Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

My jsme u dětí začínali s křečkem. Napřed jsem o něm nechtěla ani slyšet, musel chudáček, spát ve sklenici pod schody. Potom jsem si ale nedovedla domácnost bez dvou klecí ani představit. Mladší se o ně starala, každý týden jim 2x čistila klec. Křečci byli milí a ochočení, často byli lepší než program v televizi. Dokonce jsme měli i mladé, bylo jich 13.a pohled na ně a na jejich utahanou maminku , která je nespustilaz očí,byl úžasný.
Taky kočka není špatná. Obě dvě dcery mají kočičku, když nejsou doma, kočku nikam nedávají, zůstává doma a sousedka nebo my tam chodíme dávat jídlo, měnit záchůdek a pomazlit se.

Kadla: Chápu, že lobuješ za kočky z útulku. Ale to dítě chce mazlicí věc, kočka samotářka se mazlí jen výjimečně a jen když chce sama (aspoň ta naše). Těžko říci, jak by reagovali, kdyby se po kočičím bránila před přílišnou důvěrností. Lze jen doufat, že by ji vrátili do útulku, že by ji nevyhodili na ulici. Známá ustoupila naléhání dítěte, pořídila mu zakrslého králíčka, dítě to brzy omrzelo, králíček skončil v parku. Lidi jsou všelijací. Hodně z nich bere zvířata jen jako věc, která má uspokojit jejich potřeby. Když už je nebaví, tak se jich bez skrupulí zbaví. To je horší přístup než neustoupit přání dítěte.

Kadla: Tvůj bratr měl štěstí. Občas si naši kočku bereme na hlídání. Pokud nevyperu všechny potahy, tak dcera pozná, že jsme měli doma kočku i po několika týdnech. Kočky miluje, ale mít je prostě nemůže.

Já z toho článku cítím, že vy (rodiče), prostě žádné zvíře doma nechcete a chcete jen vyhovět dceři.
V tom případě bych jí vysvětlila, že je to domov vás všech a zvíře si může pořídit, až bude jednou mít svůj samostatný život. Já jsem totéž kdysi udělala a za pár týdnů bylo po touhách - byl to prostě momentální rozmar. Lásku ke psům lze projevit třeba tím, že bude venčit sousedům nebo chodit pomáhat do psího útulku.
Pokud bych uvažovala o tom, nechat zvíře doma celé víkendy samotné, potom bych do toho nešla

Jen upozorňuji, že králíček kamarádce okousal knoflíky na ovladači k televizi do roviny a cokoli gumového (i elektrickou izolaci), co pečlivě nezajistili.

Činčila potřebuje, nejraději denně, mimo klec "koupat" v jemném písku. Je velmi choulostivá na žrádlo. Napřed přečíst literaturu a pak si rozmyslet, zda ano či ne. Já bych se přiklonila k laboratornímu potkanu - 2 samičky.

Bellana: Jo a ještě k tomu "pobývání doma sama". Výslovně to záleží na povaze kočky. Kocour mých rodičů miluje být doma sám a kocour mého kamaráda taky. Proto je vhodné nebrat si kotě, ale vybrat si v útulku už dospělou kočku s povahou samotáře...

Bellana: Nojo, ale odmítat kočku s tím, že co kdyby se v budoucnu objevila silná alergie je stejné jako odmítat se vdát, protože co kdybychom se někdy v budoucnu rozvedli nebo odmítat mít dítě, protože co kdyby s ním náhodou byly někdy v budoucnu problémy.... V článku se nepíše, jestli mají v rodině alergii. Mimochodem - pro zajímavost - případ z naší rodiny. Bráška měl odjakživa alergii na kočky.Kdykoli přišel k nám domů (mám 5 koček) na návštěvu, spustila se mu rýma, nepřetržitě kýchal, kašlal. Když měl děti ve věku 5 a 8 let, ustoupili s manželkou naléhání dětí a rozhodli se, že tedy pořídí kočku, ale venkovní - kvůli alergii. No, samozřejmě, dovezli kotě, to bylo venku přesně 3 hodiny a pak ho vzali domů. Dnes - je to rok a půl, mají doma už kočky dvě. Obě s nima spí v posteli. Bráškova alergie než se se zhoršila, ona naopak postupně vymizela. Zrovna před 14 dny mi bráška říkal, že byl na alergologii a výsledky má zcela v pořádku. Alergie je pryč...

Jestli chcete ptáčka a máte málo času, tak si do klece rovnou pořiďte alespoň dva, jinak by se třeba andulka mohla utrápit steskem. Potřebují společnost, když ne lidskou, tak na kontakt a žvatlání dalšího ptáčka. Ale naopak se většinou dobře ochočí, když je andulka sama v kleci a lidé ji zvykají na sebe, ale chce to věnovat jim pozornost.

