měla odběr krve z prstu poprvé v životě ve svých 13 letech a to jenom proto, že ji bolelo v podbřišku a rozbor moči neukazoval na zánět močového měchýře.

Doma v posteli jen na nezbytně nutnou dobu

Nemocenská, jak ji znáte z Čech, tady neexistuje. Člověk pracuje, dokud může, pokud se dostane do stadia, že by nakazil své kolegy, zůstane doma. Ráno zatelefonuje svému nadřízenému a zůstane doma po dobu nezbytné nutnou za plný plat. Ale je povinnost se šéfovi hlásit každý den, nebo říct "zůstanu doma 2 dny" a třetí den se opravdu dostavit do práce. Prostě zůstat doma jenom tu nejnutnější dobu. Pokud člověka něco opravdu skolí, tak po 10 pracovních dnech má šéf nárok požadovat písemné vyjádření od lékaře, to stojí 200 ddk. Pokud je nemocné dítě, má jeden z rodičů nárok na volno 1. den nemoci, kdy obstará lékaře a sežene hlídání. Pokud zůstane rodič doma další dny, je to zadarmo, nebo si berou lidé dovolenou. Při stálém zaměstnání se toleruje maximálně 90 dnů pracovní neschopnosti za rok, ovšem pokud se člověk přiblíží k tomuto číslu, je to už důvod k vyhazovu.

To byla teorie, v praxi to znamená, že pokud mě skolí chřipka, zůstanu doma den-dva, zbytek léčím v práci horkým čajem a panodilem a snažím se schovávat za počítač. Pokud mě skolí něco horšího, zůstanu doma, pouze dokud nezačnou zabírat léky. Totéž platí pro dětí. Tam to rodiče praktikují tak, že první den si vezme volno jeden rodič, druhý den nahlásí druhý rodič zaměstnavateli nenadálou nemoc u dítěte, třetí den nahlásí první rodič, že ochořelo i druhé dítě (i když to třeba není pravda) a takhle se dá překonat celý týden. Samozřejmě je tu taky možnost hodit se sám marod, ale člověk to nesmí přehánět. A i dětí jsou doma, dokud jsou nakažlivé, takže v principu i s neštovicemi se dá chodit do školky, pokud školka uvěří, že se nevysévají nové.

Za léky se platí

Zdravotní pojišťovny opět neexistují. Z hrubého příjmů platí každý 8% na zdravotní péči přímo státu, to je automatická daň a každý občan má zdravotní kartu se svým rodným číslem, jménem a adresou rodinného lékaře. Veškerá zdravotní péče je hrazena z této daně, navíc se platí pouze u zubaře asi 2/3 ceny, u optika celá částka a u rehabilitací asi opět 2/3 ceny. Dětí do 18 let mají zubaře zdarma. V lékárně se platí všechno, je zde ale hranice pro životné důležité léky, pokud pacient zaplatí vice jak 5.000 ddk za kalendářní rok, dostane na další léky slevu, nebo jsou dokonce zadarmo. Navíc je možno zjednat si připojištění, které částečné přispívá na zubaře, kontaktní čočky/brýle, rehabilitace, některé léky a tak. Mně osobně se nevyplatí, protože za rok bych zaplatila asi 1200 ddk příspěvek a zpět bych dostala asi 8% na léky na alergii (což je nějakých 200 ddk), asi 10 korun měsíčně na dceřiny kontaktní čočky a asi 100 ddk 2x do roka na účet u zubaře.