Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Napadlo mne dokoupit jim každému ještě pár dárků a schovat je někam jinam, aby neměly šanci je najít. Přece jen je mi jich líto, že se takhle hloupě připravily o radost pod stromečkem.

Velmi výchovné
Daleko víc překvapené by byly, kdyby to, co našly, nakonec pod tím stromečkem nebylo a našly tam nové pyžamo, ponožky a šálu. Ty ostatní bych schovala třeba na narozeniny, apod.
Jsem na tohle matka Herodes

Tohle mi holka udelala jenom jednou, bylo ji nejakých 8-9roku. Vzala jsem si ji stranou a vysvetlila, mozna drsne ale popravde, ze chápu ze se tesí a nemuze dockat, co dostane, ale ze se tím 1)ona sama pripravila o prekvapení a 2) pripravila i me o její rozzárená ocka nad vybalováním. Proste dárky jsou pro radost pro obe strany a ne jenom dostanu to si jsem si prála. Velice to dceru prekvapilo, i kdyz sama mela radost, kdyzse jí povedl dárek pro me, nikdy o tom z téhle stránky nepremýslela. A uz to nikdy neudelala, ano zepta se, jestli uz mám dárky nakoupené a pokud kývnu tak se ptá dál, jestli je to neco z toho o co si "napsala Jezískovi" a nebo moje fantazie a já popravde odpovím, ale uz mi v dárkách nehrabe.

libi se mi to co rika Kirkland - nedokupovat, ale povymenovat, pokud to jde. a Habadejuv napad se mi taky libi, ale neni to moc reseni, jestli maji narozeniny v listopadu.

1) Tvoje skřín má být pro ostatní naprosté tabu!!!
2) V rámci rozzářených dětských očí, bych dokoupila maličkou drobnost pro každého, překvapení
a jinak? nechat byt, at si to vyzerou sami

já bych i dárky nedokupovala, ikdyž jsou vánoce, neměly se tam koukat a hledat. Pokud se podívaly, tak prostě dostanou to, co viděly. Já jsem měla zvyk dárky hned balit a zabalený dárek si nikdo netroufl rozbalit a taky by se to poznalo a psala jsem si seznam, co jsem komu nakoupila. Pokud byly děti malé, tak jsem se snažila je nechávat dárky do poslední chvíle v práci, protože vím, že byly taky moc zvídavé. Ale rozhodně souhlasím s manželem, že dalšlí dárky nekupovat.

Ješiš proč to rozmazávat! Dělej že nevíš že to našly a hotovo! A příště dárky rovnou po zakoupení pořádně zabal tak aby nebylo poznat co to je - klidně do nějakých krabiček, papír přelep izolepou a je vystaráno - nikdo nepozná co je uvnitř. Nic bych nedokupovala.

To je opravdu tragédie!
Snad všechny děti hrabou a hledají dárky, my jsme taky hrabali. Myslím, že naši to věděli, ale nijak to neřešili, proč taky. Jen vymýšleli nové skrýše, ale byli na nás krátcí.
Nech to být. Žádné dusno nedělej, dělej jakoby nic, děti stejně tu radost budou mít tak jako tak. Už teď se určitě těší, až si budou moct s novými hračkami pohrát.

já nevím - já bych asi dětem domluvila - především z toho důvodu co píše habaděj - v MOJÍ skříni se nemá co kdo hrabat (teda ehm, jeslti to je jako u nás, že dárky jsou v mojí skříni - ale předpokládám, že dárky neschováváš v JEJICH peřiňáku, ani v běžné přístupných prostorách. A řekla bych jim, že mě mrzí, že za prvé se hrabali v místech, kde se hrabat nemají a za druhý že teda přijdou o překvapení.... možná, možná, kdyby vypadali kajícně, tak bych dárky trošku povyměňovala, možná bych dokoupila jednu maličkost - ale to záleží na situaci...

(moje maminka měla dárky ve své skříni, která stála na chodbě - tj. volně přístupná - a dívat jsem se nešla - prostě tohle se u nás nedělalo - ani lezení do cizí skříně, ani hrabání dárků)

... a ještě dodatek. Manžel má trošku pravdu ale hlavně, do mé skříně za celičký život se manželka nepodívala, natož děti. Jsou věci, které se vyžadují a hlavně musí dodržovat již od dětství.

Taky jsme měli tento maličký "problém". A tak dárky zůstaly i nadále schovány do jarních narozenin a dárky původně myšlené na narozeniny se octly pod stromečkem. Jej, to bylo překvapení i radosti jak jejich i naše.

Naprosto souhlasím s Vererou: tatínek nemusí vědět o všem, co se doma šustne - nějakou maličkost bych dokoupila. Štedrý večer by měl být hodně hezký, sama budeš ráda, když uvidíš jejich rozzářené (a překvapené) oči. A pro manžela? "...tohle už bylo nakoupené dáááávno..."

Taky jsme hledali a priznam, ze nas to hledani bavilo a tesilo vic, nez rozbalovani pod stromeckem. Pod stromeckem jsme pak byli nadseni, ze uz si uz konecne muzeme hrat s hrackami, ktere jsme ocekavali. Pozdeji se nasi domluvili se sousedy a oni schovavali jejich darky u nas a moji rodice odnesli darku k sousedum.
To bylo prekvapeni, kdyz jsme nasli pod stromeckem uplne neco jineho, nez jsme cekali.
Nic noveho bych nekupovala, jen bych zkusila, jestli by mi to v obchode nemohli vymenit za neco jineho. A klidne bych modre auto vymenila za to same, ale cervene, at maji nad cim premyslet.

Taky jsme hledávali, matka to věděla. Pak to vyřešila tak, že dárky pro nás měla ukryté v práci a domů je dotáhla až na poslední chvíli. Jednou se nás pak ptala, jestli jsme při tom hledání nenašli dárek pro dědu, který zaboha nemohla najít. Bohužel ten jsme nenašli.
Jo a dětem bych nic dalšího nekupovala, je to jejich problém. My byli stejní a rodiče nás taky nerozmazlovali, ostatně peněz moc neměli.

Taky se nám to někdy přihodilo. A hlavně jsem neměla čas už nic dokoupit. Takže bylo jen to, co objevily. Tím přišly o to překvapení... a jak mi samy řekly, mrzelo je to. A k dalším Vánocům jsem už dárky balila průběžně, tím jsem zkomplikovala jejich prohlížení. No a teď, kdy už jsou dospělí, se mi přiznaly, že i tak mezi sebou vedly boje... rozbalit, nerozbalit... prostě ta zvědavost je stále velmi silná. Ale překvapení ještě silnější. Proto prý odolaly.

Taky jsem jako dítě hledala dárky. Před našimi dceram ijsem dárky měla schované v kanceláři a až před Vsvátky jsem je stěhovala domů a dávala do klavíru.
Dětem bych nic neříkala, ale určitě bych jim pár dárků ještě koupila, aby nějaké překvapení pod stromečkem bylo.
Vždyť vánoce jsou především pro děti.