Nevím, asi bych radila křečky (toho se může dotýkat, ale pořád to zůstane svéhlavým tvorem, ač se něco naučit taky může).
Já si život bez zvířat představit neumím, aleť si každý zvolí dle své vůle a časových možností.

Nekupovala bych ptáka nebo slimáka, dítě potřebuje kontaktní zvíře... Morče ani křeček nesmrdí když akvárko udržuje v čistotě! Navíc ho lehce přenesete jinam když potřebujete odjet.

Kadla: Kočka ne. Miluji kočky. Kočka má taky ráda svoje lidi a není ráda sama celé dny. Naši kočku jsme museli dát z domu, když se u dcery objevila silná alergie. To je další faktor, který je třeba zvážit. Nejsem si jistá, jestli jsou ochotní udělat na alergologii test předem, dokud nejsou příznaky. Víš, jak bylo těžké dát kočičku pryč? Občas jsme žertovali, že k babičce půjde dcera a kočku si necháme. Je to už deset let, ale pořád mi ráno to černé zvíře chybí.

Nechápu, proč ne kočka? Na rozdíl od křečka, kterého je třeba každý den krmit, kočka vydrží doma sama i týden, když jí člověk nasype dost misek granulí a připraví dost misek s vodou (běžně takto funguji - také jsem často mnoho dní mimo domov) a mám koček pět. Navíc kočka nesmrdí (naopak - kočka voní člověkem, přebírá totiž jeho vůni), není ptřeba ji koupat (stačí tak jednou ročně a některé kočky není potřeba koupat vůbec - mám jednu, která voní už 6 let a v čistotě se udržuje sama). Kočka se nevnucuje, vystačí si sama se sebou a mazlit se chodí, jen když vidí, že na to má člověk zrovna náladu. Jediný problém jsou chlupy (proto lépe nepořizovat dlouhosrstou). Takže - skutečně nechápu, proč ne kočka. Je to jedno z mála domácích zvířat, které může mnoho dní zůstat doma samo (a bez toho, aby vám ji musel někdo chodit krmit), aniž by došlo úhony.

Já myslím, že starost o zvíře dítěti neublíží. Já se taky narodila do rodiny, kde žádná zvířata nebyla... a začalo to křečkem a skončilo smutkem, když jsem se stěhovala a brala našim "jejich psa", kterýho jsem si podloudně pořídila... tedy nečekaně dostala pod stromeček.

Mirko, asi bych na Vašem místě uvažovala o morčátku... dají se pěkně ochočit, když budete udržovat čistotu nesmrdí, na péči nejsou náročná a hlavně, když pořídíte v ikee, nebo někde jinde takovej ten průhlednej box na uskladnění věcí, máte ihned k dispozici mobilní box, ve kterém zvířátko přes víkend v pohodě vydrží a můžete ho brát sebou. Navíc morčátka se dají docela dobře naučit, že kadí na jednom místě a venku ne.
Měli jsme s manželem doma dva (vzpomínka na dětství) a byla to naprosto úžasná zvířata.
Činčilu bych nedoporučovala - máme ji doma a ochočení trvalo půl roku a doopravdy se to nedá uspěchat a taky jak už tu psala orinka, je to tvor noční (komunikuje tak od šesti večer a rozhodně není dobré je budit během dne).

Možná obří šneci - těm by asi bylo jedno, jestli jsou o víkendu sami, ale zas to asi není dvakrát "mazlící" zvíře.

orinka: souhlas. Útulky běžně půjčují psy na venčení.


Ovšem třeba u nás ve městě půjčují psy jenom o víkendu, tak nevím, jestli byste "obětovali" tu a tam nějaký víkend tomu, aby se dcera mohla realizovat. Taky bych nechtěla být zvíře v téhle rodině... i ten nejroztomilejší zakrslý králíček bude dělat celý víkend bobky, a až se vrátíte, bude smrdět, zvlášť v horkém létě. O zvířata je třeba se starat průběžně, a každé aspoň malinko páchne, je to jejich přirozenost. Ono i s tím hlídáním o dovlené je to divné, když mám zvíře, je to člen rodiny a beru ho s sebou, přece. Jedině když už to jo nejde, tak ukecávám rodiče. Nejspíš by to dopadlo tak, že byste jim na jaře králíčka dali, a někdy kolem vánoc si na něj - možná - vzpomněli.

U nás to taky začalo minikřečky, klec se čistí tak ze 1 - 1,5 x týdne, žrádlo taky tak, semo tamo vyměnit vodu... nenáročné, zejména pokud u dětí ochabne zájem.