Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už delší dobu máme doma dost velký nesoulad v sexu. Manžel je velmi náruživý a rád by se miloval často, nejlépe každý den. Já jsem na tom jinak. Po narození dítěte jsem poněkud ochladla, na postelové hrátky nemám takovou chuť jako dřív. Trvá to téměř dva roky.

Nejdříve byl muž ohleduplný, ale po několika měsících usoudil, že už bych se měla „srovnat“, a začal milování razantně požadovat. Ne že by byl hrubý, ale když jsem ho odmítla, urazil se a vydržel se mnou nemluvit celý následující den. Tím se ve mně nechuť ještě více prohloubila.

Nemůžu za to, prostě to necítím. Málokdy dostanu opravdu chuť, a když už k tomu jednou dvakrát týdně dojde, pociťuji to většinou jen jako plnění nepříjemné povinnosti, kterou musím vykonat, aby byl klid.

Manžel to nevzdává a donutil mě zajít do poradny. Tam nám odborníci kromě jiného řekli, že pokud se tak výrazně neshodneme a naše potřeby milování jsou natolik odlišné, měli bychom zvolit kompromis. Hned nám doporučili jak na to: máme si stanovit určitý den v týdnu, kdy sex zkrátka bude, a dodržovat to.

Moc se mi to nezdálo, ale přistoupila jsem na to. Svého muže mám přece jenom ráda a nechci, aby naše manželství bylo kvůli takovému problému zbytečně ohrožené.

Ovšem je to hrůza. Jestliže mi spontánní milování nešlo předtím, takhle na povel to nejde už vůbec. Muž k tomu přistupuje tak, že „to máme předepsané od doktora“, a na splnění „manželských povinností“ trvá.

Jsem nešťastná. Možná jsem se po porodu stala frigidní, nevím. Dřív jsem se milovala ráda. Sama sobě nerozumím, trápí mě to, chci, abychom byli zase šťastní. Zároveň bych naše štěstí chtěla mít oboustranné, a ne založené na tom, že se pro klid v rodině prostě přemůžu. Nejhorší je, že manžel už je asi na pokraji sil. Řekl mi, že neustálé doprošování, odmítání a pak milování s „mrtvolou“ už mu leze na mozek. A jestli se prý nevzchopím, nesmím se divit, když se poohlédne někde jinde. Jako muž prý pravidelný sex potřebuje a já to mám pochopit a respektovat.